č. 48 / 2002, 1. 12. 2002

CO TAKÉ ZAZNĚLO VE SNĚMOVNÍCH KROUŽCÍCH

Jak může kterýkoli věřící evangelizovat své okolí? Jak v naší farnosti vypadá apoštolát laiků?

* Katoličtí křesťané jsou všeobecně apoštolsky málo aktivní a spíše se stydí vydávat svědectví o své víře slovem. Kromě tzv. vydávání svědectví životem (které je jistě velmi hodnotné, ale pouze tehdy, když to není fráze, a tedy nejde o výmluvu a o únik od vlastní aktivity), nepodniká naše farnost žádný apoštolát. Katolická věrouka je pro běžného věřícího teoreticky těžko uchopitelná.

(českobudějovická diecéze)

* Položme větší důraz na pastoraci. Znamení doby jistě objevíme s pomocí Ducha Svatého, ale nesmíme se vyčerpat postrkováním skřípajícího mechanismu.

Nesmíme z kněží dělat údržbáře a správce někdy úplně nefunkčních objektů nebo církevně nevyužívaných objektů. Mělo by se nejprve odborně posoudit, které objekty jsou a budou pro církev potřeba. Nepotřebných objektů se vzdát, třeba s těžkým srdcem. Do nové struktury plně zařadit laiky nejen jako výpomoc v nouzi při nedostatku kněží. Pořád se tak strašně nebát delegovat pravomoci.

(brněnská diecéze)

* Věřící může evangelizovat osobním příkladem, svým životem a tím, že umí odpovídat na dotazy. Může projevovat svou radostnost, pokojnost. Církev by mohla poslat kazatele do jednotlivých farností s kázáními zaměřenými na aktuální životní otázky, aby mohli oživit víru v Ježíše Krista. Tato kázání by probouzela okolní lidi z letargie a pomohla zapálit oheň v lidských duších. Můžeme se za misie modlit. Bylo by dobré se zeptat na náměty farníků, např. v časopise Farní společenství. Sbíráme známky na misie. (olomoucká arcidiecéze)

* Své okolí můžeme jako věřící evangelizovat individuálním stykem, v profesi (učitel, lékař aj.). Nejlepší působení na okolí je školením mládeže. Účinný pro misii je časopis "Křesťan lidem v nouzi". Z naší poměrně vysoké hmotné úrovně můžeme pomáhat misiím v nuzných zemích (Bolívie, Indie aj.) - třeba i jakousi adopcí dětí - finančním příspěvkem na jejich vzdělávání, sbíráním známek, telefonních karet, prodejem pohlednic apod. Dále pomáhat modlitbou - my naopak z jejich strany právě potřebujeme duchovní pomoc.

(ostravsko-opavská diecéze)

* Je nutné stále se vzdělávat ve víře, abychom byli připraveni na dialog. Mnohdy nečeká naše okolí na naši učenost, ale na službu, která pramení z lásky. Konkrétní úkol je v našem nejbližším okolí, které nás naléhavě vybízí ke službě lásky. V naší farnosti pracuje Charita, Klub seniorů, výuka náboženství (škola, fara), Společenství Jan 10, Biblické hodiny (fara), sněmovní kroužek.

(plzeňská diecéze)

* Všichni pokřtění jsou povoláni, aby svědčili Kristu, tj. aby evangelizovali. Jejich svědectví je přímo úměrné opravdovosti jejich víry. Jsou-li naroubováni na Krista, stávají se hodnověrnými svědky, i kdyby se zdálo, že konají třeba i ty nejběžnější lidské skutky. "Veďte dobrý život mezi pohany", dostáváme povzbuzení a radu, jak si počínat. Jsme sledovaní a neúprosně hodnocení, třeba i mlčky pochválení, ale také neúprosně a i nespravedlivě kritizovaní. Výsledky svého snažení nevidíme. Nevěřících, a hlavně lhostejných asi v současnosti přibývá. Veřejný apoštolát věřících je sporadický. (řeckokatolický exarchát)

* Jestliže jsme o hodnotě své víry přesvědčeni, mělo by pro nás být samozřejmé, že nám bude ležet na srdci, aby co nejvíce lidí poznalo krásu naší víry. Vnímáme určitý rozpor: jako řeholníci jsme se zavázali, že s plným nasazením budeme žít podle evangelia. Vstupem do řehole dáváme najevo, že jsme o hodnotě své víry přesvědčeni - a přesto si často žijeme, jako by víra byla naše soukromá věc. Nemáme odvahu o své víře svědčit. Snad je to důsledek totalitního režimu.

(ženské řehole)

(soj)