Katolický týdeník č. 22, 1. června 2003

PLENÁRNÍ SNĚM OČIMA DELEGÁTŮ

DO ZAHÁJENÍ SNĚMU ZBÝVÁ PĚT TÝDNŮ

DNES ODPOVÍDÁ

P. VÁCLAV SLOUK

1. Jak byste zhodnotili přípravnou fázi sněmu?

Můj pohled na přípravnou fázi plenárního sněmu je rozpačitý. Na jedné straně vidím mnoho pozitivního:

biskupové vyzvali nejširší katolickou veřejnost, aby přemýšlela o církvi ve světle dokumentů II. vatikánského koncilu, o úkolech církve v našem prostředí a v naší době i o tom, jak tyto úkoly naplňovat;

našlo se mnoho (i když ve srovnání s počtem katolíků v diecézi málo, přesto říkám mnoho) bratří a sester, kteří se aktivně zapojili do práce sněmovních kroužků; ze setkání s nimi vím, že práce v kroužcích je obohatila a že u nich probudila nový vztah k církvi a většinou i nadšení pro sněm;

posledním oficiálním dokumentem přípravné fáze sněmu byla Lineamenta, která byla přijata s velkým zájmem a překvapivě i s poměrně velkým uznáním.

Na druhé straně vidím i negativní věci:

přípravná fáze sněmu se setkala s velkým nezájmem ze strany velké části kněží a věřících: příčin bylo asi více (nedůvěra v to, že by se mohlo něco změnit, neochota přijmout další práci navíc, když té dosavadní je tolik, i sdělovací prostředky na počátku nějak výrazněji přinášely skeptické pohledy než pohledy optimistické);

zdá se mi, že nedůvěra v nedokonalé dílo lidské převažovala nad důvěrou v dílo Boží.

Na závěr svého krátkého ohlédnutí za přípravnou fází plenárního sněmu bych rád vyjádřil svou důvěru v to, že sněm je dílo Boží, a své přání, aby se ve chvíli, kdy převezmou iniciativu pastýři, teologové a další odborníci, nezapomnělo na množství těch, kteří nesli tíhu dne a horka přípravné fáze plenárního sněmu.

2. Které hlavní problémy by měla církev řešit?

Zmíním se o dvou problémech:

Mluví se o farnosti jako o živém společenství angažovaných křesťanů. Myslím si, že naše církev by měla na sněmu hledat cestu k tomuto ideálu. Co může církev a co můžeme my všichni udělat pro to, aby naše farnosti byly 1. živým, 2. společenstvím, 3. angažovaných, 4. křesťanů?

Od sněmu také očekávám pomoc při rozlišování. Je možné rozlišit, co je nejdůležitější, důležité, méně důležité a nedůležité. Ale také na co máme - fyzicky, ekonomicky - a na co nemáme. Někdy se mi zdá, že se snažíme dělat všechno - důležité i nedůležité - i když na to nemáme - fyzicky nebo ekonomicky. Nebo děláme to, na co zrovna máme, i když to zdaleka není nejdůležitější. Přál bych si, abychom po sněmu byli alespoň trochu moudřejší (myslím na moudrost jako dar Ducha Svatého) v tom, co je nejdůležitější, a co je nedůležité, a abychom vkládali dostatek fyzických a ekonomických sil především do toho, co je nejdůležitější.

(red)