První radostí Panny Marie bylo početí Syna

redakce

Výňatek z promluvy otce biskupa Dominika Duky OP na diecézní pouti v Malých Svatoňovicích

Jsme zde u Panny Marie Sedmiradostné a dnes je centrem naší pozornosti rodina...

První ze sedmi radostí Panny Marie hovoří o zvěstování. To znamená, že v životě Panny Marie je počátek života Ježíše Krista nejradostnější událostí...

Početí byla jakási brána, kterou se vstupuje do radosti, ale Evropa není kontinentem radosti, náš světadíl se stal světadílem zábavy. Zábavu hledá člověk, který se chce potěšit, protože je smutný... Čím více se lidé baví, čím více lidé touží po zábavě, tím méně vlastní skutečnou radost. To není výčitka, to není odsouzení, to je bolestné konstatování a pravdivé konstatování. Protože Evropa se stává hřbitovem. A velice zanedbaným hřbitovem... Patříme k národům, které nejenom v Evropě, ale i ve světě vymírají. Úbytek obyvatelstva bude srovnatelný s černou smrtí; naše mariánské sloupy na vesnicích i v městech velice často a nesprávně nazýváme morovými sloupy. Ne, to jsou sloupy, které nám připomínají ochranu Panny Marie. Právě po třicetileté válce jsme jí zasvětili tuto zemi. Ale že na těchto sloupech nalézáme také ochránce proti moru je důsledek toho, že lidé si uvědomili, že mor je větší nebezpečí nežli nemoc nebo válka. Protože v žádné válce, ani ve druhé světové válce, nezahynulo více lidí, než morovou ranou. Ano, jedna čtvrtina obyvatel, někdy celá města, ale rozdíl proti té morové ráně, ve které se nacházíme, je ten, že tehdy jsme ztratili 25 % obyvatelstva od dětí až po nejstarší. A my si musíme uvědomit, že tato morová rána, která vytváří z Evropy a naší země hřbitov, nedává možnost narodit se těm nejmladším!

Řekl jsem, že právě početí je největší radost v životě Panny Marie. Příčina a skutečný důvod k veliké radosti je, když archanděl Gabriel oznamuje Panně Marii, že počne a porodí syna. Vy, zkušené maminky a babičky, promítněte si situaci Panny Marie. Kdyby ona jednala tak, jak jedná většina potenciálních maminek v naší zemi a v Evropě, řekla by ne, nikdy; pak bychom nemuseli putovat do Svatoňovic k Sedmiradostné Panně Marii. Spíše naopak, k Sedmibolestné Panně Marii bychom mohli putovat, abychom si ji mohli vyvolit za svoji patronku!... Předkládám vám zde jedno z těch nebezpečí, ve kterých se nacházíme, ale přátelé, radost nespočívá v tom, že člověk zamhouří oči, radost nespočívá v tom že nevidíme skutečnost. Křesťanství není opium. Těžkosti a překážky patří ke skutečnému životu, a velikost skutečné lásky, skutečná velikost člověka spočívá právě v tom, že neutíká. Velikost skutečné ženy, opravdovost matky spočívá v tom, že řekne své ano. V čem byla velikost babičky Boženy Němcové, v čem byla velikost matky Karla Čapka, v čem viděl velikost ženy a Panny Marie Julius Zeyer,... celá naše kultura nás vybízí žít tou cestou sedmi radostí! Život Panny Marie nebyla jen jednoduchá zábava, o tom není potřeba pochybovat. Ale Malé Svatoňovice nám říkají: byl to život naplněný radostí! Radostí, která si váží života....

Kdybychom šli krůček za krůčkem v mariánském sadě a přemýšleli nad jednotlivými mariánskými či jinými radostmi, tak bychom si uvědomili, že ona je prožívá v rodině....

Jaká je přítomnost a jaká je současnost rodiny v naší společnosti? Víme, že ten nejzákladnější vztah muže a ženy je totálně zpochybněný, žena nechce být ženou, muž nechce být mužem...

