Zasedal
sekretariát Přípravné komise Plenárního sněmu
Hlavním bodem zasedání sekretariátu Přípravné komise Plenárního sněmu
katolické církve v České republice (13. 12.) bylo projednání a
schválení materiálu pro sněmovní kroužky na rok 2000. První tematický
materiál s názvem „O církvi“ by se měl stát vodítkem pro práci
kroužků v Jubilejním roce.
V první části se čtenář seznámí se sněmem obecně, dozví se, jak
založit sněmovní kroužek a jak v něm pracovat. V další části je
uveřejněna první souhrnná zpráva, která vychází z dosavadních zápisů ze
sněmovních kroužků. Dále materiál obsahuje vlastní zadání, vypracované odbornou
komisí pod vedením královéhradeckého biskupa Dominika Duky, s přehlednými
souhrny kapitol a komentáři k jednotlivým částem. Ke každé ze sedmi
kapitol jsou sněmovním kroužkům navrženy tři okruhy, které vybízejí formou
otázek k diskusi.
Již při zpracování dosavadních zápisů vzešlo mnoho podnětů pro členy
Přípravné komise, kteří nadále vyzývají k dalšímu zasílání zápisů ze
sněmovních kroužků. Analytický sekce je postupně zpracovává a vyhodnocuje.
P.S.: Do obdržení materiálů pro práci sněmovních kroužků pro tento rok
prozatím přerušujeme cyklus otázek „Zadáno pro náš velký sněmovní kroužek.“
Jak byste viděli zdravou mariánskou úctu?
Na Svatém Hostýně jsem na přímluvu Matky Boží
vždy nalezla pomoc tělesnou i duchovní. Chodím tam ve všední dny, asi jednou do
roka a u kapličky nebo na odpočívadle u vody si s ní v duchu promluvím.
Postěžuji si, poprosím a poděkuji. Jsou problémy, o kterých mluvím raději s ní,
a ona je předloží Bohu.
Marii je třeba vidět v jej í celistvosti, v poslání z Ducha svatého, které přijala svým „fiat“. Její moudrosti se učíme. Přehnaná úcta k ní by byla v tom, že bychom kvůli ní (jednomu stromu) neviděli celý les. Maria je jen tvorem, a to výjimečným, jak praví Církev. Naučíme-li se moudrosti v naší zemi (i ta světská moudrost může být pošetilá), zajisté vzroste i úcta k Panně Marii. Její zbožštění by bylo přehnané, nevhodné a nám škodlivé.
Je-li totiž Panna Maria pravou Matkou Syna Božího, a tou je, náleží jí též pravá, zdravá mariánská úcta. Ta spočívá zejména v opravdové
vnitřní oddanosti spojené s pokornou a důvěrnou modlitbou. Tou ji můžeme
oslavovat, chválit, děkovat a též ji prosit.
Josef Vojvodík sen.
V čem vidíte nezbytnou úlohu církve?
Úloha církve spočívá v tom, aby návod na
krásný lidský život žila a zvěstovala ho ve společnosti.
Jakou máte osobní zkušenost s šířením
evangelia?
Jednou jsem se pokusila pokárat dítě za jeho údajně špatný přístup k svátosti oltářní. Včas jsem však
pochopila svou netaktnost a dodnes slyším: „Nechte. maličké přijít ke mně...“ Proto jsem se za děti raději
modlila, aby mně Pán pomohl s jejich náboženskou výchovou, než abych je poučovala.
Pán mě vyslyšel. Do farnosti přišel mladý kněz, ochotný věnovat se dětem.
V evangelizaci jde mimo jiné o to, jednat
vždy správně. Být ohleduplný na nesprávném místě je zavádějící. Není to vždy
snadné. Jen dialogem s druhými se mnohé vyjasní. I když jsem se od dětství
modlil naučené modlitby, přece jen slova kněze (katechety) ve škole, že Bůh je
v Trojici Otec, Syn a Duch svatý, mě pronikla tak, že ještě dnes je to pro mě
jasné jako denní světlo. Svou víru mohu předávat jen tehdy, pokud z ní žiji.
Žiji v Ježíši Kristu. Selhal jsem několikrát tím, že jsem pochyboval o
přítomnosti Ježíšově v Eucharistii. Asi to bylo vlivem totalitní doby a mé tak
trochu rozhárané duše. Tím, že jsem
dále chodil do kostela, jsem v této víře vytrval.
V dnešním světě se každý z nás setkává s
častým používáním svatých jmen nadarmo, klením, zapřísaháním, horoskopy atd.
Zde má každý věřící možnost a myslím, že i povinnost zastat se svého Pána,
jehož jméno je často bezmyšlenkovitě zneužíváno dětmi i dospělými. Mnohokrát
jsem se zamýšlel nad tím, jak citlivě upozornit nevěřící, a bohužel často i
věřící.
Mé kolegyni v práci, která často a ráda
používala svatá jména, jsem se zeptal, proč tak činí, jestli ví, o kom mluví,
že mně vadí zneužívání těchto jmen. Zeptal jsem se jí, zda by nemohla pro
ulevení používat jiná slova. Vždy, když bezmyšlenkovitě pronesla svaté jméno,
tak jsem v duchu dodal „Smiluj se nad námi“. S potěšením jsem sledoval, že od
svého špatného zvyku postupně upustila. Možná je to vhodný způsob k vyzkoušení
a k širšímu použití pro větší Boží slávu.