Studie

Erika Kadlecová

Koncem roku 1968 byl proveden v ČSR průzkum názorů duchovních všech denominací na polednovou církevně-politickou linii, tj. na politiku státních a stranických orgánů vůči církvi. Rozeslaný dotazník byl doplněn průvodním dopisem následujícího znění:

„Vážený pane –

Sociologický ústav ČSAV se na Vás obrací s prosbou, abyste vyjádřil prostřednictvím tohoto průzkumu své připomínky k polednové církevně-politické linii.

Tento dopis je současně zasílán všem duchovním, kteří působní v duchovní správě v českých zemích bez ohledu na jejich věk, funkci a místo.

Jak se můžete přesvědčit z obsahu, není v něm nic, co by se mohlo dotknout Vašeho pocitu zodpovědnosti vůči církevním institucím nebo kterékoliv duchovní osobě.

Jeho smysl je v tom, abychom co nejobjektivněji mohli poznat názory duchovních, jejich starosti a potíže. Pokud byste považoval za důležité vyjádřit se k něčemu, co není v dotazníku zahrnuto, můžete to učinit na přiloženém listu, který bude do zpracování průzkumu zahrnut.

Má-li průzkum odrazit názory duchovních, měl by obsahovat Váš skutečný a osobní názor a ne mínění, přijímané od jiných nebo korigované jinými osobami.

Vrácené dotazníky se nedostanou do rukou nikomu s výjimkou technického štábu pracovníků Sociologického ústavu, který bude pověřen kódováním.

Ani statistických tabulek, na základě dotazníků vypracovaných, ani vyhodnocení nebude žádným způsobem zneužito proti zájmům církve. S výsledky průzkumu bude seznámeno vedení Sekretariátu pro věci církevní a s výsledky průzkumu v jednotlivých diecézích ordináři těchto diecézí (u nekatolíků vedení církví), aby – uznají-li to za vhodné – mohli mínění duchovních respektovat ve svých rozhodnutích.

Sociologický ústav se zavazuje, že výsledky průzkumu nebudou publikovány po dobu 3 let ani doma, ani v zahraničí. Projeví-li duchovní sami o výsledky průzkumu zájem, budou o nich informováni na uzavřených schůzích svolaných podle jednotlivých církví a oblastí.

Prosím, neuvádějte ani své jméno, ani adresu. Jediný údaj, který registrujeme, je diecéze (u nekatolíků kraj), v níž působíte. Vyplněný dotazník zalepte do přiložené obálky a bez známky vhoďte do libovolné poštovní schránky. Nezáleží na tom, ze kterého místa pošlete odpověď. Pro rychlé zpracování dotazníků je nejlepší vyplňovat dotazník psacím strojem,pokud jej máte k dispozici.

Tam, kde varianty odpovědí jsou předepsány, zaškrtněte odpověď, která se nejvíce blíží Vašemu přesvědčení. Kde je odpověď zcela volná, vyjádřete prosím svůj názor co nejstručněji, konkrétně a jednoznačně, aby mohl být zpracován i statisticky strojně-početními metodami.

Prosíme, abyste práce s dotazníkem neodkládal, vyplnil jej bezprostředně po přečtení a obratem zaslal zpět.

Děkujeme za Vaši spolupráci a pochopení, že základem správného hodnocení všech oblastí našeho života je objektivní znalost situace, názorů a postojů občanů, ať již jsou činni na jakémkoliv poli.“

11. 12. 1968

Organizátoři průzkumu si byli vědomi, že když se obracejí k úzké a přesně ohraničené skupině obyvatelstva, mohou vyvolat obavu, že totožnost respondentů lze snadno odhalit. Navíc duchovní, jimž byl dotazník určen, měli (nebo se mohli domnívat, že mají) všechny důvody ke krajní ostražitosti vůči všemu, co přichází „shora“. Proto jsme se s lítostí rozhodli nezjišťovat žádné osobní údaje (věk, dobu působení ve službě atd.). Bylo to třeba tím spíše, že každý věděl o tehdejší dočasné „perzonální unii“ pracovníků Sociologického ústavu a Sekretariátu pro věci církevní, jehož práci měl také hodnotit.

Osobní zkušenosti pánů vybízely k opatrnosti: (citace)

„Promiňte, prosím, ale níže podepsaný za těch dvacet let minulých je vystřízlivělý, nějaké dotazníky vyplňovat!“ Podpis, adresa.

„Protože nevěřím, že by se Sovětský svaz přestal vměšovat do vnitřních záležitostí našeho státu, nevěřím ani v uskutečnění nebo uskutečňování polednové politiky. Do čela vedení státu jsou nám vnucováni lidé, kteří již dávno ztratili důvěru, a za jejich vedení očekáváme spíše návrat do padesátých let ve všech směrech, tedy i v církevních věcech, a proto nechci a nemohu na váš dotazník v žádném případě odpovědět. Dnes pomalu přestávám věřit všem vedoucím činitelům, nemohu se zbavit ani nedůvěry, že by tohoto dotazníku nebylo zneužito, i když ujišťujete o opaku, zvláště po zkušenostech, které mám z dřívějška. Jednou ztracená důvěra se těžko získává…“ Bez podpisu.

Tyto názory (i když se v souboru odpovědí objevují jen v 5 případech) uvádíme proto, že pravděpodobně reprezentují postoj určité části těch adresátů, kteří dotazník nevrátili.

Na druhé straně doba, v níž jsme průzkum organizovali, byla optimální pro možnost naprosto upřímného vyjádření. Ačkoliv od 21. srpna uplynulo více než čtvrt roku, rezistence národa nebyla ještě vážněji narušena, tím méně zlomena. I když projevy tisku byly již tlumeny a někteří prominenti všech zabarvení, pamětlivi možností své kariéry, zaměnili radikalismus za opatrnost, lidé vystupovali se svými názory na veřejnosti i v soukromí otevřeně a rasantně. Současně však ti z duchovenstva, kterých se polednová linie církevní politiky nějakým způsobem dotkla a byli vůči naší činnosti naladěni nepříznivě, se nemuseli ani v nejmenším obávat ostře kritizovat. Věděli, že jsou už nedotknutelní, že se mohou zaštítit významnější silou, nežli je Sekretariát pro věci církevní.

Do března se vrátilo 1593 dotazníků,které jsme stačili v podstatě jen roztřídit. Počátek roku 1969 si vyžádal všechen čas a síly na obhajobu „polednové“ linie a boj za její uchování. Práce na průzkumu musely zatím počkat. Mezitím se situace dramaticky změnila a došli jsme k závěrům, že nemůžeme riskovat bezpečnost dotazníků a tím i odpovídajících. Řada z nich se totiž – přes požadavek anonymity – podepsala. Dotazníky byly zapečetěny a různě deponovány s tím, že je sice žádoucí, aby se materiál zachoval, ale bez ohledu na jeho cenu že na prvním místě je zásada ochrany respondentů a jejich společenství.

