Analýza ankety kroužku řeholnic

Analýza odpovědí na otázky Ankety

sněmovní kroužek řeholnice

Otázka 1. - Vaše radosti a starosti osobní a s rodinou

Otázka přijde většině řeholnic příliš osobní, nebo se kryje s otázkou (2).

Otázka 2. - Vaše radosti a starosti s místním společenstvím

Radosti

- V komunitě se nám daří vzájemná otevřenost. (2)

- Těm, kdo do naší komunity přicházejí, se postupně daří odhalovat životní iluze a zrale se s nimi vypořádat, pravdivě objevovat sama sebe, nebát se holé pravdy a stavu holé víry.

- Dokážeme se nedržet berliček (falešné zbožnosti) a prožívat čistou víru.

- Oživená farnost (zásluha kněží z Polska). Máme tím stálého kněze, zavedl adorace, pravidelné zpovědi, katecheze.

Starosti

- Někdy si v komunitě málo rozumíme.

- Obava, aby všední běh denního řádu nesklouzl do automatismu, abychom stále věděly, proč děláme to a to.

- Kde získávat dobrou a ucelenou formaci a s tím související kompetentní řízení

- Ekonomická nejistota

- V mých radostech cítím, že jsme mezi řeholnicemi velkou výjimkou, že se na nás pohlíží s nedůvěrou, protože naše otevřenost a zároveň boření levných receptů, jak se brzy chovat navenek jako dokonalá řeholnice bez ohledu na vnitřní skutečnost, na to vše se jaksi pozapomnělo tváří v tvář hrozbě ztráty nových povolání.

- Řehole by se měly postarat o skutečnou pokoncilní obnovu a zajišťovat ji teoretickými školeními i semináři.

- Spolupráce ženských a mužských řeholí.

- Poskytování individuální i skupinové pomoci těm řeholníkům, kteří se chtějí naučit vypořádat se vztahovými problémy a chtějí zdravě dozrávat ve svých komunitách.

- V oblasti ekonomické lepší vzájemná spolupráce se světskými institucemi.

- Někdy je příliš mnoho řečí a práce žádná.

Co dělat

- Pravidelná modlitba, adorace.

- Svědectví víry těm nejbližším, svému okolí.

- Upevňovat a podporovat rodiny.

- Laici by se neměli spoléhat jen na kněze, měli by být otevření ke svědectví a ochotní pomoci

- První krok - dají se dohromady ve farnosti a nebudou anonymně vysedávat na nedělní bohoslužbě. Pak není v kostele společenství, ale jen shromaždiště.

Otázka 3. - Vaše radosti a starosti se společenstvím ve Vaší diecézi a s církví v naší zemi vůbec

Radosti

- Ze svobody.

- Z každého bohoslužebného shromáždění biskupů, kněží a božího lidu, modliteb za řeholní povolání.

- Farnost, která funguje jako rodina, kde jsou zapojeni všichni.

- Farář je ve své farnosti, je to daleko lepší, než když dojížděl.

Starosti

- Jak náš národ vrátiti ke křesťanským kořenům.

- Je mi líto, že lidé přistupují ke svátostem tak bezcitně.

- Špatné vztahy v Církvi, mezi hierarchií a věřícími - schází osobní vztah, srdečné přijetí.

- Špatně chápaná a zneužívaná svoboda.

- Nesjednocenost, nejednotnost. Vytvářet společenství s Bohem a lidmi.

- Je vždy viditelnější institucionální ráz Církve než mystický a sloužící, Církev se prezentuje triumfalismem více, než skromností a ochotou naslouchat.

- Vytrácí se smysl oběti.

- Mezi věřícími panuje spíše nedůvěra, strach z kritiky, bojíme se pravdy.

- Naší Církev charakterizuje horečná aktivita a pramalý užitek z ní.

- Nerozlišujeme podstatnou a nepodstatnou činnost.

- Honíme se za vrácením majetku, unikají nám věci daleko důležitější.

- Představitelé hierarchie někdy vyhlásí různé akce, setkání atd. Účast lidí je nevelká, někdy se míjí s potřebami věřících. Lepší by bylo reagovat na spontánně vzniklé aktivity laiků.

- Neučíme se z pokladnice Církve, z moudrosti Církevních otců.

- Důsledné praktikování pokoncilní obnovy je označováno za liberalismus, jako tradiční jsou chápány zvyky vzniklé v pozdním středověku jako přehnané reakce na dobové hereze opačných extrému.

- Hledáme nepřítele ve všech oblastech, které jsou všude ve světě chápány jako koherentní součást katolicity.

