Přípravná komise plenárního sněmu katolické
církve v ČR (PKPS)
Obsahová analýza diskuse sněmovních
kroužků za rok 2001
Název materiálu:
CÍRKEV A SVĚT
Zpracoval: Mgr. Jiří Vander,
Supervize: Prof. PhDr. Vladimír Smékal
Brno 2004
Obecné informace
Obsahová analýza, které byly podrobeny zápisy ze sněmovních kroužků z roku 2001, zpracovává diskusi v jednotlivých kroužcích za rok 2001 nad textem „CÍRKEV A SVĚT“. Jde o text schválený Přípravnou komisí plenárního sněmu katolické církve v ČR (PKPS). Celkem bylo analyzováno 1 214 stran textu.
Text obsahuje 8 kapitol (1. Duchovní situace společnosti; 2. Rodina – manželství – žena; 3. Výchova a vzdělání; 4. Kultura a inkulturace; 5. Misie a mezináboženský dialog; 6. Média; 7. Sociální život; 8. Politické společenství a mezinárodní řád), které jsou dále v podkladových materiálech rozčleněny na 30 okruhů a 160 námětů. Na všechny tyto náměty poskytli účastníci cenné a inspirativní odpovědi, úvahy a zamyšlení, které byly podpořeny jejich zkušeností z života Církve i z vlastního duchovního života. Zápisy byly roztříděny dle jednotlivých diecézí, dále zde byly kategorie mladých lidí, ženských a mužských řeholí a exarchátu.
Pořadí jednotlivých kapitol dle rozsahu diskuse, kterou jim členové sněmovních kroužků ve svých odpovědích věnovali a která je dána počtem stran dokumnetu:
Postup analýzy
Ad 3: Během letních měsíců bude podrobněji zpracována statistická analýza četností výskytu jednotlivých témat v rámci kapitol a podkapitol materiálu „Církev a svět“
1. KAPITOLA
Duchovní situace společnosti
Okruh 1.1
Má Církev, a také právě naše společenství, právo a
povinnost působit na svět, nebo se spíše nemá projevovat mimo náboženskou
oblast věřících?
Odpověď většiny členů sněmovních kroužků zní: jednoznačně ano, nemůžeme se uzavřít do svého vlastního světa, máme-li naplnit Kristovu výzvu: „Jděte do celého a hlásejte evangelium.“ Ano, neboť máme být solí země; objevily se i názory, že nemáme působit „na společnost“, ale „ve společnosti“ – tzn., že jsme její součástí, vyjadřujeme tak solidaritu vůči společnosti. Objevují se však rovněž rozpaky, že Církev ani jednotliví laici nemají příliš promyšlenu formu, jak (pomocí jakých prostředků) působit na svět. Zde nacházíme v odpovědích dvě protichůdně tendence: na jedné straně kritika společnosti a jejich neduhů, kde je Církev místem obrácení (tedy jakési opozitum vůči společnosti), na straně druhé (a zdá se, že silněji) zaznívá sebereflexe církevního společenství i vlastního duchovního života s tím závěrem, že nejprve bychom měli působit sami na sebe a na svá společenství, abychom byli místem opravdové inspirace. Toto rozdělení sjednocuje závěr většiny kroužků, že ono působení na svět (či ve světě) není jenom na nás (na lidech), ale že se zde projevuje i vanutí Božího Ducha, a proto je nutné nejen na svět působit, ale zároveň se za něj modlit a být s ním solidární. Blíže tuto otázku členové sněmovních kroužků specifikují v jednotlivých námětech k okruhu 1.1.
Námět 1.1.1
Jak se naše církev, farnost, společenství, zapojuje do
společenských aktivit v naší obci, zemi?
Nejčastější jsou tyto odpovědi: Kulturně společenské akce (koncerty duchovní hudby, chrámového sboru, farní plesy, výstavy dřevěných Betlémů apod.); akce pro děti a mládež (dětské tábory, mikulášské nadílky, Orel, skauting, činnost Salesiánských středisek apod.), Charitativní akce ( činnost České katolické charity, tříkrálová sbírka apod.); pečovatelství (návštěvy obyvatelů Domovů důchodců, LDN, nemocnic, provozování hospiců, azylových domů apod.); účast v zastupitelstvu měst a obcí; vzdělávací akce (besedy, přednášky, činnost ČKA, farní knihovny); účast v médiích (zejména v tisku). Toto jsou nejčastěji uváděné aktivity, kterými se dle členů Sk Církev a věřící lidé snaží oslovit širší veřejnost.
Námět 1.1.2
Co děláme proti lhostejnosti dnešní společnosti vůči
Církvi a náboženství vůbec?
Nejčastější odpovědi: pozitivní přístup (slušnost, ochota pomoci, snaha o lepší mediální prezentaci, srozumitelnost jazyka, dialog, nezotročovat, ale osvobozovat…); provádění vnějších k aktivit (kryje se s námětem 1.1.1); působit vlastním příkladem; vyřešit vnitřní církevní problémy; modlitba za lidi mimo Církev.
Námět 1.1.3
Jak prožíváme svůj úkol působit na okolní svět?
Přemýšleli jsme nad tím, že co je úkolem celé církve, je úkolem i každého
jednotlivého věřícího?
Nejčastější odpovědi: ano (ztotožňujeme se s myšlenkou druhé věty); snaha působit vlastním příkladem; snaha o výchovu dětí a tvorbu domova; ovlivňujeme druhé svým životem s Bohem a modlitbou; problémy: vědomí odpovědnosti x bezradnost v hledání cesty; neumíme oslovit řadového občana; více a aktivněji působit v sociální oblasti (sloužit, ne vládnout); výrok nevěřícího: „Nikdy jsem neviděl nikoho o lásce hovořit tak apaticky jako v kostele.“; „Církev by měla být více průvodkyní a utěšitelkou, která se nebojí lidské svobody, ale důvěřuje jí a vedle formulování zásad svého učení ovládá i umění naslouchat.“; „máme v sobě stud, pocit soukromí, co se týče víry“;
Okruh 1.2
V naší společnosti převládá mnoho předsudků vůči
církvi a odpor proti organizovanosti. Má smysl snažit se to překonávat?