Uplynulo 20 let. Přežilo 1089 vyplněných dotazníků, které tvoří následující celky:

církev římskokatolická 631

z toho diecéze: pražská 155

brněnská 230

českobudějovická 132

litoměřická 78

apoštolská administratura Těšín 36

církev československá 154

církev českobratrská evangelická 177

církev pravoslavná 22

nekatolíci různých denominací 105

(patří sem církev Adventistů sedmého dne, církev bratrská, Slezská církev evangelická augsburského vyznání, Evangelická církev metodistická, Bratrská jednota baptistů, Náboženská společnost čs. unitářů, Církev Ježíše Krista).

Odpovědi z početně menších nekatolických církví z technických i bezpečnostních důvodů zpracováváme společně i spolu se 4 dotazníky duchovních Starokatolické církve.

Nezachoval se materiál ze dvou římskokatolických diecézí, olomoucké a královéhradecké. Tato skutečnost hodnotu ankety snižuje, avšak vzhledem ke značné homogenitě postojů a názorů není pravděpodobné, že by chybějící dotazníky mohly nějak znatelně posunout zjištěné výsledky.

Již při prvním seznámení s materiálem bije do očí obrovská osobní zaangažovanost a silný citový náboj, který se projevuje ve většině odpovědí. Neměla jsem nikdy v ruce dotazníky tak popsané do posledního místečka, doplněné tolika přípisy a dodatky, jako byly tyto. Mnohdy obsahují nejen stanovisko, ale i zdůvodnění, konkrétní příklady a doklady.

Zjevně k tomu přispěly i následující okolnosti:

a) Pro nikoho, kdo vytrval v duchovní službě, se jeho povolání nezvrátilo v zaměstnání, neboť méně atraktivní způsob obživy si lze těžko představit.

b) V roce 1968 věnoval tisk problematice náboženství a církví značnou pozornost a duchovní si mohli na základě publikovaných článků ověřit, že jejich pocity, stanoviska a zkušenosti korespondují s názory jiných.

c) Poprvé po 20 letech se jich někdo osobně zeptal, co jim vadí, co by chtěli, co jim vyhovuje, a hráz mlčení se protrhla.

d) Vznikla a ještě přetrvává naděje, že se bude brát zřetel na přání a požadavky lidí, a že tudíž má smysl je někomu sdělit. Proto se objevuje i řada doplňujících návrhů, kterým otázkám by měla být věnována i nadále pozornost v následujících průzkumech.

Duchovní jsou lidé slova – jím působí a je kultivují. Projevuje se to i na omezeném prostoru, který měli ke svému vyjádření. Převážná část otázek je otevřená. Obávali jsme se, abychom předepsáním variant nesvedli odpovědi k předpokládaným možnostem. Bylo to jistě ku prospěchu věci, ale spolu s nabitým obsahem (jednotlivé odpovědi obsahovaly nezřídka 6 – 8 bodů), citovou a výrazovou bohatostí ztížilo zpracování. Vezmeme-li v úvahu, že jeho technika se díky známým okolnostem musela omezit na stůl, papír a tužku, je pochopitelné, že zpracování v podstatě zůstalo u základních četností.

Otázka č. 1.

Jak hodnotíte změny v církevní politice po lednu 1968?

Odpověď	Nekatolické církve		Římsko-katolická církev		Celkem
	abs.	%	abs.	%	abs.	%
Pozitivně	434	95	585	93	1019	94
Negativně	0	0	6	1	6	0,5
Nemá názor	18	4	34	5	52	5
Nevyplněno	6	1	6	1	12	1

Odpověď	Pravoslavní		Evangelíci		Malé církve		Československá
	abs.	%	abs.	%	abs.	%	abs.	%
Pozitivně	20	91	171	97	100	95	143	93
Negativně	0	0	0	0	0	0	0	0
Nemá názor	2	9	4	2	5	2	7	5
Nevyplněno	0	0	2	1	0	0	4	3

Ježto v celém souboru jsou nadhodnoceny odpovědi evangelických církví v neprospěch katolíků a československých, je třeba u positivních hodnocení provést opravu na 93 %. Ostatní položky zůstávají beze změny.

Lze tedy konstatovat, že nový přístup k církvím a křesťanům po lednu byl přijat kladně.

Otázka č. 2.

Co podle Vašich zkušeností dělalo duchovním nejvíce potíží v období „předlednové“ církevní politiky?

Odpověď	Nekatolické církve		Římsko-katolická církev
	abs.	%	abs.	%
Vměšování	295	64	339	54
Nesvoboda	120	26	169	27
Nejistota	109	24	156	25
Lidská práva	172	38	131	21
Výchova	94	21	137	22
Isolace	126	28	58	9
Nedůvěra	92	20	67	11
Propaganda atheismu	69	15	64	10
Souhlasy	43	9	82	13
Struktury	4	1	131	21
Pseudopředstavitelé	20	4	78	12
Literatura	15	3	65	10
Rodina	36	8	0	0
Hospodářské problémy	34	7	15	2

Odpověď	Pravoslavní		Evangelíci		Malé církve		Československá
	abs.	%	abs.	%	abs.	%	abs.	%
Vměšování	12	55	129	73	68	65	86	56
Nesvoboda	7	32	61	34	28	27	24	16
Nejistota	4	18	47	27	24	23	34	22
Lidská práva	8	36	75	43	22	21	67	43
Výchova	8	36	30	17	14	13	42	27
Isolace	3	14	51	29	15	14	46	30
Nedůvěra	3	14	51	29	17	16	21	14
Propaganda atheismu	0	0	42	24	6	6	21	14
Souhlasy	1	5	19	11	16	15	17	11
Struktury	0	0	2	1	1	1	1	1
Pseudopředstavitelé	2	9	2	1	3	3	13	8
Literatura	0	0	7	4	2	2	6	4
Rodina	1	5	6	3	7	7	22	14
Hospodářské problémy	0	0	10	6	10	10	14	9

Otázka je otevřená. Nevyplněna nebo zodpovězena záporně („byl jsem spokojen“, „uměl jsem si to zařídit“) byla tato otázka sedmkrát v celém souboru.

Všichni ostatní respondenti vyjádřili tvrdou obžalobu posledním 20 letům. Jakkoliv se odpovědi liší podle zkušeností a osobnosti pisatele – od abstraktních zobecnění až po adresnou kritiku jednotlivců a konkrétních příkladů křivd – podstata výtek je velmi obdobná. Jednotlivé výpovědi se liší spíše důrazem na tu či onu stránku, způsobem reakce a vyjádření. Proto je třeba brát roztřídění v tabulce s reservou, je relativní, často odráží spíše slovní rozdíly nežli odlišné vidění věci. Položky se překrývají a přelévají, často je uvedena pars pro toto, v obecných formulacích jednoho jsou opět obsaženy i výtky, který jiný jmenoval samostatně. Každé kvantitativní zpracování stírá osobitý charakter přístupu, odstín myšlenky, precisnost vyjádření, které jsou právě pro tento soubor typické. Toto ohražení a omezení neplatí jen pro tuto otázku, ale i pro všechny další otevřené otázky dotazníku.

