Materiál pro práci sněmovních kroužků "O církvi" pro rok 2000 byl rozdělen do sedmi témat, každé téma bylo členěno na několik okruhů a rozvedeno množstvím otázek. Ze sněmovních kroužků jsme obdrželi celkem 1527 zápisů. Jako 100% byl brán počet kroužků, které se daným okruhem tématu zabývaly. V KT 4-7 jsme uveřejňovali vybrané příspěvky prvního ze sedmi témat. Dnes přinášíme shrnující analýzu tohoto prvního tématu.
Pokusme
se charakterizovat naše prostředí, v němž žijeme společně věřící s nevěřícími.
Věřící nejsou pouze ti, kteří chodí do kostela, ale i ti, kteří se životem
hlásí k Bohu, věří v kladnou vyšší skutečnost (46 %) . Nevěřících lidí je v
našem okolí samozřejmě více, i když se objevily i názory, že skutečných ateistů
je méně. Hodnoty, pro které tito lidé žijí, jsou zejména materiální, peníze (41
%), práce, kariéra, moc (19 %), popř. rodina a zdraví (18 %), na konci žebříčku
hodnot se objevují i morální a duchovní hodnoty, ideály dobra, krásy či radosti
(16 %).
Nevěřící lidé se často jeví šťastnější, spokojenější, na první pohled mají
jednodušší život; pokud nenastanou problémy, nemají obtíže, smysl života
hledají jinde (13 %). V krizi jsou ovšem bez opory, bez pocitu naděje a
jistoty, zejména při konfrontaci s nemocí či smrtí (13 %). Těžko chápou
nesnáze, bojí se přemýšlet o základních otázkách života. Křesťanství věřící
před problémy také nechrání, ale pomáhá je řešit, povznést se nad ně, víra
osvěcuje a posiluje (29 %).
Lidi v našem okolí většinou nezajímá, jaký má naše církev názor na jejich
problémy a návrhy na jejich řešení (29 %), pokud ano, bývají často zklamáni,
očekávají instantní řešení.
Soužití s nevěřícími je většinou popisováno jako dobré (32 %), ohroženy jsou
spíše děti, a to zejména konzumním způsobem života, odcizením ideálům a obecně
mravním zlem (16 %).
Nevěřící ovlivňují naše křesťanské hodnoty. Kladně - nastavují nám zrcadlo,
dávají dobrý příklad, dobro konají samozřejmě (24 %). Záporně - dochází k
posunutí hranic mezi dobrem a zlem (30 %).
Bezprostředně po roce 1989 vzrostl počet lidí, hledajících duchovní hodnoty,
ale nyní klesá. Církev byla přitažlivější jako pronásledovaná, nyní je sice
svoboda vyznání, ale je tlumena konzumním stylem života (10 %).
Žije
česká církev v tomto světě vnitřně pravdivě a odpovědně?
Otevřenost, vyslechnutí bližního, pomoc potřebným, přijetí do společenství,
modlitba za svět - to jsou ve farnostech nejčastější příklady toho, jak církev
naplňuje své poslání být svátostí spásy pro svět (13 %). Boží zájem o svět
zprostředkováváme v první řadě osobním příkladem, věrohodností života (26 %),
dále pak zájmem o druhé, dobrými vztahy mezi věřícími a nevěřícími, svůj význam
mají nahodilé diskuse (14 %), koncerty a programy pro veřejnost (13 %) a samozřejmě
také svatby a pohřby.
Způsob života křesťanů ve farnostech a diecézích je většinou v souladu s tím,
co hlásá církev (22 %); pokud není, tento rozpor negativně ovlivňuje věřící i
nevěřící a také je utvrzuje v negativním pohledu na církev (14 %).
Čím naše společenství přitahuje okolní svět: pravdivým životem z víry,
otevřeností, radostí, láskou, pomocí, přátelstvím, společenstvím.
Čím odpuzuje: rozporem mezi životem a vírou, uzavřeností, nadřazeností,
netolerancí, příkazy a zákazy, touhou po majetku.
Jak
své současníky jako křesťané oslovujeme?
Třikrát více sněmovních kroužků (SK) uvádí, že je nesnadné proniknout do jejich
společenství, které je uzavřeno. Oproti tomu otevřená společenství zvou mezi
sebe ostatní, a zejména mladí sem mají snadný přístup (oslovit nevěřící se
snaží pomocí kulturních akcí, akcí pro děti a maminky, společenství či
náboženství pro nevěřící). Čtvrtina SK neví, jak oslovit, kromě SK nemají
společenství. Řeč, kterou hovoříme o své víře, je nesrozumitelná, nabízíme
pouze fráze, intoleranci a nepochopení (33 %). V první řadě je třeba jednoduše
vysvětlit základy víry. Nevěřícím můžeme nabídnout příklad života, lásku,
pravdu, smysl života, zkušenost s Bohem a radost z evangelia. Soužití
společenství s nevěřícími je popisováno jako pokojné, bez problémů, popř.
formální, nepřekážíme si (23 %). Se svým svědectvím o Boží spáse nejsme
spokojeni (vždy je co zlepšovat, 31 %), je třeba pracovat na sobě, být vnímavý
k potřebám druhých, srozumitelně se vyjadřovat a naučit se diskutovat (28 %).