Nejčastější odpovědi: ano; zkreslené vnímání překonávat objektivními znalostmi historie, k čemuž je navrhováno zavedení nových forem vzdělávání (krátkodobé nediplomové studium); další návrhy: šancí je vytváření společenství oproti utužení organizace; identifikace škodlivého postoje vůči církvi: „Já jsem jen zákazník církve, který se nechá obsloužit a jde si dále vlastní cestou.“; formy předsudků vůči církvi: Touha po moci, po majetku, po ovládání druhých, církev jako místo úniku z reality, jako berlička pro slabé, jako nepružná a zkostnatělá instituce; příčiny předsudků: a) historické: husitství; rekatolizace; katolicismus v Rakousku-Uhersku; b) zkušenost z druhé ruky; c) vliv mizivého vzdělání v oblasti náboženské; d) vliv senzacechtivých médií; e) špatná (nesrozumitelná) sebeprezentace církve.
Námět 1.2.1
Jak u nás překonáváme bariéry předsudků zakořeněné ještě
z doby totality?
Nejčastější odpovědi: špatně (jsme uzavření); naše osobní svědectví víry; osobním kontaktem s těmi, kdo o to stojí; dědictví je starší než z doby komunismu; návrhy: rozšiřovat plody II. Vatikánského koncilu (jsou málo známé); setkání a pohoštění po mši; jsme jako vetešnictví (nesrozumitelná slova, gesta) – navrhujeme menší ceremoniálnost; konáme bohoslužby i mimo kostel, na veřejných prostranstvích.
Námět 1.2.2
Existuje v našem společenství, v naší obci
odpor k organizovanosti a velkým církvím? Proč? A jak to překonáváme?
Nejčastější odpovědi: ano, existuje x u nás neexistuje; spíše než odpor zaznamenáváme lhostejnost vůči církvi; ještě z totalitních dob strach z masových shromáždění; někteří chtějí svůj duchovní život prožívat intimněji; 3 skupiny věřících: a) věřící uznávající, že organizovanost je nutná; věřící v Boha, ale církev nepotřebují; věřící, kteří příliš nechodí do kostela, ale jsou ochotni církvi pomoci (např. s opravou kostela); důsledek konzumní společnosti; lidé nejsou ochotni k oběti; odpor u jednotlivců; překonávat odpor vůči církvi jako instituci akcentem na Krista; chybí nám charismatické osobnosti; odpor k tomu, co se předkládá jako hotová pravda.
Námět 1.2.3
Hledáme objektivní církevní interpretace
k jednotlivým událostem z historie našeho státu zkreslené
komunistickým režimem?
Nejčastější odpovědi: protikladné
odpovědi hledáme x tuto
problematiku neřešíme; schází nám znalosti z historie; čekáme na
objasňující stanoviska (např. k osobnosti slovenského prezidenta Tisa) a
objektivní odbornou literaturu; úloha pro historiky (např. v ČKA); pomohla
Husovská komise; nevíme, jak mluvit při zmínce o inkvizici nebo křížových
výpravách; kritika: „Kde bere církev právo (mandát) na objektivní hodnocení
historie našeho státu?“
Okruh 1.3
Jaká je Vaše představa působení katolíků na
společnost? Jak se vyhnout extrémům fanatismu a lhostejnosti?
Nejčastější odpovědi: působit příkladem, vést dialog, Církev musí vycházet do světa, ale nesmí překročit mantinely (např. nedotknutelnost života); základní církevní problém 2. tisíciletí: Nedostatek velkorysosti (srov. případ s cizoložnou ženou v evangeliu); služba bližnímu, společnosti; působit na morální cítění.
Námět 1.3.1
Kde vidíme hlavní úkoly vztahu církve, našeho
společenství, vůči dnešní společnosti, naší obci?
Nejčastější odpovědi: angažovat
se ve věcech veřejných; zprostředkování morálních hodnot; posílení naděje,
radosti a optimismu; působit formou evangelizace; nabízet, ale nepodbízet se;
znát potřeby a trápení lidí a pomáhat jim;
Námět 1.3.2
Jaký postoj zaujímáme k různým náboženským skupinám
v naší společnosti, obci?
Nejčastější odpovědi: snažíme se o úctu a toleranci; zachováváme ekumenický postoj; pravidelně se stýkáme x kontakt pouze v lednu při modlitebním týdnu za jednotu křesťanů; nemáme zkušenost – v naší farnosti jiné náboženské skupiny nejsou; nemáme dost znalostí o druhých – návrh: uskutečnit společné poznávací besedy;
Námět 1.3.3
Jakou máme zkušenost s komerčními projevy některých
sekt?
Nejčastější odpovědi: přímou
zkušenost nemáme; zkušenost se Svědky Jehovovými; objev letáků scientologické
církve v čekárně u lékaře; můžeme členům sekt „závidět“ značnou znalost
Písma svatého; s výjimkou zmínky jednoho kroužku o prodejních
„sektářských“ aktivitách firmy AM-WAY prodávající prací prášky se nikdo
nevyjadřuje přímo ke komerčním projevům sekt;
Námět 1.3.4
Co my v naší farnosti, v našem společenství
děláme pro lidi okolo nás? Vzali jsme vážně poslání být solí země? Neztrácíme
někdy z obav, abychom se někoho nedotkli, svou slanou chuť?
Nejčastější odpovědi: podobné
odpovědi jako v námětu 1.1.1 (kulturně společenské akce, vzdělávací akce,
Charita apod.); o soli země se zde objevilo několik rozdílných komentářů:
nejprve dotaz, jaký význam má toto úsloví, když přece na posolené zemi nic
nevyroste; dále: „Není dobré, je-li soli málo, ještě horší však je, je-li jídlo
přesolené, pak je nepoživatelné.“ Zazněl i radikální názor, že máme být druhým
solí v očích. Dále se zde objevilo téma sousedské výpomoci; úklid a oprava
kostela apod.
Námět 1.3.5
Jak si udržet identitu křesťana v pluralitní
společnosti? A proč vlastně?
Nejčastější odpovědi: využíváním
tradičních zdrojů církve (účast na mši, žít ze svátostí, modlitbou, obětí);
uchovat si vnitřní duchovní bohatství; identitu si udržujeme díky společenství;
sebevzděláváním; životem s Bohem; nežít pouze v křesťanském
(skleníkovém) prostředí; měla by být posílena nízkoprahovost církve – vtahovat
mládež do života farností, církve ( - svého domova), aby zažili společenství i
vlastní hodnotu; proč? Abychom se nerozložili v ostatních náboženských
proudech; protože křesťanství dává pevnou půdu pod nohama, vnitřní svobodu,
vyrovnanost a ochotu k nasazení pro druhé; každý si musí najít odpověď
sám;
2. KAPITOLA
Rodina – Manželství - Žena
Okruh 2.1
Rodina – Jaká je její úloha v církvi a
společnosti?
