č. 49 / 2002, 8. 12. 2002

CO TAKÉ ZAZNĚLO VE SNĚMOVNÍCH KROUŽCÍCH

Co by měla církev dělat pro větší účinnost a popularitu misií? A co bych pro to mohl udělat já?

* Svým životem, snahou o sebezdokonalování se, připraveností reagovat na případné dotazy lidí, s nimiž se setkáváme. Misie jsou všude - v rodinách, ve školách, na pracovištích... (brněnská diecéze)

* Oceňujeme jmenování P. Jiřího Šlégra ředitelem Misijního díla. Osvědčila se akce misijního koláče o misijní neděli, kdy potěšil zájem dospělých i mládeže. Doporučujeme misijní dílo propagovat častěji než jen jednou do roka. Je zájem o přednášky se světelnými obrazy P. Jana Linharta.

(královéhradecká diecéze)

* Přijmout cizí misionáře připraveni spíše nejsme. Je to neblahý přežívající následek naší minulé uzavřenosti světu za komunismu. Nejprve je nutné získat sympatie, přátelství... Nechat stranou témata jako Hus, čarodějnice... Vzbudit u druhých zájem o můj životní styl tím, že já projevím opravdový zájem o jejich záležitosti. Vzbudit pocit vděčnosti a pak její projevy nasměrovat třeba i náboženským směrem (příspěvek na Charitu...), vzbudit otázky a být připraven je zodpovědět.

Věřící osobnosti mohou přitáhnout druhé i svým přihlášením se k víře. Pro misie hledat vhodné formy.

(českobudějovická diecéze)

* Tzv. "nová evangelizace" prakticky vůbec nefunguje. Aspoň u nás, ale asi ani ve světě. Je to jen taková bublina. Proč? To je velmi závažná otázka. Někteří jsou vůbec skeptičtí k tomu, že by se u nás měla provádět evangelizace. Další mají dojem, že ano, ale jsou velmi rozpačití z toho, jak. Toto téma by stálo za velmi solidní rozbor, za vnitrocírkevní diskusi v nejrůznějších formách. (Tuto diskusi v církvi potřebujeme obecně a nemáme ji! Navíc tady jde o téma, které bytostně souvisí s posláním církve a jejím opodstatněním, takže vlastně visí otazník i nad samou smysluplností současné existence církve u nás...)

(královéhradecká diecéze)

* V dnešní době přicházejí misionáři do krajin, kde již je křesťanství zakořeněno, ale má málo, nebo žádné vlastní kněze, jáhny, katechety. Proto zde lidé rádi přijímají misionáře ze zahraničí, aby množství věřících nehladovělo po Božím slově i Božích svátostech. U nás - v naší diecézi - je zvláštní misijní situace. Církev je sice zakořeněna (má farnosti, farní obvody, své kněze), ale mnohde je velká lhostejnost lidí věřících (pokřtěných) i nevěřících k životu z víry a v církvi. Kněz farního obvodu má mnoho úkolů - pastoračních, administrativních, starostí o údržbu a opravu kostelů, s vyučováním náboženství, přípravou na svátosti, takže na mimořádnou misijní činnost nezbývá čas ani síly. (litoměřická diecéze)

* Misie neznamenají pouhou propagaci názorů. Jsou nezbytným životním projevem církve a ne něčím, co může, ale nemusí v církvi existovat. Misionářství je atributem křesťanů a jestliže si toho pokřtění přestanou být vědomi, je toto neuvědomění jistým znamením, že tito lidé již nežijí naplno, ale že jsou v duchovním kómatu.

(litoměřická diecéze)

(soj)