Analýza příspěvků - téma 2/2000

- Církev jako společenství Božího lidu

Kde vidíme nedostatky

§ To, co nás v naší církvi trápí, bych nepřipisovala neznalosti koncilních dokumentů, nýbrž nedůslednému křesťanství. (97054)

§ Problém postavit nebo nepostavit někde mešitu je místní, není zásadní. Problém zásadní je, proč tam, kde by mohlo rozkvést křesťanství, rozkvete islám. Duchovní síla islámu je asi v časté modlitbě a v přísném dodržování postu, který křesťanství dnes pěstuje jen mírně. Modlitba spojená s postem je velká síla. Duchovní boj předchází sporům o mešity. Začíná-li u nás kvést islám, je potřeba prosit Pána o milost postu a modlitby. A pak postem a modlitbou prosit o milost pro konkrétní místa. (97008)

§ Přitom problémy naší církve nejsou problémy laiků. Jsou to problémy neřešených příčin a neřešených důsledků. Jsou to problémy naší hierarchie - vedení naší církve - ČBK. (98005)

§ Nelze popřít, že pocit bezradnosti, někde krytý velkou a nezacílenou aktivitou, tvoří nezanedbatelnou složku dnešních nálad v církvi (97032)

§ Naše církev není dostatečně communiem, což se projevuje poruchami dialogu, strachem z plurality a pasivitou (96010)

§ Silná institucionalizace zatlačující zájem o konkrétního člověka, která neznehodnocuje zkušenosti života v malých společenstvích (96010)

§ Zatím již osm let veškeré úsilí věnujeme formování církve jako instituce (přes instituci a organizaci není však vidět člověk) a plánování evangelizace 21. století. Žijeme budoucností více, než současností (přípravou na Velké jubileum roku 2000 a teď už i sněmem) a utápíme se v nepodstatných a povrchních věcech(98005)

§ Zatím jsme „neprožili koncil“ (nejen, že chybí znalost základních dokumentů, ale zejména chybí motivace k „prožití koncilu na sobě samém, na naší farnosti“) (96010)

§ Nedostatek všeobecně sdíleného historického vědomí, který komplikuje mezigenerační komunikaci. (96010)

§ Po mnoho století (většinou v náboženské nesvobodě) se neléčila duchovní traumata našich dějin.(96010)

§ Ačkoliv jsme všichni Slované a bez problémů si rozumíme, mělo by i mezi námi a Poláky dojít ke smíření. Když navštíví polské dítě národní svatyni v Čenstochové a pokouší se slabikovat dějiny poutního místa a milostného obrazu, už v útlém věku, hned na druhém řádku průvodce čte o jizvách na tváři Matky Boží. Způsobili je husitští nájezdníci. (96029)

§ Trpíme (společně s celou českou společností) přílišnou uzavřeností, „provinčností“, málo se zajímáme o církev ve světě, natož o potřeby světa; přijímáme sebestřednost české společnosti včetně nezájmu o globální problémy světa(96010)

§ Pro četný okruh věřících se jejich vztah k farnosti zúžil skoro jen na pasivní účast na nedělní bohoslužbě, přičemž slovo života do nich padá jako na skálu. Naprosto schází touha po kontaktu s jinými ze společenství; výjimku tvoří mladé rodiny s dětmi, kteří po skončení tzv. dětské mše zůstanou před kostelem, kde vzájemně proberou - samozřejmě v rychlosti - nejžhavější problémy své nebo společenství. (97044)

§ Odlišná zkušenost i praxe různých skupin uvnitř české katolické církve v posledních desetiletích (96010)

§ Chybí nám zkušenost s církevní autoritou, která by věrně odrážela koncilní záměr (96010)

§ Čechy se staly jakýmsi misijním územím, kde v mnoha oblastech tvoří katoličtí /a nejen katoličtí/ křesťané větší či menší diaspory. (97014)

§ Podstatnou příčinou toho, jak situace naší církve vypadá sedm let po revoluci, je totiž právě trvající absence jakékoli ujasněné, teologicky zdůvodněné, teoreticky i prakticky promyšlené a domyšlené koncepce. Jinak řečeno; základní představy o místě a úloze církve v této odnáboženštělé, svobodou a demokracií poněkud zaskočené společnosti, o vztahu k politické sféře, ke státu, a o prostředích, jak tuto představu naplnit. (96022)

§ Kořenem obtíží je to, že církev u nás není dostatečně rozvinuta ve všech svých podstatných dimenzích.

Církev u nás selhává jako:

§ společenství v důsledku malé víry v reálnou přítomnost Vzkříšeného Pána

§ společnost v důsledku uzavřenosti, nevzdělanosti a následného strachu z druhých (jiných) lidí.

