Aktuality: Setkání 5/2001

PŘÍPRAVA PLENÁRNÍHO SNĚMU VII. (témata 1999) aneb Jak to vidí naše diecéze

Četnost odpovědí ubývá... tak, jak jednotlivé kroužky došly v materiálech daleko. I proto je dobře v rámci kroužku probírat ta témata, která se jeví pro náš kroužek jako zajímavá a aktuální. Aby se nestávalo, že všechny kroužky proberou téma jedno a jeden kroužek i téma poslední.

Jak byste hodnotili situaci, kdy u nás veřejně působil jeden nebo dva biskupové? Čím diecéze bez biskupů trpí, co se uskutečňuje i bez nich?

· Situace, kdy v republice působili jeden nebo dva biskupové, je neúnosná a jen potvrzuje represivní opatření komunistického státu vůči římskokatolické církvi. Biskupové, kteří měli být jen loutkami v rukou komunistů, se jimi nestali, především otec kardinál Tomášek byl velkou autoritou pro celou společnost a jednou z opor změn v roce 1989. Škoda, že tento národ zapomněl na roli církve v komunistické totalitní společnosti (hlavní odpůrce a nejvíce perzekvovaná část společnosti), a škoda, že římskokatolická církev u nás ihned v polistopadovém období svého kreditu nevyužila (např. v prosazení náboženské výuky v alternativě s etikou jako jednoho z hlavních vyučovacích předmětů na ZŠ a SŠ a ne víceméně jako kroužku v odpoledních hodinách). Škoda, že bylo omezeno i biřmování - potvrzení a podpora křesťanské dospělosti. Především byla omezena cesta ke kněžství a pak i kněžská svěcení.

· V době komunismu větší část z nás nebyla věřícími a ostatními nebyl biskup postrádán, protože nebylo s čím srovnávat a jeho úloha nebyla známa. Více důležité bylo fungující křesťanské společenství. Otec arcibiskup Tomášek nám byl vzorem aktivního nebojácného křesťana, který také jakousi funkcí dává váhu svým postojům.

· Kapitulní vikář byl ozdobou různých poutí a svátků, reprezentoval nás před ostatními účastníky těchto oslav. Svou přítomností nás věřící podporoval. Otec biskup Hlouch byl schopen svěřit správným lidem správná místa.

A jakou posilou byl tehdy pro vás papež? Jak jste ho vnímali (pokuste se rozčlenit: Jan XXIII., Pavel IV., Jan Pavel I., Jan Pavel II.)?

Papež, a především Jan Pavel II., byl naší oporou vedle řady statečných kněží a biskupů u nás v extrémně ateistickém státě na cestě k Bohu a faktorem, umožňujícím udržení víry. Byla pro nás velice povzbudivá i jeho mezinárodní autorita - byl přijímán a sám také přijímal nejvýznamnější představitele světové politiky.

Jaké poučení z těch dob byste rádi předali další generaci?

Mladá generace si musí uvědomit, jak významné místo v církvi zaujímá biskup a papež - jsou to pilíře církve podle ustanovení samotným Kristem. Věřící si je musí chránit a všestranně podporovat - materiálně, společensky i duchovně modlitbou.

Jak by podle vás mohly vypadat některé prvky biskupské kolegiality?

Kolegiálnost mezi biskupy bychom si představovali podle slov Pána Ježíše: "Kdo chce být mezi vámi první, ať je služebníkem všech."