Úvodní modlitba k setkání

Pane, náš Bože,

pomoz nám nyní s otevřeným a zbožným srdcem

vstoupit do tichého dialogu s Tebou.

Nauč nás v pokoře naslouchat,

co Duch říká církvi i každému z nás.

Daruj nám postoj bdělých a věrných služebníků:

„Zde jsem, Pane, volal jsi mne!

Mluv, Pane, Tvůj služebník poslouchá!“

„Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:

jistě mluví o pokoji pro svůj lid…

Jistě je blízko jeho spása…“

Denní modlitba za sněm

Všemohoucí Bože, Otče, Synu a Duchu svatý,

vyslyš naše hlasy a pomoz církvi v naší zemi

k oživení víry a růstu Tvého království.

Dej, ať sněm a všichni,

kdo se na něm podílejí,

poznají sílu Tvé milosti a pomoci.

Pomoz nám moudře poznávat Tvou vůli,

ukaž nám cesty, po kterých máme jít,

veď svůj lid a žehnej mu na každém kroku

v tomto velikém úsilí,

aby se Tvá církev stala živým nástrojem

evangelizace a obnovy,

světlem světa, kvasem a solí země

ke Tvé slávě a k posvěcení všech věřících.

Amen.

(Nemocní mohou připojit):

Své bolesti i slzy, své úzkosti i naděje,

všechno těžké i požehnané, co patří k mému kříži,

chci obětovat z celého srdce za církev, za Svatého otce,

za naše biskupy, kněze a jáhny

a za všechny služebníky církve

a za dobré ovoce plenárního sněmu církve v naší vlasti.

(„Žehnáme denně všem, kdo zařadí tuto prosbu do svých denních modliteb.“

Vaši biskupové)

osvátný sněm naslouchá Božímu slovu se zbožnou úctou a hlásá s plnou důvěrou veden slovy svatého Jana: „Zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a zjevil se nám. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli s námi společenství. Naše společenství je totiž s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem“ (1 Jan 1,2-3). Proto navazuje na Tridentský a První vatikánský koncil a zamýšlí předložit pravou nauku o Božím zjevení a o jeho předávání, aby celý svět slyšel poselství o spáse a uvěřil, vírou dospěl k naději a nadějí k lásce. (Srov. sv. Augustin, De catechizandis rudibus)

P

Z předmluvy k Věroučné konstituci o Božím zjevení

Vážení animátoři a všichni členové sněmovních kroužků,

Přípravná komise Vám předává další pracovní materiál, v pořadí již třetí, s tematikou Bible. Základním textem je nyní Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum.

Podkladem pro základní text kapitol je pastýřský list Italské biskupské konference z 18.11.1995. Na přípravě textu se pod vedením doc. ThDr. Ladislava Tichého podíleli členové odborné komise Tématické sekce: ThDr. Jaroslav Brož, ThDr. Josef Hřebík, doc. ThDr. Petr Chalupa, a ThLic. Ladislav Heryán, oddíl o Písmu svatém v posvátné Tradici dodatečně zpracoval ThLic. Richard Machan.

Pastorální sekce doplnila odstavce z katechismu, případné úryvky a komentáře, malý vysvětlující slovníček, opatřila text okruhy otázek a připojila úvodní texty. Duchovní sekce přidala meditace nad biblickými texty a přímluvy ke každé kapitole, které jsou doporučeny jako doplnění k modlitbě při setkání sněmovních kroužků. Samozřejmě si můžete modlitbu při setkání připravit sami.

Téma tohoto materiálu se může na první pohled zdát dost jednoduché. Písmo většina z nás zná, setkáváme se s ním v liturgii, ve společenství, čteme a rozjímáme jej. Přesto nyní využijme příležitost k zamyšlení nad naším vztahem k živé tradici církve, k Ježíši Kristu jako osobnímu Pánu a Spasiteli. Písmo svaté nám může poskytnout ono „nesmírně cenné poznání Ježíše Krista“ (srov. Flp 3,8) a den za dnem tak proměňovat život náš i celého našeho společenství.

NOVINKA V tomto pracovním sešitě nenaleznete náměty k okruhům, jen některé otázky byly více rozvedeny podotázkami. Místo toho celý text rozdělen na 29 odstavců. Je možné vybrat si jeden nebo více odstavců a vyjádřit se přímo ke konkrétní části textu – ať už popisem Vaší vlastní situace, návrhem na řešení, vlastním příspěvkem nebo doplněním tématu apod.

Prosíme, vždy uvádějte číslo odstavce, ke kterému se vyjadřujete. Aby se toto číslo dalo odlišit od ostatních, pište vždy před číslem odstavce písmeno B (Bible), tedy například chcete-li se vyjádřit k odstavci 12, napište jako označení B12. Dále jsou za každou kapitolou připojeny okruhy otázek, jako tomu bylo v předešlých sešitech. Ty číslujte ve svých zápisech tak, jak jste byli doposud zvyklí.

Po dva roky jsme již pracovali s dokumenty II vatikánského koncilu. V sekretariátu PKPS se sešlo mnoho zajímavých zápisů, které jsou postupně zpracovávány a předkládány odborným komisím. Tato zpětná vazba, kterou Vy, animátoři a členové sněmovních kroužků, poskytujete Přípravné komisi, je velmi důležitá pro práci a přípravu předloh pro vlastní jednání sněmu.

Přípravná komise si je vědoma, kolik času a námahy jste museli věnovat tomu, aby se v pražské kanceláři sněmu sešlo na tisíce zápisů z celé republiky. Zatím se Vám může zdát, že se nic neděje. Máte-li obavu, že Vaše zápisy nikdo nečte nebo se jen archivují, jsou Vám na intenetu k dispozici analýzy za rok 1999 a brzy přibudou i ty z roku 2000. Též všechny Vaše zápisy jsou v doslovném znění uveřejněny na internetu. V následujícím článku Vás seznámíme s tím, jak pracujeme s Vašimi zápisy, které nám zasíláte.

Zpracovávání zápisů z materiálu Církev a svět

V roce 1999 jsme obdrželi 1450 zápisů ze sněmovních kroužků; jde o úžasný materiál, bohatý na názory, kde jste se otevřeně a zodpovědně snažili odpovědět na dané otázky.

Jednotlivé diecéze byly analyzovány samostatně. Pro každou z nich bylo vytvořeno 12 souborů A1 -A12, ve kterých jsou zaznamenány všechny názory, které na dané téma v diecézi zazněly. Každý názor je označen číslem zápisu, ze kterého pochází, je tudíž možné v případě zájmu nalézt a přečíst zápis celý.

Pro větší přehlednost byla vytvořena také analýza podle klíčových slov, ve které naleznete nejčastější názory, které se objevily ve všech diecézích. Je zpracována do tabulek A1 - A12, ve kterých jsou shrnuty odpovědi na zadané otázky; každá tabulka ukazuje konkrétní odpověď, počet odpovědí v jednotlivých diecézích i jejich celkový počet.

V roce 2000 jsme obdrželi 1522 zápisů, diecéze byly opět analyzovány samostatně. Pro větší přehlednost byl vytvořen souhrn nejčastějších odpovědí, který vzhledem k množství a detailnosti otázek nebyl zpracován do tabulek. Dozvíte se v něm, které názory nejčastěji zazněly a jejich celkový počet.

Součástí analýz jsou také různé statistické tabulky a grafy, které se zabývají počtem zápisů v diecézích, četností probírání témat, četností odpovědí atd.

Několik otázek a odpovědí okolo přípravy Plenárního sněmu v ČR

Co je vlastně cílem sněmu?

Sněm si klade za cíl podnítit věřící, aby se začali o církev aktivně zajímat, probudit v nich odpovědnost za církev a vědomí, že jsou a mají být její aktivní součástí. Dále jde o prohloubení povědomí věřících o tom, jak dnes církev chápe sebe samu a své poslání, o tom, jaký mají oni úkol a místo v církvi i ve společnosti – poznáním koncilního a pokoncilního učení církve. Žádoucím důsledkem je také vytvořit prostor komunikace ve farnostech a nejrůznějších místech, kde žije církev. Tímto způsobem je potom možno otevřít, formulovat a někdy i řešit konkrétní lokální problémy.

V neposlední řadě je ale úkolem sněmu dát prostor všemu Božímu lidu, aby měl podíl na stanovení priorit, základních směrů a cílů pro život české církve v příštích desetiletích. Lumen gentium v odstavci 12 pozoruhodně hovoří o účasti Božího lidu na Kristově prorockém poslání a nadpřirozeném smyslu pro víru celého lidu těmito slovy: „Svatý Boží lid má také účast v Kristově prorockém poslání…“ a „Celek věřících, kteří mají pomazání od Svatého, se nemůže mýlit ve víře. Tuto svou neobyčejnou vlastnost projevuje prostřednictvím nadpřirozeného smyslu pro víru celého lidu, když od biskupů až po poslední věřící laiky dává najevo svůj obecný souhlas ve věcech víry a mravů.“ Jednoduše řečeno, cílem je umožnit celému Božímu lidu uplatnění jeho prorockého poslání.

Proč plenární sněm ?

Ještě jednou si připomeňme, proč je vlastně sněm svoláván. Situace církve v naší zemi v období komunismu neumožnila svolat ani diecézní, ani plenární sněm, aby se také u nás uskutečňovaly záměry II. vatikánského koncilu. Proto je nyní zapotřebí, aby i v našich zemích bylo uskutečněno to, „co Duch praví církevním obcím“ dnes (srov. Zj 2-3), aby tak mohly být rozvinuty závěry ekumenického koncilu, totiž přiblížení života církve potřebám doby i současné společnosti podle „znamení časů“ (Mt 16,3), aby tak naše církev lépe odpovídala na touhy a hledání našich současníků. Proto se biskupové rozhodli svolat také v naší zemi plenární sněm.

Aby naše církev mohla splnit tento náročný úkol, musí se na něj důkladně připravit. Musí si být vědoma toho, že příprava a průběh sněmu bude procesem dlouhodobým, mnohaletou systematickou a odvážnou prací všech, kteří se chtějí zúčastnit na obnově naší církve a přejí si její dobro.

V přípravném procesu si chceme nad materiály Přípravné komise klást otázky. Na Vašich odpovědích bude také záležet úspěšnost sněmovního procesu. Neptáme se pouze po potřebách, ale také po Vašich impulsech a návrzích na řešení Vašich problémů. Proto se každý věřící a společenství musí ptát před Boží tváří v první řadě sebe sama: Co mohu udělat já a co můžeme udělat my u nás pro uskutečnění pokoncilní obnovy církve? Při tomto hledání bude třeba rozlišovat mezi aktuálními a dlouhodobými záležitostmi. Avšak na všechny je třeba hledat odpověď a nevyhýbat se nepříjemným otázkám. Při hledání je také třeba stále znovu objevovat stará a nově krystalizující centra víry právě ve Vašich sněmovních kroužcích, ale také zkoumat zkušenosti i jiných církví.

V průběhu sněmovního procesu je proto třeba zaručit každému svobodu vyjádření k tomu, co souvisí s blahem církve. Také činnost Vašich sněmovních kroužků by měla vést už v přípravné fázi sněmu k oživení církve a duchovní dimenze společnosti.

Diskuse ve Vašich kroužcích musí být doprovázena a podporována duchovní přípravou a modlitbami, neboť jsme si všichni velmi dobře vědomi mezí našich lidských sil a poznání. Naše společná práce při přípravě Plenárního sněmu musí být určována vědomím Boží pomoci a lásky, aby tak celý sněmovní proces byl nasměrován k duchovní obnově naší církve. Jako celý náš křesťanský život, i setkávání našich sněmovních kroužků musí prozařovat základní myšlenka: co právě ode mne Bůh očekává, jaké dary mi dal a jak je mohu využívat pro dobro všech.

Proč sněmovní kroužky ?

Proto je také zapotřebí, aby se nadále formovaly další sněmovní kroužky, zejména tam, kde mají být ustanoveny podle jednacího řádu; na biskupstvích, provincialátech, vikariátech, kněžských seminářích a teologických fakultách. Každý kněz a představený řeholní společnosti, hnutí či církevní instituce by se měl účastnit práce ve sněmovním kroužku. Zakládejte si sněmovní kroužky všude tam, kde chcete přispět k obnově církve, zejména ve farnostech a řeholních domech. Ty kroužky, které jsou už ustanoveny, ať pokračují a zintenzivňují svou činnost. Na jejich setkání ať jsou vítáni všichni, kteří se chtějí vyjádřit k tomu, co přispívá k blahu naší církve, a chtějí pomoci řešit její situaci. Přípravná komise zpracovává pro sněmovní kroužky materiály a registruje jejich animátory (vedoucí sněmovních kroužků). Činnost sněmovních kroužků v určité oblasti sleduje moderátor, který mimo jiné shromažďuje zápisy ze sněmovních kroužků a předává je v přípravné komisi k dalšímu zpracování.

Moderátoři jsou členové přípravné komise, kteří pečují o animátory v jednotlivých diecézích, řeholních společnostech a skupinách mládeže. Optimální počet členů sněmovního kroužku je 6-10. Animátor moderuje jeho činnost podle navrženého Průběhu setkání (str. a metodiky ABC Chování, jednání a komunikace). Animátor by měl mít být dobře seznámen s učením církve a být zběhlý v řízení diskuse zasedání. V jedné církevní instituci může z důvodu více názorových orientací nebo velkého počtu zájemců vzniknout i více sněmovních kroužků. Členem příslušného sněmovního kroužku se může stát každý zájemce o přípravu a činnost sněmu.

Co dělají sněmovní kroužky ?

Sněmovní kroužky mají podnítit a shromáždit lidi, svěřit jim důvěru a spoluzodpovědnost za situaci naší církve. Podklady, které jsou pro ně k dispozici, mají poukázat na důrazy koncilního a pokoncilního chápání církve. Sněmovní kroužky se potom samy stávají prostorem pro setkávání, sdílení, společné přemýšlení a komunikaci, a někdy i pro řešení konkrétních místních problémů. Sněmovní kroužky mají být tvůrčím prostředím, z něhož mají přijít nové zásadní podněty pro místní společenství stejně tak jako pro celou národní církev. Proto také mají sloužit ke vzdělávání věřících a porovnávání ideálu a skutečnosti v tom, v čem se kroužky cítí kompetentní. Tento materiál si klade za cíl být k tomu užitečnou pomůckou.

Práce sněmovních kroužků je rozdělena podle sněmovního procesu do tří fází: formační, přípravné a sněmovní.

