Aktuality: Setkání 3/2001

PŘÍPRAVA PLENÁRNÍHO SNĚMU V. (témata 1999) aneb Jak to vidí naše diecéze

KRÁLOVSKÉ KNĚŽSTVÍ

Jaké jsou podle vás hlavní požadavky na kněze, jejichž naplnění zajistí, že jeho funkce bude mít dostatečný smysl, a to jak pro Boží lid, tak pro ostatní svět?

Sloužit mši svatou (svátostné kněžství), udělovat svátosti a sám je přijímat Musí být služebníkem společného všeobecného kněžství.

Pokuste se charakterizovat smysl obecného (všeobecného, královského) kněžství.

· Úkoly plynoucí ze všeobecného kněžství:

- posvěcování vlastní rodiny

- spolupůsobení při slavení mše svaté, hospodaření se svěřenými duchovními dary

- ovlivňování prostředí, ve kterém žijí

- život ve stálé Boží přítomnosti (svým vnitřním životem posvěcovat svět)

· Ohraničení svátostného kněžství: udílení svátostí - jedná se o nezastupitelnou službu,

· I my jsme obecné královské kněžstvo a jako součást církve zpřítomňujeme kněžské, prorocké a královské Kristovo poslání. Jsme viditelnou součástí Kristova těla a díla, Všechny naše skutky i slovní vyjádření musí být v souladu s Kristovým evangeliem a učením církve. Máme tedy být na základě života v Kristu kvasem, solí a světlem světa.

Co je třeba udělat pro to, aby jak obecné, tak služebné (svátostné) kněžství v církvi u nás bylo tím, čím být má? A co pro to konkrétně můžeme udělat my?

???

POVOLÁNI KE SLUŽBĚ BOŽÍMU LIDU

Co očekáváme od biskupa, kněze a jáhna?

Biskup:

· Aby měl i organizační schopnosti, rozhodnost a přirozenou autoritu.

· Aby posílal do farností správné kněze.

Kněz:

· Aby vedle svých běžných povinností uměl promluvit k nevěřícím při vhodných příležitostech (např. pohřby, svatby atd.). To proto, aby opětovně evangelizoval u nás tak sekularizovanou společnost (nejen nevěřící, ale i ty, kteří ztratili víru či ji nepraktikují). Nemluvit dlouho, ale jasně a jednoznačně. I u pohřbů žehem - dnes již nejde jednoznačně (i ve světě) o projev nevěry jako u zednářů.

· sloužení mše svaté a udělování svátostí

· Naší povinností je dělit se s knězem podle individuálních možností o povinnosti ve farnosti (v naší se to zatím stále děje).

· Aby kněz přinášel Tělo Páně, aby byl dobrý zpovědník.

· Kněz udržuje normu přirozeného života.

· Aby věřící mohli ke knězi chodit pro radu a duchovní útěchu.

· Aby se modlil za farnost

· Chtěli bychom, aby u nás byli exorcisté - následně se rozvinula diskuse o působení zlého ducha.

· Kněz by měl oslovovat své farníky a být schopen s nimi žít. Pokud je to nad jeho možnosti vzhledem k většímu počtu farností, má si najít pastoračního pomocníka, který by mu zprostředkoval kontakt s farností.

· Pro nás všechny platí pokora před Bohem, abychom byli schopni přijímat ostatní.

· Musí být náš otec (vše, co z toho vyplývá) a musí cítit, že my jsme jeho děti - to je zase naše povinnost

· Musí předávat Boží otcovství.

· Měl by být ochoten přijímat lidi s jejich problémy.

· udělování svátostí

Jáhen:

Pomoc při administrativní práci knězi a duchovní správě; napomáhat důstojnějšímu průběhu slavnostnějších mší; vést bohoslužby slova; .udělovat jemu vymezené svátosti; vést neformální dialogy s lidmi...

Proč mají někteří lidé přímo odpor k církevním činitelům a jiní zase od nich očekávají všechno?

· Nechtějí slyšet pravdu.

· Jeden zklame, a tím je celá církev špatná.

· Přenášení zodpovědnosti na církevní autoritu

· Negativizmus ke kněžím je součástí odporu ke všemu církevnímu, který byl úspěšně vypěstován uplynulou dobou, která na církvi nenechala nic pozitivního. Někteří lidé nemohou očekávat naplnění svého očekávání od kleriků, protože si pletou možnosti Božích služebníků s možnostmi Božími.

· Pohodlnost a nechuť podřizovat se řádu a přirozeným a morálním zákonům. Vždyť nezřízeně konzumovat vše (nejen jídlo) bez odpovědnosti (oběti, omezení, bez přemýšlení o ekologických dopadech...) je tak pohodlné (požitkářství...). A demokracie zejména u nás se svojí bezbřehou svobodou relativizaci vlastně umožňuje, že "co je správné, to si určím sám". "A jestliže je nějaký Bůh, tak se s ním mohu setkávat kdekoliv a kdykoliv - proč zrovna v kostele a v neděli'"

Jak by se měla církevní obec starat o svého faráře, biskupa? Co bychom mohli udělat pro nemocné faráře?

· Zbudovat v diecézích více menších domovů pro staré vysloužilé kněze.

· Vytvořit kněžím na odpočinku možnosti, aby ještě mohli vypomáhat při různých příležitostech.

· Modlit se za své biskupy a kněze.

· Odvádět církvi finanční pomoc.

· Pokud je pan farář schopen přijmout pozvání, být otevřený vůči svým farníkům, vždy se najde společenství, které mu bude oporou a vyjde mu vstříc. Pokud však z fary vybuduje nedobytný hrad a odmítne hned první pozvání, nemůže se divit, že je uprostřed farnosti sám. Ať je to odmítnutí z hrdosti, nebo spíše z přílišné skromnosti.

· Farář by neměl mít pocit, že žije mimo společenství. Měl by být včleňován do života farníků i mimo církevní události - podobně biskup a jáhen. Pro staré a nemohoucí kněze a biskupy by měla být dostatečná síť penzionů v "živých" obcích a farnostech.