§ organizace v důsledku nekompetentnosti (odborné a občas i lidské) lidí v řídících strukturách (farností počínaje)

§ instituce v důsledku neschopnosti účinně jednat v otevřené liberální společnosti (včetně hledání vhodných spojenců a předcházení zbytečných blamáží), což vposledku znamená, že vůči veřejnosti ji neprezentují vždy ti praví lidé. (96010)

Co bychom měli jako křesťané dělat

§ Uvnitř církve položme důraz na opravdovost vztahu k Bohu, ne formální splnění povinností. Proto: modlitba jako rozhovor, četba bible, společenství, svátosti. (96047)

§ Život z víry se neomezuje na soukromí. (96046)

§ Chceme-li zůstat solí této země, budeme se asi muset naučit žít, chovat se a jednat jako církev vyznavačská - se vším, co k tomu patří. Potom bude mít úplně jinou váhu a rezonanci třeba i taková prostá věc, jako je osobní odpovědnost každého věřícího za hmotnou stránku jeho církve. (96022)

§ Mnozí vnímají církev především jako učitelku a garanta morálky, ale na druhé straně jí vyčítají některé morální požadavky. Nikdy nelze správně pochopit, jak žít, když není jasné, proč žít. Proto vidím jako důležité přenést důraz od morálky k Původci a Cíli. Zabývat se především Bohem a Ježíšem. Církev prezentovat především jako společenství těch, kteří se modlí = oslavují Boha, hledají Jeho vůli, světu kolem potom o Něm vydávají svědectví. (96047)

§ Jde tedy o to, budeme-li anachronicky tápajícím a vnitřně nejistým tělesem v národě, anebo vitální, eticky a občansky jasně orientovanou oporou zdravého vývoje. (96046)

§ Brát více v úvahu tradici, lidové prožívání víry, skutečný duchovní stav obyčejných lidí, kterých je v církvi většina. (98022)

§ Rozmluvit kněze i laiky, abychom si všichni vůbec uvědomili, že jsme církví a jakou církví jsme. Jaký je rozdíl mezi církví a sektou, protože v tom ani mnozí katolíci nemají jasno. Zdůrazňovat, že astrologie, nauka o reinkarnaci, léčitelství aj. jsou začasté v rozporu s vírou. Nutno též uvažovat, co to je demokracie, svobodná diskuse ve spojení s poslušností autoritě, hierarchickou službou a strukturou, svoboda vyjadřování v rámci respektu k učitelskému úřadu církve aj. Katolíci nejsou a nebudou schopni kvalifikovaně a přesvědčivě působit, jestliže nevědí, kdo jsou. (96007)

§ Přiznejme si konečně, že katolická církev tady v Čechách (a mnohde i na Moravě) už dávno není a hned tak nebude církví lidovou, jak se nám zdála chvíli po Listopadu, ale je církví diasporní. (96022)

§ Nejlépe prospějeme úsilím být plně katolíky, s vděčností a odpovědností vůči Bohu, a že bez péče o obecné dobro jimi nemůžeme být. Ortopraxe patří k životu z víry neméně než bohoslužba, musí v něm mít ovšem pravé místo: ne snad prokazovat navenek naši užitečnost, ale být odpovědí na výzvu "Hledejte nejprve Boží království...", i v případném konfliktu s duchem doby. (96046)

§ Pro nás věřící to bude znamenat jediné: ještě hlouběji sáhnout do svých kapes, projevit více solidarity a angažovanosti. Dokážeme to? Dokážeme v té hmotné bídě, jež na nás všechny doléhá – a bude stále větší – dát více prostředků na – řekněme – svůj kostel? (97018)

§ Odpovědně važme, na co je, na co možná dosud není katolická církev v České republice připravena a hlavně, co všechno pro její lepší připravenost může každý z nás udělat. Ušetříme si tak další zbytečné okliky našeho putování pouští. (96022)

Kde můžeme hledat řešení

§ Stanovení priorit jak ve vnitřním životě církve, tak v jejich funkcích ve společnosti. Snaha chtít mít všechno, chtít dělat všechno, chtít být vším najednou, je dobrá cesta k infarktu jak u osoby, tak v přeneseném slova smyslu, pro společenství. A zcela jistě nikoho neinspiruje k tvůrčí činnosti a k plnému nasazení sil. (97032)

§ Je ovšem snadné formulovat úkol, je mnohem nesnadnější najít cestu k jeho řešení. (97032)

§ Právě z minulosti víme, že mnohem produktivnější byla dobrá řešení lokálního významu, ať už se pak rozšířila více či méně, než podivné světové všeřešící projekty. Tak to platí o všech zakladatelích řádů, například. Žádný z nich nenapravoval církev vcelku - to dělali jen strůjci rozkolů!, ale vymyslel tak dobré lokální řešení, že inspirovalo ve světě mnohé. (97032)

§ Chybí nám aktuální a dostatečně zasvěcená sociologická reflexe „šedé zóny“, tj. těch, kteří jsou potencionálními sympatizanty či dokonce aktivními členy církve. (96010)

§ Schází přiměřená teologická reflexe (včetně teologie každodennosti, teologie nové religiozity, rozvinutí „teologie agapé“ a zhodnocení vkladu naší minulosti), která by se podílela na kvalitním teologickém vzdělání i diskusi přesahující hranice církve (96010)

§ Jsou nedoceněna média a chybí reflexe rozdílných religiozit měst, venkova, mládeže atd.

