č. 44 / 2002, 3. 11. 2002

Jak je z našeho života a postojů patrné, že jsme křesťané? Jak dokážeme přesvědčivě působit na své okolí? (I. část)

* Asi bychom měli více vidět, hovořit, hlásat evangelium. Je to velmi těžké v dnešní době, navíc to mnohé odrazuje. Myslíme, že velkou evangelizací je opravdově žít křesťansky, dodržovat pravidla Desatera a evangelijní rady, a tak druhým ukazovat, že je i vyšší cíl, než jsou peníze a pozemské statky. Jsme-li tázáni, nemáme se za svou víru stydět a máme říci, co je zdrojem naší víry. V tomto ohledu je možná dobré navazovat na dřívější staročeské zvyky: tříkrálové koledování, obnovení původní mikulášské tradice, masopustní veselí...

(olomoucká arcidiecéze)

* Z postojů a názorů každého křesťana by mělo být patrné, kam patří. V naší farnosti se pořádají adventní i jiné koncerty, výstavy s křesťanskou tematikou, betlémy a v kladenském divadle hrají pašije. Na všechny tyto akce jsou zváni zdejší političtí představitelé a novináři. V místním tisku se pak objeví informace včetně fotografií. Bez materiálních prostředků nemůžeme tyto akce zabezpečovat, ale podílíme se na propagaci i organizačně.

(pražská arcidiecéze)

* Základem evangelizace není přesvědčení o naší pravdě, ale poznání Boží lásky k nám, Božího respektu před naší svobodou a mnohotvárnosti Božího stvoření. Pak můžeme jako křesťané každou kulturu prozařovat radostnou zvěstí.

(českobudějovická diecéze)

* Měli bychom být víc hrdí na to, že jsme křesťané. Někdy se snažíme tak přizpůsobit okolí, že nikdo už ani nepozná, že jsme křesťané. Máme být vstřícní, ale v zásadních věcech si musíme stát za svým.

(brněnská diecéze)

* Hlásím-li se ke křesťanství, tak se hlásím ke Kristu. Chci-li patřit do jeho společenství, měl bych přijímat za svou Kristovu nauku. Všímat si Jeho postoje - "stal se člověkem". Nenechal se spoutat zákony a nařízeními tehdejší doby, ale byl tu pro druhé, často pro ty, které společnost odepsala.

(královéhradecká diecéze)

* O žádném křesťanovi nesmí platit, že "šaty dělají člověka". Poznat křesťana jen podle nějaké uniformy, odznaku by bylo podle mého názoru to nejhorší znamení. Křesťan se má poznat podle stylu života, podle toho, co vychází z jeho nitra a co ovlivňuje i řeči a skutky. Dříve či později by nevěřící člověk, ale i věřící měl poznat, že se setkal s křesťanem.

(litoměřická diecéze)

(soj)