Při shrnutí se snažím co nejúplněji a nejvěrněji interpretovat obsah a smysl odpovědí a nezatěžovat text vlastním komentářem a hodnocením. Zásadně v celém textu neuvádím jména kritizovaných osob, ani těch, kdo byli hodnoceni kladně.

K jednotlivým bodům první otázky:

1. Co nejvíce tísnilo všechny duchovní podle výsledků ankety, bylo vměšování státních orgánů do vnitřních záležitostí církví.

· „Direktivní řízení ze strany státních orgánů a neoprávněné zasahování do věcí ryze náboženských“ ŘK

Bezprostředním aparátem státního dohledu byli tzv. církevní tajemníci na krajích a okresech a na jejich celkové kulturnosti, znalosti náboženství, církevních struktur, psychologie atd. do značné míry záležela praxe vzájemných vztahů. Připravenost církevních tajemníků na jejich funkci hodnotili respondenti nízko. Podle duchovních konflikty způsobovala

· „Všeobecná nevzdělanost církevních tajemníků a neznalost skutečné církevní problematiky“ EV

· „Naprosto nemarxistický, sovětský přístup k církvi, věřícím a křesťanství, který byl povýšeně nafoukaný bez řádných informací o problémech víry a církve. Vrchnostenský postoj některých tajemníků. Čím nižší vzdělání, tím vyšší despotismus.“ ČSL

Pro většinu duchovních se stal církevní tajemník symbolem a ztělesněním všeho negativního, nepřátelského a despotického, co navíc má nad ním neomezenou moc a proti čemu se není kam a ke komu odvolat.

· „Diktát církevních tajemníků a nemožnost se dovolat ochrany právního řádu“ ŘK

· „Závislost na církevních tajemnících, která šla tak daleko, že se podobala anebo byla policejním dozorem“ ŘK

· „Zákazy a omezování subjektivně zostřované ‚horlivostí’ církevních tajemníků“ ŘK

Sporadicky je poukázáno na jednotlivé tajemníky, kteří si „vedli lidsky“, „měli pochopení“, „byli inteligentní“.

· „Mezi těmi, kdo prováděli církevní politiku na okresech, byly jen čestné a vzácné výjimky“ EV

Pocit bezmoci duchovních umocňoval fakt, že prováděcí nařízení a směrnice k tzv. církevním zákonům nebyly veřejně publikovány; pověstná „fialová knížka“, která je obsahovala, byla v ruce církevního tajemníka, který ji sám držel i vykládal.

· „Právní nejistota (Sbírka platných předpisů ve věcech církevních byla přísně tajná, jen u církevních tajemníků)“ EV

Duchovní těžce nesli svébytný a absurdní stav, kdy byl praktikován „caesaropapismus“ či „josefinismus“ ateistickým státem, stav, kdy absolutní stát v hegeliánském duchu chce být vším, tedy i církví.

2. Nesvoboda. V tomto bodě jsou zahrnuty odpovědi, které obecně označují stav církví před lednem jako nesvobodu, omezování, diskriminaci, až k pocitu řady duchovních, že cílem církevní politiky byla koneckonců likvidace církví a náboženství. Kritizuje se licoměrnost dvou tváří, které stát ukazuje: na jedné straně ústava se zárukou svobody náboženství a zákony o hospodářském zabezpečení církví, na druhé straně netolerantní praxe.

· „Celková nesvoboda, diskriminace, útisk“ ŘK

· „Omezování svobody“ ŘK

· „Nedostatek svobody“ ŘK

· „Celková snaha o zničení církve, tedy život ve stálé sebeobraně“ ŘK

3. Nejistota. Odráží se zde jednak zážitek z procesů s římskokatolickými duchovními hodnostáři z počátku 50. let, jednak trvalý pocit ohrožení, který se zdaleka neomezoval na katolíky.

· „Zásahy státní bezpečnosti byly v řadách kněží daleko silnější než v jiných vrstvách: nabídky ke spolupráci a v zápětí represálie za odmítnutí, různé „dobré rady“ atd. ŘK

· „Jednalo se s námi z posice síly, stálý pocit nejistoty a strachu“ ŘK

· „Obava před persekucí“ ŘK

· „Nejistota před lživým nařčením“ ŘK

· „Diskriminace státních orgánů a zasahování i do soukromých věcí kněze. Nejhorší bylo hlídání stále od STB a volání k výslechům pro každou hloupost a neprověřené udání“ ŘK

· „Vydání duchovních na pospas různým individuím, která svým jednáním poškozovala i socialismus“ ŘK

· „Vytváření atmosféry strachu, která postihovala především inteligenci sboru…“ ČSL

· „…odposlouchávání telefonických hovorů, otevírání pošty“ Brat

· „Strach – a nejen o sebe“ EV

4. Lidská práva. Sem patří v prvé řadě poukazy na nedodržování svobody svědomí. Je zaručena ústavou a v osobních dokladech se neuvádí, zda občan je nebo není příslušníkem některé církve. Avšak při nástupu zaměstnání, přihlášce do škol, cestě do ciziny, žádosti o to či ono hraje významnější roli nežli občanská legitimace kádrový materiál, který provází člověka od jeslí do hrobu.

· „V kádrových posudcích byla poznámka o plnění náboženských povinností dostatečným důvodem k diskriminaci“ ŘK

Tím, že marxismus-leninismus byl prohlášen za oficiální ideologii státu, se stoupenci jiných ideologií dostali do nerovnoprávného postavení.

· „Uplatňování středověké zásady: Čí vláda, toho náboženství. Státním náboženstvím se stal marxismus“ ČSL

· „Zastrašování občanů – příslušníků církví (kádrování), tlak vůči nim, aby vystoupili z církve, či se nezúčastňovali života církví“ ČSL

· „Věřící lidé byli občany druhé kategorie“ EV

· „…zastrašování věřících; věřící člověk nemohl zastávat odpovědnější místo; děti věřících rodičů nesměly studovat; učitel nesměl být v církvi“ EV

· „Pohled na věřící lidi jako občany druhého řádu. Pokřivování charakteru v tom, že nemohli vyjadřovat, co myslí, věří a cítí. Návrat k době po Bílé hoře“ EV

· „…nejobvyklejším přesvědčovacím prostředkem bylo zastrašování a hrozby sankcemi tomu nejdražšímu, co lidé mají, dětem – i uskutečňováním těchto sankcí“ ČSL

· „Spíše než vlastní průšvihy mne deprimoval nátlak a diskriminace, jejichž oběťmi se stávali členové sboru“ EV

5. Výchova. Jedno z nejbolavějších míst byly potíže a překážky při působení na nastupující generaci. Výuka náboženství ve škole byla sice organizována, ale učitelé a ředitelé škol měli za úkol působit na rodiče, aby od náboženské výchovy dětí ustoupili. Podle zkušeností uváděných duchovními toto přesvědčování nabylo často neúnosné naléhavosti. Užité argumenty nezůstaly vždy v rovině teoretické a užité prostředky překračovaly meze seriózního jednání.