Úkolem formační fáze bylo seznámit se s  obsahem nejdůležitějšího koncilového dokumentu Lumen gentium v materiálu pro sněmovní kroužky pro rok 1999 a provést jeho reflexi v meditaci a v diskusi. Cílem této formační fáze bylo naučit se společně naslouchat Božímu hlasu, pracovat s církevním dokumentem, s formulováním problémů v diskusích, hledáním jejich řešení a písemným zápisem či příspěvkem pro přípravnou komisi. Ty pak byly využity ve shrnutí a staly se podkladem zprávy pro biskupskou konferenci.

Přípravná fáze začala pro sněmovní kroužky prací s materiálem O církvi (2000), následoval text Církev a svět (2001). Analýzy všech Vašich zápisů budou opět významným podkladem pro obsah sněmovních předloh.

Ve sněmovní fázi budou sněmovní kroužky připomínkovat projednávané předlohy. Jejich reakce budou zohledněny v konečném usnesení.

Co je smyslem tohoto materiálu ?

Smyslem tohoto materiálu je získat popis skutečnosti z vašeho farního či řeholního společenství, z vašeho sněmovního kroužku, který poslouží pro poznání té tématiky, která by podle Vás měla být projednávána na plenárním sněmu. Důležité jsou také Vaše názory a návrhy na řešení popsané skutečnosti. Vaše zápisy budou podkladem pro zpracování sněmovních předloh. Kromě toho je jednotlivé sekce přípravné komise použijí při své práci – informační sekce pro informaci veřejnosti, duchovní sekce pro formulaci modliteb při řešení vzniklých otázek. Také mohou být poskytnuty všem sněmovním kroužkům pro vzájemné seznámení a inspiraci. Tato komunikace má sloužit k oživení naší církve a k řešení jejích problémů na Plenárním sněmu

Různé kroužky pracují různým způsobem, také očekávání od sněmovního procesu jsou různá. Snažili jsme se proto připravit takový materiál, který by umožňoval a podporoval tuto rozmanitost přístupu a práce v jednotlivých kroužcích. Smyslem materiálu je také inspirovat sněmovní kroužky k diskusi a dialogu. Proto jsme zařadili řadu podnětů ke každému okruhu – ty jsou ovšem pro animátory pouze nabídkou. Sněmovní proces se může a má pro naší církev stát tolik potřebnou školou dialogu.

Tento materiál má tedy být celkovým námětem k dialogu:

· Abychom dokázali najít správnou cestu do budoucnosti, musíme pravdivě poznat situaci, ve které se nacházíme. Naše společenství jsou ovlivněna dlouhou dobou nesvobody i překotnými změnami posledních let. Jaká situace byla v našem místním společenství dosud?

· Při četbě a rozjímání základních dokumentů II. vatikánského koncilu jsme poznali velikost, krásu a důstojnost církve – mystického těla Kristova. Víme ale, jak nesnadno se ideál, který nám předložili koncilní otcové, promítá do každodenního života Božího lidu. Aby církev věrně následovala svého Pána, je třeba aktivní a odpovědná účast každého křesťana. Co tedy mohu udělat já (my) u nás, v naší konkrétní situaci pro realizaci závěrů Druhého vatikánského koncilu?

· K tomu, abychom byli opravdovým znamením spásy a Boží lásky, nestačí jen naše aktivity. Je třeba proměňovat i srdce věřících. Co je nutné změnit v nás samých?

· K obnově církve je nezbytné, abychom po ní opravdu toužili. Nestačí ale jen naše nadšení. Můžeme narazit na mnohá omezení, daná možnostmi naší církve. Co potřebujeme pro to, aby naše společenství mohlo žít naplno jako součást Božího lidu? Co nám chybí, abychom mohli napřít své síly k obnově v duchu II. vatikánského koncilu? Jaké prostředky, struktury, jakou pomoc potřebujeme? Co pro to můžeme udělat my sami? Co pro to mohou udělat naši duchovní pastýři?

Ke každé kapitole jistě vyvstane spousta námětů, impulzů, otázek i námětů k jejich řešení. Tím více tedy vítáme Vaše zápisy a připomínky, které budou cenným svědectvím skutečného života naší církve a závazným zdrojem pro připravované předlohy.

Jak přistupovat k tvorbě zápisu ?

Kroužkům záměrně ponecháváme plnou tvůrčí svobodu ve způsobu zpracování tématu. Podstatné jsou ovšem okruhy otázek. K nim by mělo jednání vašeho kroužku směřovat. Z každého jednání kroužku byste měli odeslat stručný zápis. Není důležité, zda na jednom setkání proberete všechny okruhy, nebo vám téma zabere dvě nebo tři setkání kroužku. Pokaždé, když uzavřete nějaký okruh nebo určitý odstavec, svou odpověď nebo odpovědi na něj zapište na zvláštní formulář pro zápis ze setkání sněmovního kroužku. V každém musí být popis skutečnosti a případně návrh na řešení, vyžaduje-li podle Vás nápravu či změnu. Zápis má obsahovat vaše názory k okruhu a zkušenost z vašeho společenství, či jeho okolí. Nemusí jít jen o většinový názor kroužku, je vhodné uvést různá stanoviska i podnětný názor jedince. Vaše odpovědi a podněty budou dále zpracovány a budou podkladem pro sněmovní předlohy, podle nichž bude později jednat vlastní sněm.

Ani tyto okruhy samozřejmě nemohou pokrýt celou šíři tématu. Je tedy jistě možné a vhodné uvést v zápisu i další náměty k tématu a další témata a otázky, jimiž jste se v kroužku zabývali a jejichž závěry považujete za vhodné sdělit dále.

Možné přístupy k tématům

Přístup kroužků k tématu může být tedy různý. To je dobré a žádoucí. Některé kroužky jako podklad pro své jednání použijí přímo zpracovaný text přípravné komise, jiné uvítají možnost shrnutí, konkretizace nebo zaostření na určitá témata, či určitý úhel pohledu. Protože každému kroužku by asi vyhovovala trochu jiná podoba shrnutí, rozhodli jsme se nakonec nabídnout vám několik možných přístupů. Je samozřejmě možné, že i přístup jednotlivých členů kroužku bude odlišný – někdo si bude chtít nastudovat co nejvíce, druhý se spokojí s vlastními názory a úvodem, který připraví animátor; někdo bude chtít hovořit o tématu v obecné rovině a druhý bude stát o to jej konkretizovat, a podobně. Pokud se animátorovi kroužku podaří tyto přístupy sladit tak, aby se navzájem doplňovaly, může to být pro kroužek velkým obohacením. Podobně různý přístup v různých sněmovních kroužcích je obohacením pro sněmovní proces.

Pro kroužky a někdy možná i pro jejich jednotlivé členy nabízíme tedy několik možných přístupů:

- těm, kdo mají zájem prohloubit a ověřit své znalosti koncilových dokumentů:

Doporučujeme zejména prostudovat text Věroučné konstituce Dei Verbum, základní text kapitol a další doporučenou literaturu k jednotlivým kapitolám. Spíše orientačně je potom možné se seznámit se shrnutím a podněty. Těm, kdo tento přístup přijmou za svou pracovní metodu, umožní prohloubit své vzdělání, rozšířit svůj pohled na církev a více si uvědomit východiska a hlavní důrazy současného sebepojetí církve. Podklad přípravné komise potom umožní ujasnit si, co nového koncil přinesl a jaké hlavní výzvy pro přítomnost je možno z něj vyčíst. Na tomto základu je možno se promyšleněji a kvalifikovaněji vyjadřovat k jednotlivým tématům a okruhům.

- těm, kdo mají zájem z tématu něco tvůrčím způsobem vytěžit:

Po prostudování zadání přípravné komise doporučujeme určitou dobu nad tématem přemýšlet a „nosit ho v sobě“. Je vhodné skládat si ho do souvislostí se zkušeností vlastního života a s dalšími podněty ze života druhých, z literatury, z tisku a podobně. Stojí za to vyhledat místa, kde o tomto tématu hovoří Boží slovo. Je dobré vše zahrnout do modlitby a meditace. Při tvůrčím promýšlení stojí za to probírat téma s druhými. Těm, kdo tento přístup přijmou za svou pracovní metodu, umožní aktivně si promyslet sebepojetí dnešní církve a přijmout je za své.

- těm, kdo chtějí vztáhnout téma na sebe, svou rodinu, farnost, společenství:

Další možný postup je snažit se vztáhnout téma a jeho hlavní myšlenky na sebe, svou rodinu, farnost, společenství, diecézi a naši církev. I v tomto případě je třeba nejprve prostudovat podklady k tématu, a to v rozsahu, který příslušnému sněmovnímu kroužku vyhovuje. Potom je vhodné si z tématu „vytáhnout“ myšlenky, které se týkají mne (či toho okruhu, o němž chci uvažovat), pokusit se zkonkretizovat je a domyslet. V dalším kroku je na místě uvědomit si skutečnost a porovnat rozdíl. Vyústěním celého postupu by mělo být zamyšlení nad tím, co by se mohlo změnit, a případně i konkrétní rozhodnutí, předsevzetí nebo skutek. U lidí, kteří budou postupovat takto, může být (kromě odpovědí v zápisu z kroužku) hlavním plodem to, že si více uvědomí své místo v církvi a podstatné momenty v rodině, farnosti, společenství a podobně – a také se budou snažit v rámci své spoluodpovědnosti alespoň některé věci proměnit k tomuto obrazu.

- těm, kdo chtějí poměřovat normu ideálu a současnou skutečnost:

Dalším možným cílem může být porovnání skutečnosti s ideálem. Normu nám ukazují dokumenty církve, a proto je třeba se s nimi seznámit, a to v rozsahu, který příslušnému sněmovnímu kroužku vyhovuje. Potom i takový kroužek popíše porovnávání skutečnosti v nejrůznějších oblastech života vašeho společenství, diecéze nebo naší církve s tím, jak by asi měla vypadat. Nad rozdíly je možné se dále zamýšlet, hledat jejich příčiny a hlavně cesty k nápravě. To vše by se mělo objevit v zápisech ze sněmovního kroužku. Tato činnost je důležitá, protože poskytne církvi a jejím představitelům zpětnou vazbu. Bude tak možné poznat rozdíly mezi normou ideálu a skutečností, rozlišit typické od ojedinělého, podstatné od druhořadého a naléhavé od méně naléhavého. Na základě této zpětné vazby, kterou tím představitelé církve získají, bude možno odpovědně rozhodnout o určitých změnách, stanovit priority, uvědomit si nejbolavější místa, vypracovat dílčí dokumenty české církve, například partikulární církevní právo, národní katechismus, pastorační plán a podobně. Ti, kdo budou ve sněmovních kroužcích pracovat tímto postupem, tak napomohou národní církvi k hlubšímu sebepoznání, rozhodnutím a možným nápravám.

- těm, kdo se budou chtít podívat na předkládaná témata ze specifického dílčího aspektu:

Určitě se najdou kroužky a také jednotlivci v rámci kroužků, kteří se budou chtít na celou tematiku dívat ze svého specifického pohledu, a to z titulu své odbornosti, své životní zkušenosti nebo prostě proto, že jim tento aspekt zvláště leží na srdci. Je jistě vhodné se do sněmovního procesu zapojit s odborným vzděláním sociologa, ekonoma, ekologa, psychologa, historika či učitele. Právě tak jistě mohou přijít se specifickými podněty kněží, řeholníci, katecheté, vychovatelé, starší lidé, mládež, rodiče.

- těm, kdo chtějí uplatnit vlastní rozum:

V neposlední řadě je mezi zájemci o sněmovní proces celá řada těch, kdo jsou přesvědčeni, že nemusejí studovat církevní dokumenty, psané někdy teologickou a mnohým nesrozumitelnou řečí, k tomu, aby viděli, co v církvi skřípe, co by se mohlo změnit a na jakých základech je třeba stavět, aby to k něčemu bylo. Tito lidé často vycházejí ze svých bohatých životních zkušeností, které mohou být pro sněm užitečné.

Stojí za to snažit se každému zprostředkovat poselství koncilních dokumentů, protože řadu věcí opravdu formulují jinak, než je vžitá představa. Namátkou jmenujme pojetí církve jako svátosti pro svět, církev jako společenství Božího lidu, všeobecné kněžství, důraz na ekumenismus, poslání laiků, služebný charakter svátostného kněžství, všeobecné povolání ke svatosti atd. Stojí proto za to, aby se kroužky snažily seznámit s tímto poselstvím alespoň v podobě shrnutí. Řada lidí si však po seznámení s koncilními dokumenty uvědomí, že jejich dosavadní představa o církvi souhlasí s těmito dokumenty.

Jsme proto přesvědčeni, že tito lidé mají plné právo i bez studia koncilních dokumentů vyslovit své názory a že by se tímto hlasem měl sněm s plnou vážností zabývat. I vás proto zveme k sněmovnímu procesu a prosíme, abyste se vyslovili k okruhům jednotlivých témat.

Jak může probíhat setkání ?

1. Animátor přivítá členy sněmovního kroužku a zahájí setkání úvodní modlitbou. (viz str. 3) Když se setkáte, vytvořte si pravidla jednání kroužku:

· animátor nebo ten, kdo právě setkání vede, musí dbát jak na dodržení určeného programu, tak na přiměřené časové rozdělení jednotlivých součástí programu. Je také vhodné, aby se ustálila struktura těchto setkání – například podle výše uvedeného schématu – a ta se často neměnila. Pokud si kroužek upraví navrženou strukturu, měl by to udělat tak, aby nechyběla žádná z podstatných částí, tedy: modlitba, chvíle ticha, seznámení se základním textem (kapitolou z dokumentu Dei verbum nebo komentářem), příležitost pro každého účastníka vyjádřit svůj názor.

· stanovte si, za jaké společenství hovoříte, a to pak charakterizujte ve svém zápise: má to být společenství, ve kterém bezprostředně žijete: např. farnost, řeholní dům, hnutí, kněžské společenství ve vikariátu, biskupství, seminář, apod.

