Návod k jednání

připravil Antonín Šimek

V posledním pracovním materiálu sněmovních kroužků - “Liturgii” se nám v 2. kapitole předkládají tyto otázky:

2. kapitola – “Pravdivost v liturgii”
Okruh 2.1. – Víra jako předpoklad; vnitřní pravdivost slavení
2.1.1. Slavení liturgie musí nezbytně probíhat v atmosféře víry. Je pro nás víra skutečným základem naší účasti na liturgii? Nehrozí nám nebezpečí, že naše účast na liturgii upadne do mentality magického počínání?
2.1.2. Jak se snažíme předcházet nebezpečí formalismu a stereotypu v liturgii (například aby pozdrav pokoje nebyl prázdným gestem)?
2.1.3. Stává se pro nás bohoslužba místem živého poznání Boha? Je pro nás každá bohoslužba prohloubením naší víry? Jaký hluboký zážitek bychom uvedli jako příklad takového setkání?

Okruh 2.2. – Nejen liturgie, ale i svědectví a služba 2.2.1. Nezapomínáme na to, že liturgii nelze naplno prožívat bez svědectví a života z víry? Nehrozí nám izolovanost liturgického života?
2.2.2. Jak zabránit tomu, aby věřící vyčerpávali veškerý svůj elán v rámci liturgie a nezbýval čas na jejich osobní i společenské poslání? Každý má přece své místo, kam jej Pán poslal a kde má být svědectvím pro svět.
2.2.3. Je v našem farním společenství vyvážený a hluboký vzájemný vztah všech tří základních projevů života církve (liturgie, svědectví, služba)? Jak jsme toho dosáhli? Co můžeme ještě zlepšovat?

Okruh 2.3. – Porozumění liturgii a jejím znamením
2.3.1. Požadavek vnitřní pravdivosti a čestnosti ve vztahu k Bohu nás všechny vede k plnějšímu chápání liturgie. Je třeba, abychom liturgii skutečně rozuměli. Nejsou nám na překážku nepochopené obřady?
2.3.2. Snažíme se stále rozvíjet naše porozumění liturgii tak, abychom viděli a chápali smysl symbolů a našeho jednání v liturgii? Jak?
2.3.3. Jak rozumíme symbolům v liturgii? Jaké znamení nebo symbol nás nejvíce oslovuje?
2.3.4. Rozumíme postojům (tomu, co v liturgii děláme a proč to děláme právě takhle) a dokážeme je upřímně prožívat? Nejsou to pro nás prázdná gesta?
2.3.5. Známe knihu, která by stručně a jednoznačně vysvětlovala smysl gest a postojů v liturgii? Jakou bychom doporučili někomu, kdo se chce o liturgii dozvědět co nejvíc?
2.3.6. Dokážeme rozlišovat mezi rozmanitostí v liturgii, která je zdrojem obohacení, a přeháněním, které může způsobovat rozkoly?
2.3.7. Jak může umění doplňovat liturgický prostor? Jak je tomu v našem kostele?

Výběr ze zápisů sněmovních kroužků
K třetí kapitole “Návod k jednání” z materiálu “Bible” jsem obdržel 6 zápisů a z nich je sestaven následující výběr.

3.1. Máme Písmo sv. v naší rodině a čteme si v něm?
- v každé rodině máme minimálně jeden celý kompletní výtisk. Čteme Písmo rádi, na tom se shodujeme všichni. Ale ne každý čteme Písmo se stejnou pravidelností.
- všichni členové mají celou Bibli, většinou ekumenický překlad, navíc má 1 člen SZ v překladu dr. Hegera, NZ v překladu Ondřeje Petrů a dr. Bognera a Jeruzalémskou bibli, pokud vyšla. Sami čteme, ale všichni jen někdy. Třeba 2 - 3 měsíce denně, ale potom začínáme vynechávat. Že rádi, to je snad jasné (připomíná mi to ty ”otázky” v dřívějších dílech).
- neznalost Písma je známá - jak řekl synodní senior Pavel Smetana v pořadu Výzvy přítomnosti, prodalo se u nás 1 000 000 výtisků ekumenické bible – přesto se religiozita nijak nezvýšila – těžko se někdo stane věřícím, bude-li sám jenom soukromě číst bibli, neboť neporozumí a přestane.
- celé Písmo svaté vlastní 5 přítomných, pouze NZ mají 2 přítomní. V Písmě svatém si pravidelně nečte nikdo, čteme si pouze občas.
- jak kdo, někdo jen při problémech
- máme celé Písmo sv., čteme je rádi, ale nepravidelně.

