Anketa mezi delegáty naší diecéze

Marie Zimmermannová

 

 

Jaký máte dojem z dosavadního sněmovního jednání?

Nahráno ve čtvrtek 10. 7. 2003

 

Mons. Josef Kajnek, pomocný biskup

Atmosféra tady na sněmu je velice hezká. Není tady žádné extra napětí, je tady demokracie, každý může říct co chce ke každému příspěvku. Společná práce, myslím, je užitečná a líbí se mi tady.

 

Mons. Josef Socha, generální vikář:

Z toho setkání mám opravdu velmi dobrý dojem. Čekal jsem, že tu bude určité napětí a k tomu opravdu nedošlo. Já sám musím říci, že se tu cítím velmi dobře, atmosféra je pracovně klidná, ale tvořivá, řekl bych dynamická, zaznívají tam i kritické hlasy, což je potřebné, ale i hlasy vyvážené a moudré. Myslím, že převažuje to, že si všichni uvědomují – ano, jsme tady a máme odpovědnost a chceme ji plnit co nejlépe, protože stojíme před Pánem Bohem, nejsme jen sami před sebou.

 

Mons. Josef Suchár, biskupský vikář pro diakonii

Jsem velmi spokojen, mám velkou radost, že to takto funguje a je to optimistické do budoucna.

 

P. ICLic. Karel Moravec, biskupský vikář pro pastoraci

Vděčnost Bohu i lidem za to, že se něco takového děje, že bez vlastní zásluhy mohu být při tom, že je tady shromážděná v podstatě celá církve v lidech, kteří jsou poslaní nebo mají mandát ze svého úřadu nebo od lidí. Týden tady s nimi být je dobré, navzájem se poznáme a líbí se mi takový duch spolupráce, který není hádavý. Mají v sobě i kus zdravého humoru, což se ukázalo i dnes ráno, takže dojem celkový je dobrý. Samozřejmě se nedá ještě říci nic k očekávání výsledků sněmu, protože jsme příliš brzy na začátku, takže když se mě někdo zeptá, co sněm přinesl, tak to první je vzájemné poznání, odbourání předsudků a začátek možné lepší spolupráce a naslouchání si navzájem.

 

P. Václav Vacek, biskupský vikář pro sněm

Jsem mile překvapen. Já jsem neměl žádná očekávání předem, je lepší, když si je člověk nedělá. Mám z toho radost.

 

Mgr. Ludmila Horáčková, DCM

Dojem shrnu do dvou momentů: první je ten, že jsme všichni, bez ohledu na postavení v církvi, vstoupili do školy jako žáčci a učíme se, co je to sněm – jak se to dělá, jakou roli v tom hrajeme a jak nejlépe v tom spolupracovat a pokud možno nepřekážet Duchu svatému. Druhý dojem – jsem hrozně ráda, že přes všechny nedokonalosti je tu, a to bez fráze, atmosféra otevřenosti, což se třeba potvrdilo i dnes při hodnocení závěrečného poselství. Otevřenost pro názor každého – každý máme pocit, že tu můžeme říct jakýkoliv svůj postoj a názor a líbí se mi, že při tom všem se nebereme tak vážně, takže i na humor a legraci je místo.

 

Mgr. Marek Výborný, animátor kroužku

Musím říci, že jsem sem jel s úplně nejasným očekáváním, velmi opatrným, ale nyní mohu říci, že jsem velmi mile překvapen a mám radost z toho, jaká zde panuje velmi otevřená atmosféra. Nečekal jsem, že tady zazní tolik podnětných myšlenek v mnoha návrzích. Celé sněmovní jednání je do značné míry snahou podívat se pravdivě do zrcadla radostí i starostí naší církve.

 

Mgr. Lenka Ferbyová, ČM Fatima

Nepatřím k těm, kteří se obávali, že tu nezazní otevřené kritické hlasy, což se skutečně děje a je to určitě dobře, že je tento prostor dán. Ale z některých kritik mám pocit, že jejich autorům nedochází skutečný dopad v případě unáhlené realizace toho, co považují za ideální řešení daného problému. Ještě bych chtěla poděkovat za středeční večerní modlitbu, která byla vedena formou kající bohoslužby. Myslím, že události sněmu by měly jít ruku v ruce právě s osobním a upřímným zpytováním svědomí nás, jednotlivých účastníků.

 

 

 

 

Biskup Dominik Duka OP

Marie Zimmermannová

 

Rozhovor pořízen v pátek 11. 7. 2003

 

Jak se na sněmu cítíte?

