KT č. 30, 27. července 2003

OHLASY Z PRVNÍHO ZASEDÁNÍ SNĚMU

ING. CYRIL MARTINEK

(příspěvek experta z oblasti sociálního učení církve a politologie)

V době konání koncilu vyslovil jeden kritik bonmot, že Pastorální konstituce Gaudium et spes je něco jako Noemova archa, do níž se na koncilu provizorně snesla všechna témata, pro které se jinde nenašlo místo. Vyvolala tím velké naděje a hrozilo, že pak způsobí tím větší zklamání. Ale stalo něco neuvěřitelného, udál se přímo převrat ve smýšlení a postoji. Církev se otevírá světu, nepovažuje ho už za protivníka, kterého musí porazit, nýbrž za přítele, jemuž chce naslouchat a jemuž chce pomáhat. Církev pochopila, že se musí se světem solidarizovat a setkat se s ním v upřímném a přátelském rozhovoru. A měla by to pochopit i česká církev a podle toho jednat.

(...) Pastorální konstituce Gaudium et spes, která se stala nejdelší a nejdiskutovanější konstitucí koncilu, spojuje pozemské skutečnosti s vykupitelským plánem Božím. Kristus slíbil své církvi, že s ní bude až do konce věků a že ji brány pekelné nepřemohou. Ale je otázka, která církev je autentickou hlasatelkou radostné zvěsti evangelia, zda mocná a vlivná církev, která se déle než tisíc let podílela na řízení běhu světa, nebo chudá, trpící a sloužící církev, která může být budoucností světa v příštím tisíciletí. Domnívám se, že i česká církev by se měla otevřít světu a příští zasedání sněmu by se mohlo více zaměřit na pastorální konstituci Gaudium et spes.

(red)