Č. 36 / 2002, 8. 9. 2002

CO TAKÉ ZAZNĚLO VE SNĚMOVNÍCH KROUŽCÍCH

Liší se křesťanské rodiny nějakým specifickým způsobem od ostatních rodin? Jak konkrétně může naše křesťanská rodina působit na okolní svět?

* Křesťanské rodiny ve farnosti (zejména úplné rodiny) jsou povzbuzením pro ostatní, ale zejména příkladem, že navštěvovat bohoslužby s dětmi - i malými - je nutnost. Zároveň se ostatní učí tolerantnosti, když občas dávají děti o sobě vědět. Platí to i pro kněze, aby pochopili, že malí křesťánkové v domě Otce svého se také projevují. Pochopitelně v určitých mezích. Znamená to také věnovat jim pozornost v liturgii.

(českobudějovická diecéze)

* Jako hlavní a důležitý prvek působení v okolním světě je vnímán vlastní pozitivní příklad. Stačí si často uvědomit, v jaké rodině vyrůstáme, protože její vysokou hodnotu bereme mnohdy jako samozřejmost. Vše je zakotveno v samotném jednání lidí. Je nutné postavit se dnešní převažující uzavřenosti rodin, sousedů, kdy se stará každý sám o sebe.

(královéhradecká diecéze)

* Pokud je v ne-křesťanské rodině láska, jedná stejně jako křesťanská. Hovoříme-li o rodinách, neměli bychom zaměňovat "křesťanské" za "lepší". Často slýcháme rozdělení na ty, kdo "chodí do kostela" a kdo "nechodí do kostela". To ale nemusí vůbec nic vypovídat. Někdy ti lidé, kteří považují svou rodinu za "správnou katolickou", soudí ostatní. Děti deformuje přístup "jsme dobrá katolická rodina" - vidí i ty horší věci, vnímají to jako lež, a může tak dokonce vzniknout odpor k manželství. (olomoucká arcidiecéze)

* V rodině se uskutečňuje zdravá výchova nové generace, která potřebuje vidět, a hlavně zažít rození i stárnutí, život i smrt, selhávání i odpouštění, ubohost i lásku, hledání i nalézání. To všechno rodiče svým dětem nesmí zůstat dlužni pro stabilizaci života nové generace. Rodina musí ovšem zůstat otevřeným systémem svobody, věrnosti, odpovědnosti, odpouštění a lásky...

(řeckokatolický exarchát)

* Odlišnost křesťanské rodiny je podobná jako odlišnost křesťana. Zvenku nemusí být patrná, jen by mělo být zřejmé, že to je rodina funkční, založená uvážlivě s vědomím závazku a zodpovědnosti, a že je připravena překonávat obtíže (křesťanské manželství se uzavírá slibem, nejen civilním prohlášením, že se berou). Křesťanská rodina je připravena přijímat děti, je otevřená společenství blízkých rodin a potřebných lidí v okolí. (pražská arcidiecéze)

* V některých katolických rodinách jsou lepší generační vztahy, tj. větší počet dětí, kvalitnější péče o děti i o rodiče, častěji je uplatňována správná stupnice hodnot, dialogické prostředí mezi rodiči a dětmi, větší vzájemné respektování a pochopení. Zdaleka však ne ve většině a bohužel jsou časté příklady, pohoršující okolí. Na druhé straně vlivem špatné aplikace se vyskytuje častěji pasivní přístup k vlastní odpovědnosti za život (falešná odevzdanost do vůle Boží). Málo se o problémech rodiny mluví, výjimkou jsou pouze záležitosti regulace početí. Bylo by zajímavé provést průzkum profesního zaměření pracovníků Center pro rodinu, kolik z nich se zabývá PPR a kolik je tam psychologů na vztahy mezi generacemi. (ostravsko-opavská diecéze)

(jer)