Rozloučení a výběr ze zápisů Živá liturgie

Připravil Antonín Šimek

Dne 7.12. proběhlo v Novém Adalbertinu poslední setkání animátorů a členů sněmovních kroužků naší diecéze. Byl ukončen příjem zápisů ze sněmovních kroužků. Je na členech sněmovních kroužků, zdali se budou transformovat v jiná společenství či jako kroužky zaniknou.

Byl jsem redakcí vyzván, abych napsal pár řádek v souvislosti s ukončením mé funkce diecézního sekretáře sněmu. Funkci jsem vykonával od 1.9.2001 až do konce roku 2002, kdy mi skončila pracovní smlouva s biskupstvím.

Vážím si práce všech lidí, kteří se zapojili do práce sněmovních kroužků. Velký přínos kroužků vidím v tom, že se lidé sešli i mimo liturgii, nad problémy v církvi přemýšleli, diskutovali o nich, hledali nejlepší řešení, která formulovali do zápisů. Bylo to v církvi něco nového, kdy se biskupové ptali laiků na jejich názory. Škoda, že toto ptaní záhy ustalo a bylo vystřídáno dlouhým mlčením biskupů a kněží jako celku.

Tento nezájem se posléze odrazil i ve stále se tenčícím příjmu zápisů. Neúcta k čtyřleté práci laiků ve sněmovních kroužcích byla vyjádřena nepozváním zástupců sněmovních kroužků na volby delegátů na sněm, konané 19. 5. 2002 v Hradci Králové. Pro neregulérnost voleb jsem odmítl nabídku přijmout funkci náhradníka delegáta sněmu. Jako druhou zásadní chybu přípravné fáze vidím v tom, že kromě sněmovních kroužků nebyli přizváni i jednotlivci k zasílání připomínek na sněm. Třetí zásadní chybu spatřuji v neotevření skutečně bolestivých stránek církve, ale předkládání často pouze kosmetických otázek.

Vím, že většinu palčivých problémů církve sněm v ČR nevyřeší, ale mohl by na ně jasně ukázat, navrhnout nápravy a doporučit řešení. Má naděje spočívá v příslibu, že Duch vane kam chce. Děkuji všem členům sněmovních kroužků, animátorům, moderátorovi P. V. Vackovi, redakci IKD, pracovnicím sekretariátu sněmu a mému předchůdci J. Matěnovi za spolupráci i za jejich práci v církvi.

Následující výběr je uskutečněn ze 4 doručených zápisů tématu Živá liturgie.

3.1.1. Jak prožíváme skutečnost, že společenství církve nejsme jen my, shromáždění v kostele, ale jsme vnitřně spojeni s celou místní církví i s církví univerzální? Uvědomujeme si ty momenty v liturgii, kdy prosíme za celou církev, spojujeme se v modlitbě se svým biskupem? Kdy nejsilněji při liturgii prožíváme vědomí univerzální církve?

- prakticky nepříliš; společenství je slabší, silněji prožíváme vědomí univerzální církve

- při eucharistické modlitbě

- při vyznání víry

3.1.2. Zapojujeme se ochotně do služby evangeliu vedené biskupem v rámci celé naší diecéze?

- jsou ochotni se zapojit (celodiecézní sněm); modlitba – eucharistický rok (bude mariánský)

- tento oboustranný vztah s biskupem postrádám, je pro nás vzdálen, 1x do roka návštěva ve farnosti je málo a jezdit do Hradce Králové na akce je pro mě časově i finančně náročné

- do služby evangeliu se zapojujeme a život v církvi sledujeme více či méně

3.1.3. Jak se účastníme na životě univerzální církve (modlitbou, účastí na službě, sledujeme dění ve světě v církvi atd.)?

- modlitbou – část dosti intenzívně, IKD, KT, Radio Vatikán

- při bohoslužbě, zapojujeme se do sbírek (charita), sledujeme dění ve světě (rozhlas,televize) i v církvi.

3.2.1. Dbáme při rozdělení služeb v naší farnosti na přirozené schopnosti každého z nás? Dáváme svá obdarování k dispozici ve službě celému společenství? Jak? (Například kdo pěkně čte, mohl by se stát lektorem, kdo má hudební nadání, vede sbor nebo hraje na varhany apod.)

- měl by se zapojit každý dle svých schopností, ale ne každý je ochoten

- ano, každý má možnost se zapojit, věřící jsou vybízeni k živé účasti při liturgii

- služby se rozdrobily. Lektory a akolyty ustanovené nemáme, ale ve skutečnosti jakoby byli, je to několik věřících, kteří se střídají.

3.2.2. Máme v naší farnosti ustanovené lektory a akolyty? Jak probíhalo jejich ustanovení? Nechápeme jejich službu jen jako suplování úlohy duchovního? Uvědomujeme si, že jsou to služby vlastní laikům, nikoli duchovním?

- ustanoveni jsou, ale ne všichni fungují a ne všichni jsou schopni, není velký výběr, duchovního rozhodně nesuplují

- ano, úředně ustanoveni

3.2.3. Jaké další služby máme v naší farnosti? (varhaník, kantor, členové chrámového sboru, ti, kdo konají sbírku a přinášejí dary, kostelník, katecheta apod.)

- varhaník, členové chrámového sboru ve spolupráci se sborem Záboj, kostelník není, katechetickou práci vykonávají sestry KMBM, sbírku při nedělní mši konají přítomní ministranti

- všechny vyjmenované a zvoníky

- máme varhaníka (zatím liturgie neznalého), kostelníka z ochoty, chrámový sbor.

3.3.1. Cítíme (každý osobně) zodpovědnost za to, jak je liturgie slavena? Nebereme to jako záležitost kněze a několika lidí okolo? Jak se mohou všichni věřící podílet na tom, aby liturgie byla opravdovou oslavou vykoupení?

- osobně necítíme, chápeme jako záležitost kněze, věřící se podílejí svou zbožnou přítomností a hloubkou víry

- ano, cítíme, že každý z nás je její součástí, svou přípravou, přijímáme lidi kolem sebe, snažíme se zapojit všichni

- u nás se moc podílet nemohou, vše řídí farář. O ochotu lidí nemá zájem s výjimkou zpěváků.

3.3.2. Co můžeme dělat pro to, aby zapojení laiků do liturgie bylo uvědomělé a aby opravdu vnitřně prožívali to, co konají?

- nemůžeme nikoho nutit, ale být druhým příkladem

- osobní přípravou a vysvětlováním. Jestliže my sami porozumíme, můžeme i druhé poučit

3.3.3. Máme v naší farnosti liturgickou pracovní skupinu, která by se pod vedením zodpovědného kněze či jáhna pravidelně podílela na přípravě nedělní bohoslužby i jiných slavností?

- zatím nemáme, ale je zájem a snaha ji vytvořit

- ano, převážně příprava svátků (velikonoce, vánoce) a lidí přijímající svátost křtu, manželství na mimořádné bohoslužby se scházíme

- nemáme.

3.3.4. Máme v naší farnosti nějaký zvláštní způsob vyjádření účasti všech věřících na slavení (např. možnost věřících symbolicky předkládat dary – žehnání pokrmů ve velikonoční liturgii, intence, starosti napsané na lístečcích předané současně se sbírkou farnosti, děti přinášející dary v průvodu atd.)?

- máme mariánské intence (sobotní), modlitby za zemřelé, děti s dary na druhé nedělní mši

- zvláštnosti nemáme, děti běžně přinášejí dary, o velikonocích žehnání pokrmů a pak společná snídaně, nerozumíme slovu symbolicky předávat dary

- děti v průvodu s obětními dary v neděli.