PLENÁRNÍ SNĚM OČIMA DELEGÁTŮ
1. Jak byste zhodnotila přípravnou fázi sněmu?
Odpověď, která by
postihla objektivně a vyčerpávajícím způsobem celý přípravný proces, aniž by
zjednodušovala, možná není. Ale přesto se pokusím aspoň trochu něco říci.
Rozdělila bych svůj příspěvek na dvě oblasti:
a)
sněmovní kroužky a z nich vzešlý materiál,
b)
písemná podoba tohoto materiálu.
K první části mohu říci, nakolik jsem byla od počátku zapojena do přípravného procesu, že tato fáze sáhla opravdu do hloubky a ze sněmovních kroužků vzešel materiál, se kterým je možno dále pracovat. Laici a řeholnice se chopili příležitosti a poukázali na rozmanitost problémů (rodinou počínaje, přes vztahy v církvi a oblastí zasvěceného života konče), s nimiž se církev v českých zemích potýká. Bohužel, kněží a řeholníci se zde příliš nezapojili. Jejich účast byla velmi sporadická. Ke druhé oblasti musím konstatovat, že se mi písemná podoba zpracování materiálu ze sněmovních kroužků nejeví jako dobře udělaná. Vůbec nepostihuje rovnoměrně a dobře všechny problémy, otázky, na které tento materiál poukázal.
Jak tedy zhodnotit přípravnou fázi sněmu?
Domnívám se, že bylo vydáno množství lidské energie v kroužcích, ale úměrně k
němu nebyla jeho písemná podoba dobře zachycena. Myslím si, že když již byl
sněm svolán - ač toto rozhodnutí nepovažuji za šťastné - měly být nejprve
konány diecézní synody, které by i lépe zpracovaly problémy do podoby písemných
předloh.
Odpověděla bych tudíž takto: v zachycení
problémů české církve ve sněmovních kroužcích byl přípravný proces zvládnut,
podle mého mínění, poměrně dobře. Ale v písemném dotažení pak již příliš ne.
Více se k této otázce nejsem schopna vyjádřit.
2. Které hlavní problémy by měla církev
řešit?
Těžko říci jedním slovem, které hlavní
problémy by církev měla řešit. Já sama jich vidím ze svého úhlu pohledu
několik, a to zdaleka nevidím vše. Vybrat jednu konkrétní věc? Uvedu, co je mi
nejbližší, ač dobře vím, že pomíjím. další důležité oblasti.
Tedy: formace v oblasti zasvěceného života a
jeho znalost mezi diecézními kněžími a laiky. Myslím si, že zde jsou velké
nedostatky: chybí kvalitní formátoři, dobré teologické vzdělání a duchovní
vedení k tomu, aby z kandidátů/tek zasvěceného života vyrostly opravdové
duchovní osobnosti, které by svým duchovním životem oslovovaly nejen křesťany
uvnitř církve, ale i mimo ni.
Jak to řešit? Na to není jednoduchá odpověď.
Obecně lze říci, že by se mělo více energie dávat do formace, a to jak
počáteční, tak i trvalé. Dále hledat dobré formátory, kteří by formovali směrem
ke Kristu a ukázali skutečnou krásu zasvěceného života a dovedli pro něj
nadchnout. Vydávat více kvalitní literatury o zasvěceném životě. Pokladnice
církve zde skýtá v oblasti církevních Otců a učitelů přebohaté plody. Více
energie věnovat umění vnitřního života s Bohem.
Hodnota zasvěceného života spočívá nejen v
jeho jedinečné službě Bohu, ale také v tom, co vychází navenek, a to je
schopnost učinit slib a žít podle něj a vytrvat v něm po celý život až do
smrti. Neboť to je nesmírná výsada a důstojnost člověka, že může dát slovo
(slib) a ono je Bohem nejen přijato, ale také z něj něco velikého a důležitého
roste, co má dopad jak pro pozemskou realitu, tak i pro věčnost.