· „Diskriminace věřících, jak rodičů, tak dětí, podvodné machinace při přihlašování dětí do vyučování náboženství, ztěžování a narušování náboženství“ ŘK

· „Terorizování a zesměšňování dětí zneužíváním svého věku a postavení (Učitelka: ‚Pámbíčkáři nám vstanou a budou se nám modlit’)“ ŘK

· „Hrubé zacházení s rodiči dětí při přihlašování do náboženství“ EV

· „Rodiče se báli přihlásit děti k výuce náboženství. Já jeden z posledních jsem měl ještě pár dětí ve škole, nakonec i ty se ztratily“ ČSL

6. Izolace. Výrazně se projevuje u duchovních pocit vyobcovanosti ze společnosti, degradace a isolace.

· „Pocit, že jsme zbyteční na národu poli dědičném“ ŘK

· „Byli jsme jako občané mimo zákon, připadalo mně, jako bychom nebyli příslušníky národa“ ŘK

· „Na faráře se hledělo jako na lidi z minulého století, jako na nežádoucí přítěž socialistické společnosti, nebo jako na reakcionáře. Ve škole se nám učitelé vyhýbali, aby neměli nesnáze ze strany ředitelství školy“ EV

· „Duchovní, ač mají po léta z podstaty své víry kladný vztah k socialismu, byli považováni za občany druhého řádu a nejednou i za reakcionáře“ ČSL

· „Pokus isolovat duchovní a církev zahnat do ghetta“ EV

Objevují se výtky, že veškerý církevní život byl stlačen do prostoru chrámu a že jakákoliv aktivita duchovního mimo církevní prostor byla nežádoucí a podezřelá, dokonce i běžný styk kněží mezi sebou, ekumenická setkání nebo návštěvy duchovního v rodinách farníků, zvláště, pokud tam byly děti.

· „Isolace od biskupa, od mládeže, od školy, od katolického světa“ ŘK

7. Nedůvěra. Další častý kámen úrazu ve vzájemných vztazích. Duchovní si stěžují na apriorní postoj vůči nim samým i jejich věřícím. Stálé podezřívání, sledování, ostražitost vůči všemu, co dělají a řeknou. Neznalost jejich myšlení a nedostatek dobré vůle je poznat a korigovat stereotyp. Jakékoliv vyjádření a vystoupení, které je prostě jiné, než na co jsou činitelé zvyklí ze svého prostředí, je chápáno jako podezřelé a protistátní:

· „Nedůvěra a stálé podezřívání, že nemáme správné smýšlení pro rozkvět naší socialistické vlasti“ ŘK

· „Nedůvěra, že my svůj vztah k socialismu bereme vážně“ ČSL

· „Věřící byli a priori považováni za stagnující nebo reakční protisocialistickou sílu“ ČSL

· „Utkvělá myšlenka světských představitelů, že kněží jsou nepřátelé sociálních přeměn, zastánci kapitalismu a potenciální zrádci a vyzvědači“ ŘK

8. Ateistická propaganda se označuje jako další zdroj potíží. Duchovní jí vytýkají primitivnost, neznalost, nepravdivé údaje, přezíravý postoj a snižování víry, pomluvy, ale v prvé řadě to, že vůči jejímu všudypřítomnému působení stojí bez možnosti obrany a odpovědi. Zvláště živá je otázka ateistické výchovy ve škole. Dělá se rozdíl mezi jednosměrnou propagandou a dialogem rovných partnerů, který je naopak považován za žádoucí.

· „Ateistická propaganda, vedená primitivním papouškováním protináboženských brožur. Ateistická propaganda ignorovala současnou moderní teologii a útočila sveřepě na ty omyly a zločiny církve, se kterými se církev dávno sama vyrovnala“ EV

· „Nemožnost veřejné odpovědi (byť i jen pouhou věcnou informací) na veřejnou státní ateistickou propagandu“ EV

· „Neinformovaná lživá a bezohledná propaganda ‚bila svázaného’“ EV

· „Nemožnost publikace vlastních názorů jako odpověď v dialogu“ EV

9. Souhlasy. Podle duchovních bylo udílení či odebrání souhlasů k duchovenské činnosti jedním z nejúčinnějších prostředků, jak držet „disciplinu“. Duchovní se obávali, že nevyhoví-li, budou zbaveni možnosti působení. Postih jednoho dopadl i na ostatní, kteří ke své museli přebírat i jeho farnost. Platnost souhlasu pro jediné místo prohlubovala isolovanost farností, sborů a církví.

· „Odebírání státního souhlasu kněžím, a tím pro nás velké farní obvody“ ŘK

· „Odnímání státních souhlasů, neudělování souhlasů při zastupování, výměně, k přednáškám, omezování laické práce, neuznávání presbyterů…“ EV

10. Struktury. Duchovní vytýkají předlednové církevní politice, že buď z neznalosti, nebo záměrně svým působením narušila a v některých případech přímo likvidovala autentické církevní struktury. Potíže zde uváděné se týkají převážně katolíků. Patří sem odstranění biskupů z řady diecézí, zrušení klášterů a praktická likvidace řeholí, rušení a přemisťování teologických fakult a seminářů, likvidace řeckokatolické církve, praktické přerušení kontaktů s Vatikánem.

· „Odloučení a zamezení styku s biskupy –ordináři“ ŘK

· „Věznění biskupů a kněží, zrušení klášterů“ ŘK

· „‚Numerus clausus’ na bohoslovecké fakultě“ ŘK

· „Omezování přihlášek do semináře, a tím hromadění práce ve správě duchovní na bedra přestárlých kněží“ ŘK

· „Nelegální církevní představení“ ŘK

U nekatolických církví se projevuje nerespektování jejich vlastního charakteru jako svérázná „rekatolisace“, k níž je tlačily státní orgány buď vnucenými stanovami, nebo zformalizováním aktů (např. voleb), které církve braly vážně.

· „Snaha prosadit aparátní systém i do církví (nerespektovat jejich struktury)“ EV

11. Pseudopředstavitelé. Duchovní těžce nesli, že státní orgány různými cestami (hlavně prostřednictvím souhlasů) zasahovaly do personálních záležitostí církví a prosazovaly na významná místa osoby povolné, zavázané. I tento problém se týkal nejsilněji římských katolíků.

· „Na místech byli lidé nezodpovědní dosazováni klikou Novotného. Kněží schopní práce odstraňováni, slaboši nasazováni na významnější místa“ ŘK

· „Preference bezcharakterních lidí na klíčové církevní funkce“ ŘK

· „Jménem duchovních mluvili ‚duchovní’, kteří na to neměli právo. Mnohde rozhodovalo: kariéra, prospěch, samozvanectví, sebechvála“ ŘK

V této souvislosti je nejčastější kritika Mírového hnutí katolického duchovenstva, které bylo pociťováno jako cizí orgán a jeho představitelé jako lidé nehodní důvěry.