· stanovte si zapisovatele z jednání kroužku. Ten zachytí body diskuse na volném papíře a pak po dohodě postupně vyplní příslušné rubriky formuláře zápisu. Dosavadní analýzy zápisů ukázaly, že je nutné, aby byly zápisy formálně pečlivě zpracovávány a přesně označovány. Nedostatky v označení zápisu se ukázaly jako vážná překážka pro další práci s nimi, tedy i pro posouzení, jak bylo téma dříve projednáno, když se např. kroužek chtěl k danému tématu vrátit či je využít k další práci. Počty zápisů a potřeba vyznat se v nich totiž postupně nabývají podobu hromadných dat. A u zpracování hromadných dat je hlavním problémem jejich uchovávání a rozpoznávání. Práce kroužků je dlouhodobá a nemůže být znovu a znovu zahajována; je nutné, aby soustavně pokračovala. Jinak totiž hrozí, že názory členů kroužku a jejich práce přijdou vniveč.

· stanovte si způsob jednání tak, aby bylo skutečně slyšet hlas každého, kdo chce být slyšen, ale také dobu pro vystoupení jednoho každého člena.

· stanovte si dobu pro diskusi – nekonečné diskuse každého odradí. Velmi se doporučuje, aby se předem dohodnutá doba dodržovala.

2. Animátor stručně vysvětlí program setkání. Na jeho téma musí být řádně připraven – ať už je to on nebo někdo jiný, kdo je jím pověřen. To znamená, že bude mít mimo jiné pečlivě přečtenou příslušnou kapitolu z pracovního sešitu Bible a všechny texty k příslušnému tématu (příslušné odstavce, okruhy otázek, nabídku přímluv, popřípadě další literaturu k tématu). Je možné z časových a rozsahových důvodů rozložit jedno téma do více sezení. Animátor určí ty, kdo přečtou jednotlivé texty.

3. Je dobré, aby animátor příslušný text Bible stručně osvětlil např. pomocí nabídnutého komentáře nebo uvedl do souvislosti s celým dokumentem Dei Verbum. Tuto vysvětlující meditaci si připraví animátor (nebo někdo z kroužku).

4. Poté vyzve přítomné ke chvilce ticha, která by měla být věnována modlitbě k Duchu Svatému. Všichni účastníci setkání se pokusí naslouchat jemnému vedení Ducha, a tak se nejlépe připraví na následující diskusi. Celé setkání by mělo bylo vedeno Duchem, ne naším vlastním sobectvím a nedokonalostí, což je samozřejmě ideál, kterého se sice zpočátku těžko dosahuje, ale přesto je velmi vhodné tento aspekt modlitby k Duchu Svatému do setkání kroužku začlenit.

5. Po jejím skončení se může ještě jednou přečíst text nebo přikročit k diskusi.

6. Animátor se s kroužkem dohodne na výběru některého z navržených okruhů, jednotlivého odstavce v textu nebo na dalších otázkách týkajících se tématu. Ty se zapíšou do příslušné rubriky zápisu.

7. Animátor pak vyzve účastníky k popisu, jak se dané téma týká jejich společenství, a to postupně po jednotlivých okruzích a potom konkrétně k popisu současné situace. Otázky jsou ponejvíc orientovány na laické kroužky. Proto je vhodně přizpůsobte podle charakteru vašeho kroužku (kněžský, řeholní, mládežnický apod.). Některé otázky Vám mohou chybět; doplňte je a zodpovězte. Popisy mají být stručné a výstižné.

8. Poté vyzve animátor účastníky k formulaci návrhů na řešení případných problémů a kdo za to má nést zodpovědnost. Při hledání zodpovědnosti mají mít účastníci na mysli tzv. princip subsidiarity, tj. problémy začít řešit zdola. Tzn. Co můžeš vyřešit sám, nechtěj po představeném. Stručné a výstižné shrnutí názorů na řešení problémů a zodpovědnost za ně zapíše animátor do příslušného formuláře.

9. Diskutujte o každém okruhu a návrhu na řešení pokud možno zvlášť a zaznamenejte je na příslušné místo formuláře zápisu. Po uplynutí času diskuse shrne animátor hlavní body, ke kterým se dospělo. Pokud to kroužek bude považovat za důležité pro jednání sněmu, zapíše i problémy místního charakteru, aby bylo možné se buď k nim vrátit v dalších setkáních, nebo je použít jako inspiraci pro život farnosti.

10. před koncem setkání se dohodněte na tom,

· jakým způsobem bude dopsán a ověřen zápis z jednání, např. zapisovatel získá pověření, aby tento zápis zpracoval a při další schůzce se schválí, pokud již tak neučiníte na místě.

· jaké bude příští téma, jaká je pro ně navrhovaná literatura, případně si rozdělit, kdo jakou část do příště zpracuje a podá zprávu, nebo jak se všichni připraví na další projednávání.

11. Všichni se pak na chvíli ztiší a setkání zakončí modlitbou. K tomu lze použít přímluv uvedených pro jednotlivá setkání nebo vlastní přímluvy účastníků či kombinaci obojího, případně vhodné přímluvy z breviáře a vše se ukončí modlitbou Páně a modlitbou za sněm na str. 3; následuje zpěv, znamení kříže. Je-li na setkání přítomen duchovní, udělí závěrečné požehnání

Jak vyplnit zápis ?

1. Po setkání sněmovního kroužku animátor zajistí zápis z jednání. Zápisy ze sněmovních kroužků zpracujte v elektronické formě na jednotných přiložených formulářích, aby byla možná jejich archivace v kroužcích, u moderátorů, na sekretariátu a internetu, aby se zápisy daly současně využít ve všech sekcích přípravné komise. Animátoři proto dostanou od svých moderátorů formuláře zápisů v elektronické formě na disketě.

2. Číslo moderace a číslo kroužku vyplní zapisovatel podle informace od moderátora, který tato čísla přidělí.

3. Pro každé jednání vyplníte zvláštní formulář, který bude označen pořadovým číslem jednání.

4. Nový formulář také vyplňte pro každý okruh tématu, popř. každý zvolený odstavec textu. Bude-li více okruhů nebo odstavců projednáno v jednom zasedání, či nebude-li stačit jeden formulář na jeden okruh, popř. odstavec, vyplňte více formulářů a označte je pořadovým číslem v rubrice strana zápisu.

5. Formulář bude obsahovat jedno číslo tématu a okruhu (odstavce), který kroužek ve svém jednání projednával.

6. Má-li kroužek zájem pracovat na nějakém vlastním námětu, okruhu či přímo tématu, vypíše námět slovy.

7. V odpovědi na dané téma se popíše v každém případě popis skutečného stavu a co si o něm myslíte. Pokud se jedná o problém a napadá Vás nějaké řešení, zapíšete také návrh na řešení.

8. Cílem zápisů je získat co nejúplnější a nejkonkrétnější podklady o skutečném stavu, mínění, potřebách a návrzích na řešení event. problémů. Aby mohly být zápisy zpracovány, je žádoucí zapisovat odpovědi svědomitě, zodpovědně, věcně, výstižně a stručně.

9. Zápisy vždycky předávejte v jedné kopii svému moderátorovi v elektronické formě. Proto si zapisovatel zařídí přístup k PC. Nebude-li to možné, pak zašlete zápis na kvalitním papíře na psacím stroji s čistými typy, aby ho mohl počítač přečíst. Nemá-li moderátor e-mail a animátor ano, zašle animátor zápisy v elektronické formě na sekretariát a moderátorovi na papíře.

Jak se zápisy zpracují ?

Moderátoři budou zápisy evidovat a pořizovat průběžně evidenci projednávaných témat a odpovědí na okruhy. Moderátor po čtvrt roce předá vyhodnocení těchto skutečností do sekretariátu přípravné komise.

Moderátoři budou rovněž předávat jednu kopii všech zápisů do sekretariátu přípravné komise. Každý moderátor si zařídí přístup k e-mailu, kam bude dostávat zápisy v elektronické formě od animátorů. Ty pak bude průběžně zasílat společně s papírovými zápisy sekretariátu.

Moderátoři rovněž oznámí do sekretariátu přípravné komise, že projednávání daného dílčího tématu z materiálu Bible bylo v jejich oblasti ukončeno, a to tehdy, když se problematika daného dílčího tématu už přestane v jim doručovaných zápisech objevovat (všechny jejich kroužky se vyjádřily ke všem okruhům spojeným s daným tématem materiálu Bible).

Sekretariát přípravné komise postupně převádí všechny zápisy do elektronické podoby a ukládá je na internetovou stránku plenárního sněmu tak, aby byly přístupné všem účastníkům přípravy sněmovního procesu. Proto Vás sekretariát znovu velmi prosí o zasílání zápisů prostřednictvím e-mailu nebo na disketě. Velmi tím ušetříte práci a čas při zpracování!!!

Analytická sekce je bude zpracovávat do analýz, které budou společně s vašimi zápisy podkladem pro sněmovní předlohy, které zpracovává tématická sekce.

Umístění na internetu umožní okamžitý přístup také všem ostatním členům přípravné komise bez drahého kopírování a zasílání. Tak budou vaše zápisy k dispozici pro inspiraci a vzájemné poznání ostatním členům sněmovních kroužků.

K čemu budou sloužit výstupy ze sněmovních kroužků ?

Konkrétní otázky a témata odstavců mají nejen podnítit diskusi, ale i zjistit místní situaci, Vaše mínění a případné návrhy na řešení v řadě oblastí. Pro sněmovní kroužky to znamená pokračování v započaté diskusi a společném dialogu; bude také přínosné, rozšíří-li se diskuse i mimo kroužek. Některé podněty mohou vést přímo ke konkrétním změnám v okolí kroužků – třeba v rodinách jejich členů, v jejich farnosti či společenství. Každopádně všechny shromážděné reflexe a návrhy na řešení už jsou cenným obrazem o tom, jaký je život některých aktivnějších členů naší církve – a poznání tohoto obrazu je pro pastýře naší církve jistě cennou hodnotou. Takto získané informace přispějí podstatným způsobem ke zjištění situace naší církve. Po objektivních analýzách budou použity k zapracování do sněmovních předloh. Pokud je biskupové uváží jako významné, projednají se na sněmu. Takto můžete vy, členové sněmovních kroužků, vyvolat proces směřující ke zlepšení, nápravě či změně. A naopak ty, které budou prozrazovat určité deformace vidění církve, jednostrannost, neporozumění a podobně, se stanou důležitým impulsem ke vzdělávání v církvi a mohou inspirovat duchovní formaci, pastoraci či sdělovací prostředky.

A. „Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu“ (Lk 24,45)

Kapitola 1. Boží sdílení; společenství s Bohem

Boží slovo a jeho význam – Písmo a tradice – Slovo nebeského Otce skrze Syna v Duchu Svatém

1. Určujícím dokumentem o tom, jak podle křesťanské víry Boží slovo směřuje k nám a my k Božímu slovu, je dnes dogmatická konstituce Druhého vatikánského koncilu Dei Verbum. Tato konstituce popisuje pomocí citátů z Bible, pomocí výroků církevních otců, koncilů a učitelského úřadu na jedné straně tradiční víru církve, na druhé straně ukazuje srozumitelnou a praktickou formou postavení této víry v kulturním a církevním rámci dnešního světa.

Dei Verbum je tedy nenahraditelným úvodem a nástrojem ke správnému porozumění Písmu svatému. Tato konstituce by měla být známá všem katolickým křesťanům. Tento dokument na jedné straně jasně ukazuje hluboké propojení Písma svatého s Tradicí, na druhé straně pokazuje na hluboký význam Písma svatého pro život křesťanů.

2. Koncilní dokument píše o Písmu svatém v posvátné Tradici a s ní ho také úzce spojuje. Písmo svaté, Slovo Boží ve slově lidském, které je inspirované Duchen Svatým[1], je tak součástí Božího Zjevení. „Tradice a Písmo svaté jsou tedy ve vzájemném těsném spojení a sdílení. Obojí vyvěrá z téhož božského pramene, splývá jaksi v jedno a směřuje k témuž cíli“[2]. Písmo svaté je nám předáno uvnitř Tradice (traditio) – posvátného předání – kde prvním předávajícím je Otec, který z lásky vůči světu daroval (tradidit) svého Syna. On je oním prvotním božským pramenem. Syn darovaný Otcem světu dokonale zobrazuje Otce světu a předal (tradidit) sám sebe apoštolům a celé Církvi v eucharistické formě. V této podstatné teologické Traditio je přítomno celé Boží Slovo i se svým lidstvím, tedy se vším, co Kristus konal a učil, je zde přítomno celé poslání Slova. Otcové nazývají tento eucharistický dar „zhuštěným Slovem“ (sv. Maxim Vyznavač) ve vztahu k Písmu – rozevřenému Slovu. Po svém zmrtvýchvstání předal (tradidit) oslavený Kristus spolu s Otcem světu a Církvi Ducha Svatého. Ten Církvi připomíná a zpřítomňuje to, co Kristus řekl a vykonal, a tak uvádí svou Snoubenku Církev stále hlouběji do plné pravdy[3]. Tato teologická Tradice je širší než Písmo svaté, neboť v sobě zahrnuje nauku, život i bohoslužbu[4]. Díky tomu nyní Církev, která je vedená Duchem Svatým, „během staletí stále směřuje k plnosti Boží pravdy, dokud se nenaplní Boží slova“[5].

Syn, který je daný světu jako exegeta Otce (srov. Jan 1,18) je světu a Církvi zpřítomňován a interpretován Duchem Svatým. Předávání a zpřítomňování Slova je onou živou tradicí a jejím subjektem je Duch Svatý. On, jako darovaný Otcem a Kristem Církvi, vysvětluje Otcův jedinečný dar – jeho věčné Slovo. Tento Duch interpretuje Slovo Otce tak, že ho podstatně zpřítomňuje v eucharistickém slavení Církve a v ostatních svátostech. Toto liturgické zpřítomnění Slova je podstatnou částí apoštolského učení[6]. Apoštolové totiž „ústním kázáním, příkladem a ustanovováním řádu předávali to, co přijali z Kristových úst, ze styku s ním a z jeho skutků, i to, čemu se naučili z vnuknutí Ducha Svatého“[7]. Učení apoštolů a lámání chleba je pod vedením téhož Ducha, který inspiroval svatopisce Starého i Nového zákona, aby zaznamenali písemně to, co je důležité pro naši spásu[8]. On způsobuje, že Boží Slovo je nyní předáváno i ve slovech lidských inspirovaných stejným Duchem, který toto Slovo vtělil do lůna Panny. Písmo svaté je tedy spolu s apoštolským učením a lámáním chleba jádrem Tradice – předávání Zjevení působením Ducha Svatého.

