KT č. 23, 8. června 2003

PLENÁRNÍ SNĚM OČIMA DELEGÁTŮ

DO ZAHÁJENÍ SNĚMU ZBÝVAJÍ ČTYŘI TÝDNY

DNES ODPOVÍDÁ

LUDMILA HORÁČKOVÁ

1. Jak byste zhodnotila přípravnou fázi sněmu?

Snad nejlepší zhodnocení přinese budoucnost, případné výsledky sněmu a jejich uvedení do praxe. V této chvíli mohu konstatovat, že přípravná fáze sněmu přinesla svá pozitiva i momenty negativní. Začátky byly poněkud nemotorné, jako bychom nevěděli, jak celou skutečnost uchopit. I přes následný vzrůstající počet kroužků je realitou, že tato etapa života naší církve byla záležitostí poměrně malé části jejích členů. Práce v kroužcích vytvořila prostor pro reflexi momentů našeho života, které prožíváme, přijímáme či odmítáme často jaksi mimochodem. Zároveň byly obnaženy mnohdy bolestné a nezhojené rány. Tuto skutečnost bychom neměli opomenout.

Nesporným přínosem pro sněmující byla několikaletá škola komunikace, tolerance, vzájemného přijetí, vděčnosti za odlišnost druhého, schopnosti přiznat si pravdu, byť byla i zahanbující. Ačkoliv jsme často byli zralí na "reparát", přece jen jsme se alespoň něco málo naučili. A to má možná tu největší cenu! Jako negativum vnímám určitou skepsi vůči budoucnosti často pracně formulovaných zápisů, a potom jakousi "pořadatelskou" nedostatečnost. Již tato příprava byla "během na dlouhou trať", na které chyběly občerstvovací stanice, povzbuzující diváci a motivující trenéři. Možná proto některým došel dech.

Osobně mám velkou radost, že také mladí lidé, kteří jsou budoucností církve, využili prostoru, který jim byl v této fázi vytvořen. Zapojili se nejen ve sněmovních kroužcích, ale jasný a důležitý hlas zazněl na 2. Celostátním fóru mládeže, jemuž předcházela obdobná setkání na úrovni diecézí. S láskou a pravdivostí jim vlastní dali zřetelně najevo, že v církvi chtějí mít domov, že jim na ní záleží.

2. Které hlavní problémy by měla církev řešit?

Při sledování průběhu již zmíněného Fóra mládeže a při pozorném studiu jeho závěrů mi vyvstalo několik důležitých apelů, které mladí lidé předložili. Kladou obrovské nároky na kněze, volají po otevřenosti, komunikaci a spolupráci uvnitř církve, touží po duchovním doprovázení, formaci a vzdělání, po svědectví, po pravdě. Proto si myslím, že je třeba najít řešení pro často nelehkou situaci ve farnostech, podporovat pastoraci mládeže, rodin, katechezi, výchovu a formaci. Opomenuta nesmí zůstat příprava, život a služba kléru a v neposlední řadě se musíme zabývat také otázkou evangelizace a s ní spojeným působením hromadných sdělovacích prostředků. Jasnou prioritou této doby je dát přednost věcem důležitým před těmi méně důležitými a všestranně "investovat do lidí". To často vyžaduje velkou odvahu, protože výsledky nejsou vidět hned. Ale dobrý zahradník si umí počkat, až sad vzroste a vydá ovoce.

Již hledání řešení na tyto problémy bude prubířským kamenem, protože bude záviset na kvalitě božsko-lidské komunikace a spolupráce. Kéž nás provází jediný Učitel a Dárce moudrosti!

(red)