CO TAKÉ ZAZNĚLO VE SNĚMOVNÍCH KROUŽCÍCH

Jak vnímáme postavení laiků v našem společenství, v naší církvi? Jaké v ní mají místo, jak podněcuje jejich křesťanský růst a uplatnění v životě?

* Převažují staré stereotypy ve vzájemném poměru laiků a kleriků, a to z obou stran. Ze strany laiků z pohodlnosti, ze strany kleriků z pocitu ohrožených "pozic". Bude ještě dlouho trvat, než se v české církvi změní mentalita nadřízenosti a podřízenosti, než pod pojmem církev budeme všichni myslet celý Boží lid a nejen hierarchii - ale nejen myslet: než takovou skutečnost budeme žít.

(královéhradecká diecéze)

* Po pádu totality v naší zemi se laici prostřednictvím kněze daleko více zapojují do církevních aktivit. Vnímáme, že laici jsou potřební pro rozvoj církve a jejich důležitost se bude zvyšovat. Bohoslužba s knězem je však nezastupitelná.

(olomoucká arcidiecéze)

* Nejsme si rovni tam, kde bychom si být rovni měli. Laik je ze strany kněží podceňovaný ve smyslu laik = neodborník. Kněží nejsou mnohdy schopní připustit, že laik může žít duchovně, být vzdělaný více než oni a že se od něj mohou něco naučit. Problém je farnost jednoho muže: farář je největší odborník úplně ve všem. Někdy ho sami lidé do té pozice staví. Kněz musí mít vždycky navrch a nedokáže se bavit s laikem "na jedné rovině". Od laiků se nic moc neočekává, k ničemu se nepovzbuzují (max. k úklidu kostela), vyhovuje model "ovce, které dělají, co jim říkám".

(plzeňská diecéze)

* Každé naše řeholní společenství spolupracuje s laiky. Vidíme, že se bez spolupráce s nimi neobejdeme. Sestry stále více poznávají, že se musí učit s laiky žít a spolupracovat, i když od nich nemohou požadovat takový styl a množství práce, na které jsou ony zvyklé. S laickými pracovníky jsou dobré zkušenosti. Bývají vděčni, že mohou kvalitně pracovat v takovém prostředí.

(ženské řehole)

Jak spolupracují laici a kněží v našem společenství, v naší církvi? Máme v této oblasti nějaké vlastní zkušenosti? Jak hodnotíme vztah svých církevních představených k činnosti laiků?

* Spolupráce kněží a laiků je doposud jen náhodná. Přesto myslíme, že jí patří budoucnost. Ovšem nalezení vyváženého vztahu mezi těmito skupinami je těžké. Plenární sněm k němu může poněkud přispět, ale tíha hlavních rozhodnutí leží na Římu. Doposud je možné pozorovat značnou nejistotu v tom, jak vlastně laiky zapojit do organizování církevních aktivit, a přitom je udržet mimo rozhodovací procesy církve. Ženatí jáhnové na tom nejsou o nic lépe. V praxi se stávají kněžími druhé kategorie, specialisty na kremace a méně zajímavé farnosti. Je potřeba mít sebevědomé a silné kněze. Takové, co se nebudou bát konkurence ve vzdělání, kázání, autoritě, protože budou pevně zakotveni v Kristu. Reforma církve musí začít z jejich strany uchopením jistoty, že jsou sacerdos aeternum.

(královéhradecká diecéze)

* Prostor pro laiky je sice omezen, ale většinu to příliš netrápí a nevyužívají ani ty možnosti, které mají. Ale jsou farnosti velmi dobré, kde kněz svěřuje laikům i odpovědné úkoly a ti je velmi dobře plní. Převažuje však spíše nedůvěra ze strany kněží.

(ostravsko-opavská diecéze)

* Spolupráce kněží a laiků se často plně nedaří. Bývá způsobena vyšším věkem, únavou i určitými obavami kněží. Někdy i špatnými zkušenostmi ze spolupráce s laiky. Dále většina laiků nemá o spolupráci zájem, spíš se veze s ostatními věřícími a účastní se jen povinných mší svatých. Existuje malé množství lidí, kterých se kněží i bojí, mají negativní zkušenosti z minulé spolupráce, jsou to mnohdy lidé velmi aktivní, ale prosazují své názory.

(pražská arcidiecéze)

(kuf)