· „Službičkování vedoucích představitelů MHKD tehdejšímu režimu“ ŘK

· „tzv. mírové konference duchovních“ ŘK

12. Literatura. Tento bod nepotřebuje zvláštní objasnění obsahu. Jde nejen o mizivé množství publikací vydávaných doma, ale i o omezení přísunu literatury ze zahraničí, což ztěžovalo duchovnímu sledovat současný vývoj náboženského myšlení. Zahrnula jsem sem i výtky na nedostatek kontaktů se souvěrci a isolovanost duchovních od vnějšího světa.

· „Nedostatek náboženské odborné literatury, časopisů, učebnic…“ ŘK

· „Nedostatek literatury, okleštěný styk s církvemi v zahraničí“ Malé

13. Rodina. Potíže nekatolických duchovních byly znásobeny tím, že je spolu s nimi museli nést i jejich nejbližší.

· „Diskriminace nejen duchovních,ale i jejich rodin. (Žena propuštěna ze zaměstnání)“ EV

· „Diskriminace farářů a jeho rodiny. Znemožňování studia dětí a nucení manželky do zaměstnání manuelního, i když je vysokoškolačka, následek toho byla u ní mrtvice“ EV

· „Moje děti nesměly studovat ani na vysoké, ani na střední škole“ ČSL

· „Šikanování farářských dětí ve škole“ EV

K těmto postihům je třeba přičíst i finanční situaci farářských rodin, když miniplat duchovního mohl být jen výjimečně doplněn solidnější mzdou ženy. Obavy z pauperizace při zvyšující se inflaci nebyly přehnané.

14. Ekonomické problémy zahrnují stesky na výši platů a příjmů duchovních, nedostatek mzdových fondů, který znemožňoval obsadit vakantní fary, finanční závislost na státu a svázané církevní rozpočty i tam, kde je farnost nebo sbor soběstačný, problémy s údržbou budov, získáváním budov a místností pro bohoslužebné účely, potíže se zvládáním práce ve vzdálených farnostech bez vozidla, zvláště v pohraničí apod.

Otázka č. 3.

Měla předlednová politika některé dobré stránky, které by bylo třeba zachovat?

Odpověď	Nekatolické církve		Římsko-katolická církev
	abs.	%	abs.	%
NIC	239	52	385	61
NĚCO	208	45	237	38
MIMO otázku	10	2	9	1
Hospodářské zabezpečení	78	17	79	13
Údržba budov	26	6	87	14
Zrovnoprávnění	79	17	0	0
Spolupráce, mír	32	7	43	7
Očista	20	4	22	3
Různé	31	7	47	7

Odpověď	Pravoslavní		Evangelíci		Malé církve		Československá
	abs.	%	abs.	%	abs.	%	abs.	%
NIC	7	32	107	60	48	46	77	50
NĚCO	15	68	63	36	56	53	75	49
MIMO otázku	0	0	7	4	1	1	2	1
Hospodářské zabezpečení	9	40	17	10	15	14	37	24
Údržba budov	5	23	12	7	3	3	6	4
Zrovnoprávnění	5	23	17	10	32	30	25	16
Spolupráce, mír	1	5	12	7	7	7	12	8
Očista	0	0	11	6	4	4	5	3
Různé	1	5	10	6	4	4	15	10

Otázka doplňuje předchozí a umožňuje osvětlit církevní politiku z positivní stránky. Avšak 57 % všech respondentů odpovídá záporně: „nic“ – „žádné“ – „nevzpomínám si“ –„nevím o nich“ – „neznám“ – nebo proškrtnutím otázky. Uvádím několik příkladů:

· „Při nejlepší dobré vůli nenalézám žádnou dobrou stránku. Způsobila státu velké škody v oblasti mravní i kulturní. Hrubě a necitlivě ochromila důležitý úsek národního života“ ŘK

· „Žádné a pro nikoho“ EV

· „Má to být žert?“ EV

· „Nevím o žádných. Podkopala u řady duchovních jejich upřímný vztah k socialismu“ ČSL

Přesto v souboru duchovních pravoslavných, československých a menších protestantských církví polovina nebo více než polovina nalezla na předlednové církevní politice (či jejích důsledcích) nějakou kladnou stránku. U pravoslavných se nejvýrazněji projevuje uznání za hospodářské zabezpečení církve, u malých evangelických církví hraje největší roli v pozitivních posudcích zrovnoprávnění církví, u československých obě položky, i když méně výrazně.

Nejkritičtější postoj k předlednové církevní politice mají duchovní církve římskokatolické a českobratrské evangelické. Římským katolíkům zrovnoprávnění nepřineslo žádná pozitiva, a zůstávají tudíž jen dvě významnější věci, které je mohly zajímat: zabezpečení duchovních a udržování budov ze státních prostředků. Ani tato opatření nejsou hodnocena příliš často a jednoznačně. Římskokatolická církev, které byl zestátněn velký pozemkový i jiný majetek, chápe státní zabezpečení jako samozřejmou povinnost, něco jako převzetí patronátních závazků.

· „Při znárodnění církevního majetku bylo jen spravedlivé a zákonné, aby prvotní praxe hospodářského zabezpečení zůstala zachována“ ŘK

Nejníže hodnotí finanční podporu ze strany státu evangelíci všech denominací. Cítí zde nebezpečí závislosti a projevují snahu omezit ji na nejmenší míru.

Ostatní uváděná pozitiva (kromě prvních tří) jsou statisticky bezvýznamná. Je jim však třeba věnovat pozornost, protože mohou upozornit na politicky významné aspekty.

1. Hospodářské zabezpečení církví

Z opatření, která duchovní hodnotí v podstatě pozitivně, patří na první místo hospodářské zabezpečení církví, tj. plat, důchody, nemocenské pojištění, kněžské domovy a ústavy, příspěvky slabým farnostem, povinné zabezpečení farských hospodyní apod.

· „Převzetí výplaty platů církevních zaměstnanců státem (zprvu odpovídaly platy studijní přípravě duchovních, ale postupem času se dostavila degradace duchovenských platů na nejnižší až urážející úroveň)“ ČSL

· „Zpočátku ano: opravdové hospodářské zabezpečení církví (kněží, bohoslužeb, budov). Z toho však zůstaly jen trosky podobné almužnám, které se nakonec ani nepřidělovaly podle potřeby, ale…“ ŘK

· „Finanční zabezpečení duchovních (i když nedostatečné), krytí potřeb farností – zvláště v pohraničí“ ŘK

2. Údržba církevních objektů

Poměrně vysoký počet respondentů uvádí jako kladný moment, který je třeba v každém případě zachovat, státní příspěvek na údržbu historických památek a církevních budov.

· „Státní příspěvky na udržování církevních objektů, zvláště v chudších krajích“ ŘK

· „Finanční pomoc při opravách a údržbě církevních památek a objektů“ ŘK

3. Zrovnoprávnění církví

Krok, který byl velmi pozitivně hodnocen všemi nekatolickými církvemi, bylo zrovnoprávnění církví před zákonem. Duchovní menších protestantských církví jej uvádějí vůbec na prvním místě.

