č. 45 / 2002, 10. 11. 2002

Jak je z našeho života a postojů patrné, že jsme křesťané? Jak dokážeme přesvědčivě působit na své okolí? (II. část)

* Do mladého člověka vstupuje mnoho proudů, je těžké, má-li odolávat sám. Důležité je tedy zázemí společenství. Víra se má vyvíjet s růstem osobnosti, nesmí ustrnout na jednom bodě. Předávat hodnoty křesťanství jazykem, který je srozumitelný dnešní době. Vracet se k počátkům svého obrácení, své víry jako zdrojům radosti a nadšení. Prožívat modlitbu, svátosti ve společenství.

(mládež)

* To, že jsme křesťané, poznají lidé snadno, když člověk opravdu žije mravně podle Desatera, je jemný v jednání. Pak se nebojí přiznat k víře, umí se zasadit za správné hodnoty, za duchovní hodnoty života a víry. Slušně mluví, cudně se chová, vhodně se obléká, má správný styl života, není extravagantní, chodí ke svátostem apod.

Naším úkolem je hlásat evangelium všude do života. Všude, kde je třeba. Výzvou pro nás ostatní je náš život ve světle evangelia. Společnost je řízena hodnotami trhu, reklam, konzumu. Proto dnešní svět na duchovní hodnoty moc nehledí. Mnoho lidí, i když jsou pokřtění, má pohanský styl. Je třeba vytrvale katechizovat slovem i životem.

(ostravsko-opavská diecéze)

* Řídíme se hlasem svědomí a zákony Božími. Postoje a názory jsou křesťansky orientované. Pomáhá nám vzdělávání ve víře, četba Písma sv., zpytování svědomí atd.

(plzeňská diecéze)

* Příkaz evangelia: Buďte solí země, světlem světa... Svědectví každého křesťana musí být přesvědčivé a výmluvné. Jak bude výmluvné, když si z něho neučiní svůj životní styl? Náročný, ale působivý. Od doby prvotní církve byli křesťané ti, na které se ukazovalo: Hle, jak se milují. Nejde jen o osobní styl jednotlivce, ale o kolektivní svědectví ve spolupráci a šíření Božího království. Světlo se neklade pod kbelík... Křesťanství má svůj vlastní postoj ke všemu v prostředí, ve kterém žije. Má svou vlastní identitu, kterou se snaží inkulturovat do svého okolí. Především životem podle evangelia. To je hlavní faktor, kterým může ovlivnit prostředí, v němž žije. Odmítá vše, co odporuje vlastní identitě, ale snaží se to nahradit hodnotami daleko lepšími.

(ženské řehole)

(soj)