Námět 2.1.1
Liší se Vaše křesťanská rodina nějakým specifickým
způsobem od ostatních rodin, které nežijí křesťanskou spiritualitu manželství?
Nejčastější odpovědi: společnou
modlitbou; návštěvou nedělní mše svaté; jsme obohaceni o duchovní rozměr
lidského života; pozvali jsme do naší rodiny Boha; počtem dětí; výchovou dětí
k víře a službě; otevřeností pro společenství blízkých rodin a pro potřeby
lidí v okolí; způsobem řešení krizí; vždy je nás o Jednoho víc;
Námět 2.1.2
Jaká je Vaše oblíbená kniha věnující se spiritualitě
manželství?
Pět nejčastěji zmiňovaných
titulů: Bible; Evely, L.: Láska a manželství; Trobisch, W.: Dva středy-však
jeden kruh; Trobisch,I.: Radost být ženou; Tournier, P.: Porozumění v manželství.
Námět 2.1.3
Jak konkrétně může naše křesťanská rodina působit na
okolní svět (proměňovat jej)?
Nejčastější odpovědi: dobrým příkladem; výchovou dětí; pravdivě žitou vírou; otevřeností; vzájemnou pomocí; vztahem naplněným věrností a láskou; rodinnou soudržností;
Námět 2.1.4
Máme ve své farnosti společenství rodin (SR)? Zveme do
něj i nevěřící nebo hledající?
Nejčastější odpovědi: Máme SR a nevěřící do něj zveme (29 Sk); máme SR (14 Sk); máme SR, ale nevěřící do něj nezveme (23 Sk); nemáme SR (23 Sk);
Námět 2.1.5
Rodina je domácí církev. Jak
se to uskutečňuje ve Vaší rodině?
Nejčastější odpovědi: Společnou modlitbou, společným slavením mše svaté; společná četba Bible; slavení církevních svátků; rozmluvy o věcech víry; náboženská výuka a výchova dětí; snažíme se jako rodiče být příkladem vzájemné lásky; odpouštění si;
Námět 2.1.6
Známe encykliku Familiaris consortio? Jaká část nebo věta
Vás nejvíce oslovila nebo prohloubila Vaše rodinné vztahy?
Kromě dvou Sk (první oceňuje, že encyklika dává šanci rozvedeným, kteří neuzavřeli nový sňatek, aby přijímali svátosti a podíleli se na životě farnosti a zaplnili tak prázdnotusvého života, druhý kritizuje její – pro běžné manžele – nesrozumitelnost) převážná většina uvedenou encykliku nečetla, někteří ji četli, ale nic je příliš neoslovilo.
Námět 2.1.7
Znáte papežův „Dopis rodinám“? Čím Vás nejvíce oslovil?
Opět přes 90% Sk Dopis rodinám nezná, nebo jej nečetli. Ti, co jej četli, oceňují zdůraznění, že „Kristus je s rodinou“; oslovující rovněž bylo vyzdvižení adopce;
Námět 2.1.8
Jaká stránka problematiky rodiny by podle nás měla být
v církvi přednostně řešena?
Nejčastější odpovědi: pastorace
rozvedených (rozvrácených) manželství; Na svátost křtu připravujeme i několik
roků, na manželství několik setkání (v dobrém případě). Co by se stalo, kdyby
dostali snoubenci na společnou cestu požehnání a teprve po čase a po přípravě a
po osvědčení se jim byla udělena svátost... Jsme dokonale uzavřeni ve svém
teologickém pohledu na tuto skutečnost, ale podstata života nám uniká...
Nepovede li se manželství (a to je nutné přijat jako možnost), odmítáme rozvod
tvrdě a nemilosrdně, až často lidé trápením poztrácí svou vlastní identitu.....
Jenom když byla naplněna litera, která přece zabíjí - ale Duch oživuje... Jací
jsme to jen pokrytci!
„K lidem z rozpadlých manželství se církev chová přesně opačně, než žádá
Ježíš v evangeliu. Oni jsou v roli mladšího bratra (Podobenství o marnostratném
synu), který se vrací k otci (Bohu), ale starší bratr (Církev), který má pocit,
že on nikdy neselhal (a také si nic neužil) se nemůže vyrovnat s tím, že Bůh i
tyto lidi (a možná právě tyto lidi) bezmezně miluje. S jejich vylučováním ze
svátostí nesouhlasíme, protože svátosti mají být posilou (jídlem) a ne odměnou
(vyznamenáním).“
Je potřeba více se starat o konkrétní (i materiální) pomoc rodinám s více dětmi, s postiženými dětmi a sociálně slabým rodinám; pomoc bezdětným manželství (např. hledat možnost jejich uplatnění ve farnostech); výuka náboženství pro děti i pro dospělé; problematika sexuality, regulace početí, antikoncepce (citlivé a individuální posuzování této problematiky při svátosti smíření); zkvalitnění přípravy na manželství; umožnit dětem účast na mši svaté;
Okruh 2.2 Manželství – Křesťanské manželství jako
spojení Krista a církve?
Námět 2.2.1
Jakou křesťanskou spiritualitu má Vaše manželství?
Nejčastější odpovědi:
individuální, dle zájmů a preferencí manželů (spiritualita ignaciánská,
salesiánská apod.); snaha o život s Bohem, dle evangelia; návrh na
společný rytmus přijímání eucharistie i svátosti přijímání;
Námět 2.2.2
Jak vypadá v naší farnosti příprava na manželství?
Jakým způsobem přiblížit mladým lidem tajemství manželství?
Nejčastější odpovědi: příprava probíhá na faře a je vedena knězem; v dalších farnostech knězi pomáhají starší manželské páry; příprava probíhá již od dětství (příklad vlastních rodičů); pozitivně hodnocená je i příprava na společných setkáních (seminářích) snoubenců pod vedením kněží; Humanae vitae není norma utopistická či nelidská, naopak. Že je to ideál, ke kterému je možno se stále přibližovat a že to stojí za to!
