KT č. 27 – 28, 6. a 13. července

Co by měl přinést plenární sněm katolické církve? Co od něj očekáváte?

kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský

Co očekávám od sněmu? Především zážitek tvořivého společenství Božího lidu, poněvadž to nebude jen delší, rozšířená biskupská konference, ale bude zde spolu se všemi biskupy také třicet jejich nejbližších spolupracovníků, deset zástupců řádů, děkani teologických fakult a rektoři seminářů, i třicet účastníků zvolených v jednotlivých diecézích a řada expertů z různých teologických a dalších oborů.

Chtěl bych v tomto společenství udělat zkušenost - evangeliem slíbené - blízkosti zmrtvýchvstalého Ježíše a silného působení Ducha Svatého. Věřím, že to bude vzájemný prohloubený, plodný, bratrský a sesterský dialog, který se vlastně začal rozbíhat už v přípravné fázi sněmu.

Sněm by měl v současné situaci církve přinést solidní ohlédnutí se za naší duchovní minulostí, očištění paměti a "smíření" s našimi dějinami. Dále i pohled soustředěný na naši přítomnost, pod zorným úhlem znamení časů a dle toho, co Duch říká církvi dnes. Jinak řečeno: odpověď na to, jak jsme dosud dokázali uskutečnit nejen literu, ale i ducha II. vatikánského koncilu. Odpověď na otázku, zda jsme církví podle koncilních dokumentů.

Neočekávám od sněmu, že vydá po prvním týdnu jednání hotové dokumenty, nýbrž že stanoví na svém jednání priority, které pak budou po delší přípravě na programu druhé fáze sněmu v roce 2004, případně na následných diecézních synodách. Očekávám, že věřící veřejnost bude sněm sledovat se zájmem, třeba i na jeho internetových stránkách, a modlitbami i jinak doprovázet jeho práci.

Jan Graubner, arcibiskup olomoucký

Pro praktický život církve nám chybí řada dokumentů, například: Katechetické direktorium, které má dávat pravidla katechezí nejen pro děti, ale i pro dospělé. Z toho pak mají vycházet další materiály, jako jsou školní osnovy pro výuku náboženství a pro katecheze na farách, požadavky na formaci katechetů a další vzdělávání dospělých. Potřebujeme Zásady kněžské formace, Zásady teologického vzdělávání, Pastorační programy, ale i tak zvané místní právo, to je soubor pravidel a předpisů, které Kodex kanonického práva nechává místním církvím.

Na takových dokumentech musejí samozřejmě pracovat především odborné komise, ale od sněmu očekávám, že vyhodnotí dnešní situaci a potřeby církve u nás a stanoví hlavní linie a cíle pro další práci. Určí směr, kterým se budou dále ubírat odborné komise. Nové dokumenty nebudou cílem, ale jen pomůckou ke zlepšení života církve. To je hlavní cíl plenárního sněmu.

Doufám, že se to na prvním zasedání, které má k dispozici nejen dokumenty všeobecné církve, ale i výsledky práce sněmovních kroužků, různé výzkumy a vlastní zkušenosti, podaří. Další plenární zasedání by mohlo být, až se podaří odborným komisím dokumenty připravit. Považuji za dobré, aby i tyto dokumenty byly přijaty plénem sněmu.

Dominik Duka OP, biskup královéhradecký

Pracovní dokument Plenárního sněmu římskokatolické církve v České republice nese titul Nenechte si vzít budoucnost. Myslím, že je to výzva nám věřícím katolíkům v zemi, kde nejméně polovina obyvatel byla pokřtěna a jedna třetina obyvatel se při posledním sčítání lidu rozhodla proklamovat svou příslušnost k církvi. Jsme tedy největší skupinou v zemi, ale jak jsem četl v jednom časopise s povzdechem, s velmi malým vlivem. Naše budoucnost, to je Ten, o kterém jsme zpívali v Jubilejním roce Kristus včera i dnes i na věky. Ale to jsme také my, kteří s ním vytváříme tajemné tělo církve. Budoucnost není pro nás utopie, ale organický růst. Naše kořeny jsou spojeny s počátky kultury a civilizace naší vlasti. Církev spoluvytvářela celý náboženský, kulturní a společenský život této země i národů, které v něm žily. Rozhodnutí plenárního sněmu by měla být zodpovědná, odvážná a rozumná ve víře v Toho, který je Pánem dějin a naší budoucnosti.

Co by měl plenární sněm podle vás přednostně řešit? Jakými otázkami by se měl zabývat?

Max Kašparů, trvalý jáhen

Sněm bych oslovil třemi krátkými, pětiminutovými vstupy. V prvním bych navázal na českého teologa Josefa Zvěřinu, který napsal dva texty - Radost být církví a Odvaha být církví. Spojil bych oba dohromady a hovořil na téma Odvaha být radostnou církví. To nám silně chybí, a trpí tím potažmo i smutkem zasažený svět, který potřebuje radost a naději. Hledá ji mimo církev.

Druhou pětiminutovku bych věnoval tématu zásadních změn zkamenělých, administrativně-pastoračních zlozvyků, které přežívají už od dob Marie Terezie, jsou naprosto nefunkční, ale přesto považované za věrnost tradici. Je nutné vyměnit novými pastoračními koncepcemi dosavadní abortivní antikoncepce, které brání nebo likvidují početí každé smysluplné aktivity. Je načase začít se učit novým, zdravým pastoračním modelům a zbavit se dojmu, že s těmi starými odchází "lepší církev".