Duch Svatý je tak tím, kdo oživuje celou Církev – On je živoucím principem pravé teologické Tradice, Písma i učitelského úřadu. V tomto Duchu Svatém, který uskutečňuje předávání (traditio) posledního a jediného Božího Slova Církvi a světu, žije a působí učitelský úřad Církve. Tento úřad na jedné straně zpřítomňuje Slovo v lámání chleba a na druhé straně toto Slovo s autoritou Krista vykládá. Pod vedením téhož Ducha Svatého roste chápání Písma svatého uvnitř Tradice, „a to jak přemýšlením a studiem věřících, kteří je uchovávají ve svém srdci (srov. Lk 2,19.51), tak hlubším pochopením duchovních skutečností z vlastní zkušenosti, tak také hlásáním těch, kteří s posloupností v biskupském úřadě přijali bezpečné charisma pravdy“[9].

Pouze uvnitř této široké živé teologické Tradice, která je daleko od jakéhokoli lidského tradicionalismu, nemůže být Písmo svaté pouhou mrtvou literou. Duch Svatý ho vykládá v jeho celistvosti tak, jak je to zaznamenáno v teologické tradici Církve ve středověkém distichonu o čtyřech smyslech Písma svatého: Littera gesta docet, quid credas allegoria, moralis quid agas, quo tendas anagogia[10].

Pouze uvnitř Tradice můžeme správně pochopit hluboký význam Písma svatého. První a největší význam Písma spočívá proto jednoznačně v milosti uctivého setkání s Otcem, který hovoří ke svým dětem. Zprvu tedy nejde o dosažení jiných – veskrze oprávněných – cílů, kterými jsou poznání a praxe. Už svatý Řehoř Veliký nás napomíná: „Pomocí Božích slov se uč poznávat Boží srdce.“

Pro doplnění textu této kapitoly doporučujeme:

Úvod k Věroučné konstituci o Božím zjevení – Karel Rahner, Dokumenty II. Vatikánského koncilu, s. 103

O smyslech (vykládání a chápání) Písma svatého

Jedno středověké distichon shrnuje takto význam čtyř smyslů:

Literární smysl učí, co se stalo, Littera gesta docet,

alegorický, v co věřit, quid credas allegoria,

morální, jak jednat Moralis quid agas,

a anagogický, kam směřovat. quo tendas anagogia.

Moderní biblistika liší smysly písma tímto způsobem:

Literární smysl

Literární smysl je význam, jaký mají napsaná slova, tak jak jsou v kontextu.

Přenesený smysl

Přenesený smysl je v Bibli dvojího druhu. Buď se jedná o určité obraty, nebo dokonce o celé úryvky – perikopy.

Přenesený smysl obratů

Metafora (přirovnání) – např. „Já jsem světlo světa.“

Synekdocha (shrnutí) – „Slovo se stalo tělem“ (část zastupuje celek).

Metonymie – zaměňuje výraz podle vnitřní souvislosti; např. „Nepřinesl jsem pokoj, ale meč!“ (meč, tj. válka)

Emfáze (důraz) – slovo zdůrazněním obsahuje hlubší význam, např. „ten den“, tj. den posledního soudu.

Hyperbola (nadsázka) – např. „Tvoje potomstvo bude jako písek v moři.“

Elipsa (výpustka) – vypouštění slova, které si člověk může domyslet.

Antropomorfismus – duchové bytosti jsou dávány lidské rysy nebo vlastnosti. Např. „Boží ruka“ apod.

Přenesený smysl perikop

Parabola (podobenství) – srov. podobenství o rozsévači atd.

Alegorie (obrazné vyjádření) – srov. „Já jsem dobrý pastýř“ (Jan 10,1-16).

Bajka – alegorie spojená se životem zvířat nebo rostlin (srov. 2 Král 14,9n.).

Hádanka – srov. Sd 14,14, hádanka Samsonova.

Přísloví – srov. Mt 6,21.

Symbol – jedná se o věc nebo obraznou činnost (Jr 19,11-13), kterou se člověk vyjadřuje.

Plnější smysl – sensus plenior

Plnější smysl má svůj základ v harmonii mezi SZ a NZ, v jejich kontinuitě. Je to především metoda hlubšího pronikání a plnějšího porozumění biblickému textu. Tak např. plněji chápeme mesiánská proroctví při srovnání s NZ apod.

Integrální smysl

Spočívá v jednotě celé Bible. Integrální smysl se opírá o kontext celé ekonomie spásy. Integrální smysl můžeme považovat za plnější smysl.

Univerzalita a jednota literárního smyslu

1. první základní princip zní: Každé místo Písma má literární smysl.

2. druhý princip tvrdí: Každé místo má jen jeden literární smysl.

Duchovní (typický) smysl

Svoje myšlenky nebo přání můžeme odhalit druhému člověku pomocí slov nebo různými znaky, gesty, symbolickými úkony apod. Tak i v Bibli nalézáme tento sdělovací způsob. Nazývá se typickým nebo duchovním smyslem. Samotný název typický byl vzat z Písma.

Typem nebo figurou je osoba, věc nebo událost, které mají vedle literárního smyslu ještě jiný význam – vyjadřující ještě vyšší pravdu. Tak Adam je typem Krista, východ z Egypta je typem vykoupení (1 Kor 10,6 – k porozumění celé 10. kapitole, v řeckém textu užití termínu „typos“, v latinském „figura“), potopa je typem křtu (1 Petr 3,21). Osobu, věc nebo událost, kterou typ předobrazuje, nazýváme antitypem. Typický smysl má ještě jiné názvy: alegorický, mystický, reálný.

Typický smysl je dílem Ducha svatého, protože uzavírá vyšší pravdy než slova svatopisce. Je možné ho poznat jedině z Božího zjevení. Inspirovaný autor ho nemusel znát, ale tím se netvrdí, že ho někdy neznal. Při interpretaci je nutné vystříhat se krajnosti, která všude vidí typy. V zásadě se vykládají v typickém smyslu ty texty Písma, které tak tlumočí svatopisec nebo tradice Církve. Svatopisci měli charisma inspirace a Církev má zase dar pravdivé interpretace Písma.

(Zpracováno podle: Duka Dominik OP – Úvod do Písma svatého Starého zákona)

Z Katechismu katolické církve vybíráme pro doplnění tyto odstavce:

Předávání Božího zjevení 74 – 100

Písmo svaté 100 – 141

Soukromá zjevení 67

Bohoslužba slova – 1096, 1154, 1190, 1346, 1349, 1518, 2183

Okruhy:

1.1 Známe koncilní konstituci Dei Verbum?

1.1.1. Kde jsme se s ní poprvé setkali?

1.1.2. Četli jsme nějaký komentář nebo slyšeli zajímavé kázání, přednášku na toto téma? Co nás nejvíce oslovilo?

1.2. Jak velký význam přikládáme jedinečnosti a definitivnosti Božího zjevení v Ježíši Kristu?

1.2.1. Je pro nás Ježíš Kristus Pán a Spasitel, uvědomujeme si, že křesťanství v Ježíši Kristu definitivně převýšilo všechna náboženství a filosofické systémy?

1.2.2. Setkali jsme se s názorem, že všechna náboženství jsou stejně dobrá? Jak bychom na takový omyl reagovali?

1.3. Jaké místo zaujímají v křesťanském životě našeho společenství (v křesťanském životě nás samých) soukromá zjevení? Jak k nim přistupujeme?

1.4. Jaký význam přikládáme tradici víry církve?

1.4.1 Je pro nás tradice jen ustrnutím v rituálech, nebo si uvědomujeme Tradici jako živé posvátné předávání?

1.4.2 Dokážeme takovou živou tradici víry předávat ostatním?

1.5. Uvědomujeme si důležitost bohoslužby slova při mši svaté? Jaký dosah pro náš duchovní život má bohoslužba slova? Obohacuje nás? Jak?

Odstavce:

1. Konstituce Dei Verbum

2. Písmo svaté v posvátné Tradici

Krátká meditace nad Písmem – Jan 1,1.4.14

Začátek evangelia podle Jana: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha... V něm byl život a ten život byl světlem lidí ... A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi ...“

(Krátká chvíle ticha)

Rozjímání:

Celé Písmo svaté je jedinečným svědectvím o dialogu lásky, dialogu mezi člověkem a Bohem, kde Bůh je ten, který k navázání tohoto dialogu trpělivě zve. Chce se člověku darovat, dát se poznat a především budovat vztah lásky. Bůh zde citlivě respektuje člověka s jeho nedostatky, zraněného a narušeného hříchem. Takový člověk jen velmi těžkopádně a nechápavě do dialogu s Bohem vstupuje.

Bůh dal člověku schopnost řeči a slovního vyjadřování. Sám vstupuje prostřednictvím Písma do komunikace s ním. Hovoří jeho řečí, jeho jazykem. Mnohokrát a mnoha způsoby k němu mluvil skrze proroky. Jeho posledním Slovem, nejhlubším a nejdokonalejším Slovem lásky, jaké kdy Bůh vyřkl k lidem, je Jeho Syn Ježíš Kristus. V Něm se věčné Slovo, Bůh sám, stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Na tuto lásku Boží, vtělenou a zcela bezvýhradnou, má i člověk odpovědět láskou celé své bytosti. Přestože víme, že jsme jen slabí, křehcí a hříšní lidé, Bůh nám dává sílu odpovědět na jeho volání. Tato odpověď má být stálou touhou našeho srdce. Kde my, lidé, jsme slabí, tam ať se zjeví síla našeho Pána.

(Chvíle ztišení)

Přímluvy:

S pokorným vědomím, že náš život má být nesen neustálou snahou o odpověď na Boží lásku, prosme společně Boha:

- Za překonání lhostejnosti a vlažnosti, neznalosti a nezájmu v četbě a naslouchání Božímu Slovu...

- Za vnitřní sílu a ochotu naslouchat Bohu, hledat skrytý hlas, kterým nás chce oslovit skrze své Slovo...

- Jako se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi, kéž i my svou víru, poznání a slova dovedeme převést do našeho běžného života, pravdivého svědectví o Tobě, Pane...

- Za to, aby probuzený zájem o Boží Slovo znamenal nové požehnání pro Církev a setbu pro hojnou budoucí úrodu Božího království v naší zemi...

Následují volné přímluvy, Otčenáš a závěr setkání

Kapitola 2. Zásady správného používání Bible v životě církve

význam Písma svatého – četba Bible – zásady a pravidla pro její správné chápání – historický smysl – souvislost s celkem Písma – spojení s církví – vztah k životu

3. „Odtud (z onoho města) nám Otec poslal dopis, Bůh nám poslal svatá Písma. A tímto dopisem v nás měla být probuzena touha po návratu domů“, píše svatý Augustin. Bible, která je církevními otci označována jako „Boží dopis lidem“, je nejprve láskyplnou otcovou zprávou dětem, na kterou by měly odpovídat horlivou a přemýšlivou četbou v duchu modlitby a poslušnosti.

Církev nikdy nevnímala používání Bible jako prosté konzumování knihy, i kdyby tato kniha byla zajímavá. Požaduje spíš, aby četba tohoto díla byla skutečným setkáním ve víře a lásce. K tomu však je třeba určitých principů a jasných kritérií. Jakýkoli přístup neznamená tedy automaticky přijetí milosti, kterou nám Bůh chce darovat. Je proto naléhavým úkolem každého křesťana, především však pastýřů, aby stále měli na zřeteli podstatu Písma svatého, jak ji chápe církev.

Jde o setkání se vzkříšeným Kristem, který je „přítomen ve svém slově, neboť mluví on sám, když se v církvi předčítá Písmo svaté“[11].

Jde o vnímání Ducha Svatého, neboť Bible se má číst a vykládat v témže Duchu, ve kterém byla sepsána. Podle svatého Řehoře Velikého dokonce Bible „roste s tím, kdo ji čte.“

Jde o setkání v srdci církve, v její živé tradici, jak to objasňuje příklad Panny Marie, „do jejíhož lůna Bůh vložil všechna Písma a každé své slovo“ (Rupert von Deutz) k osvícení a pro útěchu svému lidu.

Jde o hostinu, při které církev nepřestává nabízet svým věřícím „chléb života“. Tak se Bible stává „posilou víry, duchovním pokrmem, čistým a nevyčerpatelným zdrojem duchovního života“[12].

Jde o zhuštěné vnímání lidských a kulturních hodnot, protože Bible je knihou minulosti i přítomnosti. Zrcadlí život: otázky a odpovědi, utrpení i radost, pochybnosti i jistoty člověka každé doby. Je pramenem mnoha historických, uměleckých a kulturních událostí, je skutečným duchovním dědictvím celého lidstva.

Ve světě, který touží po komunikaci, nám Bůh vychází vstříc svým slovem, aby odhalil pravdu a vytvářel společenství.

Četba v duchu církve, četba blízká životu

4. Slovo probouzí víru a shromažďuje církev. Církev vírou slovo přijímá, žije z něho, uchovává, vykládá a šíří. Kritéria pro porozumění Bibli a výklad Bible vycházejí proto z tajemství samotného Božího slova, které se v textu Bible stalo tělem. Tato kritéria spočívají na božském a zároveň lidském charakteru Písma svatého a na jeho podstatném a nerozlučném spojení s celou vírou církve. Odpovídá to zkušenosti věřících, jak dosvědčuje sv. Řehoř Veliký: „Poznávám, že to, co jsem v Bibli sám nepochopil, se mi většinou vyjasnilo ve chvíli, kdy jsem předstoupil před své bratry.“

Existuje řada objektivních norem, které však nevylučují mnohé jiné metody. Tyto normy, které se zčásti nacházejí v Katechismu katolické církve a zčásti v dokumentu Papežské biblické komise Výklad Bible v církvi, lze krátce shrnout takto:

- Je třeba hledat historický smysl posvátného textu. Nezbytnou pomůckou je přitom historicko-kritická metoda, která se doplňuje jinými metodami. Rozhodně je však třeba odmítnout fundamentalistickou četbu Bible a jakýkoli čistě subjektivní výklad.

- Je třeba věnovat velkou pozornost obsahu a jednotě celého Písma, tedy také tajemství Krista a církve.

- Je třeba číst Bibli v živé tradici celé církve.

- Je třeba dbát na analogii víry, tedy na soulad pravd víry v rámci celého Božího plánu zjevení.

- Je třeba naplňovat požadavek inkulturace a aktualizace, aby se Boží slovo stalo poselstvím pro naši dobu.

