KT č. 29, 20. července 2003

Poselství z prvního zasedání PS katolické církve v ČR

Sestry a bratři v Kristu, drazí přátelé

1. Ve dnech 6. - 12. 7. 2003 jsme se sešli na Velehradě, abychom jako Plenární sněm katolické církve v ČR zhodnotili její dosavadní vývoj a hledali cesty do dalších let. Využili jsme práce sněmovních kroužků, zkušeností přípravného období a podnětů odborníků, kteří připravili pracovní text sněmu. Delegáty sněmu byli volení zástupci českých a moravských diecézí: laici, řeholnice a řeholníci, jáhni a kněží, a ti, kteří se účastní sněmu podle předpisů církevního práva - generální a biskupští vikáři, děkani teologických fakult, představení seminářů a všichni biskupové. Přizváni byli také odborníci z různých oblastí, přibližně sto účastníků.

2. Vyjadřovali jsme se k pracovnímu textu s názvem "Nenechme si vzít budoucnost", který schválila ČBK a předložila ho sněmu. V diskusi bylo vzneseno téměř 200 připomínek a návrhů. Vrátili jsme se v nich také k minulosti, neboť v přiznání vlastních chyb vidíme předpoklad poctivého přemýšlení o budoucnosti.

3. Ve dnech sněmu, v ovzduší modlitby, jsme svobodně a ohleduplně komunikovali a přáli bychom si, aby sněm a naše církev v tomto duchu pokračovaly. Z příspěvků delegátů vyplynulo, že pro další práci sněmu je nutná důkladnější analýza nedávné minulosti i přítomnosti života církve v měnící se společnosti.

4. Po prvém zasedání jsme ještě nedospěli k závazným závěrům a normám pro další život církve. Přesto na pochopitelnou a mnohými očekávanou otázku, jaké bude pokračování sněmu, odpovídáme: Sněm bude pracovat ve svých komisích do dalšího plenárního zasedání především v těchto oblastech: misijní a evangelizační působení církve v české společnosti, analýza situace ve společnosti a církvi, celoživotní vzdělávání kněží a laiků, starost o mládež a rodiny a jiné pastorační otázky, péče o duchovní povolání. Sněm bude formulovat normy pro život církve a po svém zakončení vybízí ke konání diecézních synod.

5. Formy odpovědnosti za církev a svět, na kterých se chceme podílet, se mohou měnit, avšak zdroj veškeré obnovy a naděje zůstává neměnný: Ježíš Kristus. Tuto odpovědnost chceme uskutečňovat společně s křesťany ostatních církví a společenství a zveme k ní i všechny lidi dobré vůle.

6. Vyslovujeme své uznání a děkujeme všem členům sněmovních kroužků a jejich moderátorům za podněty i kritické hlasy a přípravné komisy Plenárního sněmu za její práci. Zvláště děkujeme všem, kdo se za sněm modlili a vložili do jeho přípravy i své utrpení.

Miloslav kardinál Vlk, předseda PS

Co sněmovní týden dal

Je třeba zdůraznit, že následující redakčně upravené útržky z návrhů, připomínek a podnětů účastníků nepatří mezi zcela reprezentativní. Možná právě proto, že nějak vybočují z průměru (tím se ovšem nechce snižovat úroveň a zajímavost ostatních příspěvků) mohou sloužit k hlubšímu zamyšlení a být důkazem o pestrosti české církve. Další příspěvky a ohlasy budeme přinášet v dalších číslech KT.

P. Jiří Pecka, arcidiecéze Praha

Byla jednou jedna škola se zoufalým nedostatkem učitelů. Noví nebyli, a vedení rozhodlo, aby každý učitel měl dvojnásobný úvazek a jelikož nebylo ani na provoz, aby také škrábal brambory a skládal uhlí. O plodech práce učitelů si lze učinit jasnou představu. V některých třídách - promiňte, farnostech - to angažovaní rodiče začali řešit brigádami, ovšem ani to nestačilo. A tak vedení přiznalo rodičům neúnosnou situaci, ukázalo jim zanedbané učitele a řeklo: Buď si sami vyberete peníze na provozní zaměstnance nebo škola nebude. Rodičům došlo to, o čem předtím nepřemýšleli. Sáhli do kapes, požádali vedení o jasné vyúčtovávání, a vše tam funguje až dodnes. Navrhuji vybídnout ČBK, aby načrtla dlouhodobý program výchovy věřících k větší angažovanosti za chod církve. Nemluvme o nedostatku kněží - 300 věřících na kněze je duchovní blahobyt.