Třetí část bych věnoval tématu postupné formace a vzdělávání laiků, jakési pomalé, ale jisté rekatolizaci českomoravských katolíků. Není totiž horší srážky, než se siamskými dvojčaty - nevědomostí ve víře, která je srostlá s povrchní zbožností. Takové havárie bývají důvodem, proč nás svět, na dálnici existence, zdaleka objíždí.

Petr Chalupa, ředitel Českého katolického biblického díla a děkan CMTF, Olomouc

Plenární sněm by se měl ve směru navenek přednostně zabývat otázkou, jak dosáhnout v postkomunistickém státě úplné svobody pro církev, která by například umožňovala dosažení mezistátní smlouvy s Vatikánem, možnost církve zakládat právnické osoby, uznávané státem atd. Ve směru dovnitř by se měl plenární sněm systematicky věnovat obnově pastorační činnosti církve - tak, aby odpovídala aktuálním požadavkům a podmínkám. Podle mého názoru by sněm neměl zapomenout na oblast teologického vzdělávání a biblického apoštolátu, kterým by se mělo dostat na všech úrovních mnohem zřetelnější podpory.

P. Vojtěch V. Protivínský, Rakvice

Jakkoli jsem rád, že se sněm koná, mám za to, že začíná příliš pozdě. První zasedání mohlo začít již někdy na přelomu let 1990 a 1991. Možná že už tehdy se mohly vyřešit některé aktuální problémy, a církev by dnes měla mnohem lepší předpoklady pro úspěšnou evangelizaci a pastoraci. Té brání zejména fakt, že jsme dosud nedokázali (a sněm to nyní musí udělat jako svůj nejnaléhavější úkol) analyzovat stav církve - jaké jsou před námi úkoly a jaké síly k jejich řešení máme. Mnoho institucí i jednotlivců (ať už kněží, či laiků) může dát církvi k dispozici obrovský kapitál schopností, charismat a zkušeností, jenže my téměř nemáme přehled o tom, kdo může co nabídnout a jak toho využít. Tam, kde o těchto zdrojích víme, se často nedaří je využít kvůli neschopnosti některých duchovních komunikovat s okolím. Sněm by měl tedy vytvořit předpoklady jak pro tuto analýzu, tak i pro evangelizační a pastorační plán církve v České republice.

Jiří Kašný, děkan TF JČU, České Budějovice

Domnívám se, že materiály ke sněmovnímu jednání už jsou připraveny a že pracovní text má název "Nenechme si vzít budoucnost". Protože se mi zdá, že sotva kdo jiný mi může vzít budoucnost než můj vlastní pesimismus a plané lamentování, tak si ten název čtu raději jako "Podílejme se na budoucnosti". Na sněmu bude asi důležité to, co se tam bude projednávat, a také to, co tam jednotliví účastníci prožijí a s čím se potom vrátí domů. Proto se na sněm a na všechny účastníky sněmu těším, s očekáváním, co přinesou a čím překvapí, a také s přesvědčením, že "budoucnost lidstva i našeho národa je v rukou těch, kteří jsou schopni dát budoucím generacím důvody k životu a naději" (GS 31).

P. Miloslav Fiala OPraem, prezident Sdružení Česká katolická charita

Odpověď na biblické "znamení časů" by měla díky sněmu pomoci především zaktivizovat aspoň část pasivních věřících a získat i je pro práci na nové evangelizaci. Měla by vnést nový oheň Ducha do srdcí nás všech, abychom překonali únavu a pokušení průměrnosti, jemuž rádi podléháme, a prohloubili svůj vztah k Bohu i lidem. Jsme přece spoluodpovědni za různé podoby daru stvoření, ale uvědomujeme si dostatečně tuto odpovědnost? Sněm by měl zdůraznit nezbytnost pokorné služby pravdě aspoň v nejohroženějších úsecích - ve výchově a vzdělávání, v podpoře rodin, v širším uplatnění laiků, ve zlepšení vztahů mezi klérem a věřícími, v rozvíjení charismat různých forem zasvěceného života, v pastoraci mládeže a v pohotovější a všestrannější pomoci nemocným, seniorům a sociálně slabým (tuto leckde opomíjenou diakonii považuji za přední úkol, chceme-li být jako křesťané věrohodní).

Martin Holík, ředitel Radia Proglas, Brno

Měl bych zmínit některé konkrétní téma. Rád bych však uvedl přednostní úkoly, jak je vnímám v celistvosti:

* Pod vedením Ducha Svatého vybrat k dalším jednáním správné okruhy radostí i starostí.

* Oslovit a pověřit úkoly ty, kteří se modlí, i ty vzdělané, kteří jsou s chutí schopni dělné spolupráce.

* Opět nadchnout nás, malé stádce uprostřed Evropy, že nejde o nic menšího, než je skok k Božímu království.

* Opakovaně se pokoušet sdělit sekulární společnosti, že se děje něco, co může být ku prospěchu nám všem.

* Jistě je třeba rozdělit otázky na vnitřní, které se ptají po identitě katolíka uprostřed "vřavy" světa, a na vnější, vyplývající z příkazu "Jděte do celého světa...".

* Zpřesnit, uspořádat, říci, co dřív a co později, a při tom všem přivolávat vanutí Božího Ducha kromě směrů, kam sám chce, také naším směrem - k lidem sněmu.

P. Oto Mádr, teolog

Hledejte nejprve Boží království.