Co také zaznělo ve sněmovních kroužcích?

Jak zprostředkováváme ostatním lidem Boží zájem o svět a jeho blízkost světu?

· Sami jsme evangeliem málo zasaženi. Radost a naděje pak sotva mohou být naším poselstvím, když pocitem, určujícím tvář naší církve před nevěřícími, není radost z poznání Boha, vyvádějícího z domu otroctví, ale vědomí zavázanosti mravními normami, které jsou spojeny s náboženstvím (nejen křesťanským). Tak zastíráme obraz pravého křesťanství a jeho zvěsti před očima našich bližních, kteří pak vnímají církev jako instituci, slídící po svobodě svých členů a možná i jejich. (královéhradecká diecéze)

· V naší oblasti jsou lidé (i křesťané) velice uzavření, nejeví zájem o ostatní lidi. Bylo by potřeba naučit se „evangelizovat“ vlastním způsobem (ne jako některé sekty). Např. zavedením kroužků pro školáky na neutrální půdě, setkání pro mládež s programem, setkání skupin různých věkových kategorií. Boží zájem o svět lze zprostředkovat i vlastním příkladem, chováním, jednáním. Stydíme se mluvit o Bohu před nevěřícími. Evangelizace pouze životem (skutky) nestačí. (litoměřická diecéze)

· Kdybychom my křesťané dokázali odrážet světlo Kristovo, vypadala by naše společnost asi jinak.Ve zdejších podmínkách stále přežívá názor, že evangelizovat má pouze kněz. Změnit toto myšlení považuji za jeden z stěžejních úkolů dnešní církve. Bude to vyžadovat odvahu biskupů k závažným rozhodnutím, jiný způsob práce mnoha kněží, reorganizaci farností, zapojení dnes již stovek laiků, absolventů teologického studia, atd. Nevidíme ale jinou cestu, jak uvést koncilové myšlenky do života. (olomoucká arcidiecéze)

Jak snadné či obtížné je naopak pro nevěřící proniknout do našeho společenství?

· Na jedné straně není těžké zapojit se do liturgického života farnosti, který je v tomto religiózním kraji bohatý, ale je to pro nově příchozí též těžké, protože se zde lidé více znají a druzí na ně zvídavě hledí; společenství je též neosobní, bez zájmu o druhé, proto se v něm samotný člověk cítí ztracený. Lépe se proniká skrze známé, kteří je přivedou. (olomoucká arcidiecéze)

· Pro nevěřícího je většinou dost nesnadné proniknout do společenství farnosti. Bylo by dobré, kdyby nějakou nenásilnou formou byl umožněn diskrétní a nezávazný kontakt jakéhokoliv zájemce se zástupcem farní obce, například zveřejněním telefonního čísla na vývěsce nebo ve farních zprávách. Pro „kontaktní“osobu by to ovšem mohlo znamenat velmi mnoho práce a osobního nasazení. Navíc první styk se zájemcem je psychologicky náročný, aby dotyčného neodradil, a ne každý by takový rozhovor správně zvládnul. (pražská arcidiecéze)

· Myslíme si, že ten, kdo opravdově hledá víru a chce navazovat kontakty s věřícími lidmi, nalezne v naší farnosti vždy laskavou odezvu. Problémem však je, že těchto hledajících, kterých bylo začátkem devadesátých let relativně dost, je nyní velmi málo a jsou to spíš ojedinělé případy. Zároveň si myslíme, že není nutné podléhat v tomto ohledu sebemrskačským sklonům a mít přehnaný pocit odpovědnosti za tento stav, neboť atmosféra naší doby intenzivně podporuje velmi individualistické pojetí víry s individuálním výkladem toho, v co se věří. Svoboda a svévolnost spolu uzavřely mír a jsou chápány jako kompaktní celek s jedinou hodnotou. (ostravsko-opavská diecéze)