· „Rovnost církví. Zrovnoprávnění všech církví“

· „Byla proklamována rovnoprávnost církví. Došlo k zřízení státních bohosloveckých fakult jednotlivých církví“ ČSL

· „Nebyla možná rozpínavost velkých církví vůči církvím malým“ ČSL

4. Spolupráce se státními orgány, práce pro mír

Určitá část duchovních hodnotí kladně spolupráci státních a církevních orgánů v minulém období.

Častěji se objevuje myšlenka, že principy, na nichž byl uspořádán vztah státu a církví, nejsou nesprávné. Ústavní svobody a zákony by byly dobré, kdyby se dodržovaly. V této souvislosti se také konstatuje jako pozitivum, že nebyla provedena odluka církve od státu.

Řada respondentů vítala se zájmem besedy a konference na národních výborech, seznamování duchovních s celospolečenskými problémy, informovanost. Důvod obliby těchto akcí byl někdy méně státotvorný, než bylo žádoucí:

· „Schůze mírového výboru na vikariátech, takže se kněží mohli sejít bez obav z podezření, že se scházejí k protistátní činnosti“ ŘK

Ve výčtu kladů předlednové církevní politiky nechybí ani ocenění porozumění a pomoci slušných církevních tajemníků.

· „Církevní tajemníci mnohde dobře plnili své poradní funkce pro kněze v duchovní správě. To by mělo zůstat.“ ŘK

· „Pomoc církevních tajemníků kněžím při osobních záležitostech“ ŘK

Jako duchovním přiměřená a smysluplná aktivita byla hodnocena mírová práce jak doma, tak účast na mezinárodních stycích pro mír.

· „Kněží byli vedeni ku práci na poli míru, ovšem měla se více uplatňovat zásada dobrovolnosti a schůze Mírového hnutí neměly být zatěžovány pojednáváním o tom, co jsme si mohli přečíst v tisku“ ŘK

V katolickém prostředí je s problémy mírové práce nerozlučně spjata otázka Mírového hnutí katolického duchovenstva, které pro většinu respondentů má velice nedobrý zvuk. V naší otázce, pátrající po kladech předlednového období, se našla slova ocenění i pro toto společenství.

· „Nelze jednoznačně odsoudit Mírové hnutí katolického duchovenstva. Za dané situace, pokud se dalo, přece jen se snažilo hájit zájmy věřících a kněží“ ŘK

Další klad církevní politiky byl podle některých odpovědí v její hotovosti zastat se razantně duchovních, kteří by se dostali do konfliktu se svými konservativními kolegy nebo nadřízenými.

· „Poskytnutí ochrany v případech zneužití církevní moci“ ČSL

· „Záštita pokrokových duchovních vůči autoritativním představeným“ ŘK

· „Omezení vlivu konzervativních kněží“ ŘK

Ani určitá tvrdost nezůstala bez ocenění:

· „Zaveden pořádek a dozor, znemožněno zneužívání náboženství proti socialismu“ ŘK

5. Očista církví

Jako pozitivum pro křesťanství hodnotí někteří respondenti „neplánovaný důsledek církevní politiky, očistu církví a prohloubení náboženského života:

· „Popravdě řečeno útlak vyvolává reakci, a to se projevovalo v hledání větší pravdivosti v církvi“ ČSL

· „Některé pozitivní důsledky v církvi – odbornější studium Písma, vyznavačský postoj věřících“ EV

· „Příležitost osvědčit se věrným. Není to její zásluhou, ale spíše vinou předlednové politiky. A bylo-li by to dobré zachovat, to ví jen Pán Bůh“ ŘK

Hovoří se o prověrce charakterů, odpadu „plev a buržoazie“, dokladu životaschopnosti církví.

6. Různé

Vnější tlak, jemuž byly společně vystaveny všechny církve, vedl také ke sblížení mezi nimi, staré třenice a nevraživosti byly překlenuty nově vzniklou solidaritou.

· „Politický, hospodářský a společenský útlak semkl církve do jednoho houfu, že si byly bližší“ ČSL

Objevují se také poukazy na to, že obtížná situace se odrazila i na mezilidských vztazích uvnitř kléru jednotlivých církví. Dochází k určitému procesu demokratizace, sociální a společenské rozdíly se podstatně zúžily, služební podřízenost musela být v mnoha ohledech nahrazena uvědomělou dobrovolnou kázní. Předlednová politika

· „Smazávala rozdíly mezi hierarchií a řadovým kněžstvem“ ŘK

V některých odpovědích se kvituje jako další pozitivní zkušenost, za níž vděčí předlednové politice, „sblížení s lidmi“.

· „Kněz se dostal mezi věrné a dělníky“ ŘK

Padly přehrady dané různým stavem a způsobem života. Vzpomíná se na zážitek života s vězni.

Jako pozitivum pro církev se uvádí i odpolitizování a odspolkaření církví.

· „Nutila církev, aby se nevměšovala do politiky, aby si hleděla svého vlastního poslání a to bylo dobře“ EV

Pozoruhodné je, že nemálo odpovědí hodnotí kladně zestátnění církevního majetku (pozemků, event. podniků).

· „Duchovní byli zbaveni starostí o hospodářství – polnosti“ ŘK

· „Socializace půdy náležející Církvi by kromě výjimek byla v podstatě vítanou“ ŘK

· „Církev se stala takovou, jakou měla vždy být – chudou“ ŘK

Duchovní si ve svých odpovědích všímají i záležitostí v podstatě administrativního charakteru. Někteří vítají osvobození od práce s matrikami, konstatují, že byl zaveden pořádek a systém do financí a administrativy farností a zavedeny jednotné předpisy pro všechny.

· „Zavedení pokladních deníků usnadnilo, zpřesnilo a učinilo přehledné hospodaření farních úřadů“ ŘK

Několik katolických duchovních vyzdvihuje možnost výuky náboženství na školách.

· „Výuka náboženství na školách“ ŘK

· „Přiznala zákonem alespoň místnosti ve školách pro náboženskou výchovu“ ŘK

Následují jednotlivé odpovědi, které lze těžko zařadit pod společného jmenovatele (dík za pomoc při restauraci pravoslavné církve po okupační likvidaci, konstatování katolického kněze, že laici dříve nenarušovali autoritu duchovních, a jiného, že bylo snadnější získat souhlas k duchovenské činnosti, a konečně zajímavá, ojedinělá pochvala předlednové politiky za to, že nezasahovala do vnitřních záležitostí církve.

Respondenti poukázali v hodnocení předlednového období i na to, že Leden nepřišel z čista nebe. Všímali si diskusí k problematice náboženství a církví v marxistických kruzích a jejich - byť jakkoliv omezeného – dopadu na praxi:

· „Řada teoretických předpokladů, které se uplatňovaly zejména na vyšší úrovni a v posledních letech před lednem, začala pronikat dolů. Podle nich byla možná spolupráce a podíl duchovních na veřejném dění“ EV

· „Dialog začal už před lednem“ EV

· „V období 20 let zajisté nebyly negativní stránky vždycky stejně intenzivní a byla tu jistě snaha dohovořit se s církvemi a pomoci jim po stránce hospodářské. Zásadně to však byla politika opatrná, omezená, nesnášenlivá, nedemokratická“ EV

Otázka č. 4:

Promítlo se do Vaší práce nějak pozitivně nové pojetí církevní politiky, pocítil jste je nějak osobně?