Lenka Moravcová, diecéze Ostrava-Opava

Oceňujeme snahu vyčleňovat kněze zodpovědné za pastoraci mládeže a podporovat diecézní centra mládeže. Mladí ovšem nepřicházejí jen do kontaktu s tímto způsobem pastorace, ale "doma" se setkávají s kněžími, jež mají starost o celou farnost. A tak stále zaznívá z otázka, jak na mládež v běžné pastoraci působit. My mladí nepotřebujeme, aby s námi kněží hráli fotbal, chodili na pivo, oblékali se a mluvili stejně jako my, ale toužíme po pravdivém svědectví a žití evangelia.

P. Michal Podzimek, diecéze Litoměřice

Navrhuji zavedení evidence členů církve vzhledem k územnímu charakteru farností. Pokud církev neví, kolik a jaké osoby kde má, nemůže rozumně hospodařit s lidským potenciálem a penězi. Z toho by pak vyplynula restrukturalizace, snížení počtu farností a otázka přebytečných objektů. Odvaha k jejich prodeji nebo předání je nutností k uvolnění kněžstva pro pastorační a evangelizační práci.

Aleš Opatrný, biskupský vikář Praha

Navrhuji: 1) Vypracovat na základě analýzy stavu společnosti a jejich dalších výhledů a na základě analýzy koncilových a pokoncilových dokumentů v příslušných oblastech text o sebepochopení a úkolech církve v naší společnosti v této době (s desetiletým výhledem) jako základní dokument sněmu. 2) Pověřit ČBK, aby uložila vypracování jednotlivých statí odborným komisím. 3) K projednání základního dokumentu svolat další zasedání PS nejpozději na září 2003.

Karel Moravec, biskupský vikář Hradec Králové

Navrhuji vypustit "Katolická církev je církví chudou a chudých." Společnost vnímá církev převážně podle "viditelných" představitelů (nejviditelnější biskupové a kněží). I když je to povrchní, nejdříve si lidé všimnou, v jakém autě kdo jezdí, jak žije a bydlí. Při užití pojmu chudoba se musíme ptát, zda je církev chudší než pracovníci ve školství, v sociálních službách či v obchodních domech, rodiny s více dětmi, aj.

Jaroslav Škarvada, emeritní biskup pražský

Jakou účinnost má naše ustavičné hřímání proti potratům a eutanázii? Že je lidské embryo skutečným člověkem, to nelze popřít. Ale co z toho? Není-li člověk partnerem Boží lásky, co je na potratu a na eutanazii hrozného? Myslím, že rozhodující tu není skutečnost, že jde o život člověka, nýbrž co to ten člověk vlastně je. Nebylo by užitečnější inkoust, nyní vyplýtvávaný na boj proti potratům a eutanazii, použít na vysvětlování lidské důstojnosti, k níž nás Kristus povolal?

P. Vít Zatloukal, diecéze Ostrava-Opava

Chtěl bych, abychom pravdivě a s bolestí konstatovali, že mnohdy život kněze není o společenství s farností, ale o samotě na faře. Chtěl bych, aby pravdivě a s očistnou bolestí bylo vyjádřeno, že kněžské společenství nežije jednotu ani mezi sebou ani s biskupem. Chtěl bych, aby profesní solidarita nepřevažovala křesťanskou identitu. Chtěl bych, aby se klérus nechoval jako privilegovaná vrstva v církvi.

František Hanáček, biskupský vikář Olomouc

Nelíbí se mi titul "Nenechme si vzít budoucnost", protože nám ji nikdo nebere, a máme-li oslovit věřící i nevěřící, nesmíme podlehnout malomyslnosti! IL je jen a jen odrazový můstek k další inspiraci. Proto navrhuji pět základních tématických skupin: 1. oblast života kněžstva, 2. vzdělání všeobecně, 3. pastorace, liturgie , svátosti, 4. komunikace v církvi a 5. ekonomické zabezpečení.

Dana Glaserová, diecéze Litoměřice

Navrhuji, aby ČBK připravila ucelený pastorační postup: metodiku pro katecheze konvertitů. Duchovní i katecheté budou pak moci poučit, rozpoznat dobré od zlého a přitom zůstat na půdě katolické nauky.

