Sněmovní otcové na Velehradě

 

Jan Mazanec

28.7. 2003

 

Zkusme zapomenout na to, že delegáti 1. zasedání sněmu obdrželi stěžejní sněmovní dokument (Instrumentum laboris – IL) deset dní předem (náhradníci až na Velehradě) a že někteří teprve první den pochopili, proč se k němu mají vyjadřovat, že volba delegátů v jedné diecézi byla zmanipulována vlivem lobby jakéhosi centra, že mládežníkům bylo na bojové poradě předepsáno, co mají na říkat, že na sněmu chyběl Miloš Raban, který sněm rozjížděl, a že někteří brali zasedání jako pokec se zajímavými lidmi a ani se k ničemu nevyjádřili, a raději začněme popis zasedání úvodní prosbou Tomáše Halíka (jehož přítomnost jakožto experta byla pro některé překvapením) o vyvětrání hlavního sálu, která trochu připomněla tradované otevření oken Janem XXIII. v předvečer II. vatikánského koncilu.

Už první večer se účastníci s rozpaky trousili ke čtyřem počítačům, aby sepsali své návrhy a připomínky k IL - k hlasování se pak předkládaly pouze návrhy. Nadlidským úkolem delegátů bylo už jenom prokousat se sto dvaceti stranami IL, které bylo kritizováno jako nesmyslně obecný text, jehož popis stavu církve nevychází z žádné analýzy a příčiny stavu naší církve a dokonce i jeho teologické "podloží" obchází přelomovou pastorální konstituci o úloze církve v moderním světě Gaudium et spes.

Ústní podoba příspěvků se musela vejít do pěti minut a každý vystupující se musel přihlásit den předem. "Kvůli tomu se připomínky trochu tříští, neboť se přijímají chronologicky a žádné téma se souvisle neprojednává," poznamenal prof. Ludvík Armbruster. "Stejně nemůžu podávat nějaké zásadní návrhy, protože to beztak u biskupů neprojde," obával se zase jiný z účastníků. Počáteční chaotickou atmosféru dobře vystihovalo výrazně pozdvižené obočí jednoho z expertů v okamžiku, kdy předseda sněmu oznámil, že experti nemají právo na vystoupení v plénu.

Byla to možná právě celková velká skepse, umocněná jak únavnou fází příprav, tak přímo na Velehradě plánem uzavřít příspěvky i podobu závěrečného poselství už třetí (!) sněmovní den, která vedla nemálo účastníků k rezignaci na kosmetické úpravy IL a k radikalizaci příspěvků - ať už směrem k zásadním problémům církve nebo k návrhům na změnu způsobu jednání. A tak na Velehradě už první odpoledne vedle klasických "sjezdových" řečnických cvičení zazněly z mnoha úst jasné, výstižné a kritické věty, které na církevní půdě nejsme zvyklí slýchat. Rád bych jmenoval, ale nechci dotyčným přitížit, protože třeba jeden zvlášť kritický příspěvek už vyvolal menší pokárání jednoho z biskupů. Ostatně jsou na stránce sněmu

Kdo se bojí Instrumenta Laboris

Zajímavé je, že se mezi projednávané paragrafy dostaly i ty, které se týkaly samotného dalšího průběhu sněmu - podle nejmenovaného zdroje šlo možná o omyl. Tudíž vystoupili i tací, kteří další způsob setkávání delegátů chtěli změnit (P. Aleš Opatrný, P. Vít Zatloukal). Další požadovali zásadní změnu způsobu rozpravy. Ovšem návrh olomouckého biskupského vikáře Františka Hanáčka (ten kritizoval mj. i "obranářský" titul IL Nenechme si vzít budoucnost) věnovat se pouze pěti palčivým tematickým okruhům neprošel v hlasování.

