č. 46 / 2002, 17. 11. 2002

CO TAKÉ ZAZNĚLO VE SNĚMOVNÍCH KROUŽCÍCH

Jak naše církev působí a jak by mohla působit na kulturu naší společnosti? (I. část)

* Po celá staletí si můžeme promítat úspěšnost misionářů podle jejich schopnosti vcítit se do kultury cizí země. I dnes se dovídáme o práci sester Charlese de Foucaulda v Africe, sester Matky Terezy, především v Indii. Jejich posláním je přinášet radostnou zvěst. Jimi dobrovolně zvolená cesta znamená přijímat způsob života místních obyvatel, pomáhat jim ho nést, to jest inkulturovat, komunikovat v dialogu s těmi, se kterými se chtějí sžívat. Kultuře se člověk musí každý den učit, vnímat ji i v modlitbě a učit se respektovat druhé, i s jejich náboženstvím. To vyžaduje velkou pokoru, se kterou přistupuji k druhému. Pokora je pak doprovázena i úctou a ochotou naslouchat. To platí i pro inkulturaci ve vlastním městě. Snažme se vžít do života lidí ve svém okolí a přinést do něj trochu světla.

(plzeňská diecéze)

* Do společnosti by křesťané měli přinášet hodnoty, které církev hlásá a sama by je měla dodržovat (morálka, odpovědnost, pravdivost, čestnost...).

(královéhradecká diecéze)

* Společnost potřebuje produševnění, ale každý člověk spásu. Od církve společnost nic určitého neočekává, protože si neumí představit, čím by jí církev mimo školství a charity mohla být prospěšná. Záleží až na nabídce a její hodnověrné prezentaci. Rezervy v aktivitě vůči obci momentálně asi nemáme, vlastně ano, více se za ni modlit. Můžeme srozumitelnou řečí objasňovat své neměnné zásady. Lidé hledají něco pevného a církev to musí nabídnout, ale srozumitelně.

(českobudějovická diecéze)

* Zlepšit informovanost o možnostech, které církev nabízí. Lidé stojící mimo ni ji chápou většinou jen jako instituci (spolek), který působí na poli charitativním, vzdělávacím apod. Málokdo ji vnímá jako cestu k Bohu a nalezení odpovědí po smyslu života, což je její nezastupitelná role. Otázky pastorační jsou potlačeny problémy sociálními, školskými, majetkovými a jinými, snad i vinou samotné církve, která otázky pastorace často nestaví na první místo.

(brněnská diecéze)

* Posláním církve je zdůrazňovat hierarchii mravních hodnot: poctivost, pravdivost a jiné vlastnosti potřebné pro každou slušnou společnost. V naší obci neexistuje Charita či azylový dům. Bylo by lépe, kdyby v naší obci byl řád, kolem kterého by se shromažďovali laici. Společnost očekává od církve, že bude důsledně zastávat křesťanské hodnoty. Modlitba a obětování může pomoci světu, modlitbou můžeme postavit hráz zlu. Strategie - hájit křesťanské zásady a morálku a stát nad věcí, nenechat se zatáhnout do sporů. Naslouchat více Svatému otci, prosit o dary Ducha Svatého

(olomoucká arcidiecéze)

(soj)