Odpověď	Nekatolické církve		Římsko-katolická církev
	abs.	%	abs.	%
Negativně	-	-	4	1
Ne, nevyplněno	17	4	34	5
Zatím ne, ale…	15	3	20	3
Pozitivní odpověď	426	93	574	91
Ano	26	6	59	9
Svoboda	120	26	131	21
Jistota, klid	59	13	137	22
Osobní důstojnost	82	18	60	9
Radost z práce	47	10	47	7
Sblížení lidí	36	8	58	9
Uvolnění činnosti	113	25	109	17
Styk s úřady	74	16	66	10
Výuka náboženství	95	21	130	21
Rehabilitace, návraty	30	7	53	8
Výpomoci, laici	19	4	24	4
Veřejná činnost	33	7	21	3
Různé	11	2	22	3

Odpověď	Pravoslavní		Evangelíci		Malé církve		Československá
	abs.	%	abs.	%	abs.	%	abs.	%
Negativně	-	-	-	-	-	-	-	-
Ne, nevyplněno	-	-	7	4	4	4	6	4
Zatím ne, ale…	-	-	6	3	1	1	8	5
Pozitivní odpovědi	22	100	164	93	100	95	140	91
Ano	3	14	5	3	4	4	14	9
Svoboda	4	18	53	31	26	25	35	23
Jistota, klid	3	14	27	15	14	13	15	10
Osobní důstojnost	6	27	26	15	19	18	30	20
Radost z práce	2	9	21	12	7	7	17	11
Sblížení lidí	3	14	12	7	6	6	15	10
Uvolnění činnosti	9	41	47	27	23	22	34	22
Styk s úřady	3	14	37	21	13	12	21	14
Výuka náboženství	8	56	37	21	8	8	42	27
Rehabilitace, návrat	-	-	5	3	18	17	7	5
Výpomoc, laici	1	5	11	6	3	3	4	3
Veřejná činnost	-	-	17	10	9	9	7	5
Různé	-	-	9	5	2	2	-	-

Nová linie v politice vůči církvím a křesťanům byla schválena vedením KSČ v březnu 1968, a tudíž do doby ankety mohla působit méně než tři čtvrtě roku. Zajímalo nás, do jaké míry vůbec pronikla „dolů“ přes všechny filtry zděděných aparátů, stereotypů v hodnocení, předsudků na obou stranách, zajetých praktik a navyklých přístupů. Navíc, aby bylo dosaženo významnějšího obratu, nestačilo vydání směrnic, ale musela ji pochopit nebo alespoň tolerovat veřejnost – jak stranická, tak nestranická. Duchovní sloužící na faře byl tím konečným adresátem změn. Jen on znal plně vlastní situaci a postavení svých farníků. Pokud se reakce respondentů u řady otázek dala zhruba odhadnout, v tomto bodě tomu tak nebylo.

Ve třech dotaznících hodnotili kněží dopad polednové politiky na svoji práci jako negativní, v jednom dalším zněla „Negativně pro mne, positivně pro práci s věřícími“. Všechny uvedené případy jsou z římskokatolické církve a v celkovém vzorku představují 0,3 %.

51 dotázaných odpovědělo, že positivní dopad na sebe a na svoji práci nezaznamenali, nebo nechali rubriku nevyplněnou.

· „Ne.“ „Nepocítil.“

· „Vůbec ne, vše zatím při starém.“ ŘK

· „Malé zmírnění, jinak se nestalo nic.“ Čsl.

· „Ne, protože jsem se nedával ovlivňovat ani dříve církevní politikou.“ EV

35 odpovědí je také záporných, ale respondent současně vyjadřuje naději, že situace se zlepší.

· „Zatím pro malý časový odstup a veliké proměny v životě národa se nové pojetí nemohlo podstatně pozitivně projevit.“ EV

· „Zatím jsem nepocítil, ale jsem přesvědčen, že vývoj bude pozitivní.“ ŘK

Kladnou odpověď dalo 999 duchovních, tj. 92 % respondentů. Po opravě se zřetelem na menší zastoupení ŘK a Čsl ve vzorku zůstává 91 % pozitivních odpovědí, 5 % kategoricky záporných a 3 % záporných odpovědí s vyjádřením nadějí do budoucna.

Jak vypadají kladné odpovědi:

Určitá část duchovních se spokojila s konstatováním, že se nová církevní politika dotkla pozitivně i jejich života a práce, bez dalšího zdůvodňování:

· „Promítlo, pocítil.“ ŘK

· „Ano. Značně pozitivně. Ano!“ ŘK

· „Ano, pocítil jsem je osobně.“ ŘK

Když duchovní vypovídají o tom, jak se leden odrazil v jejich životě, zaznívá nejvýrazněji pocit svobody reálné a realizované, prožitek lidských práv ve všech oblastech, tudíž i v oblasti svobody svědomí, víry, slova, uplatnění vlastní osobnosti.

· „Vrátila život důstojný člověka, vdechla nový život do svobody slova Božího i náboženského tisku, vrátila duchovním i mnohým věřícím radost z práce a chuť k ní a sblížení všech vrstev občanstva. Osobně cítím, že z toho bude mít zisk především naše vlast, stát.“ ŘK

· „Ano, svobodná, pozitivní práce, důvěra ve státní a stranické vedení.“ Čsl

· „Oficiální proklamace KSČ v Akčním programu, že počítá s křesťany v tomto státě jako s rovnými partnery na společném díle, dává pocit uvolněnosti ve sborové práci.“ EV

· „Ano, nové klima, ve kterém je člověk více člověkem. Svoboda projevu zavazuje ještě k větší zodpovědnosti.“ EV

· „Ve vnitrosborovém životě je více vnitřní svobody a více úcty ke státnímu zřízení.“ M

· „Zatím v pocitu větší svobody, a tím i větší zodpovědnosti.“ EV

Spolu s pocitem svobody se vyzdvihuje návrat zákonnosti, přítomnost právního řádu, platného pro všechny. Úleva od trvalého stresu, strachu a nejistoty na každém kroku.

