Aktuality: Setkání 6/2001

PŘÍPRAVA PLENÁRNÍHO SNĚMU VIII. (témata 1999) aneb Jak to vidí naše diecéze

Jak mají laici reprezentovat církev a šířit evangelium?

· Laik může dělat v církvi všechno, k čemu není nutné kněžské svěcení.

· Objevil se názor, který přirovnal poslání křesťanů k břevnům kříže, přičemž duchovním a řeholníkům přísluší především vertikální břevno, tj. zprostředkování Božích milostí formou služby farníkům a církvi, a laikům pak břevno horizontální, tj. vztah ke společnosti a světu.

· Naproti tomu druhý názor zdůraznil, že je nutné dávat pozor, aby se nerozšířilo mínění, že duchovním náleží vztah k Bohu a laikům jen vztah ke světu. Vždyť služba kněze ve farnosti může být přirovnána k práci laika ve světě a péče kněze o farní rodinu k péči laika o rodinu vlastní.

· Nesmí být předáváno násilně, nejhorší je však jednání křesťana, jež je v rozporu s evangeliem. Je potřeba i v běžném životě užívat křesťanské symboliky - vzájemné žehnání (křížek dětem na noc, na cestu...), žehnání chleba, žehnání před jídlem... Nutnost evangelizační práce v dětských domovech, ústavech, při výchovných akcích a zejména ve školách. Bylo by potřebné zřídit mimo mateřských a středních škol i církevní základní školy - nejdůležitější období ve výchově a vzdělávání člověka.

· Nezapřít víru.

· Nestydět se za víru.

· Nebát se ji přiznat.

· Jen ten, kdo je přesvědčený, může přesvědčovat ostatní lidi.

· Modlit se a učit (číst Písmo, časopisy, noviny...).

· Naučit se dávat uspokojivou odpověď na štiplavé otázky.

· Dobrý křesťanský život (usilovat o duchovní růst a svoji víru dosvědčovat skutky), žít pravdivě, v optimismu, prolínat se s lidmi žijícími kolem nás (nevyčleňovat se a ani nepovyšovat se nad ně, nepohrdat jimi), být otevřeni, připraveni hovořit o své víře, umět odpovědět na otázky (neumím-li, hledat odpověď, vzdělávat se ve víře).

· Je třeba snažit se žít v Duchu svatém a nechat se jím vést k sebevzdělávání, meditaci, k laskavému, milosrdnému jednání. Být ve víře opravdový a to lidem kolem sebe předávat. Stát ve všech situacích s Kristem, s jeho požehnáním, využívat nabízených svátostí.

· Je třeba svědectví živého společenství.

Co je třeba k tomu, abyste ve svém okolí nějakým způsobem šířili evangelium? Co je třeba v církvi u nás zařídit, aby církev působila na svět pokud možno skrze všechny své ódy?

· Poslání laiků je především služba ve světě, tj. příkladné působení v zaměstnání a jiných, společensky významných postaveních.

· Musíme především studovat Písmo, rozumět mu. Je důležité, abychom četli i jinou náboženskou literaturu a katolický tisk. Musíme být stále v kontaktu se společenským děním a ve všech prostředích společnosti nacházet v sobě odvahu k působení a diskusím v duchu Evangelia. A v tomto duchu musí být i naše každodenní skutky. Je potřeba se i hodně modlit, aby prostřednictvím nás působil Duch svatý.

· Každý z nás katolíků by měl úměrně ke svým možnostem a schopnostem působit na mediální obraz církve - sami přispívat do tisku, rozhlasu a televize svými myšlenkami, postřehy, názory, ale i ohlasy a reakcemi (ať už jsou souhlasné, či kritické) na odvysílané pořady ať s křesťanským obsahem, či libovolné jiné (i filmy, seriály atd.).

· Na prvním místě je vždy rodina, následuje škola.

- pracovat s dětmi ve farnosti

- posílit řady katechetů (námitka - neuživí se)

- přesvědčit .rodiče, aby předávali víru dětem především v rodině

- předávat přesvědčení druhým, jak tomu bylo dříve (ovšem to dnes chybí)

- jedna generace bude respektovat druhou

- dávat jasné instrukce dětem - co je dobré, špatné..., aby byli zajedno rodiče, učitelé, vychovatelé, politici...

- pěstovat svědomí, které se stále více vytrácí

· Aby se vzpamatovala! Vypadá to, že církev - zvláště v naši diecézi - spí. Za těch 10 let se neudělalo skoro nic. Některé záležitosti se začínají bez solidního zajištění (založení městské charity kvůli získání domu). Jehovisté si v naší diecézi otevřeli dům, měla se alespoň uskutečnit přednáška o nebezpečí jejich vlivu (oni se zveřejnili i v místních novinách). Stále pokulhává větší informovanost mezi námi. Více se soustředit na vzájemnou komunikaci a vybízet k ní, vhodnou formou pomáhat jednotlivým křesťanům hlavně v rámci farnosti k duchovnímu probuzení (adventní, postní duchovní odpoledne nebo celý den) např. na seznámení se s papežskou bulou k roku 2000 a duchovní uvedení do aktivního prožívání jubilejního roku každého z nás.

· Křesťané se mají angažovat ve veřejném životě, a to především proto, aby byli příkladem správného jednání, a zároveň proto, aby prosazovali zájmy církve. Bylo také konstatováno, že chybou mnohých křesťanů je, že se nezúčastňují voleb.

· Jednou z možností křesťanů, jak prosazovat křesťanské cíle, je jejich aktivní účast v politických stranách.

· KDU-ČSL i katolická církev promarnily řadu příležitostí, jak uplatnit svůj vliv na společnost. Zhoršují se vztahy v rodinách, roste počet rozvodů, narkomanie, šíří se pornografie, zhoršují se poměry v politice, nepoctivost v podnikání, zločinnost a naše církev stojí proti těmto jevům bezradná a bez pozitivního vlivu. KDU-ČSL proti tomuto negativnímu vývoji nevystupuje dost razantně, patrně ze strachu o ztrátu voličů.

· Dva názory se vyskytly i na to, zda se mají křesťané snažit prosazovat to, o čemž jsou přesvědčeni, že je správné, ať už jsou to třeba zákazy (prosadit zákon zakazující interrupci, zákon zakazující šíření pornografie apod..). Řada diskutujících je rozhodně pro prosazování těchto zákazů (na silnicích také neumožňuje zákon, aby si každý dělal, co chce). Na druhé straně byl prezentován názor, že úsilím nás-křesťanů by se mělo trpělivým vysvětlováním i příkladem dosáhnout toho, že se většina společnosti od těchto negativních jevů sama odvrátí.

Jakou máte osobní zkušenost s šířením evangelia?

· Specifikum laiků je jejich světský ráz - rodina

- zaměstnání

- péče o materiální zajištění farnosti

· Neumíme použít argumenty proti námitkám nevěřících. - naše odpovědi nepřijímají, vždyť víra je milost

· Dnešní lidi nemůžeme zvát na bohoslužby, ale na přednášky, výstavy, kulturní program. Mnoho lidí se bojí slova "Bůh", říkají, že "něco existuje".

· Šíření evangelia je už vrcholná fáze, je ale třeba nejdříve připravit terén, např. pozvat obyvatele města na Hovory o víře, o církvi..., na zpěv koled u jesliček, na nějakou vhodnou zábavu, kterou připraví křesťané (Silvestr), na odpolední čaj nebo procházku, pozvat osamělé lidi (alespoň občas) - to vše, aby nás mohli poznat.