CO TAKÉ ZAZNĚLO VE SNĚMOVNÍCH KROUŽCÍCH

Dnes začínáme uveřejňovat nejzajímavější odpovědi sněmovních kroužků z materiálu pro rok 2001 s názvem "Církev a svět".
Rubrika vzniká ve spolupráci s Přípravnou komisí plenárního sněmu. Bližší údaje k plenárnímu sněmu jsou k dispozici na: www.snem.cirkev.cz.

Má církev - resp. právě naše společenství - právo a povinnost působit na svět, nebo se spíše mimo náboženskou oblast věřících nemá projevovat? (I. část)

* Otázka dneška zní: Jak hlásat radostnou zvěst všem - i těm, kteří nechodí do kostela. Nejdůležitější je hlásání vlastním životem.
Konstituce GS mluví o otevřeném postoji církve vůči ostatní společnosti. Dnes si jde svět svou vlastní cestou, mimoběžně s životem církve. Je potřeba spolupracovat s místním zastupitelstvem a udržovat s ním komunikaci. Je třeba zvát lidi na různé akce, účastnit se života obce. Ozvat se, že něco potřebujeme, když se schvaluje rozpočet. Je povinností každého jednotlivce působit na okolní svět. Kněží nemohou být všude.
(ostravsko-opavská diecéze)

* V minulosti došlo k oddělení světa víry a světa, kde víra neměla co dělat. Nesmíme se ze společnosti vydělit, ale ani se nechat pohltit. Existuje nebezpečí splynutí s druhými.
Opačný názor - necítím nebezpečí, že bych se nechala vtáhnout. Okolí mě nechává žít.
Nelze mít za měřítko našeho působení účast v kostele. Problém vidíme v rozdílu mezi zvykem a vírou. Ke zvykovosti se dnes málo přidává.
(plzeňská diecéze)

* Církev je součástí světa a proto nemůže působit mimo něj. Věřící se svou morálkou, vyznáváním životních hodnot a příkladem života snaží vzbudit zájem. V naší farnosti se snažíme otevřít kostel i pro jiné aktivity, např. koncerty a církevní školu s večerními přednáškami. Mezi další aktivity patří noční služby v azylovém domě, členství v městském zastupitelstvu a politických stranách; skauti zajišťují průvodcovskou službu a brigádní úklid.
(pražská arcidiecéze)

* Působení křesťanů na své okolí, a tedy i celé církve na svět, je Kristem chtěné a přímo požadované. "Budete mi svědky..."
Svědectví musí mít širokou škálu, podobně jako se prezentuje zbožnost věřících. Zdůrazňoval to již sv. František Saleský, když připomínal stavovské povinnosti. Otec rodiny, řeholník, politik, dělník, biskup, pedagog nebo ekonom, prodavačka, herečka, matka a vychovatelka dětí mají svědčit témuž Kristu, ale přece každý z jiného úhlu, v jiném prostředí a také v jiných podmínkách, ale vždy pravdivě. Na místě není ani okázalost, ani moralizování, ani přílišné zdůrazňování práva, ale pocit povinnosti.
(řeckokatolický exarchát)