Já se domnívám, že jsem mile překvapen - říkám domnívám se, protože ještě není konec a může třeba nějaké nemilé překvapení přijít (řekl pan biskup s úsměvem - pozn. red.). Myslím si, že je to veliká zkušenost pro nás pro všechny. Jednak, že jsme se poznali, a také je vidět takový jistý bolestný dozvuk toho, že se nepodařilo získat kněze pro přípravnou práci. Mohu říci, že teprve nyní ve větší míře vstoupili do tohoto procesu. Na druhé straně se ukázalo v rámci hlasování, že jsou si vědomi potřeby sněmu, a také jsou ochotni hledat novou perspektivu pastorace a evangelizace v naší zemi.

Další zajímavou interpretací tohoto zasedání je, že polarizace v církvi je spíše jevem dvou trochu příliš expandujících malých skupinek, nikoliv že by ta polarizace vytvářela v církvi napětí nějakých velkých křídel. Mohli jsme si všimnout, když slyšíme hlasy „proti“ nebo „zdržel se“, že množství těchto hlasů je velice nízké. I pro mne je to překvapivé a v některých případech bych si přál, aby ten poměr pro a proti byl trochu rozkývanější.

Rovněž tak bylo pro mne překvapením, že jsem ne dost dobře rozuměl označení poradní a rozhodující hlas. Ukázalo se, že církev má demokratické nástroje, jen my si neuvědomujeme tuto míru demokracie. Protože demokracie je o účasti na spolurozhodování. A naše hlasování dvoukomorové, kde používáme trochu i s humorem označení „horní“ a „dolní“ sněmovna, myslím, že je výrazné. Není pravda, že by delegát s hlasem poradním nemohl zasáhnout výrazným způsobem do výsledků sněmu. Myslím, že se na konci prvního dne takovéto obavy v myslích některých z nás objevily. Teď už si nepřeji nic jiného, než abychom ten zbytek hlasovacího maratónu šťastně ukončili a rozešli se domů.

Vím, že jsem mnohokrát zdůrazňoval, že proces měl jít opačně - diecézní synoda a potom teprve plenární sněm. Když po týdnu vidím dětské nemoci, které jsme museli přestát, protože jsme neměli tyto zkušenosti, tak jsem velice rád, že je to takto. Přál bych si, aby každá diecéze využila lidí, kteří byli zde na sněmu, aby se stali takovým pracovním týmem pro diecézní synody, které se budou moci vyvarovat řady dětských chyb, kterých jsme se na prvním zasedání dopustili, a také se domnívám, že při vyhodnocování organizace a práce bude na druhém zasedání sněmu, které nás očekává, celý chod mnohem pružnější a efektivnější.

Těším se na práci komisí a především bych chtěl, aby se delegáti opravdu stali tvůrci sněmovních materiálů. Protože se přece jen ukázalo, že tím, že pracovní text Instrumentum laboris, vytvářel tým, který byl seznámen s prací kroužků, ne všichni jsme byli dostatečně vtaženi do této práce a někdy jsme k tomu přistupovali jako soudružka učitelka, když opravuje domácí úkol. A bylo několik vystoupení, které se mohly dotknout některé té pracovní skupiny nebo autora některé té části. Ta práce nebyla dostatečně oceněna. Ale tón spolupráce a bratrského porozumění překonal i takováto šlápnutí vedle, protože o přestávkách v kuloárech si mohli tito lidé vysvětlit svá stanoviska a myslím si, že v 99% si je natolik vysvětlili, že podle mého soudu nikdo nemá v sobě pocit zahořklosti.

 

Máte na základě právě učiněné zkušenosti již nějakou představu o tom, kdy se bude v naší diecézi konat diecézní synoda?

Jsem přesvědčen o tom, že druhé zasedání sněmu bude v létě 2005 a vysvětlil jsem proč. Bude-li jinak, musím se podrobit. Jsem přesvědčen o tom, že dříve to není možné. Diecézní synoda by se mohla konat v roce 2007 - 2008. Někdo by se mohl ptát, proč už ne v roce 2006. Podle mého předpokladu v roce 2005 uzavřeme materiály, koncem roku je pošleme do Říma. Pak musíme počítat s tím, že někdy na podzim 2007 se nám vrátí zpět a budou slavnostně vyhlášeny.

Rok 2007 může být přípravou na synodu, také nám skončí náš sedmiletý strategický pastorační plán, nový budeme moci sestavovat na synodě.