Důsledky pro pastorační práci

5. Na tomto pozadí bychom rádi uvedli několik metodických návodů, které by měly zajistit užitečnou četbu Bible.

a) Dbát na historický smysl

Jestliže má psané slovo podíl na tajemství vtělení, je nezbytné, abychom hledali především historický smysl, tedy to, co nám Bůh chtěl říci prostřednictvím autorů Bible. K tomu je třeba použít nástrojů odborného výkladu, abychom se vyhnuli svévolným interpretacím.

b) Porovnání s ostatními texty Bible

Jednota Božího plánu spásy, kterou Duch svatý v Bibli zjevuje, požaduje, aby každá část byla čtena na pozadí celku a jednotlivé úryvky byly vždy srovnávány s ostatními úseky. Zejména Starý zákon máme číst ve světle Nového. Také Nový zákon však máme číst s pomocí Starého, abychom poznali „Boží výchovné umění“, které se vine celými dějinami spásy.

c) Četba ve spojení s církví a svátostmi

Každé ryzí setkání s Biblí, každé použití Bible vyžaduje přijetí víry církve. Čteme-li Bibli, neotvíráme prostě knihu, ale setkáváme se s Otcem, který k nám mluví v Kristu skrze Ducha. Naslouchat Nejsvětější Trojici můžeme jen tehdy, jsme-li naplněni porozuměním pro církev a věrností vůči církvi, která vychází z Otce, je tělem Ježíšovým a snoubenkou Ducha Svatého.

Taková četba v církvi dochází své plnosti při slavení svátostí, zvláště v Eucharistii, která je zdrojem a vrcholem Božího sdílení se lidem, a také při hlásání slova, které má být potvrzováno životem.

d) Dbát na velké otázky naší doby

Jako slovo živého Boha je Písmo svaté neustále moderní a aktuální pro každého čtenáře. Osvěcuje, napomíná, sytí.

Pomocí slova, které bylo kdysi sepsáno, nám Duch Svatý pomáhá poznat smysl, který on sám dává otázkám a událostem naší doby. Uschopňuje nás, abychom poznávali Bibli v životě a život v Bibli.

e) Schopnost vnímat souvislost mezi Biblí a životem

Jako každé slovo je i slovo Boží součástí naší komunikace. Ta musí na jedné straně respektovat tajemství a transcendentní charakter tohoto slova, na druhé straně však dbát na pedagogii a didaktiku Bible s ohledem na požadavky, které vyplývají ze skutečnosti, že Bible je literaturou i poselstvím. Současně je třeba vnímat situaci adresátů.

6. Bible tedy patří k životu církve, je jejím základním dokumentem a nejvyšším měřítkem její víry a života, má mimořádnou lidskou a kulturní hodnotu, je především prostředkem neustálého niterného dialogu mezi církví a jejím Pánem. Musíme si uvědomovat nevyčerpatelnou dynamiku, která se díky Písmu svatému projevuje v životě věřících: Nejprve je zde hlásání slova a naslouchání slovu; neodlučně je však s tím spojeno slavení slova ve svátosti. Jeden a týž je „stůl Božího slova a stůl Kristova těla“. Naslouchání slovu a slavení slova pak nutně přechází v životní zkušenost – v podobě svědectví, služby a lásky k bližním.

Na konci cesty se slovo stává posláním. Svědčí o tom apoštol Pavel, jenž po svých dramatických setkáních s lidmi, náboženstvími a kulturami, kteří „hledali, zda by se ho (tj. Boha) snad nějakým způsobem mohli dopátrat“ (Sk 17,27), statečně vyznává: „Koho takto uctíváte a ještě neznáte, toho vám zvěstuji“ (Sk 17,23).

Z Katechismu katolické církve vybíráme pro doplnění tyto odstavce:

Písmo svaté v životě církve – 131 – 133; 141

Písmo jako pramen modlitby 2653; 2654

Okruhy:

2.1. Jaký význam přikládáme Písmu svatému mezi ostatními knihami?

2.2. Nakolik Písmu rozumíme?

2.2.1. Dostáváme od těch, kteří mají slovo Boží vykládat, dostatečný výklad a pomoc? Kdo nás přivedl k porozumění Písmu?

2.2.2. Máme možnost se někoho zeptat?

2.2.3. Co děláme pro lepší porozumění Písmu sv.?

2.3. Známe dokument papežské biblické komise Výklad bible v církvi? Četli jsme jej?

2.3.1. Jak jsme se s dokumentem seznámili?

2.3.2. Co nás nejvíce zaujalo?

2.4. Známe a používáme nějakou knihu zabývající se výkladem Písma sv.?

2.5. Jakou souvislost vidíme mezi texty Písma sv. a životem?

Odstavce:

3. Význam Písma svatého, setkání se vzkříšeným Kristem

4. Četba v duchu církve

5. Důsledky pro pastorační práci

Krátká meditace nad Písmem – Lk 24,32

„Tu si mezi sebou učedníci řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“

(Krátká chvíle ticha)

Rozjímání:

Pravidelně otvíráme Písmo svaté. Je to kniha života, mluví k nám skrze ni sám Stvořitel. Je dobré si uvědomit, že existuje Bůh, který stvořil svět a také člověka a všemu dal své zákony. Ale ještě důležitější je vědomí, že Bůh je Otec, který zná své děti a s láskou je oslovuje. Z jeho vnuknutí svatopisci zprostředkovali Boží Slovo ostatním lidem. Naší odpovědí na Boží Slovo má být náš život.

Bůh poslal svého Syna – slovo se stalo Tělem a přebývalo mezi námi. Ježíš Kristus, vtělené slovo, je dokonalým zjevením Boha i nejdokonalejším vykladatelem všeho, co svatopisci napsali v různých částech Písma svatého o Božím díle spásy. Učedníci na cestě do Emauz to vyjádřili slovy „Což nám nehořelo srdce ...“

Lidské srdce vždy hoří, je-li osloveno láskou. To, že jsme často zatíženi sami sebou a vnějšími starostmi, působí, že nenecháme toto Boží v sobě rozeznít. Buďme připraveni, soustředěni a ztišeni, když chceme Boží Slovo zaslechnout a porozumět mu.

(Chvíle ztišení)

Přímluvy:

Nebeský Otče, jsme vděčni za to, jak se Tvá láska k nám projevuje ve Tvém Slově. Prosíme Tě:

- Stále nám pomáhej, ať dokážeme přijmout Tvůj pokoj. Jedině tak potom dokážeme naslouchat Tobě i lidem...

- Ať si při četbě Písma více uvědomujeme, že je to Tvé Slovo, a ať ho ve svém srdci uchováváme jako Panna Maria...

- Dávej nám do našich temnot světlo Ducha Svatého, abychom to, co čteme, správně chápali...

- Tvé Slovo je plné života a síly. Kéž proměňuje náš život i životy těch, kteří jsou kolem nás...

Následují volné přímluvy, Otčenáš a závěr setkání.

Kapitola 3. Návod k jednání

Písmo svaté v pastoraci – katecheze – liturgie – četba – nová evangelizace

7. Jestliže si uvědomíme tuto dynamiku, poznáváme velmi jasně, že Bible i pastorace z ní vycházející jsou v církvi přítomny, a to ve všech oblastech víry: při hlásání a v katechezi, v liturgii a při slavení, v modlitbě a rozjímání, individuálně i ve společenství, zvláště v rodině; ve svědectví charitativní práce, v oblasti ekumenismu i v dialogu mezi náboženstvími.

Pastorace vycházející z Bible má tedy pronikat veškerou pastoraci církve. Pomocí Písma svatého má lidi přivádět k životu z víry a k poznání církve. Dostává se jim neustále nezměrného bohatství, které vychází z živého svědectví dějin spásy, z jejich událostí a hlavních postav, z jejich hlubokého smyslu a jejich výzvy k rozhodnutí.

8. Na základě těchto úvah by měla pastorace vycházející z Bible sledovat tyto cíle:

- pomáhat věřícím, aby sami i ve skupině Bibli poznávali a četli s ohledem na teologický a historický charakter Písma svatého

- povzbuzovat věřící k přímému setkávání se psaným Božím slovem; uschopňovat je, aby slovu naslouchali srdcem a s jeho pomocí se dokázali modlit, aby se snažili Boží slovo aktualizovat a převádět do života

- umožnit vzájemnou výměnu názorů, jak tomu bývá v biblických skupinách

- poskytnout vzdělání služebníkům slova i ostatním spolupracovníkům, aby dokázali uvádět věřící do Bible.

9. Máme-li dosáhnout těchto cílů, je třeba dodržet jasné metodické zásady:

- zabývat se Biblí je samo o sobě hodnotou, i když nejde o hodnotu absolutní; setkání s Biblí má tedy být – co se formy týče – autonomní, má však zároveň zůstat v těsném spojení s ostatními formami hlásání víry, jak vyplývají z tradice církve (s liturgií, katechezí atd.)

- je třeba dbát na dva odlišné, navzájem se však doplňující způsoby, jak se přiblížit Písmu svatému: na jedné straně vlastní cestou, na druhé straně zprostředkováním biblického textu například při katechezi a slavení Eucharistie

- způsob setkávání s Biblí se neustále mění v souvislosti s dobou a místem, se stavem víry a životem těch, kteří se nechali oslovit. Je dobré povšimnout si různých zkušeností s pastorací vycházející z Bible. Jde o zkušenosti křesťanských společenství z celého světa.

10. Především dnes, kdy nás Duch Svatý vybízí k „nové evangelizaci“ uprostřed náboženské a kulturní mnohotvárnosti světa, jsme pozváni podílet se na jedinečném vzájemném vztahu mezi biblickými texty a znameními Boží přítomnosti, které on sám vkládá do těchto výpovědí. Jde o inkulturaci Božího slova, o níž Bible svědčí.

Kdo dnes zkoumá dějiny s ohledem na působení Písma svatého v oblasti náboženské, duchovní, etické a kulturní - v církvi i ve společnosti - snadno pozná, že vskutku „Hospodin s námi učinil velké věci“ (Ž 126,3). Podivuhodné věci učinil pro svůj lid, podivuhodně působí dodnes - od prvního dne stvoření až k plnosti spásy.

Z Katechismu katolické církve vybíráme pro doplnění tyto odstavce:

Písmo svaté v liturgii 1100 – 1102

Rozjímání 2705 – 2708

Modlitba Páně – 2759 - 2776

Evangelizace – účast laiků na Kristově prorockém úřadu 904 – 907, 2044, 2472

Okruhy:

3.1. Máme své vlastní Písmo svaté? Celé? Pouze Nový zákon?

3.1.1. Máme Písmo sv. v naší rodině?

3.1.2. Čteme sami Písmo sv.? Pravidelně? Občas?

3.1.3. Čteme Písmo rádi?

3.2. Účastnili jsme se četby Písma sv. v biblickém kroužku?

3.3. Máme ve vaší farnosti (společenství) pravidelné promluvy při mši svaté, popř. bohoslužbě slova na biblické téma?

3.4. Připravujeme se na bohoslužby tak, že si dopředu přečteme z Písma úryvky, které se budou v neděli číst?

3.4.1. Odkud víme, jaká čtení z Písma se budou při nedělní bohoslužbě číst? (Katolický týdeník, direktář, misálek, katolický diář, dvojlist „Nedělní liturgie“, z farního časopisu ...)

3.4.2. Přečteme si pouze uvedený úryvek, nebo širší část, třeba celou kapitolu?

3.4.3. Jsou u nás při bohoslužbách čtení z Písma uváděna několika větami, aby lidé lépe porozuměli biblickému textu, který uslyší?

3.4.4. Je u nás při bohoslužbách Písmo čteno srozumitelně a dobře?

3.5. Povídáme si doma o slovu Božím z nedělní liturgie?

3.5.1. Vracíme se v týdnu k pochopenému textu?

Odstavce:

7. Pastorace vycházející z Bible

8. Cíle takové pastorace

9. Metodické zásady k dosažení těchto cílů

10. Nová evangelizace

Krátká meditace nad Písmem – 2 Tim 3,15-17

„Od dětství znáš svatá Písma. Ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Ježíše Krista. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“

(Krátká chvíle ticha)

Rozjímání:

Vlastnit knihu Písma, přečíst ji, neznamená ZNÁT ji. Znát Písmo znamená neustále ho číst, zamilovat si ho, uchovávat ho v srdci, uvažovat o všem, co je tam napsáno, a žít podle toho.

Písmo svaté je otevřené Boží srdce, pramen moudrosti, dar lásky. Bůh sám vychází vstříc svým dětem a rozmlouvá s nimi.

„Od dětství znáš svatá Písma. Ta tě mohou naučit moudrosti ...“ Zde je skryt jak rozměr minulosti (sahající až do dětství člověka), tak i budoucnosti (k čemu teprve máme dorůst). Boží Slovo nás oslovuje vždy novým a novým způsobem, otvírá nové obzory. Pravdy jsou stejné a neměnné, jako je neměnný Bůh sám. Jejich hloubka je však nekonečná a má nám stále co říci. Překvapuje nás svou nadčasovostí. Je třeba čistého, otevřeného srdce, připraveného naslouchat. Uprostřed inflace lidských slov zakoušíme Boží Slovo jako jediný zdroj dávající nám jasné světlo, nezbytné k moudrému postoji, abychom se nepřizpůsobovali mínění světa, ale poznávali to, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

(Chvíle ztišení)

Přímluvy:

Bože, náš nebeský Otče, Ty nás skrze své slovo v Písmu svatém oslovuješ a vedeš. Přijmi tyto naše prosby, které Ti s důvěrou předkládáme:

- Otevři naše srdce svému slovu, kterým k nám promlouváš v Písmu svatém ...

- Ať v duchovním životě dáváme přednost Písmu svatému před jinými knihami a zdroji informací ...

- Ať si v našich rodinách najdeme čas na společnou modlitbu a čtení Písma svatého, abychom dovedli lépe žít podle evangelia a uměli obhájit svou víru...

- Ať po vzoru Panny Marie přijímáme a uchováváme všechna Tvá slova ve svém srdci a řídíme se jimi ve svém životě ...

Následují volné přímluvy, Otčenáš a závěr setkání

B. „Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci“
(Iz 55,11)

Kapitola 4. Formy a cesty, jak se setkávat s Božím slovem v Bibli

slavení liturgie – uvedení do křesťanského života – katecheze – vyučování náboženství

Hlavní úkoly

11. Je úkolem biskupů „uvádět věřící sobě svěřené do správného užívání biblických knih, hlavně Nového zákona a především evangelií, ... aby se děti církve s jistotou a užitkem zabývaly Písmem svatým a nechaly se proniknout jeho duchem“[13].