· „Ano. Pocítil jsem osobní úlevu od strachu a naději ve spravedlnost a právní řád.“ ŘK

· „Od jara se cítím zase plnoprávným občanem. Nemusím se obávat udavačů, kteří často nespravedlivě informovali o kázáních, a mohu opět veřejně pracovat jako předseda SPB, člen NF i OV NF.“ M

· „S velikým zadostiučiněním jsem pocítil, že jsme osvobozeni od strachu – že se nám konečně už trochu důvěřuje a že se izolace dost uvolnila.“ ŘK

· „Pocítil jsem vnitřní ulehčení mnohaleté tísně.“ ŘK

· „Cítím se bezpečnější, zdá se mi, že mě bez důvodu nezavřou nebo nepošlou do PTP. Mám pocit, že nastala jakž takž právní jistota.“ ŘK

S pocitem svobody a jistoty se vrací i pocit osobní důstojnosti a platnosti, a tím i plného občanství:

· „Konečně po dvaceti letech jsem pocítil opět, že jsem člověk, a nejen tmář, ohlupovatel a reakcionář i občan republiky druhého řádu.“ EV

· „Osobně: farář přestává být přijímán se shovívavým úsměvem a většinou je brán vážně hned od počátku.“ Čsl

· „Ve veřejnosti je osoba duchovního přijímána daleko pozitivněji, než dříve. Lidé se nebojí jednat s duchovním jako s normálním člověkem…“ M

· „Promítlo se osobně, velmi pozitivně. Republika se stala znovu také mým státem.“ ŘK

· „Osobně jsme se dočkali s manželkou (rovněž duchovní) adopce dítěte, jež nám byla po léta odpírána, protože bychom jako faráři nezajistili výchovu v novodobém duchu; nehledě na to, že jsme v pohraničí veřejně hodně pracovali a přinesli si do … kraje solidní kádrový posudek.“ Čsl

Všechny tyto skutečnosti probouzí větší elán a radost z práce, která se jeví jako smysluplná a uznávaná. Duchovní získal jistotu, že se s ním počítá. I větší pracovní zátěž je hodnocena jako přínos:

· „Vzrostlo vědomí užitečnosti a pocit radosti z práce.“ EV

· „Volnost aktivity církve nutí ke zvýšené osobní aktivitě.“ EV

· „Ano. Po lednu se mi pracuje mnohem lépe, s větší chutí a radostí, poněvadž vidím větší úspěchy v práci. Nemusím se bát projevit svůj osobní názor a nemusí se bát ani věřící.“ ŘK

· „Pocit, že společnost i se mnou počítá.“ ŘK

· „Více práce, což vítám.“ ŘK

Nové klima se nedotýká jenom duchovních nebo jenom věřících, ale všech členů naší společnosti. Větší volnost každého má za následek i větší vzájemnou důvěru a úctu, přehrady mezi lidmi se zmenšují.

· „Ano, slibný závan ovzduší důvěry.“ M

· „Je důvěra věřících ke knězi a kněze k věřícím.“ ŘK

· „Radostí, uvolněním, svobodnějším ovzduším, v jakém jsme začali opět žít v podstatě všichni občané tohoto státu.“ EV

· „Velmi. Osobně jsem byl a ještě jsem velmi nadšen, zvláště také tím, že zde poznávám mnoho jevů velmi blízkých křesťanským akcentům v pojetí společnosti a politické angažovanosti. Začal jsem si rozumět s mnoha lidmi, zvláště také s mnoha dobrými komunisty. Podnítilo mne to ke studiu.“ EV

Značná část respondentů konstatuje s uznáním, že přestalo trapné poručníkování a zasahování do vnitrocírkevních záležitostí ze strany státních činitelů, což v jejich každodenní práci znamenalo značnou úlevu:

· „Vztah úředních činitelů k duchovním vůbec. Kontrolní tlak polevil, nemusel jsem každou maličkost hlásit.“ M

· „Zmizel pocit téměř feudální závislosti na státních úřadech (žádost o povolení při kázání kolegy z jiné obce apod.), zmizela atmosféra strachu.“ Čsl

· „Uvolnění, méně direktivy.“ ŘK

· „Zatím uvolnění a slušnější jednání s duchovními ze strany světských úřadů – volnější osobní i služební pohyb duchovních ve výkonu jejich povinností.“ Prav

· „Přestalo šikanování duchovních, špatná kádrová politika.“ Prav

· „Větší volnosti v práci bez zbytečného dotazování v každé maličkosti. Dále v tom, že církev se může podle našeho vyznání vnitřně organizovat a nemusí trpět někdy nesmyslnými omezeními.“ M

· „Osobní život beze strachu, klid ve škole i ve farnostech, možnost působení i v jiných farnostech bez stálého žádání o státní souhlas. Umožnění normálních kněžských schůzí.“ ŘK

Tím, že se státní orgány přestaly vměšovat do církevních záležitostí, pokoušet se „řídit“ a usměrňovat něco, co se samou podstatou takovému komandování musí vzpírat, vznikl předpoklad k vztahu otevřenosti a důvěry mezi složkami dosud antagonistickými.

· „Máme možnost jednat se státními orgány pro věci církevní otevřeněji a setkávat se s větším porozuměním.“ EV

· „Ano, církevní tajemník mne už ničím neobtěžuje a jedná se mnou jako s každým jiným normálním člověkem.“ M

· „Ano. Více důvěry a lepší kontakty ze strany státních orgánů.“ ŘK

· „Nové pojetí církevní politiky oceňuji pozitivně proto, že vztah církve a státu se do značné míry stal vztahem dvou rovnocenných partnerů a že je možné mluvit o spolupráci, jež vyvěrá ze vzájemné důvěry. Heslo: ‚Jsme s vámi, buďte s námi’ není pro mne prázdným slovem, ale programem.“ EV

· „Duchovní z velké části přijali „polednový“ režim za svůj a pracovali k jeho posílení.“ EV

· „Teprve polednová změna způsobila přímo zázračný obrat. Vláda Dubčeka, Černíka a Svobody má 100% důvěru, ale i lásku všech vrstev – která vláda to o sobě může říct?“ ŘK

Z konkrétních opatření po lednu duchovní nejvíce oceňují možnost volné výuky náboženství, kontaktu s dětmi věřících a mladými lidmi.

· „Mohu bez vyhrožování ohlásit náboženskou výuku dětí.“ ŘK

· „Možnost vyučování všech těch, kteří o to stojí.“ ŘK

· „Ano, je to zvlášť patrné v náboženské výuce mládeže. Po lednu se lidé najednou přestali bát. Mnozí ze zbabělosti neposílali děti na náboženství, protože se jim říkalo ve škole, že jejich dítě se nikam nedostane, bude mít špatný posudek – a vůbec takové dítě bylo jako černá ovce.“ ŘK

· „Zvýšil se velice počet přihlášek žáků do náboženství, poměr mezi učitelstvem a mnou se stal přátelštější.“ M

Na základě rehabilitací se vrátila řada duchovních do duchovní služby a byly navráceny souhlasy k činnosti i v případech, že je státní orgán odebral z „disciplinárních důvodů“. To se neodrazilo jen na osudech rehabilitovaných, ale i na situaci duchovních, kteří museli dříve – spolu s vlastní – obhospodařovat vakantní fary a měli tak na starosti neúnosně velké, nezvládnutelné teritorium.

· „Mohl jsem se vrátit po 18 letech zpět do duchovní služby.“ ŘK

Fatal error: Maximum execution time of 90 seconds exceeded in C:\webs\snem.cirkev.cz\download\Kadlecova.htm on line 8884