PŘÍSPĚVKY ODBORNÍKŮ K TEMATICE EKUMENICKÉHO DIALOGU A UPLATNĚNÍ
LAIKŮ V CÍRKVI

* V zemi, která má tak bolestné náboženské dějiny jako naše, je nepochybně trvalým úkolem všech církví poctivý ekumenický dialog. Úsilí o pravou jednotu nemá být pouze jedním z úkolů, nýbrž má pronikat veškerou činnost katolické církve.

* Pravidelná setkávání s odloučenými bratry bychom měli chápat též jako apoštolát laiků, v modlitbách i při kázáních hledat vše, co nás spojuje. Snad by bylo dobré i vyslovit, co nás rozdělilo. A zamyslet se, zda některé důvody, které se mohly zdát oprávněné v době reformace, už neztratily po II. vatikánském koncilu své opodstatnění.

* V lokalitách, kterých se to týká, bychom se měli alespoň občas scházet k modlitbám s nekřesťanskými věřícími. A vzývat společně jednoho Boha milosrdného a slitovného, který je zdrojem naší víry, naděje a lásky, abychom prohlubovali lásku k Bohu a nalezli lásku k sobě navzájem. Obzvláště na těchto setkáních by neměli chybět věřící žádné věkové kategorie.

* Ekumenismus neohrožuje katolickou identitu. Budeme ji objevovat a uplatňovat také tím, že si budeme ujasňovat, čím nám mohou přispět jiní a čím my jim.

* Pro celé farní společenství, nejen pro faráře, je velikým úkolem zájem o konvertity (obecně) - o jejich další "osudy": o život náboženský, rodinný, problémy atd. V praxi se mi zdá, že tito lidé jsou časem opět nějak mimo církevní společenství.

* Lidé středního věku mají na rozdíl od mladších vzdělání a zkušenosti, a síly jim ještě neubývají jako těm starším. Avšak ne vždy a ne všude mají možnost se zapojit a uplatnit své kvality. Pokud nebydlí zrovna ve velkoměstě, kde je víc aktivit, tak vhodné zapojení nenajdou. V církvi a farnostech by měla existovat širší základna pro vzájemná setkání, poznávání a obohacování. Nijak neodsuzuji společenství mládeže a seniorů, jenom se domnívám, že to samo o sobě nestačí.

* Všechny pravidelné schůzky ve farnosti mimo mši sv. by měly mít dvě roviny zaměření: první k Bohu, druhou k bližnímu. Samozřejmostí na těchto schůzkách však musí být naprostá otevřenost vůči všem, tedy i vůči nově příchozím. Žádné uzavřené party! (Alespoň občas je důležité uspořádat mezigenerační besedy, při kterých "dospělí ať usilují navázat s mladými přátelský dialog (...) a mladí ať projevují úctu a důvěru ke starším".

* V souvislosti s činností farních rad, ale třeba i sněmovních kroužků a jiných skupin věřících bude třeba řešit i problém místa jejich setkávání. To se týká farností dlouhodobě spravovaných "excurrendo" a farních budov prodaných nebo pronajatých, kde při kostelích nejsou klubovní místnosti. V mnoha kostelích a sakristiích se netopí a k dispozici nejsou prostory, kde by se skupiny věřících mohly scházet.