Jsme přesvědčeni, že Pánův Duch vyzývá každou obec, aby přispěla k novému, rozsáhlému a zřetelnému uplatnění Bible v každé oblasti pastorace. Duch zvláště vyzývá k podporování přímého kontaktu s Písmem svatým. Má se přitom postupovat trpělivě, přesto však s jasnými záměry a pevným předsevzetím.

Pastorace vycházející z Bible se týká každého křesťana, měla by však splňovat dva zvláštní předpoklady:

1) Měla by dokázat oslovit a zapojit věřící v našich farnostech, především ty, kteří nepatří k žádnému církevnímu uskupení.

2) Měla by sjednocovat a koordinovat existující biblické iniciativy a zkušenosti se snahou, aby Boží slovo bylo se svou mnohotvárnou milostí přijímáno jednotlivci, skupinami i společenstvími jako nezbytné pro růst víry a jednotu ve víře, jako posila duchovního života a zřetelný impulz ke svědectví lidem, kteří nemají dar víry.

Formy, jak se setkávat s Biblí v pastorační činnosti církve

a) při slavení liturgie

12. K setkání s Písmem svatým dochází i dnes u mnoha křesťanů převážně, i když ne výlučně, při liturgii, především ve čteních nedělní mše. Liturgie skutečně žije z Božího slova, je nejvhodnějším rámcem k naslouchání Božímu slovu, neustále nabízí díkůvzdání za takto přijaté dary. Našim církevním obcím musí proto zvláště záležet na tom, aby se hlásání Bible při liturgii dělo s patřičnou důstojností a Boží lid aby měl po ruce všechny prostředky, které chápání Písma usnadňují. V našich podmínkách to znamená mít především k dispozici kompletní katolické vydání biblického textu, který je užíván při liturgii.

Úkolem pastýřů bude především napomáhat lidem k pochopení skutečnosti, že oba projevy Slova spojuje nerozlučné pouto. Bible zvěstuje to, co se slavením dovršuje; v liturgii se uskutečňuje to, čeho je Bible příslibem. Hlásání tohoto slova musí být středem víry a života věřících, kteří se shromažďují okolo Krista, aby chválili Otce. Slavení Eucharistie, liturgický rok, svátosti uvádějící do křesťanského života - to vše jsou body, na které je možno navázat, snažíme-li se přiblížit Bibli lidem.

13. Nejpůsobivější liturgickou cestou k Bibli je bohoslužba slova, zejména v rámci slavení Eucharistie. Slovo, hlásané při eucharistické slavnosti, není jen poučením o obsahu svátosti. Slovo nelze chápat ani jako pouhou přípravu k vlastnímu svátostnému momentu. Hlásání slova je neodlučným prvkem slavnosti – musíme tedy označit za nedůsledné a bezmyšlenkovité chování, přichází-li někdo na mši svatou úmyslně pozdě.

„Ve čteních, která homilie vykládá, Bůh mluví k svému lidu, zjevuje tajemství vykoupení a spásy a nabízí duchovní pokrm. Sám Kristus je svým slovem přítomen mezi věřícími“[14]. Je proto třeba věnovat velkou pečlivost přednesu čtení i jeho výkladu. Na všechna tato hlediska je nutné dbát při vzdělávání těch, kdo vedou bohoslužbu slova, lektorů a ostatních spolupracovníků. Takto lze nejlepším způsobem využít – liturgickou reformou obnovených – lekcionářů, které dovolují pomocí slova sledovat celé dějiny spásy.

V této souvislosti bychom rádi připomněli, že bohoslužba slova je modelem pro četbu Bible. V různých formách četby Bible s vírou by se měly zrcadlit jednotlivé momenty bohoslužby slova.

Homilie, která po čtení následuje, plní významnou úlohu. Úskalí této důležité služby jsou všeobecně známa: odsunutí posvátného textu na okraj, manipulace se smyslem textu, moralizující výklad, odtažitost od života věřících, opominutí souvislosti slova se slavností. Z toho vyplývá, jak velkou odpovědnost má kazatel. Homilie musí uchovat podstatu biblického slova jako „radostného poselství“ o Boží nabídce spásy lidstvu. „Kázání vykoná práci mnohem prospěšnější a více odpovídající Bibli, jestliže věřícím nejprve pomůže ,poznat Boží dar‘ (Jan 4,10), tak jak je zjeven v Písmu, a pozitivním způsobem pochopit nároky, které z něho vyplývají“[15]. Předpokládá to přiměřenou dobu přípravy, případně za podpory ostatních členů společenství, a především jasné poznání toho, jakou funkci má úryvek Bible ve vztahu k ostatním liturgickým textům. Důležitá je také snaha o těsné sepětí hlásaného slova se slavením svátostí a životní zkušeností určitého společenství věřících.

Tlak mnoha povinností nemůže kněze zbavit odpovědnosti za dobrou přípravu. Jsou už dobré zkušenosti se společným zamyšlením kněží nad biblickými texty liturgie příští neděle na začátku týdne. Velmi užitečné jsou přípravy na nedělní bohoslužbu slova v rodinách a ve farnostech. Byly už vydány homiletické pomůcky (Josef Hrbata, Aleš Opatrný, Tomáš Špidlík, Karel Flossmann, Fermentum). Do budoucna by bylo velmi vhodné periodicky publikovat fundované exegetické rozbory liturgických biblických čtení.

b) při uvedení do křesťanského života

14. Dlouhá tradice církve často používá pojmu uvedení do svátostí, které může probíhat v různé podobě. K tomuto uvedení patří však také vyučování Božímu slovu. Křesťan musí získat schopnost číst Písmo svaté a rozumět mu. Jedním z hlavních úkolů katecheze je proto „uvedení do správného chápání a plodné četby Bible, což umožňuje objevovat Boží pravdu v ní obsaženou a podněcuje k co nejvelkodušnější odpovědi na poselství, kterým se Bůh obrací k lidstvu ve svém slově“[16].

c) při katechezi

15. Připomeňme si, že „slovem Písma je zdravě živena a svatě se rozvíjí služba slova, totiž pastýřské kázání, katecheze a veškerá křesťanská výchova...“[17].

Katecheze je zajisté nejdůležitější cestou, jak získat vztah k Písmu svatému. Znamená-li katecheze pro mnoho křesťanů – dětí, mladých i dospělých lidí – hlavní přístup k Písmu, je nezbytné, aby Bible byla správně zabudována do celku víry; aby jí odpovídal teologický obsah katecheze a aby se nemanipulovalo významem biblických textů. Katechismus staví Bibli do širší souvislosti víry a propojuje ji se třemi hlavními oblastmi, ve kterých se slovo prožívá: s naukou, která je zamyšlením nad vírou církve, se svátostmi, které jsou slavením víry v církvi a s láskou k bližnímu, která je životem z víry. Má-li katecheze umožnit živý kontakt s Biblí, je třeba dbát na tuto těsnou souvislost.

Katecheté by měli procházet pravidelným biblickým vzděláváním. Katechetické pomůcky by měly být více proniknuty biblickým duchem.

d) při vyučování náboženství

16. Vzácnou příležitostí, jak dospět k základní znalosti Bible, je vyučování náboženství, které považuje Bibli za svůj první pramen a hlavní učebnici.

Vyučování náboženství by se mělo stát dobře plánovaným a intenzivním úvodem do Písma svatého. Jde přitom o následující znalosti: historická, literární a teologická charakteristika posvátné knihy a její přínos k porozumění mezi židovským a křesťanským náboženstvím; místo Bible v myšlení a životě církve; význam Bible pro ekumenismus; dosah Bible v dějinách, zvláště v oblasti náboženství, občanského života a umění u nás i v celé Evropě; přínos Písma svatého k mezináboženskému dialogu v aktuálním společenském kontextu.

Plánují učitelé náboženství výuku tak, aby seznámení s posvátným textem odpovídalo na očekávání žáků, takže všichni budou moci vnímat působivost slova, které je schopno dát životu smysl a směr? Jsou takto připravovány katechetické pomůcky?

Z Katechismu katolické církve vybíráme pro doplnění tyto odstavce:

Povolání a iniciativa laiků 897 – 900

Účast laiků na Kristově kněžském úřadu 901 - 902

Lektoři 903, 1101, 1143

Okruhy:

4.1 Nejvíce vědomostí o Písmu sv. jsme získali

a) při liturgii?

b) při samostatné četbě?

c) při biblické hodině?

d) v biblickém kroužku?

e) jinde?

4.2 Konají se v naší farnosti bohoslužby slova bez slavení eucharistie?

4.3 Konají se v naší farnosti biblické hodiny? Jak často? Kolik lidí je navštěvuje (jaká asi část z těch, kteří chodí na nedělní bohoslužbu)?

4.4 Koná někdo v naší farnosti, společenství službu lektora / lektorky?

4.5 Je v naší farnosti skutečností, že pastorace vycházející z Bible oslovuje i ty, kteří nepatří k žádnému církevnímu společenství? Pokud ano, jak se to daří? Pokud ne, co bychom navrhovali ke zlepšení situace? Jak bychom k tomu mohli přispět my sami?

4.6 Připravujeme se společně na nedělní bohoslužbu v rodině, společenství? Jaké metodické pomůcky k tomu používáme (např. knihy)?

4.7 Je-li na sněmovním kroužku přítomen učitel - Plánují učitelé náboženství výuku tak, aby seznámení s posvátným textem odpovídalo očekávání žáků, takže všichni budou moci vnímat působivost slova, které je schopno dát životu smysl a směr?

Odstavce:

11. Hlavní úkoly pastorace vycházející z Bible

12. Setkání s Biblí při slavení liturgie

13. Bohoslužba slova

14. Setkání s Biblí při uvedení do křesťanského života

15. Setkání s Biblí při katechezi

16. Setkání s Biblí při vyučování náboženství

Krátká meditace nad Písmem – 1 Sol 1,5

„Když jsme Vám přinesli evangelium, nebylo to jen pouhé slovo, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha Svatého a hlubokým přesvědčením. Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám.“

(Krátká chvíle ticha)

Rozjímání:

Pro každé setkání s Božím slovem má být naše srdce připraveno. Má přistupovat k jeho slyšení s úctou, ve ztišení, má být otevřeno dokořán, aby bylo schopno přijmout nekonečné bohatství milosti.

Pane, dej, ať při každém setkání s Tvým slovem uslyším Tvůj hlas a jsem ochoten za tímto hlasem jít, proměnit Boží oslovení ve skutek.

Slyšeli jsme, že evangelium se dostává k lidem nejen skrze slova, ale také skrze projevy moci a činnost Ducha Svatého. Kéž uvěříme tomu, že skrze Boží slovo i k nám promlouvá Duch Svatý a že tento dotek samého Boha je pro mne závazný. Činí mne odpovědným jako nositele tohoto slova. Věřím tomu, že v Božím slově je zároveň síla, schopná toto slovo ve mně uskutečnit?

Dnešní svět potřebuje novou evangelizaci. To není něco, co se nás netýká. Jsme to právě my, právě náš život, kterým bychom měli svědčit dnešnímu světu o zvěsti vykoupení. Tento náš život a všechno jednání v něm musí vycházet z Božího slova. Pak Bůh skrze nás zasáhne i ty druhé. Pomoz, Pane, ať neživíme své duše tolika nabídkami, které svět poskytuje na úkor Písma, ale vděčně a rádi sáhneme po Tvém slovu, které má moc nás proměnit. Abychom jeho čtením získali ono „nesmírně cenné poznání“ Tebe, našeho Pána.

(Chvíle ztišení)

Přímluvy:

Pane, Ty se nám s nevýslovnou láskou a mírností denně nabízíš v Božím slovu. Prosíme Tě:

- Ať s úctou, láskou, odpovědností a vděčností přistupujeme k osobní četbě Písma svatého ...

- Dej nám sílu proměňovat Boží slovo v náš život ...

- Dej, aby promluvy kněží při bohoslužbě slova vždy vycházely z jejich spojení s Tebou...

- Ať katecheté, kteří otvírají dětem a mladým lidem hlavní přístup k Písmu svatému, studují a hledají cesty, jak jim ukázat cenu Božího slova ...

- Za teology a učitele náboženství prosíme, ať nás učí vnímat působivost Božího slova, které může dát lidskému životu smysl a směr ...

Následují volné přímluvy, Otčenáš a závěr setkání

Kapitola 5. Metody a oblasti
přímého přístupu k Bibli

lectio divina – šíření Písma svatého – rodina – ekumenické hnutí – kultura – animátoři – pomůcky pro studium Bible – hromadné sdělovací prostředky – České katolické biblické dílo

a) duchovní četba Písma - lectio divina

17. Uvedené možnosti se však mohou zcela uplatnit jen tehdy, získá-li každý věřící přímý přístup k Písmu svatému a z vlastní iniciativy se jím zabývá.

Zde si připomeňme vynikající zkušenost duchovní četby Písma (lectio divina). Je známa od počátků církve, vyznačuje se solidními základy, všem přístupnou pedagogií a vysokou účinností při zdokonalování víry.

Duchovní četba Písma (lectio divina) „je individuální nebo společná četba kratšího či delšího úryvku z Písma, vnímaného jako Boží slovo a rozvíjeného působením Ducha svatého v rozjímání, modlitbě a kontemplaci... Zamýšleným cílem je probouzet a živit ‚opravdovou a stálou lásku’ k Písmu svatému, prameni vnitřního života a apoštolské plodnosti, podporovat také lepší chápání liturgie a zajistit bibli přednější místo v teologickém bádání a v modlitbě“[18].

I když byla původně pěstována v mnišském prostředí, na doporučení Druhého vatikánského koncilu se dnes otevírá všem věřícím v Krista a představuje skutečnou Boží milost, ke které by měl být přiveden každý křesťan.

Je proto nutné, aby každé společenství věřících plánovalo a uskutečňovalo vhodné formy duchovní četby Písma pro mladé i dospělé. Nerozlučně k tomu patří dlouhodobé vzdělávání věřících, prováděné s moudrostí a trpělivostí, které nepodléhá módním výstřelkům a namísto toho povzbuzuje k získání hlubšího poznání Boha a silnějšího vědomí jeho vykupitelského díla. Je proto třeba zavést praxi duchovní četby Písma a podporovat ji neustálým promýšlením. To by mělo objasňovat důvody, které hovoří pro duchovní četbu Písma, vysvětlovat její podstatu, cíle a metodiku, poukazovat na obtíže a překonávat je odkazem na zakotvení v tradici církve, zdůrazňovat užitečnost budování společenství církve a evangelní hodnotu účinné lásky k bližnímu. To vše jsou dary a pohnutky, které Duch svatý dává každému, kdo bere vážně setkání s Božím slovem.

b) šíření Bible

18. Vedle snah o rozšíření praxe duchovní četby Písma je třeba starat se také o jiné cesty, pomocí kterých Bible pevně zakotví v křesťanském lidu. Je úkolem biblického apoštolátu tyto cesty poznávat a podporovat.

