Analýza odpovědí na otázky Ankety

sněmovní kroužek řeholnice

 

 

 

Otázka 1. - Vaše radosti a starosti osobní a s rodinou

Otázka přijde většině řeholnic příliš osobní, nebo se kryje s otázkou (2).

 

Otázka 2. - Vaše radosti a starosti s místním společenstvím

Radosti

-         V komunitě se nám daří vzájemná otevřenost. (2)

-         Těm, kdo do naší komunity přicházejí, se postupně daří odhalovat životní iluze a zrale se s nimi vypořádat, pravdivě objevovat sama sebe, nebát se holé pravdy a stavu holé víry.

-         Dokážeme se nedržet berliček (falešné zbožnosti) a prožívat čistou víru.

-         Oživená farnost (zásluha kněží z Polska). Máme tím stálého kněze, zavedl adorace, pravidelné zpovědi, katecheze.

 

Starosti

-         Někdy si v komunitě málo rozumíme.

-         Obava, aby všední běh denního řádu nesklouzl do automatismu, abychom stále věděly, proč děláme to a to.

-         Kde získávat dobrou a ucelenou formaci a s tím související kompetentní řízení

-         Ekonomická nejistota

-         V mých radostech cítím, že jsme mezi řeholnicemi velkou výjimkou, že se na nás pohlíží s nedůvěrou, protože naše otevřenost a zároveň boření levných receptů, jak se brzy chovat navenek jako dokonalá řeholnice bez ohledu na vnitřní skutečnost, na to vše se jaksi pozapomnělo tváří v tvář hrozbě ztráty nových povolání.

-         Řehole by se měly postarat o skutečnou pokoncilní obnovu a zajišťovat ji teoretickými školeními i semináři.

-         Spolupráce ženských a mužských řeholí.

-         Poskytování individuální i skupinové pomoci těm řeholníkům, kteří se chtějí naučit vypořádat se vztahovými problémy a chtějí zdravě dozrávat ve svých komunitách.

-         V oblasti ekonomické lepší vzájemná spolupráce se světskými institucemi.

-         Někdy je příliš mnoho řečí a práce žádná.

 

Co dělat

-         Pravidelná modlitba, adorace.

-         Svědectví víry těm nejbližším, svému okolí.

-         Upevňovat a podporovat rodiny.

-         Laici by se neměli spoléhat jen na kněze, měli by být otevření ke svědectví a ochotní pomoci

-         První krok - dají se dohromady ve farnosti a nebudou anonymně vysedávat na nedělní bohoslužbě. Pak není v kostele společenství, ale jen shromaždiště.

 

Otázka 3. - Vaše radosti a starosti se společenstvím ve Vaší diecézi a s církví v naší zemi vůbec

Radosti

-         Ze svobody.

-         Z každého bohoslužebného shromáždění biskupů, kněží a božího lidu, modliteb za řeholní povolání.

-         Farnost, která funguje jako rodina, kde jsou zapojeni všichni.

-         Farář je ve své farnosti, je to daleko lepší, než když dojížděl.

 

 

Starosti

-         Jak náš národ vrátiti ke křesťanským kořenům.

-         Je mi líto, že lidé přistupují ke svátostem tak bezcitně.

-         Špatné vztahy v Církvi, mezi hierarchií a věřícími - schází osobní vztah, srdečné přijetí.

-         Špatně chápaná a zneužívaná svoboda.

-         Nesjednocenost, nejednotnost. Vytvářet společenství s Bohem a lidmi.

-         Je vždy viditelnější institucionální ráz Církve než mystický a sloužící, Církev se prezentuje triumfalismem více, než skromností a ochotou naslouchat.

-         Vytrácí se smysl oběti.

-         Mezi věřícími panuje spíše nedůvěra, strach z kritiky, bojíme se pravdy.

-         Naší Církev charakterizuje horečná aktivita a pramalý užitek z ní.

-         Nerozlišujeme podstatnou a nepodstatnou činnost.

-         Honíme se za vrácením majetku, unikají nám věci daleko důležitější.

-         Představitelé hierarchie někdy vyhlásí různé akce, setkání atd. Účast lidí je nevelká, někdy se míjí s potřebami věřících. Lepší by bylo reagovat na spontánně vzniklé aktivity laiků.

-         Neučíme se z pokladnice Církve, z moudrosti Církevních otců.

-         Důsledné praktikování pokoncilní obnovy je označováno za liberalismus, jako tradiční jsou chápány zvyky vzniklé v pozdním středověku jako přehnané reakce na dobové hereze opačných extrému.

-         Hledáme nepřítele ve všech oblastech, které jsou všude ve světě chápány jako koherentní součást katolicity.

-         Zdání nekonfliktnosti se vykupuje sebestylizací jednotlivců a potlačováním neřešeného.