Návrh plzeňského generálního vikáře Adriána P. Zemka o změně výběru příspěvku a diskusi jen o části IL byl zase předsedou sněmu kardinálem Vlkem zamítnut s tím, že procedurální návrhy nejsou předmětem jednání. Je třeba zdůraznit - a vyplývá to vlastně už i z výše uvedených jmen, že nejvýstižnější, nejkritičtější a často i nejrealističtější příspěvky v drtivé většině přednesli kněží, řeholníci a řeholnice - a to nejen volení, ale často i ti podle kanonického práva "povinní" účastníci. Skeptici se tedy velice mýlili v tom, že sněm pohoří na malém prostoru pro laiky. Jeden z přítomných v nadsázce řekl, že kněží a řeholníci zůstávají nejneposlušnější skupinou církve.

Zřejmě i pod tlakem překvapivě nebojácné atmosféry nakonec vedení sněmu dovolilo promluvit i expertům a také zacouvalo, když bylo jím navržené poselství podrobeno ostré kritice. T. Halík: "Co na něm lze snad ocenit, je kvalita papíru a písma." Volení zástupci pak mohli místo třístránkového elaborátu plného květnatých slov a citátů prosadit krátkou bodovou zprávu. Šum nastal, když se pod ní objevil pouze podpis "předseda sněmu Miloslav kardinál Vlk". Teprve pak byl doplněn o "...a účastníci sněmu".

Jak se hlasovalo

Vedle příspěvků v plénu se dvakrát pracovalo ve skupinkách, kde ovšem vlivem nepřipravenosti, velkých rozdílů zájmů účastníků a koneckonců i vysokého věkového průměru delegátů sklouzávalo k monologům, tudíž bylo zatěžko během necelých tří hodin sestavit nějaký smysluplný návrh. Někde půl hodiny pouze definovali název skupinky.

Záznam z jedné z nich:

Mons. x: "Navrhuju, aby se tam nějak dalo, že liturgický voblečení má bejt čistý a upravený."

Biskup y: "No, snad nemusíme zacházet do takových podrobností."

Mons x: "No, né, ale na to se dneska vůbec nedbá!"

Mons. z: "To já jsem jednou přijel do..."

Při závěrečném dvoudenním hlasování byla drtivá většina návrhů přijata, neprošlo asi 1% návrhů. Z toho, co neprošlo "horní komorou" (u biskupů) a přitom hladce prošlo "dolní komorou", vzbudily největší bouři nevole dva návrhy, týkající se přiznání neochoty vyrovnat se s kolaborací církve za komunismu.

Kuriózní je, že podle skrutátorů nepošel u biskupů návrh ohledně členství v Pacem in terris jen díky dvěma špatně vyplněným lístkům. Nato vystoupil biskup Duka s vysvětlením: "Já vím, že vás to mrzí a pálí, mě také, protože vím někdy trochu víc, ale věřte mi, že je těžké, téměř nemožné, prokázat jasnou kolaboraci, když se to za 13 let ÚDV nepodařilo ani v jednom případě. (...) Navíc třeba sdělovací prostředky nebo učitelstvo, které 40 let mrzačilo dětské duše, neřeklo jediné slovo pokání (...) Souhlasím s tím, že je potřeba udělat pořádek, ale je to trošičku už nějak trapné po 13 letech, kdy většina věcí byla tak trochu vyřešena životem." Další biskup zahájil slovy: "Helejte, tak už bysme ty pacáky mohli nechat na pokoji, co říkáte?"

Dále neprošel např. návrh k evidenci farníků, který by ve svém důsledku urychlil restrukturalizaci farností a eventuelně i prodej přebytečných objektů. Naopak prošel návrh vyhlašovat jednou ročně povinnou sbírku na podporu plzeňské a litoměřické diecéze, což ironicky komentoval jeden laik: "Výborně, budeme rvát peníze do rozpadlých prázdných kostelů, ať Němci vidí, jak to u nás žije."

Výsledkem sněmu je ustavení komisí, které by měly jít do hloubky v propracovávání vybraných témat. Podle účastníků je hlavním plodem sněmu náznak změny způsobu komunikace v naší církvi – tedy už jen to, že nejvyšší představitelé církve vyslechli otevřené názory, podložené zároveň autoritou "zástupců" sněmovních kroužků.