Známe kněze, kteří byli v době do roku 1989 vysvěceni a žili v manželství? Jak a kde pracují? Jsou se svým zařazením do života církve spokojeni? Jakou máme s nimi zkušenost? Jaké mínění o nich mají naši představení? Je to problém, který se nás týká, nebo nás nezajímá? Máme zkušenost s tzv. skrytou církví? Lze s ní spolupracovat?
*
Tito kněží tvoří velkou většinu presbyteriátu naší diecéze. Ti, kteří tuto
službu přijali, jsou se svým postavením spokojeni. Jejich pastorační nasazení
je značné, mají velmi mnoho zkušeností z práce v podzemí. Skrytá církev, která
nepřijala papežské podmínky odtajnění, není pro nás, pro tento svůj postoj,
partnerem ke spolupráci, spíše partnerem pro dialog a hledání vzájemné cesty k
sobě.
(řeckokatolický exarchát)
*
Do roku 1989 vysvěcené kněze, žijící v manželství, známe. Pracují ve farnostech
- řeckokatolických. Všichni zřejmě spokojeni nejsou. Zkušenost s nimi je
skvělá. Nemáme tušení, jaké mínění mají představení, nedávají ho najevo. Problém
se nás týká. Přišli jsme o řadu schopných lidí. Zkušenost se skrytou církví je
výborná.
(litoměřická diecéze)
*
Skrytá církev byla, kromě tajných řeholníků, dle našeho názoru především pro
ty, kdo potřebovali svou víru z nějakých, převážně ekonomických nebo
prestižních důvodů, skrýt. My jsme se hlásili vždy k církvi viditelné, i když
bité, bez ohledu na to, že jsme se tím stávali občany druhého řádu, bez
možností studia či vstupu do ekonomických a společenských funkcí. Ze skrytých
struktur církve byl pro nás důležitý pouze samizdat. Lidé ze skryté církve mají
podle našich zkušeností často jistý komplex "zvláštní důležitosti",
jsou příliš sebestřední, nemají často dost úcty k církevním autoritám a mají
potíže s liturgickou i církevní kázní. Spolupráce s nimi je spíše obtížná, jsou
to lidé poněkud "zvláštní". Jistěže to neplatí o všech, ale naše
zkušenost je taková.
(olomoucká arcidiecéze)
*
Kněží, kteří mají přímou zodpovědnost za manželku, kteří se navíc živí či
živili po část života "občanským" zaměstnáním, nám mají často mnohem
více co říci než ti, kteří žijí "klasicky". Rady některých zpovědníků
jsou občas naprosto k ničemu. (Žijí v jiném světě, nemají nikoho "na
starosti" a nám radí totéž. Běžný laik však během svého života odpovídá za
další lidi: manžela- manželku, děti a stárnoucí rodiče.) Nevíme, zda jsou se
svým zařazením do církve spokojeni oni (ženatí kněží) - nejsme s ním však
spokojeni my. Máme dojem promarněné příležitosti.
(pražská arcidiecéze)
*
Skutečnost, že nedošlo k využití jejich zkušeností z práce v podzemí (v mnoha
ohledech předjali témata tohoto sněmu) a že nebyla biskupy veřejně oceněna
jejich statečnost za komunistického režimu, je trapná. Zatvrzelostí a neochotou
komunikovat (na obou stranách) se církev ochudila o mnoho zajímavých a
inspirujících pohledů na existenci, úlohu a směřování církve v současnosti i v
budoucnosti. Tam, kde tajně vysvěcení kněží nechtěli spolupracovat ve
farnostech (například pro neochotu nechat se přesvětit), měla být hledána forma
paralelní práce ve vzájemné důvěře a otevřenosti. Domnívám se, že spolupráce je
i nadále ještě možná. Počínaje některými biskupy se ale musí začít překonáním
osobních nevraživostí. Zdá se mi, že většina laiků se spoluprací problémy nemá.
(pražská arcidiecéze)
(kuf)