- Zdání nekonfliktnosti se vykupuje sebestylizací jednotlivců a potlačováním neřešeného.

- Nepříjemná pravda se neoznačuje jménem

- Čelní představitelé Církve by měli být „proroci“ nejen směrem dolů, ale především do vlastních řad (srv. Ez 22,28)..

- Ze svých koníčků či potřeby si vytváříme modly, jimž sloužíme pod pláštíkem zbožnosti.

- Hájíme pravdy víry v duchu osobní zraněnosti, postoje určuje strach, zbožnými frázemi maskujeme nedostatek obyčejné lidské moudrosti, kterou je zdravý rozum osvícený žitou vírou.

- Vytváříme umělý rozpor mezi oblastí náboženskou a přirozenou.

- V oblasti duchovní praxe přetrvávají „hereze“, které by dogmaticky neobstály (falešná zbožnost aj.) Je třeba odstraňovat mýty.

- Diletantismus lidí, kteří se tváří být odborníky.

- Církev by měla poskytnou vyčerpávající, všeobecné a systematické vzdělání i formaci (praxi) všem, kteří mají vliv na tvorbu náboženského i eklesiálního života.

- Každý má nejprve poznat sebe a žít s živým Bohem, Pravdou, učit se otevřenost lidem i Bohu, aby proměňoval naše bytí, nikoli jen vlastními silami - zkrátka - křesťanství Ducha.

Co dělat

- Změnit celková přístup - více pokorného naslouchání, laskavého jednání a vnitřní snahy poučit se odkudkoliv.

- Rozlišit podstatné od nepodstatného. Důležitá je modlitba.

- Častá setkávání, starost o druhé. Mnoho mladých sester odchází, protože je nikdo nechytl za ruku a nevytáhl jí z „temnoty“ pochybností. Nutná vzájemná podpora.

- Studovat moudrost církevních otců, rozjímat a poznatky uvádět do života.

- Nehrát si na odborníky, když jimi nejsme, nelhat si „do vlastní kapsy“.

- Přikládat větší důležitost duchovnímu vnitřnímu životu než vnějším aktivitám.

- Být více lidmi vyzařujícími osobní teplo a pochopení, než „úředníky“ - hlavně hierarchie.

- Já sama bych se měla víc dívat kolem sebe a být víc „pružná“.

- Proměnit chladnost lidí v teplo srdce, které dokáže hlouběji přijímat Boží dary.

Otázka 4. - Vaše radosti a starosti týkající se církve jako celku

Radosti

- Navzdory nesmyslným požadavkům a extrémním názorům drží onu zdravou a evangelní tradici v podstatných věcech

- Oficiálními dokumenty povzbuzuje k dovršení koncilní obnovy

- Dává opravdu široký prostor skutečné katolicitě - všeobecnosti.

- propaguje komunikaci v nejrůznějších oblastech.

Starosti

- Vnější okázalost, pomalost, zaostávání za problémy dnešní doby

- Byrokracie.

- Mám starost o jednotu v Církvi v různých zemích.

- Bolí mně neposlušnost, arogance zasvěcených osob, svéhlavost, vyvyšování sebe nad Boží věci.

Co dělat

- Modlit se a věřit, že i když Církev tvoří hříšní lidé, Bůh je dobrý a věrný.

- Být tolerantní v maličkostech, mít odhodlání ustoupit, v důležité věci zůstat pevný.

- K dosažení cíle umět jednat takticky či „diplomaticky“.

Otázka 5. - Co očekáváte od biskupů a kněží vůbec?

Od kněží

- Snahu a schopnost druhé nadchnout pro Krista, radostné prožívání svého zasvěcení (3)

- Snahu o pravdivost k sobě i ve vztazích ke druhým.

- Otevřenost, jasnost, světlo, které dává energii druhým lidem.

- Znalost Písma a nauky Církve, schopnost to předávat a motivovat druhé k prohlubování

- Spolupráci s laiky i zasvěcenými osobami.

- Umění rozdělit práci a pak být dobrými koordinátory, organizační schopnosti.

- Umění jednat s lidmi.

- Nechtít dělat vše sami a pak nic nestíhat.

- Poslušnost biskupovi, duch pokory.

- Být otcem, pomoc v duchovním vedení, dobrý pastýř, být lidem k dispozici.(3)

- Spolupráce s celou farností, být duší farnosti.