Námět 2.2.3
Nerozlučitelnost manželství je pro mnohé z našeho
okolí nepochopitelná. Jak prohlubujeme ve snoubencích vědomí pevnosti a
vytrvalosti manželského svazku?
Nejčastější odpovědi: manželství je svátost,
kterou si manželé udělují před Bohem, proto je nerozlučné; je třeba dát mladým
lidem (dětem) příklad v rodinách a ve farnosti; nerozlučitelnost
prezentovat jako nekompromisní požadavek; ve školách zavést obecnou výchovu
k manželství; opoziční názor: „mrtvé“ manželství neplní svou funkci, může
být rozvedeno a poskytnuta možnost nalézt si nového manžela;
Námět 2.2.4
Jak mohou zkušení manželé sloužit mladým lidem při jejich
vstupu do manželství?
Nejčastější odpovědi: osobním příkladem; předáváním svých zkušeností a osobních příkladů; modlitbou; povzbuzením; navzájem si v pokoře sdělovat své postoje; problém: je třeba překonat generační rozdíly;
Námět 2.2.5
Mohla by katolická
církev lépe pomáhat k rozvoji hodnot manželství a přiblížení těchto hodnot
dnešní společnosti?
Nejčastější odpovědi: jsou zde omezené možnosti; zaměřit se na osobní kontakt; věnovat se výchově dětí; kněží by se měli přiblížit pastoraci rodin (v rámci své formace by měli navštěvovat rodiny, aby měli přehled o jejich potřebách, starostech); na přípravě k manželství by se větší měrou měli podílet ženatí jáhnové; iniciovat komparativní výzkum o úspěšnosti (neúspěšnosti) rodin v závislosti na vztahu k náboženství;
Okruh 2.3
Žena – Jak znovu
nalézt identitu ženy určenou Bohem při stvoření?
Námět 2.3.1
V encyklice
Mulieris Dignitatem čteme: „Důstojnost ženy je dána muži za úkol“. (MD 14) Jak
dosáhnout toho, aby budoucnost ženy nespočívala v jejím uvedení do
mužského světa, ale v zachování její specificky ženské identity?
Nejčastější odpovědi: muž by měl ocenit roli ženy v rodině a ve světě; klima pro toto ocenění by mělo být vytvářeno nejen v rodině, ale i v církvi; vzájemné doplňování se muže a ženy - směřování k jednotě v rozdílnosti; každá žena má právo si vybrat své priority (děti – kariéra); zvláštním posláním ženy je mateřství, úkol muže zajistit rodinu ekonomicky tak, aby žena mohla zůstat doma a věnovat se dítěti; matka jako průvodce, ochránce a rádce svých dětí po celý jejich život;
Námět 2.3.2
Jak nacházíme
rovnováhu v chápání úlohy matky a panny?
Nejčastější odpovědi: obě role jsou pro svět i pro církev nutné i potřebné; svobodný člověk by měl být brán jako dar pro církev (je otevřen pro lásku ke všem lidem); panna může být duchovní matkou těch, o které pečuje; někdy se setkáváme s přezíráním svobodných žen;
Námět 2.3.3
Je v našem
společenství považována „žena v domácnosti“ za méněcennou nebo neschopnou
pracovat?
Nejčastější odpovědi: ne, není (téměř 100% Sk); ve společnosti tomu tak často je; považovat tyto ženy za méněcenné je pohled, který přežívá z doby komunismu; být ženou v domácnosti a pečovat o děti je ekonomicky velmi obtížné; církev by měla vyvíjet tlak, aby se sociální podmínky žen pečujících o své děti zlepšily;
Námět 2.3.4
Doceňujeme plně
hřivny povolání svobodných žen? Co by bylo třeba zlepšit, aby tyto ženy
neustále nenarážely na program buď pro matky, nebo pro řeholnice?
Nejčastější odpovědi: ne, nedoceňují se v církvi; důležitost svobodných pro práci s potřebnými, mladými; je škoda, že pro ně nemá církev nemá propracovanější spiritualitu a pastoraci; návrh na pořádání seznamovacích akcí pro ty, kdo nejsou svobodní z vlastní vůle, ale z nedostatků možností se seznámit;
Námět 2.3.5
Jak se uplatňují ženy v našem církevním společenství? Může se žena v církvi uplatnit mimo tradiční činnosti ošetřovatelky, kostelnice nebo farní hospodyně? Jaké uplatnění má u nás pastorační asistentka? Je pro nás přijatelná teologicky vzdělaná žena jako vědecká pracovnice v teologickém oboru?
Nejčastější odpovědi: ženy v naší farnosti jsou animátory, lektorky, členky farní rady, varhanice, zajišťují bohoslužebné oděvy, úklid a úpravu kostelů, čtou Písmo svaté při bohoslužbě, jsou katechetkami, případně vedoucími katechetů, vyučují náboženství; nezaznamenal jsem názor, že by pro některé byla nepřijatelná vědecká pracovnice v oboru teologie; objevovaly se ovšem připomínky, že ne vždy jsou kněží s ženami ochotni spolupracovat;
Námět 2.3.6
Jak se angažujeme
proti násilí na ženách, proti prostituci a obchodu se ženami, jak na to
upozorňuje Výbor pro odstranění diskriminace žen při OSN?
Nejčastější odpovědi: aktivně se neangažujeme; nevíme, jak se této celospolečenské mašinérii bránit, odsuzujeme tyto praktiky a modlíme se za postižené ženy; degradace spočívá v malém ocenění žen jako matek; připomínka soudce, že se účastnil několika soudních procesů, v nichž bylo dokázáno psychické i fyzické týrání žen v katolických rodinách; snaha o informovanost: promítání filmu o prostituci a obchodu se ženami;
Námět 2.3.7
Žena je často
v masmédiích degradována na komerční předmět. Využíváme v našem
společenství všechny prostředky k obraně zraňované důstojnosti ženy?