-         Nepříjemná pravda se neoznačuje jménem

-         Čelní představitelé Církve by měli být „proroci“ nejen směrem dolů, ale především do vlastních řad (srv. Ez 22,28)..

-         Ze svých koníčků či potřeby si vytváříme modly, jimž sloužíme pod pláštíkem zbožnosti.

-         Hájíme pravdy víry v duchu osobní zraněnosti, postoje určuje strach, zbožnými frázemi maskujeme nedostatek obyčejné lidské moudrosti, kterou je zdravý rozum osvícený žitou vírou.

-         Vytváříme umělý rozpor mezi oblastí náboženskou a přirozenou.

-         V oblasti duchovní praxe přetrvávají „hereze“, které by dogmaticky neobstály (falešná zbožnost aj.) Je třeba odstraňovat mýty.

-         Diletantismus lidí, kteří se tváří být odborníky.

-         Církev by měla poskytnou vyčerpávající, všeobecné a systematické vzdělání i formaci (praxi) všem, kteří mají vliv na tvorbu náboženského i eklesiálního života.

-         Každý má nejprve poznat sebe a žít s živým Bohem, Pravdou, učit se otevřenost lidem i Bohu, aby proměňoval naše bytí, nikoli jen vlastními silami - zkrátka - křesťanství Ducha.

 

 

Co dělat

-         Změnit celková přístup - více pokorného naslouchání, laskavého jednání a vnitřní snahy poučit se odkudkoliv.

-         Rozlišit podstatné od nepodstatného. Důležitá je modlitba.

-         Častá setkávání, starost o druhé. Mnoho mladých sester odchází, protože je nikdo nechytl za ruku a nevytáhl jí z „temnoty“ pochybností. Nutná vzájemná podpora.

-         Studovat moudrost církevních otců, rozjímat a poznatky uvádět do života.

-         Nehrát si na odborníky, když jimi nejsme, nelhat si „do vlastní kapsy“.

-         Přikládat větší důležitost duchovnímu vnitřnímu životu než vnějším aktivitám.

-         Být více lidmi vyzařujícími osobní teplo a pochopení, než „úředníky“ - hlavně hierarchie.

-         Já sama bych se měla víc dívat kolem sebe a být víc „pružná“.

-         Proměnit chladnost lidí v teplo srdce, které dokáže hlouběji přijímat Boží dary.

 

Otázka 4. - Vaše radosti a starosti týkající se církve jako celku

Radosti

-         Navzdory nesmyslným požadavkům a extrémním názorům drží onu zdravou a evangelní tradici v podstatných věcech

-         Oficiálními dokumenty povzbuzuje k dovršení koncilní obnovy

-         Dává opravdu široký prostor skutečné katolicitě - všeobecnosti.

-         propaguje komunikaci v nejrůznějších oblastech.

 

Starosti

-         Vnější okázalost, pomalost, zaostávání za problémy dnešní doby

-         Byrokracie.

-         Mám starost o jednotu v Církvi v různých zemích.

-         Bolí mně neposlušnost, arogance zasvěcených osob, svéhlavost, vyvyšování sebe nad Boží věci.

-          

 

Co dělat

-         Modlit se a věřit, že i když Církev tvoří hříšní lidé, Bůh je dobrý a věrný.

-         Být tolerantní v maličkostech, mít odhodlání ustoupit, v důležité věci zůstat pevný.

-         K dosažení cíle umět jednat takticky či „diplomaticky“.

 

 

Otázka 5. - Co očekáváte od biskupů a kněží vůbec?

Od kněží

-         Snahu a schopnost druhé nadchnout pro Krista, radostné prožívání svého zasvěcení (3)

-         Snahu o pravdivost k sobě i ve vztazích ke druhým.

-         Otevřenost, jasnost, světlo, které dává energii druhým lidem.

-         Znalost Písma a nauky Církve, schopnost to předávat a motivovat druhé k prohlubování

-         Spolupráci s laiky i zasvěcenými osobami.

-         Umění rozdělit práci a pak být dobrými koordinátory, organizační schopnosti.

-         Umění jednat s lidmi.

-         Nechtít dělat vše sami a pak nic nestíhat.

-         Poslušnost biskupovi, duch pokory.

-         Být otcem, pomoc v duchovním vedení, dobrý pastýř, být lidem k dispozici.(3)

-         Spolupráce s celou farností, být duší farnosti.

-         Neočekávám vlastně nic, neboť chápu jejich objektivní důvody (nedostatek času, přepracovanost, zakořeněný styl i nedostupnost otvírat nové možnosti) a vidím i subjektivní omezení - mnozí jsou plody komunismu (neměli na kněžskou dráhu vůbec vstoupit), mnozí mají dobrou vůli, ale jsou psychologicky i intelektuálně příliš determinováni, mnozí se bojí (ženami počínaje a vzděláním laiků konče) všeho.