Václav Vacek, biskupský vikář Hradec Králové

Heslovitě: přimlouvám se za laskavější jednání s lidmi, kteří žijí v druhém - civilním manželství. Prosím, aby náš sněm otevřel rozpravu o možnosti, aby jáhni směli vysluhovat svátost pomazání nemocných, případně požádat Řím o tuto možnost. Laici často mluví o zdobrovolnění celibátu. Přimlouvám se, aby sněm odpověděl: souhlasíme, nesouhlasíme, nechceme, nemůžeme se o tom bavit.

František Radkovský, biskup plzeňský

Protože většinu věřících není možno shromáždit jindy než k nedělní bohoslužbě, navrhuji rozšířit nedělní bohoslužby o povinnou systematickou katechezi, a to buď přede mší svatou či po mši svaté v rozsahu aspoň 30 minut.

Skupina "Paměť a smíření - duchovní četba českých dějin"

Doplnit do textu IL: "Politováníhodná je neochota k pokání za aktivní účast při kolaboraci a účasti v Mírovém hnutí, později Pacem in terris."

P. Jiří Hájek, diecéze Plzeň

Navrhuji: "Sněm doporučuje ČBK, aby byla každoročně vyhlášena sbírka ve prospěch diecéze litoměřické a plzeňské jako výraz solidarity, účinné lásky a spoluodpovědnosti uvnitř české katolické církve."

S nadějí do budoucnosti

PRVNÍ ZASEDÁNÍ PLENÁRNÍHO SNĚMU NA VELEHRADĚ

"Prohlášení prvních koncilů začínaly větou: ´Zlíbilo se Duchu Svatému a nám...´. Nechceme být vědeckou konferencí, ale Božím lidem, který naslouchá tomu, co církvi sděluje Duch Boží dnes," povzbudil účastníky prvního zasedání plenárního sněmu české katolické církve předseda sněmu kardinál Miloslav Vlk. Od 6. do 12. července se na Velehradě setkávalo 91 delegátů a 11 expertů a 1 host, takže 104 přítomných - počítáme-li i Ducha Svatého.

Zásadním podkladovým, experty zpracovaným a ČBK schváleným dokumentem pro zasedání bylo Instrumentum laboris (IL), o němž hned na úvod kardinál Vlk prohlásil, že jej účastníci mohou pomocí svých připomínek a návrhů (o nich je nutné hlasovat) doslova "zničit". Velké procento účastníků si ovšem své příspěvky na jednání připravovalo přímo na Velehradě, protože IL obdrželi dva týdny předem - byli i tací, kteří až na místě pochopili smysl IL a jevili bezradnost nad tím, kterému ze 147 paragrafů se dříve věnovat. "Jak se k tak obecným a mnohdy jen popisným větám stihneme vyjádřit do tří dnů? Proč tu popis stavu církve nevychází z žádné analýzy a jak má směřovat ke konkrétním návrhům řešení situace naší církve? Proč má být návrh závěrečného poselství předložen už ve středu?" ozývaly se otázky. Panovala nejistota, kterou někteří omlouvali nezkušeností naší církve se způsobem sněmovních jednání, pro jiné naopak mohla být výzvou k tomu, aby své názory vyhranili.

KOSMETICI A CHIRURGOVÉ

Mnoho vystupujících připomínkovalo (rekord drží V. Babička, který se vyjádřil ke 49 paragrafů) jen vybraná témata - většina s pokornou zásadou "nevyjadřovat se k tomu, co neznám", část bohužel s čistě formálními změnami, nezasazenými do souvislostí, anebo s abstraktní úvahou bez podání návrhu. Někteří řečníci ovšem hovořili o podstatných zásazích do IL, přičemž se snažili formulovat i celistvější pohled na pojmenování problémů, jejich příčin i návrhů řešení. Třeba plzeňský generální vikář A. P. Zemek dokonce navrhl změnit způsob rozpravy i "sběr" příspěvků a jednat jen o části IL (návrh byl zamítnut). Obecně se v plénu často hovořilo o správě farností, způsobu vzdělání (kněží, laiků, dětí, dospělých), rozdílu mezi "liturgicko-eucharistickým servisem" a budováním společenství, o katechezi a formaci, vztahu k dnešní společnosti, pastoraci mládeže, péči o rodiny. Už v pondělí navíc k většině palčivých témat zazněla odvážná slova, která dosud na církevní půdě příliš slyšet nebyla. Skeptici prorokovali "poplácávání po zádech" s poukazem na nízké procento laiků mezi účastníky, přitom velká část výstižných a fundovaných vhledů do situace církve včetně navržených řešení přednesli "nelaici" - jak účastníci volení, tak "povinní" (tedy podle kanonického práva: generální, biskupští a soudní vikáři, řeholníci, děkani TF a představení seminářů). Jeden z přítomných to zdůvodnil tím, že duchovním na církvi víc záleží, protože jsou s ní dosud spjati těsněji než laici, i když ti zase v případě sněmu více nesli břemeno jeho přípravy.

