Jak asi víte, toto každoroční setkání připadlo vloni na sobotu 9. prosince. Tentokrát mezi nás zavítal Mons. Václav Malý. Pan kardinál se pro nemoc omluvil, rovněž tak zástupce Katolického týdeníku. Jako obvykle jsme začali drobnou, ale důležitou organizační prací, změny dat, nové zápisy, upřesňování technických záležitostí. Příchodem pana biskupa Malého se atmosféra příjemně proměnila. Pan biskup nás svou typickou otevřeností a upřímností povzbudil a posílil pro další rok. Zaujala informace, že Zvěřinovy dny by v letošním roce měly být věnovány Plenárnímu sněmu. Rovněž se zalíbila tlumočená myšlenka pana biskupa Lišky, který hodlá vikariátní konference ve své diecézi doplnit o sněmovní část, aby se tak zvýšila informovanost kněží o sněmu a zvýšila jejich iniciativa v této oblasti.
V debatě opět zaznělo široké spektrum názorů, kritických i pochvalných, konstruktivních i ryze teoretických. Snad největší aplaus ovšem sklidil, jak jinak, takový střízlivý názor z jedné zřejmě docela obyčejné venkovské či maloměstské farnosti. Bylo to svědectví o tom, jak tam kdesi přijali myšlenku sněmu, z docela obyčejné úcty a poslušnosti vůči biskupům ji věrně naplňují, scházejí se, modlí se, debatují, vědí, že neudělají díru do světa, ostatně ani nechtějí, a vychutnávají si radost, že se mohli připojit k něčemu velkému a dobrému. Omlouvám se té naší milé animátorce, pokud ji necituji přesně, i já jsem byl stržen silou a krásou okamžiku, takže jsem si její slova nezaznamenal přesněji. Zřejmě mnohým promluvila ze srdce. A dovolte mi ještě poznamenat, takhle nějak si já osobně představuji lásku - udělá, co je třeba a nedělá z toho žádnou velkou vědu. A proč bychom k plenárnímu sněmu měli přistupovat nějak jinak, než s láskou? Ostatně, zdá se, že se tento přístup v naší diecézi docela rozšířil. Jinak si totiž neumím vysvětlit ta velmi příznivá čísla za uplynulý rok. V roce 2000 naše diecéze zaslala 392 zápisů z 59 sněmovních kroužků. Celkem eviduji 93 kroužků, celkový počet zápisů se vyšplhal k číslu 790. To jsou samozřejmě jen čísla a počty zápisů, které nic nevypovídají o jejich hodnotě, kvalitě a významu pro vlastní plenární sněm. Ale o ochotě přiložit ruku ke společnému dílu, o úctě a lásce k našim biskupům, o smyslu pro společenství církve, o zájmu o společnou modlitbu a sdílení, o tom všem tato čísla vypovídají řečí jasnou a srozumitelnou. A tak mi nezbývá nic jiného, než vám všem poděkovat a popřát hojnost požehnání do dalšího sněmovního setkávání, tentokrát nad myšlenkami konstituce Gaudium et spes. Doufám, že tento nový materiál máte již všichni k dispozici. Na rok 2002 se již pro nás připravuje pracovní sešit, který zpracovává konstituce O Božím slově a O posvátné liturgii. Tato dvě témata uzavřou onu velkoryse pojatou všeobecnou předsněmovní debatu ve sněmovních kroužcích.
My všichni členové kroužků tak jakoby předáme
pomyslný štafetový kolík dál, a myslím, že s dobrým pocitem. Následující
rok bude pak rokem finálního zpracovávání zápisů pro vznik sněmovních předloh.
Takže ještě jednou, děkuji všem a těším se na
další spolupráci.