Sněm jako platforma pro dialog I
Nepromarní čeští
katolíci šanci, kterou neměli 150 let?
1.7. 2003
6.
července, den po národní pouti, na svátek mistra Jana Husa, začne na Velehradě
dlouho očekávaný Plenární sněm Římskokatolické církve (ŘK) v České republice a
Řeckokatolického exarchátu, který se v podobném rozsahu konal naposledy téměř
před sto padesáti lety (Český provinční sněm se uskutečnil v roce 1860 - pozn.
autora). Podle mluvčího České biskupské konference (ČBK) Daniela Hermana bude
sněm platformou pro dialog, který by bylo škoda promarnit. Bude jeho naděje
vyslyšena, nebo spíše převáží skeptické hlasy těch, kteří považují sněm za
zbytečnou a nákladnou záležitost?
Arcibiskup Jan Graubner k obsahu jednání Plenárního sněmu církve v komentáři ke knize Miloše Rabana – Sněm české katolické církve (Kniha je dobrým zdrojem informací především o historii sněmovního procesu a obnově synodality v církvi.- pozn. autora) napsal, že sněm nemůže projednávat všechno, nemůže všechno řešit. Jeho úkolem je podle Graubnera oživení, nový start pro českou církev, podobně jako byl pro celou církev impulsem II. vatikánský koncil. "Bez Boha nemůžeme změnit nic k dobrému. Proto se také o sněmu říká, že se slaví, ne organizuje. Slaví se jako liturgie, bohoslužba. Je proto samozřejmé, že ke sněmu patří modlitba. Jsem rád, ze se dnes již mnoho lidí za sněm modlí," napsal Graubner. V zadání určeném svolávacím dekretem ČBK pro sněm je především aggiornamento - "zdnešnění" církve.
Sněmu předcházela dlouhá přípravná fáze diskuzí ve sněmovních kroužcích a zpracovávání výstupů dialogu těchto malých skupin. (Výstupy z kroužků i další podrobné informace o sněmu lze nalézt na internetové adrese www.cirkev.cz.- pozn. autora) Tématicky se v kroužcích mělo hovořit převážně nad dokumenty II. vatikánského koncilu, ale spektrum témat se, i vzhledem k počtu účastníků, značně rozrostlo.
Sněmovních kroužků se zúčastnilo více než deset tisíc věřících v sedmi stovkách skupin. To je jistě samo o sobě velký úspěch, který zastiňuje samotné dny jednání plánovaného sněmu. Jeho zasedání může pouze těžit z ovoce této práce. Účastníci kroužků měli šanci se vyjadřovat k dění ve své církvi, málo však rozhodovat o své budoucnosti. Některé kroužky možná vedly ke vzniku živého společenství či farních rad, které spolurozhodují o dění ve farnosti. Celkově ale v Římskokatolické církvi, kde přežívá barokní model vedení farností i celé církve, mají obyčejní věřící velmi malou šanci ovlivnit chod tohoto miliardového kolosu, přestože existují výjimky, a to zejména na místní úrovni. Z této "bezmoci" pak může pramenit nezájem některých pragmatických věřících o akademické sněmovní kroužky.
Skeptický k jednání sněmu je Martin Vaňáč, ředitel Institutu ekumenických studií
v Praze. "Domnívám se, že sněm je především záležitostí biskupů, kteří si
myslí, že dělají pro Římskokatolickou církev u nás něco užitečného," uvedl
Vanáč pro Magazín ChristNet.cz. Podle Vaňáče se o tom, co v naší církvi
nefunguje, nebo o tom, které myšlenky II. vatikánského koncilu jsou zde hodně
neznámé, napsalo již mnoho a je na čase s tím něco dělat. "Rokování
odborníků a biskupů je podle mě zřejmě jen plýtvání sil a času. Kdyby se tak
stejné úsilí věnovalo třeba vzdělávání kněží a laiků a asi nejprve péči o lidi,
kteří by takového vzdělávání byli schopni," řekl Vanáč.
O nás bez nás, dalo by se vyčíst z informací z knihy Miloše Rabana, o
tom, kdo bude na sněm pozván. Člověka, který nezná blíže kanonické právo, může
zaskočit informace, že většina delegátů, kromě 16 biskupů, bude mít pouze
poradní hlas. To nevypovídá o velké demokratičnosti sněmu. O demokracii v
parlamentárním slova smyslu zde tedy zřejmě nejde a nelze ji ani v církvi
spravované po dva tisíce let hierarchicky příliš očekávat.
Nedá se předpokládat, že by římští katolíci přešli například na model presbyterně synodní správy církve, jaký mají třeba čeští evangelíci, kteří svolávají své synody, kde mají laici i faráři stejný hlas, každý rok. (Ostatně i tento model má své nedostatky a o "demokratičnosti" volby nekompetentních laiků a atomizaci rozhodování či neochotě přijímat v církví povolání by se dal napsat samostatný článek. Například při květnové volbě nejvyššího představitele evangelické církve - synodního seniora, nejdříve dvacet navržených kandidátů odmítlo.- pozn.autora)