Od prvního dne se o průběhu sněmu diskutovalo i mimo sál, kde rozpravu s noblesou a porozuměním usměrňoval sekretář Pavel Ambros. Navíc organizátoři vytvořili doprovodný duchovní program, takže zejména atmosféra v bazilice připomínala opravdové společenství. Účastníky pozdravil také nuncius J. E. Ender, nechyběli řeckokatolíci i zástupce ekumeny. Hostem byl výtvarník L. Kolek za laická hnutí a nové komunity. Obavy z nedemokratičnosti zasedání se nenaplnily - například z rozhodnutí předsedy sněmu proti očekávání dostali slovo i experti anebo vedením sněmu původně navržené poselství mohlo být zcela radikálně přepracováno. "Mě osobně zaujalo to, že i přes určitý příklon ke svobodnějšímu přístupu k otázkám církve se zde neprojevila polarizace, o níž se mnohdy mluví," podotkl kardinál Vlk. Expert Tomáš Halík se přiznal, že jednání a zejména osobní hovory se zástupci všech "stavů" posílily jeho naději, že se církev u nás "odrazila od dna".

ZÁVĚRY PRVNÍHO ZASEDÁNÍ SPLNÍME?

Účastníci se také dvakrát rozdělili do tematických skupinek, kde měli hlouběji prodiskutovat okruhy IL jako například duchovní život, (pre)evangelizace, katecheze manželství a rodina, atd. Poslední dva dny sněmu se těžištěm dění stalo hlasování, podobající se dvoukomorovému parlamentu - biskupové hlasovali jen o návrzích, které prošly u nositelů poradních hlasů. Drtivá většina návrhů prošla, pouze pár z nich, přesněji jejich neschválení "horní komorou", vzbudilo v sále šum. IL změnilo nejen původní podobu, ale i podtitul, a poslouží odborným komisím (k nimž se účastníci mohli připsat) . Ty jej musí doplnit o analýzy a připravit pro další zasedání sněmu s datem, které stanoví ČBK.

JAN MAZANEC

Několika účastníkům 1. zasedání jsme položili tyto otázky:

1. Co vás na průběhu 1. zasedání PS nejvíce překvapilo?

2. Za jakých okolností mohou výstupy ze sněmu být opravdovým "poselstvím putujícímu Božímu lidu" (podtitul Instrumentum laboris - IL)?

František Hanáček, biskupský vikář, Olomouc

1. Ze začátku jsem měl obavu, aby se tu jen nevysypal pytel frází a abychom jen obrazně řečeno neřekli, že je sucho, místo toho, abychom začali hledat studnu. Důležité je, že se všichni mohli podělit o hodnocení situace, v níž žijí. Je třeba mít odvahu ke kritice, pokud následuje něco konstruktivního a pokud hledám východisko i z toho, co nesprávného na mně vidí druzí. Problémů vyvstalo hodně, musí se rozfázovat do priorit. I když jde zatím o dílčí krok, jsem za něj vděčný.

2. Z prvního zasedání žádné poselství úřednického typu být nemůže, věci jsme teprve "rozkryli" a učili se sami sobě naslouchat. Stačí krátký text, dokazující věřícím, že jsme tu neseděli zbytečně. Ti přece nepřijmou nějaké květnaté prohlášení, kde se píše, jak jsme se tu měli rádi.

Marek Výborný, diecéze Hradec Králové

1. Mé původní představy byly velmi neurčité a opatrné. Po třech dnech musím s radostí přiznat, že zde zazněla řada podnětných myšlenek. Mnozí vzali velmi vážně to, že jsme zde kvůli pravdivému pohledu do zrcadla a pravdivému rozpoznávání radostí i starostí naší církve. Je třeba, aby rozsáhlá paleta podnětů nezapadla.

2. Za předpokladu, že si ujasníme další směr sněmu a že připomínkovaný materiál bude konkretizován v odborných komisích. Tedy nevznikne-li další dokument "do šuplíku". Konkrétní výstupy můžeme očekávat až od dalšího zasedání. Samozřejmě záleží na vůli delegátů, zvlášť těch s hlasem rozhodujícím. Výzvou je také možnost diecézních synod.