Je třeba podporovat šíření textu Písma svatého mezi věřícími, zejména katolického překladu s důkladnými úvody do jednotlivých knih a s vysvětlivkami; dále je třeba vzdělávat skupiny, které se nad Biblí setkávají, vydávat pomůcky a fundované úvody do základních pojmů Bible. Zvláštní pozornost je třeba věnovat vzdělávání animátorů skupin a systematické koordinaci jejich činnosti. Věřícím je nutno poskytovat orientaci v množství biblických publikací nejrůznější provenience a kvality.

c) Bible v rodině

19. Prostředím, ve kterém dnes musíme podporovat přímý kontakt s Písmem svatým, je rodina. Máme k tomu dva důvody: rodina je prvním a nejdůležitějším společenstvím v životě křesťana, je výsadním místem náboženské výchovy dětí. Odpovídá to skutečnosti, že Bible jakožto dějiny jedné Boží rodiny v mnoha lidských rodinách nabízí velké množství pedagogických a didaktických prvků, které vycházejí vstříc rodinnému prostředí: vyprávěcí způsob, jednoduchá a hluboká náboženská symbolika, konkrétnost událostí a jasná nauka, zjevení Boží lásky lidem – Božím dětem atd. Přítomnost Bible v rodině vyžaduje nejprve, aby sami rodiče nalezli přístup k Bibli, aby byli schopni vyprávět ji jako posvátné dějiny, aby dokázali správně vyložit její znamení a symboly, aby se modlili žalmy, aby znali nejdůležitější momenty dějin spásy a – především – aby žili v důvěrné blízkosti Ježíše, jak ho líčí evangelia. Doporučujeme rodinám, aby se připravovaly na nedělní slavení Eucharistie tím, že si během týdne společně přečtou biblické texty, které jsou určeny pro bohoslužbu slova následující neděle.

d) ekumenické hnutí

20. Při ekumenickém dialogu je Bible místem, na kterém se setkávají církve a církevní společenství. Přísluší jí tedy rozhodující význam, protože je společnou základnou různých vyznání.

„Ekumenický imperativ obsahuje pro všechny křesťany naléhavou výzvu znovu číst inspirované texty s ochotou vůči vedení Ducha Svatého, v lásce, upřímnosti a pokoře rozjímat tyto texty a žít je tak, aby dospěli k obrácení srdce a ke svatosti života, jež jsou, spolu s modlitbou za jednotu křesťanů, duší celého ekumenického hnutí“[19].

Doporučuje se, aby „členové církví a církevních společenství četli, pokud možno společně, Boží slovo“. Ekumenická spolupráce na podporu znalosti Písma svatého a tuto spolupráci doprovázející modlitba posilují existující pouta jednoty a představují důležitou formu společné služby a společného svědectví v církvi i pro svět.

e) Bible a kultura

21. Na základě těsného propojení víry a kultury se dnes všeobecně uznává, že Bible měla vynikající podíl na utváření západní i východní kultury. I početní nevěřící ji oceňují jako velký kodex filozofie, etiky, umění, zvyklostí, náboženských a občanských institucí.

Když se více zabýváme tímto bohatým pokladem Bible, pomáhá nám to hlouběji pronikat do tajemství slova a přispívá to k dialogu mezi kulturami a k uchování všeobecných duchovních a lidských hodnot. Vhodnými cestami jsou přitom mj. vyučování náboženství, dialog se skupinami či hnutími, která se věnují studiu Písma svatého, a vysokoškolské bádání.

Vzdělávání pomocníků

22. Vysoké pastorační nároky požadují odpovídající zapojení ze strany pomocníků či animátorů a také jejich důkladné vzdělání. I když má vzdělání zvláštní význam, požaduje se kromě všeobecného vzdělání i odborné teologické vědění a dobrá schopnost komunikovat. Koncil nás napomíná: „Proto se veškeré duchovenstvo, v prvé řadě Kristovi kněží i všichni ostatní, kdo se věnují službě slova, jako jáhni a katechisté, musí zabývat Písmem svatým ve vytrvalé duchovní četbě a v pečlivém studiu“[20].

Už v semináři má být pastorační návod k používání posvátné knihy stálým zájmem. Během vykonávání kněžské služby je třeba dbát na pravidelnou aktualizaci. Totéž platí pro vzdělání jáhnů, lektorů, katechetů, pastoračních pomocníků a charitativních pracovníků. Laici mají získat zvláštní přípravu k vedení biblických skupin dospělých.

Ke vzdělání a k duchovnímu životu služebníků slova a jejich pomocníků patří také pravidelné, organicky vzdělávající prohloubení v psaném Božím slově.

Do studijních programů teologických fakult by měl být zařazen kurz metod praktické práce s Písmem svatým (jako pomůcka může posloužit dílo A. Hechtové Přístupy k Bibli).

23. Jsme si vědomi toho, že setkat se důstojně se slovem, nebo lépe nechat se nalézt Božím slovem, vyžaduje čisté srdce a ochotu jít jeho cestami.

Do této souvislosti patří apoštolské nasazení odborníků, jak připomíná koncil: „Je třeba, aby se katoličtí exegeté a jiní představitelé teologické vědy v pilné spolupráci snažili o to, aby pod dozorem učitelského úřadu církve vhodnými metodami tak zkoumali a vykládali Písmo svaté, aby co největší počet služebníků Božího slova byl schopen předkládat s užitkem lidu Božímu pokrm Písem, který osvěcuje mysl, upevňuje vůli a rozněcuje lidské srdce láskou k Bohu“[21].

S vědomím významu této služby se obracíme na biblisty v naší zemi s vděčností za dosavadní pomoc a s přesvědčením, že v budoucnu ještě více přispějí k obnově křesťanských společenství.

Pomůcky a nástroje

24. Vedle přípravy osob musíme také dbát na připravenost vhodných nástrojů a pomůcek pro setkání s Biblí. Východiskem by měl být posvátný text v dobrém překladu. Výhledově by měl být připraven systematický projekt zevrubné biblické introdukce. Doporučeníhodné jsou též další prostředky, které u nás zatím chybí: „průvodce Biblí“ pro různé věkové skupiny a příležitosti; návody k soustavné četbě (popř. s odkazy na lekcionář); vybraná místa pro vyučování náboženství a katechezi dětí; komentáře k Bibli určené k bohoslužbě slova; materiály pro biblické skupiny; časopisy a letáky, které lehce srozumitelnou formou přibližují biblické poselství co možná největšímu počtu lidí.

Obecně je přitom třeba držet se zásady, že pomůcky zesilují každou dobrou iniciativu – ten, kdo je aplikuje, je navíc povzbuzen, aby dal svou tvořivost do služeb slova.

25. Hromadné sdělovací prostředky, rozhlas, film a televize mohou být cennými nástroji k šíření Božího poselství a znalosti Bible.

Při používání těchto prostředků je však třeba dodržovat určitá pravidla a dbát na důkladnou přípravu, aby byla zaručena kvalita výsledků. Je tedy třeba vyhnout se teatrálnímu ztvárnění, které v zájmu maximálního efektu opomíjí poselství. Je také třeba vyhnout se improvizaci a nabídnout kvalitu, která odpovídá podstatě posvátných textů.

26. Je třeba doporučit vzdělávání animátorů a při zhotovování pomůcek mít na zřeteli věrnost Božímu slovu podle víry církve s ohledem na ty, kterým je slovo určeno.

Biblická pastorace se pozná podle toho, že vytváří společenství církve, prohlubuje smysl pro službu a účinnou lásku k bližnímu, vede k vyšší exegetické a komunikativní schopnosti a přivádí lidi k „(vše převyšujícímu) poznání Ježíše Krista“ (Flp 3,8) pomocí časté četby Písma svatého; „četba Písma však také musí být provázena modlitbou, aby se stala rozhovorem mezi Bohem a člověkem“[22]. Koncilní dokument chce tento aspekt zdůraznit, cituje proto výstižná slova sv. Ambrože: „Jej oslovujeme, když se modlíme, jej posloucháme, když čteme božské výroky“.

Vybudování struktury

27. Uvedené cíle vyžadují více než srdečné přitakání a dobrou vůli. Ke splnění očekávaných úkolů je dnes třeba dobře plánovaných aktivit v rámci stálé struktury. Na úrovni národní vzniklo České katolické biblické dílo. Jeho úkolem je podporovat biblické iniciativy na celonárodní úrovni a snažit se o vybudování odpovídajících struktur v diecézích. Spolupracuje přitom s pastoračními a katechetickými středisky jednotlivých diecézí. V ekumenické oblasti se začíná se spoluprací s Českou biblickou společností.

Kontaktní adresa na České katolické biblické dílo: Dolany u Olomouce 443, 783 16, tel.+fax: 068/539 70 25; e-mail: info@bible-cz.org; www.bible-cz.org

Z Katechismu katolické církve vybíráme pro doplnění tyto odstavce:

Ekumenické hnutí 816 – 817, 819, 821 - 822, 855, 1271

(pro doplnění dokument 2. vatikánského koncilu Unitatis redintegratio, zejména odst. 3)

Hromadné sdělovací prostředky 2493 – 2499; 2525

(pro doplnění dokument 2. vatikánského koncilu Inter mirifica)

Lectio divina – jak na to?

Lectio divina je osobní setkání mezi člověkem a Bohem v modlitbě prostřednictvím Písma. Pomáhá, aby se čtené, rozjímané a vnitřně přijaté Boží slovo stalo ve světle Ducha Svatého modlitbou a mohlo proměnit náš život.

1. krok – Vzývej Ducha Svatého

Ducha Svatý je jediný učitel a vykladatel Písma svatého. Proste ho tedy o pomoc k pochopení hloubky a bohatství úryvku, který jste se rozhodli číst.

2. krok – Čti Slovo Boží (= lectio)

Uvědomte si, že skrze Písmo mluví sám Bůh. Přečtěte si pozorně biblický text, třeba nahlas, podtrhněte si slovo nebo myšlenku, která Vás zaujala. Prodlévejte nad textem, pracujte s ním, objevujte vše, co se otevírá. Historické okolnosti a prostředí, osoby, pocity, obrazy, skutky, klíčová slova a souběžné či podobné texty. Pomocí může být exegetický a duchovní komentář.

3. krok – Rozjímej Boží slovo (= meditatio)

Rozjímat už neznamená hledat nové poznatky, ale zavřít oči v Pánově přítomnosti a porovnávat to, co jste v textu odhalili se svým životem, uvědomit si, k jakým postojům nás Boží slovo motivuje. Co je základní myšlenkou, co mi říká, co sděluje a jak se to projeví v mém životě? Nechat slovo Písma sestoupit do hlubin své duše.

4. krok – Modli se Božím slovem (= oratio)

Poctivé rozjímání vede k modlitbě. Je odpovědí Bohu poté, co jsme mu v rozjímání naslouchali. Zaslechli jsme něco nového, objevili dosud netušenou hloubku – za to vše musíme poděkovat a hlavně to přijmout do svého života. Proměnit slovo v modlitbu znamená vidět v zrcadle Písma sebe a všechny každodenní události, ať už jsou radostné nebo ne. Tato modlitba není záležitostí citů, ale otázka hledání Boží vůle a její velkorysé a radostné naplnění.

5. krok – Nazírej Boží slovo (= contemplatio)

Tento krok by měl být vlastně neuvědomělý. Je to prohloubení modlitby. Duch Svatý sám nás musí uvést. V kontemplaci jde o poznání Boha v srdci; ne rozumem, ale srdcem a myslí objevujeme tajemství svého vlastního života ve světle tajemství Božího. Kontemplovat znamená vlastně dívat se očima víry, přijímat, že vše je milost, a dovolit Duchu Svatému, aby v nás působil.

6. krok – Jednej podle Božího slova a vnášej je do života (= actio)

Až doposud bylo vše mezi námi a Bohem. Velmi intimní prožitek slov Písma v modlitbě teď ale musíme také završit tím, že jej promítneme do svého života. Typickým plodem lectio divina je vnitřní pokoj, radost a zalíbení v Písmu, schopnost rozlišovat, co je dobré a co je dílo zlého, odvaha rozhodnout se a konkrétně jednat v duchu evangelia. Tedy – nyní se to, co jsme načerpali, stává v nás pramenem. Naše lectio divina by nemělo smysl bez spojitosti s naším každodenním životem.

Podrobnější text najdete v knize: Lectio divina 1 – Doba adventní, Giorgio Zevini, Pier Giordano Cabra, Praha, Karmelitánské nakladatelství, 2001

Celý cyklus knih Vám Karmelitánské nakladatelství nabízí v tomto materiálu prostřednictvím letáčku za zvýhodněnou cenu.

Okruhy:

5.1. Jak často si čteme z Písma a kolik času čtení věnujeme?

5.1.1. Čteme Písmo dětem, vnoučatům, někomu jinému?

5.1.2. Máme někoho, s kým si můžeme o Písmu povídat?

5.1.3. Co bychom si v naší farnosti přáli pro lepší pochopení Písma?

5.2. Známe pojem lectio divina pouze teoreticky, četli jsme o něm, nebo se o tento způsob pokoušíme v rodině, společenství?

5.3. Plánujeme a uskutečňujeme v naší farnosti, společenství vhodné formy duchovní četby Písma pro mladé i dospělé?

5.4. Známe nějakou formu dlouhodobého biblického vzdělávání věřících?

5.5. Víme o existenci Českého biblického díla? Setkali jsme se někdy s jeho působením?

5.6. Darovali jsme někomu Písmo sv.?

5.7. Máme nějaké zkušenosti se čtením Božího slova v rámci ekumenického dialogu (společná setkání nad Písmem apod.)?

5.8. Jaké vidíme možnosti propojení víry a kultury? Jaké jsou s tím zkušenosti v našem okolí?

Odstavce:

17. Lectio divina

18. Šíření Bible

19. Bible v rodině

20. Ekumenické hnutí

21. Bible a kultura

22. Vzdělávání pomocníků

23. Apoštolské nasazení odborníků

24. Pomůcky a nástroje

25. Hromadné sdělovací prostředky

26. Věrnosti Božímu slovu podle víry církve

27. Vybudování struktury

Krátká meditace nad Písmem – Lk 24,44-45

„Dále jim řekl: To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v prorocích i v žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.

