OHLASY Z PRVNÍHO ZASEDÁNÍ SNĚMU

THDr. Petr Žůrek,

OLOMOUCKÁ ARCIDIECÉZE

Jaké budou naše diecéze za 10-15 let? Dá se očekávat pokles obyvatelstva o 7-10 %. Dá se očekávat pokles počtu „statistikových katolíků“ o 10-25 %. Dá se očekávat pokles účastníků nedělních bohoslužeb o 10-35 %. Dá se očekávat pokles kněží o 10-40 %. Dá se očekávat růst počtu trvalých jáhnů. Dá se očekávat růst členů řeckokatolické církve. Dá se očekávat vyšší požadavek na službu i teologicky vzdělaných lidí v sociálních prostředích jako armáda, vězeňství, policie, zdravotnictví, sociální a humanitární služba, snad školství (i vysoké), ale i manažerský sektor, podnikání, státní správa.

1. návrh: „Přirozeným projevem života církve je služba trvalého jáhna. Sněm žádá intenzivní práci pro tuto službu v celé církvi; vytvořit podmínky, aby projevem živé farnosti byl trvalý jáhen či společenství trvalých jáhnů.“

Přítomnost trvalého jáhna či několika trvalých jáhnů ve farnosti jako jeden z přirozených projevů života obce. (Prakticky se lze pokusit o nárůst na možné maximum; dokážu si představit poměr kněží a jáhnů ze současného 16:1,5 na 2:1; tedy k 800 trvalých jáhnů do roku 2015)

2. návrh: „Sněm podporuje apoštolský exarchát v ČR. Přítomnost farnosti, kněze či jiného orgánu misijní stanice - je vhodná v každém (bývalém okresním) městě.“

Přítomnost řeckokatolické církve, jejích služebníků a pastoračních aktivit ve všech větších městech s přirozeným rozměrem biritualismu, materiální solidarity a vzájemné podpory (bývalá okresní a větší města ČR; dokážu si představit nárůst na 70-120 kněží včetně nárůstu farností či misijních stanic).

3. návrh: „Sněm žádá otce biskupy, aby nepolevovali v integraci zahraničních kněží do domácí pastorace.“

Počet kněží se udržuje relativně vysoko díky příchodu Poláků a Slováků. Tento trend bude pokračovat. Nenastává čas hledat další cesty jako například pozdní povolání, ale i nových služeb jako povolání katechisty, misionáře atd.? (Jsou i další země, kde je přetlak kandidátů kněžství jako třeba Indie, Nigérie či Mexiko.) Jde o poskytnutí prostoru k růstu každého daru, který v církvi máme? (Umím si představit, že díky přílivu kněží ze zahraničí nedojde početně k poklesu počtu kněží do roku 2015.)

4. návrh: „Sněm povzbuzuje farnosti k systematické komunikační činnosti. Doporučuje ustavení animátora kultury a hromadných sdělovacích prostředků.“

Kardinál Ruini nedávno představil program formace animátorů kultury a hromadných sdělovacích prostředků. Takový animátor je ve farnosti nejen osobou, která cíleně pracuje na více frontách, jako je nejen komunikace, kultura, informace a „image“, ale také v oblasti public relations. Takový animátor má být integrální součástí farního života.

Na všechny příspěvky ze zasedání je nyní i možnost reakce na: http://snem.cirkev.cz

Ad: Anketa - Co očekávají od sněmu (KT 27-28/2003)

Vaše dvojčíslo mě „položilo na lopatky“. Existují lidé, kteří myslí podobně jako já, kterým není fuk, co se v církvi děje, kteří jsou ochotni nastavit kůži a říci otevřeně, co se jim nelíbí! Díky Bohu. Že by sněmem nastal průlom?

Sněmovní kroužek společenství rodin se u nás scházel po tři roky každý měsíc. Pan děkan se na naše sněmování nepřišel podívat za celou tu dobu ani jednou! (Kdyby alespoň zkontroloval, zda nepropadáme nějakým herezím.) Naopak, společenství lidí ze sněmovního kroužku bylo označováno za „klub rebelů“ a spořádaní, slušní, pravověrní farníci se od něho odtahovali.

Sněmovali jsme poctivě. Matky početných rodin nastavovaly noci, aby po vyžehlení kopy prádla studovaly koncilové dokumenty, psaly poznámky do zvláštních sešitů a plnily zadané úkoly. Užila se i legrace. Při zodpovídání otázek jako např.: „Je naše fara místem živého setkávání farnosti?“ nebo „Jsou laici u nás považování biskupy a kněžími za partnery?“ a podobných, vybuchovaly salvy smíchu, než nám došlo, že je to vlastně k pláči. Také jsme „nedopatřením“ zjistili řadu zajímavostí, jako například že máme komunikovat s radami a komisemi, které vůbec neexistují, že jinde to či ono už deset let běží, zatímco my jsme stále v roce „nula“. Přistupovali jsme zkrátka ke své práci zodpovědně a brali ji smrtelně vážně. Často k velké nelibosti církevních autorit.

Na Velehrad pochopitelně odjel - z moci svého úřadu - náš pan děkan. Na sněmovním kroužku nikdy nebyl. A tak se nedivte, že celé to sněmování vidím trochu skepticky.

ML, litoměřická diecéze