Nejčastější odpovědi: ne, nevyužíváme; zdůrazňujeme žebříček hodnot; při komerčním využití ženy degradace spíše dopadá na ostatní než na ženy, které si tímto způsobem zajišťují obživu (často je to jejich volba); církev by mohla být v této problematice aktivnější – víc slyšet; podepisujeme petiční archy proti uvedenému zneužívání žen; podporujeme azylový dům pro ženy; nepodporujeme tato masmédia tak, že je nesledujeme; neuzavíráme se – využíváme k šíření našich myšlenek chránících práva žen i internet; je třeba citlivého přístupu k „provinilým“ – nekamenovat, ale nabídnout pomocnou ruku; zajímavý komentář: „Při současné praxi hodnocení žen podle měr, počtu rozvodů a afér, při uvážení častého násilí na ženách, jejich únosů třeba i do daleké ciziny a shovívavého postoje veřejnosti k těmto věcem se zdá, že je-li možno si na nějakém dnešním člověku nějak představit lidskou stránku utrpení, hlubokého ponížení a pohrdání, jemuž byl vystaven Kristus na kříži, bude tím člověkem žena.“
Námět 2.3.8
Existuje u nás stále
vysoký počet umělých přerušení těhotenství. Co děláme pro to, aby se tato
situace změnila?
Nejčastější odpovědi: kritika formulace otázky – „umělé přerušení těhotenství“ je eufemismus, který se používá v současné společnosti, aby se minimalizoval pocit nepatřičnosti tohoto činu: tedy nikoliv přerušení, ale ukončení těhotenství; výchova a prevence ke kázni v oblasti sexuálního života; v této oblasti nevychovávat k zodpovědnosti pouze ženu ale i muže; organizujeme modlitby v prostorách nemocnic; budovat a podporovat domy pro svobodné matky; tlak na zlepšení sociálních (ekonomických) podmínek pro ženy s dětmi;změnit zákon tak, aby byla urychlena adopce; informovat o škodlivosti potratů; radikální názory: šířit odstrašující film „Němý výkřik“ x počet potratů snížilo právě používání „nepřirozené“ antikoncepce, kterou církev kritizuje; jeden z názorů Sk: „V církvi by měla být vedena širší diskuse o antikoncepci. Účastnit by se měli v odpovídajícím (širokém) počtu laici a odborníci teologové, etici, lékaři. Současný stav, kdy jakákoli umělá antikoncepce je odmítána, je do jisté míry schizofrenní. Zřejmě je mnoho katolíků, kteří zákaz nerespektují a také těch, kteří jej sice respektují, ale vnitřně nesouhlasí.“
3.
KAPITOLA
Výchova a vzdělání[1]
Okruh 3.1
Máte-li zkušenosti
s náboženským vzděláváním a vzdělaností před 2. světovou válkou
v církvích a v občanské společnosti, jak tento stav hodnotíte?
Nejčastější odpovědi: pro všechny děti do čtrnácti let ve všech školách bylo náboženství povinné; na víceletých gymnáziích se náboženství vyučovalo do kvinty (v sextě bylo nepovinné); náboženství ve škole rozděleno dle církví; mimoškolní formace: katolický skaut, Orel, Svaz katolických škol a dívek; sdružení Legio angelica; Pro dospělé zde byla možnost exercicií, časté byly rovněž duchovní obnovy a lidové misie, rekolekce, Mariánské družiny, Česká liga akademická; Akademické týdny; Studium Catholicum; svaz katolického studentstva;; Baráčníci; Sdružení katolické mládeže, Cyrilská jednota, Kolpingovi tovaryši, ČSL, Spolek sv. Lukáše, třetí řády (např. třetí řád sv. Františka); mnohá tato sdružení podporovala víru, nicméně často masová účast málo vychovávala individuality (formalismus); uplatňovali evangelium formou pomoci pro sociálně slabší;
Existovala i četná církevní periodika: pro děti: Anděl strážný, Dětská neděle; pro dospělé Neděle, Rozsévač, Na hlubinu, Katolík, Akord, Jitro; ceněny byly knihy z nakladatelství Velehrad, Vyšehrad, edice Krystal; byla dostupná i četná křesťanská beletrie a vzdělávací literatura; existoval i Katolický literární klub;
Okruh 3.2
Co přineslo období
1939 – 1989 v církvích a v občanské společnosti u nás, pokud jde o
vzdělávání a vzdělanost?
Nejčastější odpovědi: kněží se rozdělili na skupiny (odpírající režimu, kolaborující, snažící se „proplout“ složitou dobou); byla omezena působnost kněží na kostel (částečně přetrvává dodnes); kolaborace kněží v Pacem in tetros; dobové svědectví a temné vize podává D. Pecka ve svém Deníku marnosti; byla snaha odtrhnout kněze od biskupů;
Zrušení řeholních řádů a kongregací přineslo postiženým velké utrpení; kněží byli internováni v Želivě a v Jihlavě; byla rovněž omezena charitativní a vzdělávací úloha církve; některé řádové sestry se udržely, jiné pracovaly v lesích, v továrnách; mužští řeholníci pracovali jako příslušníci PTP; z obecného povědomí se vytratila existence a smysl řeholí;
Náboženství se mohlo vyučovat jen ve 2. – 7. třídě ZŠ; většinou bylo pro mnoho účastníků nezáživné, neboť nebylo rozděleno dle věkových skupin a téměř každý rok kvůli příchodu nových žáků se opakovaly stejné věci; hlavní břemeno výuky náboženství spočívalo na rodinách; v některých obcích probíhala výuka na faře, příp. při bohoslužbách či při přípravě na svátosti; konala se různá neveřejná setkání; stovky mladých jezdily na setkání do NDR);
Pojetí víry jako soukromé záležitosti se upevnilo právě v době komunismu; mnoho lidí si dnes myslí, že víra je soukromá záležitost; některé sněmovní kroužky se domnívají, že víra je opravdu soukromá záležitost, neboť se každý individuálně rozhoduje pro Boha – naopak problematické jsou podle nich veřejné projevy evangelizace; bude trvat generaci než tento názor spojený s malou otevřeností křesťanů vymizí. Tomuto chápání víry podlehli lidé všech věkových skupin – mladí byli aktivnější a otevřenější, nicméně k nim nedolehly impulsy II. Vatikánského koncilu; nejvíce je komunistickým režimem ovlivněna dnešní střední generace; nicméně ani děti z křesťanských rodin nezůstaly vlivu komunistického školství a propagandy ušetřeny; často se projevovala schizofrenní dvojkolejnost výchovy ve škole a v rodině. Toto pojetí víry nelze ospravedlnit x lze to ospravedlnit čtyřiceti lety komunismu, nebo povahou (introverzí) jedince; naučit se dělit o zkušenosti s Bohem mezi sebou.
Okruh 3.3
Jaký je stav náboženského
vzdělávání a vzdělanosti ve Vašem okolí po roce 1989?