(Krátká chvíle ticha)

Rozjímání:

Bůh se ve své dobrotivosti a moudrosti rozhodl zjevit sám sebe a oznámit tajemství své vůle: že lidé skrze Krista, Slovo, jež se stalo tělem, mají v Duchu Svatém přístup k Otci a stávají se účastnými Boží přirozenosti. A tímto zjevením promlouvá neviditelný Bůh ze své přehojné lásky k lidem jako k přátelům a s nimi se stýká, aby je pozval k svému společenství a přijal je k sobě. Tento řád zjevení je uskutečňován činy a slovy tak těsně navzájem souvisejícími, že skutky, které Bůh vykonal v dějinách spásy, vyjevují a potvrzují nauku a skutečnosti označené slovy, slova pak hlásají ty skutky a objasňují v nich skryté tajemství. A takto zjevená hluboká pravda o Bohu a spáse člověka září nám v Kristu, který je Prostředníkem a zároveň plností veškerého zjevení.

Přímluvy:

Svatá Písma obsahují slovo Boží, a protože jsou inspirovaná, slovo Boží skutečně jsou:

- Kéž četbou a studiem Písma svatého se slovo Boží šíří dál a je známo po celém světě...

- Ať poklad zjevení, svěřený církvi, stále více naplňuje lidská srdce...

- Ať snoubenka vtěleného Slova, totiž Církev, poučená Duchem Svatým, se snaží dosáhnout stále hlubšího porozumění Písmu svatému, aby bez ustání živila své děti Božími výroky...

- Tak jako se vytrvalou účastí na eucharistickém tajemství vzmáhá život Církve, tak prosme o nový rozmach duchovního života vyrůstajícího z rozjímání slova Božího, které zůstává navěky...

(Chvíle ztišení)

Následují volné přímluvy, Otčenáš a závěr setkání

Kapitola 6. Téma a otázky adresované především mládeži

28. Papež Jan Pavel II. napomáhá setkání s evangeliem mladým lidem především svými pravidelnými poselstvími mládeži celého světa a svými homiliemi při Světových dnech mládeže. Jeho slova adresovaná mládeži mají vždy nejen jako základní téma biblický verš, ale v papežově podání se přímo otevírá hloubka Kristových slov a mladý člověk je přiváděn k provokativnímu „přeložení“ slova Písma do konkrétních situací svého života.

29. Každé setkání mládeže je místem k společnému naslouchání Písmu svatému. Naslouchání má vést k proměňování pochopených slov v konkrétní život a poté k následnému sdílení. Zvláště pro skupiny mládeže je velice nutné společně se nejen nad Písmem zamýšlet, ale také hovořit o vlastních životech a o tom, jak Boží slovo ovlivňuje a proměňuje život každého jednotlivce. Setkání nad Písmem se tak nestane jen akademickou diskusí, ale životodárným pramenem.

Otázky:

6.1. Známe slova papeže Jana Pavla II. mládeži?

6.2. K čemu nás inspirovala?

6.3. Jsou naše setkání nad Písmem svatým provázena svědectvím z vlastních životů?

6.4. Učíme se otevírat své srdce mezi svými?

6.5. Zakusili jsme někdy v životě, že nás duchovní sdílení druhého člověka inspirovalo a posílilo?

Veškeré projevy Svatého otce proslovené k mládeži můžete najít v knize Kristus vás miluje – Jan Pavel II. mládeži, kterou vydalo nakladatelství Paulínky ve spolupráci se Sekcí pro mládež České biskupské konference.

Vysvětlení některých pojmů

Inspirace, inspirovaný

(odvozeno z latiny inspiratio od slovesa in-spirare – vdechnout).

Písmo svaté je inspirované (vdechnuté) Duchem Svatým. To znamená, že prvotním autorem knih Písma je Bůh. On inspiroval určité lidi pro sepsání knih, které dnes tvoří Písmo svaté. Dogma o inspiraci ovšem nepopírá práci člověka při psaní. Vliv lidského autora, jeho prostředí a podmínek, za jakých knihu sepsal, je někdy patrné na první pohled (rozdíly jazyka a stylu, historické souvislosti atd.). Přesto knihy Písma vyjadřují stejné myšlenky. Nadpřirozený vliv je trojí (týká se rozumu, vůle a schopnosti člověka psát) a pomíjivý (neobvyklý, dochází k němu jen pro stanovený účel sepsání spisu a mizí, když je kniha sepsána). Inspiraci ale není možné chápat jako doslovný diktát, spíše jako vnuknutí myšlenek a naznačení způsobu podání. Proto je i člověk, který knihu napsal, nazýván autorem.

Pro rozeznání pravosti inspirace je jediným a jistým kritériem tradice, tj. skrze apoštoly předané a autoritou Církve opatrované vědomí, které knihy jsou inspirované. Magisterium chrání toto vědomí před zkreslením nebo zapomenutím.

Historicko-kritická metoda

Písmo svaté sepsali ve všech jeho částech i pramenech lidští autoři, jeho správné pochopení tedy vyžaduje metodu, která odhalí historické a další souvislosti. Základní principy metody jsou tři. Je to metoda historická, která se pokouší objasnit historické procesy vzniku biblických textů, často velmi složité a dlouhodobé. V různých obdobích se texty obracely k různým kategoriím posluchačů nebo čtenářů, kteří se ocitali v naprosto odlišných situacích a kultuře. Je to také metoda kritická, protože postupuje podle vědeckých, co nejobjektivnějších kritérií, aby umožnila modernímu čtenáři přístup ke smyslu biblických textů. A nakonec je to metoda analytická, která zkoumá biblický text jako každý jiný starý text a komentuje ho jako záznam lidské řeči. Tím však exegetovi pomáhá, aby především na základě kritického studia redakce textů lépe pochopil obsah zjevení.

Exegeta, exegeze

(z řec. exegesis = výklad, odvozeno ze slovesa esegesthai vést, doslovně vést někoho k něčemu vysvětlováním.)

Jedná se o kritický rozbor nějakého textu, zpravidla biblického nebo právního. U Písma svatého se jedná o vědeckou disciplínu, která má za úkol využívat všech dostupných vědeckých metod, nezbytných pro správný výklad textu (filologie, biblické dějiny, biblická kritika apod.). Křesťanská exegeze však samozřejmě nesmí také zapomínat na zjevené pravdy.

Počátky křesťanské exegeze nacházíme již v prvotní církvi. V konstituci DV je exegezi věnována kapitola 3, část Jak vykládat Písmo svaté (Dokumenty, str. 115, KKC 115 - 119).

Exegeta – z řečtiny exegétés, vykladač, učitel. Člověk, který se věnuje studiu a výkladu Písma svatého

Analogie víry

Tam, kde chybí vysvětlení textu dekrety učitelského úřadu Církve a výklad Otců, postupuje exegeta podle pravidla analogie víry (srov. Řím 12,6). To znamená, že není možné vykládat nějaké nejasné místo tak, aby to odporovalo víře a celkovému pojetí Božího zjevení. Toto pravidlo cituje sv. Augustin.

Interpretace

Člověk sám nemůže odhalit hloubku tajemství, které je skryté v textech Písma. Proto Bůh svěřil Církvi úkol Písmo vykládat, a přibližovat tak člověka stále více sám sobě. Toto je úkol učitelského úřadu Církve (magisteria), který má uchránit člověka před omyly a nepochopením. Jedině církvi patří autentický výklad Písma, Božího zjevení, a toho, co se k němu bezprostředně váže. Papežská biblická komise vydala v roce 1993 dokument „Výklad Bible v Církvi“, kde se pečlivě věnuje všem kritériím a podmínkám interpretace a exegeze, a hlavně otevírá hloubku a bohatství Božího Zjevení v Písmu svatém.

Homilie

Z řeckého homilia, rozhovor. Kázání, promluva při mši svaté nebo bohoslužbě slova. Je povinností o nedělích a zasvěcených svátcích. Homilii (kázání) může mít jen kněz nebo jáhen a měla by být vždy výsledkem předchozí přípravy a meditace.

Kontemplace

V původním významu tento výraz znamená „s velkým obdivem a uvažováním dlouho hledět“. Je to zvláštní druhy modlitby, vždy je velikým darem a nelze se o ni snažit jinak než upřímnou snahou o hlubokou modlitbu a prodléváním v Boží přítomnosti. Jan od Kříže definoval kontemplaci jako „vědu lásky či vlité a milostné poznání Boha, které současně ozařuje duši a naplňuje ji láskou, aby mohla stupeň po stupni stoupat k Bohu (Temná noc, II, 18). Druhý vatikánský koncil ji uvádí jako „přimknutí mysli i srdce k Bohu“ (PC 5), jako „přilnutí k Bohu celou bytostí“ (GS).

Inkulturace

Boží slovo přesahuje kultury, ve kterých byly jednotlivé knihy Písma sepsány a vykládány. Písmo má univerzální zaměření. Ježíš přece posílá své učedníky ke „všem národům“ (Mt 28,18-20). Prvním krokem inkulturace je překlad inspirovaného Písma do jiného jazyka. Překlad totiž není jen prostý přepis do jiného jazyka, nutně s sebou nese i převedení do jiného kulturního kontextu (pojmy nejsou vždy totožné a význam symbolů může být v jiné kultuře nepochopitelný, různé jsou i tradice a způsob života). Pokračováním inkulturace je výklad, který uvádí biblické poselství do výraznějšího vztahu k cítění a chápání určité místní kultury, národa. Další etapou inkulturace je vytváření místní křesťanské kultury, rozšiřující se do všech oblastí života. Snaží se také osvětlit bohatství kultury národa světlem evangelia. Nejde o jednosměrný proces, ale o podivuhodnou výměnu pokladů všech národů. Při inkulturaci je nutné vyhnout se dvěma extrémům – jednak povrchnímu přizpůsobení poselství, na straně druhé smíšení a zmatení vlastního kulturního dědictví. Obojí vede ke zmatku, který protiřečí jasnému poselství evangelia.

Dokumenty

Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum Druhého vatikánského koncilu, český překlad: Dokumenty II. vatikánského koncilu, Praha: Zvon, 1995, str. 101-123.

Výklad bible v církvi, dokument Papežské biblické komise, český překlad: Praha: Zvon, 1996.

Katechismus Katolické církve, Zvon, Praha 1995

Doporučená literatura

Duka D. OP, Úvod do Písma Svatého Starého zákona, Editio Sti. Aedigii v.o.s., Praha, 1992

Egger, W., Radost ze slova Božího, Praha 1993

Fitzmayer J. A., Co říká Nový zákon o Kristu, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 1999

Hechtová, A., Přístupy k bibli, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 1997

Kopp, J., Izraelští proroci, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 2001

Krejčí, J., Slovo Boží, Řím: Křesťanská akademie, 1971

Kremer, J., Sedm pravidel pro četbu bible, Praha: Pastorační středisko, 1996

Kristus vás miluje – Jan Pavel II. mládeži, Praha: Paulínky, 2001

Masini, M., Úvod do „lectio divina“, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1993

Petrosillo P., Křesťanství od A do Z, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1998

Rahner K., Vorgrimler H., Teologický slovník, Zvon, Praha, 1996

Práce s Písmem svatým ve společenství, Praha: Pastorační středisko, 1995

Zevini G., Cabra P. G., Cyklus knih Lectio Divina, Praha, Karmelitánské nakladatelství, 2001 (nabídka za zvýhodněnou cenu pro členy sněmovních kroužků)

Ziólkowski Z., Nejtěžší stránky Bible, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2001

V Karmelitánském nakladatelství dále průběžně vycházejí v ediční řadě Stuttgartských novozákonních komentářů tituly týkající se jednotlivých knih Nového zákona.

Obsah

Úvodní modlitba k setkání 2

Denní modlitba za sněm.. 2

Vážení animátoři a všichni členové sněmovních kroužků, 3

Zpracovávání zápisů z materiálu Církev a svět 4

Několik otázek a odpovědí okolo přípravy Plenárního sněmu v ČR.. 5

Co je vlastně cílem sněmu?. 5

Proč plenární sněm ?. 5

Proč sněmovní kroužky ?. 6

Co dělají sněmovní kroužky ?. 6

Co je smyslem tohoto materiálu ?. 7

Jak přistupovat k tvorbě zápisu ?. 7

Možné přístupy k tématům.. 8

Jak může probíhat setkání ?. 9

Jak vyplnit zápis ?. 11

Jak se zápisy zpracují ?. 11

K čemu budou sloužit výstupy ze sněmovních kroužků ?. 12

A. „Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu“ (Lk 24,45) 13

Kapitola 1. Boží sdílení; společenství s Bohem.. 13

Kapitola 2. Zásady správného používání Bible v životě církve. 18

Četba v duchu církve, četba blízká životu. 18

Důsledky pro pastorační práci 19

Kapitola 3. Návod k jednání 22

B. „Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci“ (Iz 55,11) 25

Kapitola 4. Formy a cesty, jak se setkávat s Božím slovem v Bibli 25

Hlavní úkoly. 25

Formy, jak se setkávat s Biblí v pastorační činnosti církve. 25

Kapitola 5. Metody a oblasti přímého přístupu k Bibli 30

Vzdělávání pomocníků. 31

Pomůcky a nástroje. 32

Vybudování struktury. 33

Lectio divina – jak na to?. 33

Kapitola 6. Téma a otázky adresované především mládeži 36

Vysvětlení některých pojmů. 37

Dokumenty. 39

Doporučená literatura. 39

Obsah. 40

---

[1] DV 11

[2] DV 9

[3] srov. DV 8,3

[4] srov. DV 8,2

[5] DV 8,3

[6] srov. DV 10,1; Sk 2,42

[7] DV 7,1

[8] srov. DV 7,1; 11,2

[9] DV 8,3

[10] srov. KKC 118

[11] SC 7

[12] DV 21

[13] DV 25

[14] Římský misál, Všeobecný úvod 33.

[15] Papežská biblická komise, Výklad Bible v církvi IV,C,3.

[16] Papežská biblická komise, Výklad Bible v církvi IV,C,3.

[17] DV 24

[18] Papežská biblická komise, Výklad Bible v církvi IV,C,2.

[19] Papežská biblická komise, Výklad Bible v církvi IV,C,4.

[20] DV 25.

[21] DV 23.

[22] DV 25