Jak často
mluvíme o radosti a jak často „hřímáme“?
připravila Marie Zimmermannová
Mons. Jaroslav Škarvada, světící
biskup pražský a titulární biskup litomyšlský, přednesl na prvním jednání
Plenárního sněmu katolické církve v České republice sice krátký, ale velmi
vypovídající a aktuální příspěvek. Dokumentuje obecný a neustálý spor mezi
těmi, kdo chtějí především prezentovat radostnou tvář křesťanství a zvát
na cestu za Kristem, a těmi, jejichž cílem je napravovat svět. Ve druhé části
stránky nahlédneme do aktuálního sněmovního dění.
Chtěl bych tu předložit dvě
provokativní otázky:
1) Evangelium je radostná zvěst. V
čem spočívá ta radost? Jak často o ní mluvíme?
Svatý otec ve shodě s Písmem často
vybízí mladé, aby dovedli obhájit nejen svou víru, ale zvlášť také naději,
naději, která je základem naší radosti. V čem ta naděje spočívá? Paragraf 40, c
našeho Instrumentu laboris říká: „Otázka naděje: Nová evangelizace je spojena
se schopností odpovídat na touhu lidí najít východiska z jejich tíživé situace
v každodenním životě (malomyslnost, zoufalství, sebevraždy, stresy, nervozita
atd). Křesťanství má velkou přednost v tom, že člověka může uspokojit
absolutně, protože Kristus je definitivní, konečnou nadějí, ne falešnou
útěchou.“ Konec citace (Instrumentum laboris je pracovní text o budoucnosti
naší církve a sněmující o něm diskutovali - pozn. red.).
To je pěkné, ale není to málo? Zde
nejde jen o stresy a nervozitu, nýbrž o podvědomé prociťování vlastní
pomíjivosti a ohroženosti, metafyzické kontingence, naší smrtelnosti. Všímáme
si, jak často o tom mluví liturgie i v mešních anaforách? V adventu, v době
velikonoční, když představuje lidský život jako pouť k cíli? Nezůstáváme jakoby
uvězněni jen v kruhu pozemského života, z kterého nedovedeme vyjít? Nemáme
strach mluvit o tomto zdroji naší radosti? To „nebojte se!“ Jana Pavla II. má
podle mne základ právě v této naději a jistotě.
2) Druhá otázka: Jakou účinnost má
naše ustavičné hřímání proti potratům a eutanazii?
Že je lidské embryo skutečným
člověkem, to nelze popřít. Ale co z toho? Není-li člověk partnerem Boží lásky,
jestliže je na konci jen pád do tmy, co je na potratu a na eutanazii hrozného?
Proč by se člověk, který trpí nesnesitelnými bolestmi nemohl osvobodit
usmrcující injekcí? Myslím, že rozhodující tu není skutečnost, že jde o život
člověka, nýbrž co či kdo ten člověk vlastně je. Konstituce Gaudium et spes v
paragrafu 22 říká, že Kristus nám zjevil nejen kdo je Bůh, ale také kdo je
člověk. Nebylo by tedy užitečnější ten inkoust, který nyní vyplýtváváme na boj
proti potratům a eutanazii, použít na vysvětlování lidské důstojnosti, k níž
nás Kristus povolal? I to patří k základům té evangelijní naděje. Mluvíme dost
často o Zmrtvýchvstalém, ale máme odvahu také říci, že se s ním každý osobně
setká při smrti? Či máme také strach to slovo smrt vůbec vyslovit? Žijeme, jak
říká mešní modlitba, „v naději na požehnaný příchod našeho Pána Ježíše Krista“?
Zde je nejhlubší základ naší radosti i motiv naší naděje. Bez toho jsou všechny
argumenty proti potratům a eutanazii plané a lidský život zůstane nudným.
Konec příspěvku
Dovolím si využít výše uvedených
myšlenek v první části příspěvku otce biskupa k odpovědi našemu
čtenáři z Bystrého u Dobrušky. Jeho dopis reagoval na seriál ze
strany 4 našeho časopisu s názvem „Evangelium osvobozuje k radosti“.
Poslední část tohoto seriálu o pokání obsahovala natolik nové informace, že
bylo těžké ji pochopit. Ona vůbec neútočila na generacemi osvědčené
a přínosné praktiky cvičení v sebezáporu a ztišení se, ani nijak
nesnižovala obsah „zpovědi“ či „přijímání“. Autor tohoto seriálu, teolog –
biblista a salesián P. Ladislav Heryán, jen ukázal na to, že Boží nabídka
prostředků, které mají vést k naší svatosti a tedy k věčnému životu
v lásce s Bohem, je mnohem širší a bohatší, než my známe, využíváme a
jsme třeba i schopni nabídnout hledajícím či lidem mladší generace, kterou už
naše prostředky neoslovují. – Příklad tohoto nedorozumění je typický pro to, o
čem hovořil na sněmu biskup Škarvada. Jako bychom se báli velikosti, ba
nekonečnosti Boží, dobrodružství s ním, chyby, kterou bychom mohli udělat,
novot, které by mohly být nebezpečné... Abychom o Kristu mohli mluvit jako o
zdroji naší radosti, je třeba se nebát ani nových pohledů na dosud osvědčené
praktiky. Není naším cílem vás v nich zviklat, ale ukázat, že Kristus je
bohatší a toto své bohatství nám nabízí. O bohatství „zpovědi“ a „přijímání“
ještě určitě bude řeč.