§ Hledat dostatečně vhodný „jazyk“ pro navázání dialogu se soudobou společností a následnou inkulturací křesťanství (96010)

§ Často dochází k mylným očekáváním a používání chybných metod v důsledku toho, že se zaměňují roviny: tam, kde je třeba jednat jako ve společenství, se uplatňují postupy charakteristické pro organizaci (instituci) – např. farář prosazuje svou autoritu tam, kde by naopak bylo na místě přijmout bratrskou pozici „jednoho mezi ostatními“; jinde se naopak církev nedokáže jasně zařídit jako velká organizace a instituce (hospodaření a majetek, pastorační strategie přiměřená počtu kněží, mediální strategie ap.), takže působí neschopně a „nečitelně“ pro ostatní veřejnost. (96010)

§ Vím,že problémů je v církvi mnoho,ale často si je my sami děláme svými nekoncepčními přístupy,neschopností spolupracovat i celkovou chaotičností,co dělat a co nedělat a pak se divíme,že se nám situace vymykají z rukou. (98023)

§ Zatím již osm let neustále jen mluvíme o aktivizaci laiků, nedostatku, stáří a přetížení kněží, zabýváme se dlouhodobým plánem evangelizace třetího tisíciletí a nechceme si připustit neodvratný a úplný rozpad farní pastorace. (98005)

§ Struktura farností u nás je dána, až na nepatrné výjimky, josefínskou reformou. Naše uvažování pohybuje ve schématu, které do velké míry neodpovídá dnešní realitě. Tento systém znamená život v trvalém napětí a přepětí pro všechny, kdo si připouštějí odpovědnost. A tak tedy se církev u nás zatím nijak výrazně nevěnuje ani hledajícím, ani ubohým, ani těm, kteří mohou nést evangelium dál.(nejen budoucí kněží, ale také vysokoškolští studenti), ani žádným jiným. Mnozí, s vírou až heroickou, trvají na naději, že i vymírající, stagnující či zvykem do morku kosti prolezlé farní obce mohou být zdrojem potřebné obnovy života, ač jak současná zkušenost církve, tak i dějiny říkají v zásadě něco úplně jiného.(97032)

Jak by to mělo vypadat v budoucnu - nové cesty pastorace

§ Vytvořit pastorační strategii, která by od současného stavu měla dovést naši církev do podoby živého společenství víry. Tato strategie musí zahrnovat pravdivý a dostatečně komplexní popis současného stavu (i na základě hodnověrných sociologických šetření), reálné stanovení cílového stavu prostřednictvím ověřitelných faktorů, určení postupů, které by k němu měly vést, a prostředků, které k tomu budou potřebné (96010)

§ Je třeba si odpovědět na základní otázky: Pastorační situace církve v současné době:-jaký je náš dosavadní způsob hlásání evangelia?Jak si církev stojí v současné společnosti?Není naše pastorace uzavřená pro specifické skupiny? Proč nás společnost nebere? Kde jsou příčiny averse k církvi?Je to jen dědictví komunismu? Jak to,že není zájem o duchovní povolání? (98023)

§ Jak bude naše pastorace vypadat za 5 za 10 let? Kolik bude k dispozici kněží? Jak budou spolupracovat laici,zvl.,když na jejich platy nebudou finance a o jejich práci nebude zájem. Budou tito laici vůbec k dispozici? Často nemáme čas na sebe ani na druhé. Je mnoho aktivit a málo co pořádně.Jak dopadlo Desetiletí duchovní obnovy, příprava na Jubileum 2000?Je třeba hledat nové pastorační cesty a nebo i převzít ty vhodné z minulosti. (98023)

§ Pro budoucí život církve u nás je rozhodující, do jaké míry se stane standardním typem místní církve (farnost a srovnatelné struktury), opravdovým společenstvím. (96010)

§ Stanovit mantinely dalšího života církve u nás a jejího přínosu pro společnost na prahu 21. století. (98005)

§ Zaujímat diferencovaný přístup k občanům, kteří jsou sice "mimo církev", ale nejsou vysloveně ateisté, odmítající Boha ze zásady (97014)

§ Dojít k výměně darů mezi Čechami a Moravou a vyhnout se přitom jak centralismu (z Prahy), tak ukřivděnosti (z Moravy)? Zdůraznit, že katolická církev je doma v celé naší vlasti. (96029)