 

Od biskupů

-         Neočekávám vlastně nic, neboť chápu jejich objektivní důvody (nedostatek času, přepracovanost, zakořeněný styl i nedostupnost otvírat nové možnosti) a vidím i subjektivní omezení - mnozí jsou plody komunismu (neměli na kněžskou dráhu vůbec vstoupit), mnozí mají dobrou vůli, ale jsou psychologicky i intelektuálně příliš determinováni, mnozí se bojí (ženami počínaje a vzděláním laiků konče) všeho.

-         Očekávám to, co od všech kněží, pouze ve zvýšené míře - evangelizaci a pastoraci.

-         Být v prvé řadě duchovními otci, ne managery.

-         Vím, že biskupové toho mají moc, ale měli by se více setkávat s věřícími (nejen o slavnostech). Dobrý pastýř své diecéze (2)

-         Dar rozlišování.

-         Biskup by měl po své diecézi cestovat, jako cestuje Jan Pavel II. po světě. (2)

-         Měli by lépe a hlouběji naslouchat.

-         Nemusejí se vyjadřovat ke všemu, ale jen k tomu, co si skutečně žádá vyjádření Církve.

-         Měli by být více přístupní lidem a naslouchat i kritickým připomínkám.

-         Umění rozdělit práci a kompetence a dál se věnovat „službě slova a modlitbě“.

-         Aby navenek více vyzařovali své charisma.

-         Budou hledat Boha a Jeho blízkost, neztratí se ve vnějších akcích, budou zakotveni.

 

 

 

 

Otázka 6. - Co by mělo být z výše uvedeného také projednáváno na sněmu?

-         Eklesiologie - oblast vztahů mezi hierarchií a klérem a věřícím lidem (2)

-         Místní církev

-         triumfalismus představitelů navenek

-         institucionalismus versus duchovní charakter

-         nedostatečná praxe pokoncilní obnovy

-         diletantismus - neřešení problémů, nepojmenování a zastírání pravdy, zejména ve vlastních řadách hierarchie

-         hledání identity ve vlastních úkolech dnes, i v existenciálních otázkách (podstata křesťanů - Být je více, než mít)

-         praktická pastorace

-         Duchovní a formační problematika

-         odstraňování životních klamů (sebestylizace do určité formy)

-         deficit přirozené zralosti a lidské moudrosti (v Boží perspektivě)

-         strach, hledání  i iracionálního nepřítele

-         dvoukolejnosti života (sakrální a světská oblast jsou rozpolceny)

-         rozmanité praktické duchovní hereze, nevzdělanost

-         Problematika řeholí obecně i konkrétní řešení situace.

-         nedostatek otevřenosti, vzájemné pomoci, podpory

-         formace, jdoucí do hloubky, nejen k návrhům

-         dlouhodobé řešení strachu ze světa, ze sebe samých, vzájemného strachu, sevřenosti, křečovitosti, coby fikcí kázně, askeze či zbožnosti.

-         Jakým způsobem hlásat Boží slovo dnešním lidem?

-         Vzdělání kněží na úrovni jejich povolání a poslání

-         péče o rodiny, vědomí Božího dětství,  příslušnost k Církvi.

-         Snaha o odstranění předsudků, které v našem národu vůči církvi jsou

-         Přetvoření tradičních katolíků v katolíky živé.

-         Výchova dětí v rodině, péče o rodiny.

-         Oslovovat mladé, nejen ty v Církvi, ale i mimo ni.

 

 

1 ucelený návrh témat a okruhů

1.      Člověk, lidská osoba, lidské společenství, rodina, kultura, politika, úkoly současné Církve v nich

2.      Tajemství církve - Boží lid, povolání ke svatosti, laici, eschatologie

3.      Katolické zásady a uskutečňování ekumenismu v naší zemi, apoštolát laiků

4.      Naukové zásady a křesťanské svědectví v misii, vztah k nekřesťanským náboženstvím

5.      Doškolování kněží, výběr kandidátů, představení a profesoři v seminářích

6.      Obnova řeholního života, permanentní formace: duchovní, lidská, ke spol. životu, obnova chápání slibů, modlitební růst

7.      O poslání zasvěceného života v Církvi a ve světě

 

Systém teologického vzdělávání:

-         Vzdělávání kněží nevázat nutně na nároky magisterského studia

-         Náplň vzdělání zpraktičtit

-         intenzivní duchovní příprava (jako v konviktu v Litoměřicích)

-         kněze v pastoraci (nejen budoucí) učit jednat s lidmi

-         Výrazně zvýšit celkovou úroveň výuky na TF

-         Zvýšit nároky na studenty dálkového magisterského studia

-         Denní i postgraduální studium ještě více zpřístupnit i budoucím „nekněžím“

-         Propracovat systém volně navazujících krátkodobých kurzů s kvalitní teologickou náplní na mnoha místech republiky.