Marie Kotrbová, arcidiecéze Praha

1. "Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného" (1Kor 1,22). Stejně tak účastníci plenárního sněmu - někdo čekal moudrost, jiný zázrak. Ale ať sněm dopadne jakkoli, není žádná pochybnost, že "pošetilá Boží věc je moudřejší než lidé a slabá Boží věc silnější než lidé" (1Kor 1,25).

2. Aby zaujaly co nejširší křesťanskou veřejnost, nesmí být snůškou proklamací, ale musí stručně a jasně reagovat na skutečné obtíže dneška (včetně jejich pojmenování) i na už vyslovenou kritiku a náměty. Mnoho lidí má problém prokousat se dokumenty koncilu, jejichž málo "stravitelná" forma je však odůvodnitelná - jsou nabity myšlenkami. Nejsme-li schopni podobné myšlenkové bohatosti, neměli bychom si na nic hrát a měli bychom stvořit alespoň čtivý text, jehož první část by byla proklamativní a druhá jakýmsi otevřeným podkladem k dialogu, dopracování a domýšlení.

Jiří Paďour, biskup českobudějovický

1. Mile mě překvapil duch sněmu, způsob vyjadřování a sdílení. Vystoupení měla vlastně dialogický charakter, bylo dobré pozorovat i reakce na ně a už z té atmosféry člověk viděl touhu po porozumění. I při kritických slovech nebyl přítomen nějaký rozruch, netrpělivost, nenávist či naschvál. Je třeba vidět, že sněm nemá charakter mravoučný, věroučný a právní, ale řeší pastorační otázky, nakládání s věcmi víry v našem osobním životě a církvi. A tohle se ukázalo jako adekvátní porozumění všech. Pro mě jako biskupa to není úplné novum, vždyť o tom přemýšlím a denně s lidmi hovořím, pouze mě zaujaly nové akcenty.

2. Pro závěr jsme nepředpokládali příliš konkrétní výstup proto, že jde o materiál rozsáhlý, a je dobře, že toto zasedání alespoň může některé oblasti života církve pojmenovat. Teď nastává potřeba jít do hloubky vyvstalých témat a v komisích připravit nové podněty.

Edita Mendelová OP, ženské řády

1. S ohledem na nezvládnutou přípravnou fázi jsem se bála bezzubých a ustrašených příspěvků. Překvapila mě velká otevřenost všech účastníků, kultivovanost, takt a úcta i při radikální kritice. Všichni mluvili z vnitřního přesvědčení a entuziasmu udělat pro církev něco konkrétního. Polarizace se tu v negativním slova smyslu neprojevila. Dýchl tu na mě najednou zážitek univerzální církve; osobně jsem navíc myslela na generace umučených řeholníků, řeholnic, duchovních i laiků, z nichž mnozí tuto chvíli připravili svým statečným a svatým životem. Nelze také popsat slovy pocit sounáležitosti s biskupy, kteří se velmi snažili naslouchat. Jsem realisticky pozitivně naladěna, práce v kroužcích nebyla nadarmo.

2. Ano, pokud: 1) se jasně rozliší podstatný a dlouhodobější problém a k tomu se napře energie - což vyžaduje dar rozlišování; 2) závěry budou poctivě, upřímně a bez zamlžování odpovídat na to, co skutečně pálí českého katolíka; 3) bude jejich mluva stručná, střízlivá, jasná, radostná a povzbuzující k dobrodružství života s Bohem, který je krása a vznešenost sama a jak praví sv. Augustin: "Neklidné je naše srdce, dokud v něm nespočine."

Robert Falkenauer, biskupský vikář, Plzeň

1. Děkuji za překvapení v podobě velmi dobrého organizačního, technického a infrastrukturálního zabezpečení zasedání. Méně šťastný jsem byl z jednacího řádu, který se mi pro tematickou diskusi zdál dost nepružný.

2. Každá aktivita předpokládá reflexi skutečného stavu věcí (Kde jsme?), stanovení cílů (Kam chceme jít?) a volbu vhodných prostředků (Kudy máme jít?). IL je jakýmsi popisem s poněkud nesystematickými podněty k tomu, co by bylo vhodné v jednotlivých oblastech života církve dělat. To je ovšem třeba doplnit o hlubší analýzu příčin stavu a vývojových trendů. Má-li sněm splnit své poslání, musí předložit ucelenou vizi církve v perspektivě řádově desetiletí a vypracovat strategii pro její uskutečnění. Další zasedání navrhuji až na rok 2005, po veřejné diskusi. Lepší dobrý dokument později než nezralý materiál dříve.

