Čtvrtek 10. července 2003

Polední modlitba – Modlitba uprostřed dne

Čas: 12:00

Místo: Velehrad, Slovanský sál (místo jednání)

Texty: Chvalte Pána (Kancionál 907)

Čtvrtek 14. týdne v mezidobí

Hymnus

Chvalte Pána, chvalte Pána, vždyť je dobrotivý, / tvůrčí mocí koná velké divy. / Jeho láska je věčná, nikdy nepřestává.

Chvalte Pána, chvalte Pána, stvořil zem i nebe, / tichým hlasem volá mne i tebe. / Jeho láska…

On je tvůrce, on je tvůrce velehor i moří, / k jeho slávě celý vesmír hoří. / Jeho láska…

Zná své dítky, zná své dítky v každém pokolení, / vodí pouští k zaslíbené zemi. / Jeho láska…

V jeho síle, v jeho síle nad zlem vítězíme, / u něj skvělé dědictví nám kyne. / Jeho láska…

Dá nám jísti, dá nám píti, všechny tvory živí, / chvalte Pána, vždyť je dobrotivý. / Jeho láska…

1. antifona

Lepší je pro mě zákon tvých úst, Hospodine, než tisíce ve zlatě a stříbře.

(Ž 119/118, 65-72)

Dobro jsi prokázal svému služebníku, *

Hospodine, podle svého slova.

Nauč mě moudrosti a vědění, *

neboť důvěřuji tvým předpisům. –

Bloudil jsem před svým pokořením, *

nyní však dbám na tvůj výrok.

Jsi dobrotivý a prokazuješ dobrodiní, *

nauč mě svým příkazům. –

Pyšní mě lživě očerňují, *

já však celým srdcem zachovávám tvá nařízení.

Necitelností ztučnělo jejich srdce, *

já se však z tvého zákona těším. –

Dobře mi, že jsem byl pokořen, *

abych se naučil tvým příkazům.

Lepší je pro mě zákon tvých úst *

než tisíce ve zlatě a stříbře.

1. antifona

Lepší je pro mě zákon tvých úst, Hospodine, než tisíce ve zlatě a stříbře.

2. antifona

V Boha důvěřuji a nebudu se bát, co mi může udělat člověk.

(Ž 56/55, 2-7.9-14)

Smiluj se nade mnou, Bože, neboť člověk po mně šlape, *

stále mě tísní bojem.

Stále po mně šlapou moji protivníci, *

je jich hodně, kdo proti mně brojí.

Svrchovaný, když se mě zmocní bázeň, *

v tebe budu doufat.

V Boha, jehož slib velebím, †

v Boha důvěřuji a nebudu se bát, *

co mi může udělat člověk? –

Bože, jsem ti zavázán sliby, *

přinesu ti děkovnou oběť,

že jsi vysvobodil můj život ze smrti, †

mé nohy z pádu, *

abych kráčel před Bohem ve světle živých.

2. antifona

V Boha důvěřuji a nebudu se bát, co mi může udělat člověk.

3. antifona

Tvá milost, Bože, je veliká.

(Ž 57/56)

Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se, *

neboť k tobě se utíká má duše,

uchyluji se do stínu tvých křídel, *

dokud se nepřežene zkáza.

Volám k svrchovanému Bohu, *

k Bohu, který mi prokazuje dobro. –

Ať zasáhne z nebe a zachrání mě, †

ať zahanbí ty, kteří se na mě sápou, *

ať Bůh sešle svou milost a věrnost.

Uléhám uprostřed lvů, *

kteří lačně požírají lidi.

Jejich zuby jsou kopí a šípy *

a jejich jazyk naostřený meč. –

Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, *

nad celou zemí nechť je tvá sláva! –

Léčku připravili mým nohám, *

zkrušili mou duši,

vykopali přede mnou jámu: *

ať do ní spadnou! –

Plné důvěry je mé srdce, Bože, plné důvěry je mé srdce; *

budu zpívat a hrát.

Probuď se, má duše, probuď se, citero a harfo, *

chci vzbudit jitřenku.

Budu tě chválit mezi národy, Pane, *

budu tě oslavovat mezi pohany,

protože tvá milost je veliká až k nebi, *

tvá věrnost až do oblak. –

Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, *

nad celou zemí nechť je tvá sláva!

3. antifona

Tvá milost, Bože, je veliká.

Krátké čtení (Gal 5, 16-17)

Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Mezi nimi je vzájemný odpor, takže neděláte, co byste chtěli.

V. Bože, ty jsi zdroj všeho dobra,

O. uč mě chtít, co chceš ty.

Závěrečná modlitba

Všemohoucí věčný Bože, ty jsi slunce našeho života zahánějící každou temnotu; osvěcuj nás svým jasným světlem, abychom nechodili ve tmách, ale s velkodušnou věrností kráčeli po cestě tvých přikázání.

Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.