Nejčastější odpovědi: náboženské vzdělání bylo v době sametové revoluce i u katolíků velmi nízké; projevoval se rozdíl ve vzdělání mezi generací, která ještě zažila náboženství před rokem 1948 a generacemi vychovávanými v době totality ve prospěch prvně jmenované skupiny; výjimkou je nevelký počet mladých lidí, kteří byli důsledně křesťansky vychováváni v rodině; opačný názor je ten, že předtotalitní generace má znalosti spíše katechismové, o tradicích a lidové zbožnosti; kdo chtěl vzdělával se i za komunismu; vědomí významu víry pro člověka i společnost;
Po roce 1989 jsme nevyužili situace vysokého kreditu, který církev měla, nebyli jsme připraveni na evangelizaci nevěřících; krátkodobý příklon k církvi v porevolučních dnech (měsících) byl dán spíše euforií z nabyté svobody než opravdovým zájmem o život víry; v podobném duchu se nesl i příval zahraničních kazatelů a jiných náboženských kultů do ČR; katolíci je však nevyhledávali, při náhodných setkáních oceňovali jejich znalost Bible. Nicméně proti agresivitě těchto i nekatolických kultů nejsme dostatečně vyzbrojeni, nejsme připraveni na diskusi, navíc pociťujeme nedostatek pastoračního plánu církve.
Velká většina odpovídajících lidí ve Sk uváděla, že není téměř vůbec, nebo jen minimálně seznámena s dokumenty a učením II. Vatikánského koncilu; pro laiky jsou dokumenty příliš složité, těžce pochopitelné; nejčastěji si lidé s tímto koncilem spojují liturgickou reformu a počátek ekumenismu (otevření se vůči ostatním církvím); častý byl i názor, že ten, kdo žije s církví se nepřímo seznamuje i s církevními dokumenty; mnozí právě proto vstoupili do Sk, aby se něco o koncilních dokumentech dozvěděli; někteří připomínají kurzy ThDr. Zvěřiny; návrhy: více se koncilem zabývat v katolickém tisku; měly by se pořádat výklady pro laiky; o jednotlivých tématech koncilu by mohlo být hovořeno i v homiliích;
Další námět se týkal spolupráce s ostatními církvemi. Bylo odpovězeno, že se katolíci snaží ekumenicky spolupracovat x nicméně v menší části odpovědí se objevila zmínka, že ekumenická spolupráce neexistuje; lidem chybí informace o učení druhých; v jistém Sk si dokonce přizvali zástupce z protestantských církví, aby jim zodpověděli některé otázky; nejčastěji se lidé setkávají s Církví českobratrskou evangelickou (CČE) a Církví československou husitskou (CČSH); další v pořadí byly Církev adventistů sedmého dne, Pravoslavná církev, Apoštolská církev, Bratrská jednota baptistů, Církev bratrská, Křesťanské sbory, Církev starokatolická, Evangelická církev metodistická, Jednota bratrská a Slezská církev evangelická augsburského vyznání.
Okruh 3.4
S jakými
problémy jste se setkali a jaké úkoly spatřujete v oblasti vzdělání od
pádu komunismu?
Nejčastější odpovědi: nemůžeme jednoduše navazovat na prvorepublikovou činnost církve; zesílit ekumenickou spolupráci; otevřít více církev; obřady nejen v kostele ale i na veřejnosti, obnovit katolické spolky, sdružení; náboženství ve školách ponechat na svobodném rozhodnutí; založit studijní nadace pro nemajetné; popularizace nejmodernějších dějin církve v ČR; věnovat se dětem i v mimoškolním čase;
O situaci církve v zahraničí nemají účastníci Sk informace; mírně vůči zahraničí převládá defenzivní postoj (kritika menší úcty laiků k duchovnímu stavu a horizontálního pojetí církve jako charitativní organizace); teologické fakulty by měly poskytovat více informací o dění v zahraničních církvích; pozitivní věci, kterými se můžeme inspirovat: odluka církve od státu, příp. financování církví, uskutečňování myšlenek II. Vatikánského koncilu.
Okruh 3.5.
Co byste navrhovali jako zlepšení náboženské
výchovy? S jakými projekty máte ve svém okolí zkušenosti (pozitivní nebo
negativní)?
Nejčastější odpovědi: výuka náboženství i pro
rodiče (např. po nedělní mši); chybí jednotné osnovy pro náboženskou výchovu;
chybí učebnice; nemáme výchovný plán pro dospívající, u nichž se projevuje
krize autority; mladší děti vyučujeme ve škole; děti z druhého stupně ZŠ
se schází na faře a vytváří různá společenství – nejenom modlitební, ale i
vzdělávací; náboženskou výchovu zprostředkováváme také při přípravě na
svátosti; příspěvek k náboženské výchově a růstu – paralela duchovního
růstu: „duchovní růst nemůže být jako „rychlené“ plodiny, má čtyři nezastupitelné
aspekty: 1. východisko – poušť, vyprázdnění se, pokora; 2. cíl – štěstí,
prostředkem ke štěstí je úsilí o svatost; 3. postupný růst, zrání – zde je
třeba trpělivosti; 4. vědomí věrnosti Boží – důvěra, že mě Bůh neopustí;
Okruh 3.6.
Jaké máte zkušenosti s katechezí ve vaší farnosti, společenství?
Nejčastější odpovědi: katechezi se nejčastěji věnují kněží a katechetky;
kontakty s katechetickými diecézními středisky se liší dle jednotlivých
farností, většinou je však tento kontakt dobrý; lidé by pouze uvítali více
informací a rozšíření nabídky katecheze pro širší vrstvy obyvatel; jako velký
problém je pociťována nedostatečná (minimální nebo žádná) katecheze dospělých;
chybí jasné vyjádření a program systematické pastorace dospělých.
4.
KAPITOLA
Kultura a inkulturace
Okruh 4.1.
Je
pro nás křesťanství stylem života?