3.2. Účastnili jsme se četby Písma sv. v biblickém kroužku?
- ano
- ne
- biblické kroužky – jako i jiné akce umírají na úbytě, pro kněze je to velmi náročné, je nutná dobrá příprava – biblický kroužek může vést jenom člověk v oboru vzdělaný – v tom se mýlí protestanti, když věří, že každý, kdo čte Písmo, je veden Duchem svatým

3.3. Máte ve vaší farnosti (společenství) pravidelné promluvy při mši svaté, popř. bohoslužbě slova na biblické téma?
- při mši svaté máme zásadně velmi dlouhé promluvy na evangelium, ale vzhledem k vyjadřovacím schopnostem faráře jsou nesrozumitelné, skáče z jednoho do druhého a často manipuluje se smyslem textu.
- Náš duchovní otec se ve svých promluvách zaměřuje výhradně na výklad Písma sv.

3.4. Připravujeme se na bohoslužby tak, že si dopředu přečteme z Písma úryvky, které se budou v neděli číst?
- ano, čerpáme z misálu, Katolického týdeníku, liturgických dvojlistů, farního časopisu. Při přípravě i při bohoslužbách čteme i větší úryvky, někdy celou kapitolu. Písmo je u nás čteno srozumitelně, lektoři jsou školeni ve způsobu četby a důležitosti pochopení textu.
- předem si většina přečte, všichni víme, co se bude číst z KT. Upozorňuji, že v direktáři uváděny nejsou. Někdy uvede několika větami první starozákonní čtení, ale velmi nepravidelně. Většinou je srozumitelně čteno, ale někteří věřící i členové kroužku tvrdí, že se musí dovolit číst dětem i na úkor srozumitelnosti, někdy i dospělý text doslova drmolí.
- pro nedělní čtení je dobrá homilie v Katolickém týdeníku a jinak je v dnešní době spousta literatury. Aby běžný věřící mohl porozumět, musí nastudovat určité věci (např. si musí uvědomovat časovou vzdálenost a pod.) – záleží na vlastním zájmu, co kdo pro pochopení a přínos z Písma udělá – výborná je diskuze – ta člověka nastartuje, to je uživotnění, tam se utříbí názory. Není podstatné Písmo přečíst celé, podstatné je porozumění, to je nejdůležitější – zabývat se myšlenkou, která mě oslovila – to přináší světlo do mého života
- takto se připravuje polovina z přítomných málokdy.

3.5. Povídáme si doma o slovu Božím z nedělní liturgie?
- velmi málo. Není nám lhostejné, že se nám diskuse v rodinách nedaří. V současné době mají děti tak široký okruh zájmů, že častěji si povídáme o nich. Za našeho dětství se v rodinách o Písmu nemluvilo vůbec. Ale je to potřeba. Musíme se tomu učit.
- podle většiny členů si o čtení nepovídají, častěji se někteří zamyslí nad texty během týdne.
- meditace nad Písmem je zároveň krásná modlitba – škoda, že to v našich rodinách chybí – to by nesměla být televize a jiná lákadla.
- většinou ano, spíše o kázání.
- v praktickém životě je nejúčinnější osobní příklad, zda na našem chování, našich skutcích je patrné, že se snažíme podle své víry žít. To můžeme vždycky. Hovořit však o Písmu sv. musíme jen velmi obezřetně a ve zvlášť vhodných situacích, jinak naděláme víc škody než užitku.