č. 39 / 2002, 29. 9. 2002

CO TAKÉ ZAZNĚLO VE SNĚMOVNÍCH KROUŽCÍCH

Jaký je stav náboženského vzdělávání a vzdělanosti ve vašem okolí po roce 1989?

* Náboženská vzdělanost v době změny poměrů v roce 1990 závisela hlavně na tom, jak aktivně dokázal každý jednotlivec v době totality hledat své místo v církvi, a tomu odpovídal jeho zájem o další vzdělávání v náboženských otázkách. U starších lidí existovaly spíše "katechismové znalosti" typu: otázka - odpověď. U mladších se znalosti opíraly o víru předávanou v rodinách, eventuálně o spíše nepravidelnou účast na různých setkáních vrstevníků.

(českobudějovická diecéze)

* Někdo to má tak pod kůží, cítí, že víra je skutečně jen něco mezi ním a Bohem. Tímto lze jedině ospravedlnit, že víra je soukromá věc. Je však třeba rozšířit svůj vztah k Bohu dál do společenství. Každý to však neumí, hraje tu svoji roli i pohodlnost, neboť žít sám pro sebe je pro někoho jednodušší. Sama modlitba Otčenáš nám však říká - OTČE NÁŠ - ne Otče můj. Mnozí to však takhle nevnímají. Spíše vnímají vztah k Bohu jako soukromou záležitost, když si budu žít sám pro sebe, nikdo mě nemůže pomluvit. Mnozí např. i z pocitu viny, kterou nesou, nechtějí ani do kostela jít, mají dojem, že toho nejsou ani hodni, s nikým se ani o těchto věcech nebaví.

(brněnská diecéze)

* Celkově je situace dost špatná. V našem vikariátě se ale kněží domluvili a pořádali řadu přednášek na různá témata: o Písmu, věrouce, morálce, liturgii, církevním a kanonickém právu, koncilních dokumentech, svátosti. Přednášky byly dobře připraveny. Pro nás vzhledem k nevelké vzdálenosti bylo jejich navštěvování časově i ekonomicky přijatelné.

(královéhradecká diecéze)

* Po počáteční euforii, kdy se mohl každý svobodně projevit a každý si myslel, že v celé společnosti si budeme vzájemně rozumět, nastal útlum. Doba pro rychlý rozvoj evangelizace (tím méně výchovy a katecheze) vhodná nebyla. Politické vedení státu se odklonilo od náboženství. Lidé se zaměřili na hospodářské problémy, demokracie se vytratila v prudkém rozvoji konzumní společnosti. Zpočátku sice lidé začali chodit více do kostela, ale řada z nich přestala. Na nevěřící žádná evangelizace neplatila a neplatí.

(olomoucká arcidiecéze)

* Generace katolíků vzdělávaná za totality znala většinou pouze základní modlitby a stručně Nový zákon. Chyběla literatura pro katechezi, v rámci nepovinného náboženství probíhala příprava na první sv. přijímání. S koncilovým učením se prakticky seznamujeme až v poslední době, situace se zlepšuje zejména u mladších lidí. Po listopadu 1989 nastal prudký nárůst účasti při bohoslužbách, spíše jako podpora změn ve společnosti. Po zjištění, že je opravdu svoboda, účast opět klesla. Není to ukázka nedostatečné evangelizace, neboť ta je dlouhodobým procesem. Duchovní hodnoty hledá většina lidí, proto různí zahraniční kazatelé dokázali oslovit část veřejnosti, ale většinou to nebylo trvalé. S různými kulty a sektami diskutovat nejde, ani to nemá smysl. Ve farnosti existuje omezená ekumenická spolupráce formou společných shromáždění a modliteb. Při významných svátcích katolické církve se účastní představitelé jiných křesťanských církví a též jejich členové.

(pražská arcidiecéze)

* U mnohých, kteří zůstali věrní, je vidět prohloubení víry, našli osobní vztah k Bohu i církvi, jsou přesvědčivými katolíky. Náboženská vzdělanost je malá, protože jen málo jedinců chodilo na náboženství a vyučovací čas pro náboženství byl minimální.

(ženské řehole)

(soj)