O stavu naší církve s PhDr.
Vladimírem Smékalem, CSc.
Doktor Smékal se účastnil červencového jednání Plenárního
sněmu Katolické církve jako odborník v oblasti sociálních věd. Je
psychologem a sociologem. Požádala jsem ho o rozhovor na téma, které se často
objevovalo v diskusních příspěvcích delegátů sněmu – požadavek na
důkladnou analýzu stavu české církve.
Delegáti sněmu požadují důkladnou analýzu náboženské
situace v ČR. Byly některé takové analýzy už provedeny? Dají
se z nich vyvodit nějaké trendy dalšího vývoje religiozity?
Za posledních 13 let bylo provedeno mnoho výzkumů religiozity
různými agenturami – opakovaně např. Institutem pro výzkum veřejného mínění
(IVVM, nyní CVVM), Střediskem empirických výzkumů (STEM). Před třemi roky byl
Biskupskou konferencí požádán Ing. PhDr. Libor Prudký z agentury POINT o
výzkum náboženských postojů a religiozity. Data má k dispozici a budou brzy
publikována. Neznám takový výzkum názorů, z něhož by bylo možno spolehlivě
odhadnout vývojové trendy. Zejména ne ve spirituální oblasti. Zkušenosti
ukazují, že blahobyt a jednotvárnost životních podmínek začne lidi ukolébávat,
přichází zvlažnění, ztráta zájmu o rozvíjení duchovní kultury osobnosti a
vztahu k Bohu, a najednou se stane něco ve stavu světa, co v lidech
znovu probudí zájem o spiritualitu. Může to třeba být i živelná katastrofa
(zemětřesení, povodně) či teroristický čin a společné nebezpečí vyvolá potřebu
sounáležitosti a vzájemnosti i hledání opory v Bohu. Vzrůst altruistických
projevů a oživení náboženského chování bylo možno pozorovat v USA po
teroristickém útoku 11. září 2001. Často v časech krizí paralelně zesílí i
akty svévole a násilí – např. u nás rabování v r. 2002 v době povodní -
ale ty jsou málo časté a jsou většinou obyvatel spontánně odsuzovány. Chci tím
říci, že mimořádné události probouzejí u širokých skupin lidí náboženský smysl
především v jeho prosociální podobě, ale přibývá i konverzí a
aktivizuje se náboženský život v jeho spirituální dimenzi. Je hodně
signálů o duchovním probouzení lidstva. Patří k nim i volání umírněných
ekologů po změně životního stylu a po realizaci trvale udržitelného způsobu
života.
Ve svém příspěvku na sněmu jste mj. hovořil o psychospirituálních
regeneračních programech. Můžete tuto myšlenku rozvést?
Z četných cest do zahraničí i ze sdělení svých přátel vím, že
např. ve Velké Británii, Itálii, Rakousku a jinde vypisují kláštery a střediska
duchovní obnovy různé kurzy pro podnikatele, učitele, vědecké pracovníky a
další zájemce. Nejde o exercicie v klasickém slova smyslu. Není podmínkou,
aby účastníci byli věřící. Program je zaměřen na sebepoznání, na rozvoj
sociální kompetence, na nácvik dovedností relaxovat a na změnu životního stylu.
Často se tomu říká techniky selfmanagementu. M. Scott Peck – známý psychiatr a
křesťansky orientovaný autor knih o rozvíjení duchovního života - užívá termínu
psychospirituální programy, aby zdůraznil, že se cílevědomě rozvíjí citlivost
vědomí a svědomí i dovednosti meditace, aby pak zájemci byli otevřenější
k přijímání duchovních výzev. Účastníci těchto kurzů mají příležitost
setkat se i se strukturovanou nabídkou křesťanské spirituality.
Z informací, které mám, se tyto akce těší značnému zájmu.
Vidím v zavedení něčeho podobného u nás netradiční formu
evangelizace odpovídající potřebám doby.