Ludvík Armbruster SJ, děkan KTF UK

1. V tomto jednacím řádu se připomínky trochu tříští, neboť se přijímají chronologicky a žádné téma se souvisle neprojednává, protože se přihlašujeme den předem. Jinak mě ovšem mile překvapila otevřenost a vzájemná důvěra všech zúčastněných. Pro mě samotného bylo velmi povzbuzující, že jsem se osobně seznámil s mnoha lidmi, které jsem znal jen jménem.

2. Zatím je příliš brzy, poněvadž jednotlivé výstupy ovlivňují pouze text, který bude při příštím zasedání propracován a teprve pak předán "lidu". V téhle fázi je brzo čekat nějaké konkrétní výsledky.

Vladimír Smékal, FSS MU Brno (expert)

1. Potěšilo mne, jak rychle se vytvořilo společenství a dělná atmosféra. Na rozdíl od jiných oficiálních jednání (Parlament) se delegáti v sále nebavili a za důkaz jejich zodpovědného přístupu považuji i diskuse malých skupinek v době volna. Obával jsem se, že se bude jen něco potvrzovat, a zatím prožívám poctivou snahu pozměnit nejasné formulace a vnést třeba úplně nové pohledy i témata. Bude-li se pokračovat v podobném duchu při analýze malé odezvy evangelizačního a pastoračního působení církve v naší společnosti a otevřeme-li se Duchu Svatému, věřím, že přispějeme k obnově duchovní kultury osobnosti.

2. Jen tehdy, pokud vyjde z Božích plánů duchovních probuzení současného člověka a jak osloví touhu po odstranění svévole a bezohlednosti z lidských vztahů. K tomu je třeba dostatek obětavých a příkladných křesťanů, kteří budou svědčit o hodnotách víry, naděje a lásky.

Michael Slavík, generální vikář, Praha

1. Velmi pozitivně oceňuji otevřenou atmosféru a dobrou vůli u všech účastníků sněmu nalézat společně cestu pro církev v naší zemi. Při shromáždění, kde dosud nikdo nemá osobní zkušenost se svou sněmovní rolí a sněmovními procedurami, není ovšem překvapením, že sněmování je práce namáhavá, která leckdy nemůže mít okamžitou odezvu.

2. I kdyby sněm připravil sebekvalitnější dokumenty s těmi nejinspirativnějšími podněty a závěry, zůstaly by jen mrtvou literou, pokud nebudou uváděny do praxe odvážnými křesťany a křesťankami, nositele svěcení nevyjímaje. Zde jsme učinili jen první krok k vytvoření oslovujících a nosných textů. Úkolem zůstává získat pro sněmovní proces a jeho zpětné uplatňování v církevních společenstvích širší podporu.

Marcela Muzikářová, brněnská diecéze

1. Velmi mě překvapila otevřená atmosféra. Jako pozitivní vidím přizvání laiků a jejich odvahu k vyjádření svého názoru. Není zde cítit rozdíl mezi biskupy a laiky, všem jde o jedno: aby se objevila bolavá místa, otevřela se navenek a začala se léčit. Jsme na cestě, jen je třeba vykročit. Když budeme jeden druhému naslouchat a spolupracovat, tak se to podaří, protože nám jde o dobro všech.

2. Za předpokladu, že budou srozumitelné, konkrétní a reálné a bude jim nasloucháno.

Jan Mráz, rektor koleje Nepomucenum

1. Měl jsem příjemný pocit z opravdu reprezentativního setkání. Průběh ukázal, že bylo dobré nečekat příliš mnoho: začatá práce sněmu bude muset pokračovat v komisích a dalších zasedáních. Na tak krátký čas je nepružná procedura jednání. Naopak pozitivně vnímám systém hlasování, kdy biskupové hlasují jen o návrzích, které schválí "dolní komora". Velmi dobré dojmy mám z pracovních skupin a "kuloárových" rozhovorů.

2. I když sněmovní výstupy nebudou hned, věřím v mnoho dobré vůle a ochoty dál pracovat. Všem skeptikům bych vzkázal, aby se skepsí počkali. Nevím, nakolik budou výsledky převratné a mají-li být převratné. Nepotřebujeme velká slova, ale reálný pohled.