Najednou jsme svědky toho, že ani žena ani muž spokojeni nejsou. Rodina, která se měla stát místem radosti a života, přestává být vzorem. Víme, že velká část mladých lidí říká: k čemu je rodina, jestliže člověk nepřistupuje k druhému člověku! Jestliže muž nevidí v ženě skutečného partnera, jedinečnou přítelkyni, bez které si nedovede představit další kroky! Jestliže se člověk v rámci zábavy domnívá, že je možné střídat a zkoušet partnery zcela bez jakékoliv zodpovědnosti! Jestliže se lidé domnívají, že je možné přivést na svět dítě a nezajistit mu vlastní rodinný život! Neříkejme, že jednáme podle moderních vědeckých objevů! Protože veškerá pedagogika nám jasně říká, kde je místo dítěte; stovky domovů pro nechtěné a opuštěné děti nám jasně říkají, jakou cestou jde naše společnost. A dokonce musíme přiznat, že v evropské kultuře i v naší zemi je opravdu lepší přijít na svět jako pejsek nebo kočička, jako kdyby to Karel Čapek ve své pohádce předvídal, že se více budeme orientovat na ty čtyřnohé přátele, než na rozvoj nového života.... Společnost dospělých si neváží dítěte a vůči dítěti je nepřátelská.

Radostná matka, žena Maria, matka Ježíše Krista, matka, kterou vzýváme jako Matku církve je opravdu člověkem té nejhlubší radosti... Kéž i my si tady uvědomíme, že jestliže náš život bude pevně zakotven v té pravé mariánské zbožnosti, pak naše rodiny budou mít sílu vydržet. Když člověk při první zkoušce neřekne: já končím, můžeme se rozejít. Není však největší fraškou dnešní doby, že kdykoliv otevřete rádio, pustíte televizi,... stále se tam ozývá: lásko, miluji Tě, vyznávám Ti lásku, ale při prvním případě neshody a neporozumění končí tato láska s tím: už Tě nechci vidět. Dítěti šeptáme jak jej máme rádi, ale nedohodneme se a připravíme mu peklo! My hovoříme o šikaně, která spočívá v tom, že se někdo popere, někdo někoho utiskuje, vysmívá se mu, to je pravda; ale největší šikana je vlastně legalizovaná tím způsobem, že se mnozí rodiče domnívají, že se mohou skutečně bez odpovědnosti beztrestně rozejít. Přátelé, to je vážná věc. Neříkám to proto, abych někoho odsuzoval, ale říkám to proto, abychom si uvědomili oněch sedm radostí Panny Marie ne jako jakousi ideologii, ale jako životní postoj, jako životní moudrost. Neexistuje překážka v lidském životě, která by mohla zničit a zhasit skutečný lidský vztah lásky a přátelství. Křesťanství, Bible, tedy i izraelský národ přirovnávají vztah Boha k člověku jako vztah ženicha k nevěstě. Uvědomujeme si také i my, že právě na tomto vztahu můžeme jedině měřit náš náboženský život.... Je opravdu velikou výzvou pro věřícího člověka, aby si uvědomil: tak jak se chovám ke své manželce nebo ke svému manželovi, tak vlastně si mohu říci: tak si vedeš s Pánem Bohem. Matka Tereza nás učí v opuštěných odvržených lidech vidět tvář Ježíše Krista, tvář pravého Boha a pravého člověka. Máme-li zachránit rodinu, církev, společnost, pak jedině tehdy, když manžel bude ve své manželce vidět Boží tvář a naopak, ona zase ve tváři svého manžela Boží tvář. Jestliže ve tvářích těch nebudeme vidět Boží tvář a jestliže si řekneme, že se rozejdeme, že dítě připravíme o svůj domov, neříkejme, že máme rádi Boha, že vyznáváme křesťanskou víru.

Kéž tedy naše diecézní pouť k Sedmiradostné Panně Marii je opravdu radostnou. Je radost, že si dokážeme ve svém srdci odnést svědomí jedině když překonáme překážky, pak se skutečně můžeme radovat. Budeme mít radost.

Amen.