Aktuálně z přípravy druhého
zasedání sněmu
Na oficiální internetové stránce
sněmu byly k 15. 3. 2004 uveřejněny výtahy ze zápisů jednání šesti
z celkem osmi komisí. Nejaktivnějšími komisemi s nejvyšším počtem
setkání jsou komise č. 2 pro statistická východiska a analýzu a komise č. 5 pro
život a poslání laiků v naší církvi (po třech setkání). Z výtahů ze
zápisů vyjímáme:
Komise č. 1 pro četbu duchovních
dějin se zabývala
mj. obsahem a strukturou kapitoly, kterou má připravit k projednání na
druhém sněmovním zasedání. Dokument, který nemá přesáhnout 10 stran, se
bude zabývat jednotlivými duchovními tradicemi: cyrilometodějskou,
svatováclavskou, českých světců sv. Vojtěcha, sv. Anežky, sv. Prokopa, sv.
Zdislavy, sv. Jana Nepomuckého, husitskou, utrakvistickou, bratrskou, epochy
rekatolizace, josefinismu, austrokatolicismu, českého schismatu a dvou totalit.
Spolupracovat budou církevní historici.
Komise č. 2 pro statistická
východiska a analýzu by měla udávat směr ostatním komisím vycházeje z fakt
odpovídajících skutečnosti. Půjde nejen o statistická data, ale hlavně o
postižení trendů, které souvisejí s hledáním odpovědí na různé otázky.
Například Jak restrukturalizovat farní pastoraci? Nakolik mládež využívá
nabídku církve tržně, protože je nejlevnější? Jak co nejlépe komunikovat
vnitřně i se společností kolem sebe? Jak se připravit na velký počet
přistěhovalců? Komise bude spolupracovat s Fakultou sociálních věd,
teologickými fakultami a Centrem pro výzkum veřejného mínění. Na třetím jednání
komise (14. 1. 2004) byl prezentována připomínkován návrh „nulté varianty“, který
byl rozdělen na tři části: směry rozvoje společnosti, směry vývoje vztahů mezi
církví a občanskou společností a základní demografické trendy v ČR.
Komise č. 3 pro misijní a
evangelizační působení Božího lidu probírala vlastní náplň práce. Zadání bylo rozděleno
k vypracování mezi jednotlivé členy. „Komise musí vycházet z úvahy,
jak „nastartovat“ věřící členy církve, aby sami měli misijního ducha. Život
církve byl přirovnán ke dvěma křídlům; je to křídlo pastorační a rybářské.
Zatímco se pastorační rozvíjí, rybářské je zakrnělé. Život církve sklouzává do
náboženské produktivity (chození do kostela, svátosti). Člověk se musí dostat
s Bohem do osobního kontaktu.“ (citace ze zápisu komise)
Komise č. 5 pro život a poslání
laiků v naší církvi byla rozšířena o čtyři členy z řad laiků a několik odborníků
z teologických fakult, nyní má 17 členů. Stanovila podkomise pro témata
Laici v církvi, Laici ve světě, Svět hospodářského života, politiky a
sociální spravedlnosti, svět kultury, sociální komunikace a sdělovacích prostředků,
vzdělání. Byla stanovena metodika práce na těchto tématech. Poslední zasedání
bylo mj. věnováno přípravě písemného výstupu z komise. Ujasněn byl smysl,
charakter a adresát dokumentu, velká pozornost byla věnována struktuře a obsahu
příspěvku této komise. Výstup bude členěn na dvě kapitoly s dalšími
podkapitolami. Ty by měly obsahovat analýzu problémových situací, definici
problému a hledání metod řešení.
Komise č. 6 pro liturgii a
svátostnou pastoraci si rozdělila zodpovědnost za úkoly k bodům, které navrhl P.
Benedikt Mohelník OP, a diskutovali o nich.
Komise č. 8 pro pastoraci na svém zatím jediném zasedání
konkretizovala jednotlivé body z „Návrhu podrobnějšího zadání komise pro
pastoraci“, byli navrženi autoři jednotlivých příspěvků a stanoven předpokládaný
časový rozvrh. Pro jednotlivé příspěvky byla stanovena tato témata: Zásadní
otázky pastorace v nejbližší budoucnosti; Obecné otázky vykonávání a zajištění
farní pastorace v různých podmínkách našich diecézí; Jednotlivé oblasti
kategoriální pastorace; Zásadní otázky kategoriální pastorace; Angažmá kněží,
jáhnů a laiků ve farní i kategoriální pastoraci, podmínky jejich práce;
Diakonický rozměr pastorace; Evangelizační aspekt v pastorační činnosti církve.
Podle http://snem.cirkev.cz