- Neočekávám vlastně nic, neboť chápu jejich objektivní důvody (nedostatek času, přepracovanost, zakořeněný styl i nedostupnost otvírat nové možnosti) a vidím i subjektivní omezení - mnozí jsou plody komunismu (neměli na kněžskou dráhu vůbec vstoupit), mnozí mají dobrou vůli, ale jsou psychologicky i intelektuálně příliš determinováni, mnozí se bojí (ženami počínaje a vzděláním laiků konče) všeho.

Od biskupů

- Očekávám to, co od všech kněží, pouze ve zvýšené míře - evangelizaci a pastoraci.

- Být v prvé řadě duchovními otci, ne managery.

- Vím, že biskupové toho mají moc, ale měli by se více setkávat s věřícími (nejen o slavnostech). Dobrý pastýř své diecéze (2)

- Dar rozlišování.

- Biskup by měl po své diecézi cestovat, jako cestuje Jan Pavel II. po světě. (2)

- Měli by lépe a hlouběji naslouchat.

- Nemusejí se vyjadřovat ke všemu, ale jen k tomu, co si skutečně žádá vyjádření Církve.

- Měli by být více přístupní lidem a naslouchat i kritickým připomínkám.

- Umění rozdělit práci a kompetence a dál se věnovat „službě slova a modlitbě“.

- Aby navenek více vyzařovali své charisma.

- Budou hledat Boha a Jeho blízkost, neztratí se ve vnějších akcích, budou zakotveni.

Otázka 6. - Co by mělo být z výše uvedeného také projednáváno na sněmu?

- Eklesiologie - oblast vztahů mezi hierarchií a klérem a věřícím lidem (2)

- Místní církev

- triumfalismus představitelů navenek

- institucionalismus versus duchovní charakter

- nedostatečná praxe pokoncilní obnovy

- diletantismus - neřešení problémů, nepojmenování a zastírání pravdy, zejména ve vlastních řadách hierarchie

- hledání identity ve vlastních úkolech dnes, i v existenciálních otázkách (podstata křesťanů - Být je více, než mít)

- praktická pastorace

- Duchovní a formační problematika

- odstraňování životních klamů (sebestylizace do určité formy)

- deficit přirozené zralosti a lidské moudrosti (v Boží perspektivě)

- strach, hledání i iracionálního nepřítele

- dvoukolejnosti života (sakrální a světská oblast jsou rozpolceny)

- rozmanité praktické duchovní hereze, nevzdělanost

- Problematika řeholí obecně i konkrétní řešení situace.

- nedostatek otevřenosti, vzájemné pomoci, podpory

- formace, jdoucí do hloubky, nejen k návrhům

- dlouhodobé řešení strachu ze světa, ze sebe samých, vzájemného strachu, sevřenosti, křečovitosti, coby fikcí kázně, askeze či zbožnosti.

- Jakým způsobem hlásat Boží slovo dnešním lidem?

- Vzdělání kněží na úrovni jejich povolání a poslání

- péče o rodiny, vědomí Božího dětství, příslušnost k Církvi.

- Snaha o odstranění předsudků, které v našem národu vůči církvi jsou

- Přetvoření tradičních katolíků v katolíky živé.

- Výchova dětí v rodině, péče o rodiny.

- Oslovovat mladé, nejen ty v Církvi, ale i mimo ni.

1 ucelený návrh témat a okruhů

1. Člověk, lidská osoba, lidské společenství, rodina, kultura, politika, úkoly současné Církve v nich

2. Tajemství církve - Boží lid, povolání ke svatosti, laici, eschatologie

3. Katolické zásady a uskutečňování ekumenismu v naší zemi, apoštolát laiků

4. Naukové zásady a křesťanské svědectví v misii, vztah k nekřesťanským náboženstvím

5. Doškolování kněží, výběr kandidátů, představení a profesoři v seminářích

6. Obnova řeholního života, permanentní formace: duchovní, lidská, ke spol. životu, obnova chápání slibů, modlitební růst

7. O poslání zasvěceného života v Církvi a ve světě

Systém teologického vzdělávání:

- Vzdělávání kněží nevázat nutně na nároky magisterského studia

- Náplň vzdělání zpraktičtit

- intenzivní duchovní příprava (jako v konviktu v Litoměřicích)

- kněze v pastoraci (nejen budoucí) učit jednat s lidmi

- Výrazně zvýšit celkovou úroveň výuky na TF

- Zvýšit nároky na studenty dálkového magisterského studia

- Denní i postgraduální studium ještě více zpřístupnit i budoucím „nekněžím“

- Propracovat systém volně navazujících krátkodobých kurzů s kvalitní teologickou náplní na mnoha místech republiky.