Nejčastější odpovědi: Měli bychom na to, že
jsme křesťané být víc hrdí – někdy se snažíme natolik přizpůsobit, že nelze
poznat, že věříme v Ježíše; snažíme se život prožívat radostně,
s pohledem upřeným na Boha; úžasný komentář:
Důležitým svědectvím má být náš postoj k práci. „Nejhorší je katolický lempl a zbožný povaleč“; za specifika české zbožnosti jsou považovány poutě k naším patronům (svatováclavské, cyrilometodějské) a mariánská zbožnost (ta je některými Sk kritizována, že zavádí kult k Panně Marii, který se jeví nadřazen víře v Ježíše Krista);
Okruh 4.2
Jak
naše církev působí a jak by mohla působit na kulturu naší společnosti? Jaký by
měl být vztah církve ke světu vědy a umění?
Nejčastější odpovědi: není dostatek nabídek a otevřenosti směrem ven, k hledajícím; odpovědi na otázky hledajících jsou často nekvalifikované nebo nesrozumitelné; citován příběh o knězi, který měl na semináři, kde byla většina mladých nevěřících krátkou promluvu a podle svědectví účastníka se kolem něj po konci promluvy tito nevěřící lidé seskupili a ptali se, co jim vlastně dotyčný kněz chtěl říct; svůj život kultivujeme modlitbou, účastí na svátostech, příkladným životem a pomocí druhým lidem; mnohé z křesťanského potenciálu církve i jednotlivých věřících však zůstává nevyužito – je třeba být aktivnější v práci pro sekulární společnost, snažit se druhým porozumět; církev zaostává za dobou také proto, že se neustále zabývá vlastními problémy a sváry mezi jednotlivými skupinami věřících;
5.
KAPITOLA
Misie a mezináboženský dialog
Okruh 5.1
Misie jsou úkol, který církev přijala od Pána.
Uvědomujeme si naléhavost tohoto poslání pro dnešní svět? Chápeme jej jako svůj
konkrétní úkol?
Nejčastější odpovědi: nejúčinnějším a
nejvěrohodnějším prostředkem misijního působení je dobrý příklad našeho života
– jen ten může dnes zaujmout a přesvědčit (Jak to, že ti křesťané jsou tak
radostní a spokojení? – zatím to tak bohužel nevypadá); dobrým příkladem je dnes
služba v charitě; existuje souvislost mezi vnějšími misiemi a
mezináboženským dialogem; církev by se neměla bát nových úhlů pohledů, měla by
projít upřímnou sebereflexí, která by měla začít u každého jednotlivce;
v misiích nepůsobíme my, ale Boží Duch – stačí být naplněn Bohem a nechat
Jej působit; jako misijní území jsme ochotni přijmout misionáře z cizích
zemí (nejen z Polska, ale i z Indie či Afriky) vděčně;
Okruh 5.2
Žijeme
v misijním území. Chováme se podle toho?
Nejčastější odpovědi: oceněna činnost pastoračního centra pro rozvedené – tito lidé mohou zažít pocit, že i v jejich těžké životní situaci je církev s nimi. A zde je dnes jádro misijního působení – při pomoci druhým, kdy ostatní „odejdou“, nemají čas; zápis Sk: „Důležité, ale velmi obtížné je vždycky prezentovat Boha jako Lásku, nebude se nám to dařit, pokud si milost tohoto prožitku nevyprosíme pro sebe – nemůžeme dávát to, co sami nemáme.“; jednat vždycky tak, aby ostatní viděli, že „nemáme svůj patent na rozum“, ale že poznání Boha jako Pravdy a Lásky jsme dostali darem, a o tento dar bychom se rádi rozdělili
Okruh 5.3
My křesťané víme, že Kristova výkupná oběť je
jediná a pravá pro všechny lidi na celém světě. Přesto nemůžeme k víře
v Ježíše nikoho nutit. Snažíme se poznávat i jiná náboženství, snažíme se
o dialog s lidmi, kteří nejsou křesťané (a přesto si udržujeme svou
křesťanskou identitu a vědomí, že Ježíš Kristus je Spasitel světa)?
Nejčastější odpovědi: známe lidi
v katolické církvi, kteří se o mezináboženský dialog zasazují (Jan Pavel II., ČKA a P.
Tomáš Halík, Slavkovská iniciativa smíření, dialog jako součást vysílání rádia
Prohlas); v Praze Společnost křesťanů a židů – vzájemné poznávání tradic;
objevují se i konzervativní názory: tomuto se věnují pouze jednotlivci, máme
dost starostí s vlastní vírou;
Okruh 5.4
Co by se dalo na poli mezináboženského dialogu
změnil, zlepšit, co by měla církev dělat pro to, aby nekřesťané mohli svobodně
vyznávat svou víru?
Nejčastější odpovědi: i přesto, že zápisy ze Sk
byly vypracovávány v roce 2001 (v době útoků islámských teroristů
v USA) překvapivě vysoké procento lidí by i mešitu ve svém místě bydliště
přijalo pozitivně, menší část by pociťovala strach a mešitu by si ve své
blízkosti nepřála (na rozdíl od synagogy – k možnosti jejího postavení ve
své obci se stavěli všichni účastníci pozitivně);měli bychom příslušníky těchto
cizích náboženství přijímat s láskou, porozuměním a jako výzvu pro nás;
ilustrativní příklad: Jan Pavel II. nepokřtil židovského chlapce – zahynuli mu
židovští rodiče a byl přidělen křesťanským pěstounům – řekl jim: „Vychovejte ho
ve víře jeho rodičů.“
6.
KAPITOLA
Média
Okruh 6.1
Jak rozumíme médiím?
Nejčastější odpovědi:
pozitivně lidské vědomí ovlivňuje rádio Prohlas, pořady ČRo 1 Doteky víry,
Křesťanský magazín pořad ČRo 6 Víra a svět, Křesťanský magazín v ČT; média
jsou sama o sobě neutrální – záleží na lidech, jak je použijí; negativní vliv
médií: TV Nova, bulvární tisk; násilí a pornografie v TV;nepodložené
překroucené, senzacechtivé zprávy; média navozují laný obraz reality; je třeba
si udržovat odstup a nadhled;
Okruh 6.2.
Jak napomáhají sdělovací prostředky dnešnímu světu pochopit
církev?