 

 

 

První jednání sněmu přineslo naději

Marie Zimmermannová

 

Reportáž z prvního zasedání Plenárního sněmu Katolické církve v České republice - Velehrad - 6. - 12. července 2003 Plenární sněm je pracovní setkání zástupců celé katolické církve v České republice. Jeho úkolem je provést analýzu minulosti církve v Čechách a na Moravě - porozumět jí a interpretovat ji jako spolupráci mezi Duchem svatým a lidmi a pojmenovat selhání ze strany lidí. Druhým cílem sněmu je co nejobjektivněji popsat současnou situaci v naší zemi, kde má církev naplňovat své poslání. A konečně třetím úkolem je nastínit vizi působení církve v 21. století a navrhnout postupy, jak tuto vizi realizovat. Úkolem sněmujících je podávat návrhy, které odpovídají výše zmíněným úkolům, vzájemně si naslouchat, v diskusi porozumět různým stanoviskům a o podaných návrzích hlasovat. Výsledky sněmu budou záviset na tom, nakolik se podaří prosadit realizaci jeho závěrů na všech úrovních života církve.

 

Snad takto by se dal zkráceně popsat sněmovní proces, kterému se budeme nadále v rubrice „Církevní sněm“ věnovat. Nějaký čas budeme čerpat z výsledků prvního jednání sněmu a budeme nad některými návrhy rozvíjet diskusi. Chceme tak přispět k tomu, abyste si i vy, naši čtenáři, mohli závěry sněmovního procesu osvojit a zasazovat se o jejich realizaci tam, kde žijete a působíte.

 

Fakta o prvním zasedání

 

Místo konání sněmu

Byl vybrán Velehrad - místo považované za kolébku víry v našich zemích, neboť právě sem byli v 9. století pozváni slovanští věrozvěstové svatí Cyril a Metoděj. Oni zpřístupnili křesťanství našim slovanským předkům především tím, že prosadili užívání místního jazyka, sestavili písmo a přeložili a zapsali v něm Písmo svaté - dokonale pochopili potřeby lidí své doby, a proto byla jejich misie tak úspěšná.

 

Účastníci Plenárního sněmu

Podle Kodexu církevního práva (kán. 439-446) o sněmu místní církve se z titulu práva sněmu účastní osoby zastávající níže jmenované úřady. V závorce je vždy uveden počet, kolik jich v ČR v daném úřadě působí a za lomítkem kolik z nich se sněmu skutečně účastnilo: biskupové diecézní (8/8), pomocní (5/5) i emeritní (4/2) a apoštolský exarcha (1/1)– jmenovaní mají rozhodující hlas. Dále jsou povinně pozvanými: generální (8/8), soudní (3/3) a biskupští (16/14) vikáři, zástupci řeholí delegovaní Konferencí vyšších řeholních představených (10/9), děkani teologických fakult (3/3) a představení seminářů (4/4). Z celkem tedy 63 pozvaných delegátů těchto skupin jich bylo přítomno 58.

V jednotlivých diecézích byli voleni 3 – 4 delegáti z řad diecézních kněží a laiků. Celkem bylo pozváno a účastnilo se 30 delegátů, z nich 12 žen.

Dalšími účastníky byli experti – oboroví odborníci na teologii, filosofii, historii, právo, sociální učení církve a politologii. Z 16 pozvaných bylo na sněmu přítomno 9 odborníků.

Z Královéhradecké diecéze bylo celému jednání přítomno 8 delegátů - 2 biskupové, 3 biskupští vikáři a 3 laici.

 

Průběh sněmu

První sněmovní jednání začalo v neděli 6. července mší svatou za účasti několika tisíc věřících. Hlavním celebrantem byl kardinál Miloslav Vlk, předseda sněmu. Svoji promluvu uvedl úvahou o Božím lidu v pojetí II. Vatikánského koncilu. Zástupci všech skupin Božího lidu se účastnili tohoto historicky prvního plenárním sněmu všech diecézí v České republice.

První čtyři dni jednání byl projednáván pracovní dokument sněmu s názvem „Nenechme si vzít budoucnost“. Jednotliví delegáti k němu přednášeli pozměňovací návrhy. Ve čtvrtek a v pátek se o návrzích dvoukolově hlasovalo. Biskupové se vyjadřovali jen k návrhům doporučeným plénem.

 

Podrobnosti o návrzích sněmujících

Od začátku jednání byl zveřejněn jak pracovní materiál sněmu, tak všechny příspěvky delegátů na internetových stránkách http://snem.cirkev.cz. Stručný komentář k průběhu jednotlivých dnů hledejte na diecézních stránkách www.diecezehk.cz a v tiskových zprávách ČBK http://tisk.cirkev.cz.

 

Závěry prvního jednání

Delegáti sněmu a přizvaní experti vytvoří celkem osm pracovních komisí, které budou zpracovávat novou verzi sněmovního dokumentu k projednání na druhém sněmovním zasedání, které je plánováno na červenec roku 2005.