Nejčastější odpovědi:
obraz církve je ve sdělovacích prostředcích prezentován negativně, církev je
napadána, že chce majetek, že chce zbohatnout; objektivní tisk MF Dnes, Lidové
noviny (příklad LN kde vycházela stránka věnována církvím, ale když ji
jednotliví církevní představitelé vystavili tlaku kritiky, přestal být zájem
redaktorů tuto stránku vytvářet); lidé v církvi nejsou dle médií zajímavý
(osobně, lidsky, profesionálně); v TV zprávách nejčastěji informace a
obrazy z liturgických obřadů, které jsou pro většinu lidí exotické a
nesrozumitelné; návrh na větší uplatnění křesťanských laiků v médiích;
Česká biskupská konference i Ekumenická rada církví by se měly vyjadřovat
k zavádějícím i aktuálním zprávám; jsme málo slyšet;
Okruh 6.3
Jak podněcují média dialog uvnitř samotné církve?
Nejčastější odpovědi:
malá otevřenost církevních médií – strach z kritických názorů; v
českých katolických periodicích je vše podřízeno učitelskému úřadu církve;
z tohoto titulu je handicapován jakýkoliv názor, který se s tímto
neslučuje; otázka, zda toto lpění na předepsané a předem schválené pravdě neomezuje
vlastní myšlení, schopnost zaujmout vlastní postoj bez „razítka“;
Okruh 6.4
Jak umožňují média pochopit církvi mentalitu a lidi dnešní doby?
Nejčastější odpovědi: snažíme se o to pochopit lidi dnešní doby, nicméně
média nám v tomto úkolu příliš nepomáhají, neboť obraz, který podávají, je
do značné míry zkreslený. Odpovídá sice poptávce, ale je třeba neřídit se pouze
mediálním obrazem, ale také (a hlavně) vlastní a bezprostřední zkušeností;
návrhy: zavést funkci biskupa, který by koordinoval mediální politiku církve;
v katolickém tisku vést (necenzurovanou) diskuzi o aktuálních problémech
dnešní doby;
7.
KAPITOLA
Sociální život
Okruh 7.1
Znáte sociální
učení církve? Jaký úkol máme my při uplatňování sociálního učení
církve? Snažíme se
jej promítat do běžného života?
Nejčastější odpovědi: převážná většina účastníků Sk nezná sociální nauku
církve; některé Sk jmenovaly tyto publikace: Martinek, C.: Cesta
k solidaritě; Ockenfels, W.: Katolická sociální nauka; dokument českých
biskupů Pokoj a dobro; encykliky Quadragesimo anno, Retům novarum, Centesimus
annus, konstituce Gaudium et spes; snažíme se být solidární k sociálně
slabším, včetně podnikatelů;
Okruh 7.2
Jak souvisí
globalizace s prakticky žitým evangeliem?
Nejčastější odpovědi:
církev by měla sociální učení uplatňovat i vůči svým zaměstnancům – viz nízké
platy zaměstnanců jednotlivých diecézí; zneužívání podpory
v nezaměstnanosti je běžné a pohodlné; u mladých je nebezpečí, zvyknou-li
si na sociální podporu; měli bychom povzbuzovat k samostatnosti druhé
lidi;
Okruh 7.3
Jak řešíme sociální otázku přispěním
evangelia?
Nejčastější odpovědi: hospodářská činnost, jejíž jediný cíl je zisk, je pro nás mravně nepřijatelná; církev se nemá zajímat jen o charitu, ale má posvěcovat i ekonomiku a politiku. poznámka Sk: „Zejména problematika podnikání, pohybování se v určitém ekonomickém prostředí - daně; zaměstnávat potřebné, ale ne ty nejlepší; případně kolize času věnovanému podnikání (práci) a možnosti přispět ekonomicky společnosti versus čas na rodinu – toto jsou témata, na které těžko nacházíme odpovědi v církevních materiálech.“
8.
KAPITOLA
Politické společenství a mezinárodní
řád
Okruh 8.1.
Jak
hledat a nacházet správné místo církve v řádu pozemských věcí?
Nejčastější odpovědi: lidé z církve se prostřednictvím KDU-ČSL
angažují v zastupitelstvech měst a obcí; ostatní lidé se snaží sledovat
politické a veřejné dění, účastnit se voleb; z odpovědí je patrno, že jim
záleží na dobrém vývoji ČR i ostatního světa.
Okruh 8.2.
Jaký máme názor na
otázku majetku církve?
Nejčastější odpovědi:
účastníci Sk se nejčastěji vyjadřují pro odluku církve a státu; samostatné
financování s tím, že by se stát měl podílet na zachovávání a rekonstrukci
církevních památek; kritizována nevhodná medializace tohoto problému – viz
citace: „Církev mohla zvolit
mezi chudobou a ostudou, zvolila ostudu a bude mít chudobu.“ (citován Petr
Kolář, S.J)
Okruh 8.3.
Jak
napomáhat uzdravení čtyřicetileté komunistické minulosti?
Nejčastější odpovědi: snažíme se odpustit protagonistům minulého režimu,
ale není to jednoduché – jsme vůči nim ostražití, lépe by bylo, kdyby projevili
alespoň lítost. Atmosféra strachu a předsudků částečně přetrvává (např. vůči
občanům SRN). Je třeba usilovat o vzájemné smíření, které předpokládá odpuštění
vin, které jsme si způsobili – právě my křesťané bychom v tomto smíření
mohli jít příkladem (viz Kristova slova o odpuštění). První vlaštovkou
v tomto ohledu bylo setkání německých, polských a českých biskupů.
Okruh 8.4.
Jak by měla
vypadat spolupráce křesťanských církví v celosvětovém měřítku?
Nejčastější odpovědi: jakékoliv vynucování k přijetí víry ( i
katolické) považujeme za zlé a nepřijatelné; snažíme se hledat pravdu, i když
si uvědomuje hodnotu naší vlastní víry;
Okruh 8.5
Jak chápeme pojem „mezinárodní řád“?
Nejčastější odpovědi: respektujeme ostatní národy i jejich kultury; i
když např. o zemích a obyvatelích tzv. třetího světa příliš nevíme, o čemž
svědčí i výraz „třetí svět“; překvapivá odpověď u mnoha účastníků Sk byla, že
podporují povinnou vojenskou službu jako důležité období ve vývoji muže –
schopnost podřízení, setkání se s řádem, život ve společenství; rozpadají
se i přirozené celky jako je rodina, sousedství apod. Nicméně v našich
farnostech se snažíme setkávat, vytvářet společenství (tedy jisté ostrůvky
pozitivní deviace proti tomuto trendu).
[1] Následující kapitoly obsahují příliš velký počet jednotlivých námětů (přes 120) proto pro větší přehlednost analýzy budu charakterizovat pouze jednotlivé okruhy.