Otázky k diskusi z Materiálů pro sněmovní kroužky na rok 1999
1. setkání
varianta
A - Všeobecná svátost spásy
Otázky
do diskuse:
Ø Co v mém životě až doposud znamenala církev?
Ø Kde mne potěšila jejíž jsem částí, kde se jí cítím být zraněn?
Ø Jak hodnotíme církev v období komunistické vlády - jak u nás obstála?
Ø A jaký význam v této době mělo, že patříme k univerzální, tedy světové církvi?
Ø Jak vidí církev ti, kdo žijí mimo ni? Čeho si na ní váží a čeho ne?
Ø Jak je na církvi viditelná spása?
varianta B
- Bůh hledá člověka
Otázky
do diskuse:
Ø
Jak byste vysvětlili Boží „nečinnost“ tváří v tvář
zločinům na bezbranných lidech, které
se na světě páchaly a páchají?
Ø
Jaké možnosti má satan ve srovnání s Bohem? Čeho je a
čeho není schopen?
2. setkání
varianta
A - Přítomná podoba království Božího
Otázky
do diskuse:
Ø Pokusme se dnešními slovy popsat a vyjádřit, co je to Boží království!
Ø Kde můžeme dnes zahlédnout rysy Božího království v životě církve?
Ø Co by v našem okruhu mělo ze života církve vymizet, co by mělo naopak přibýt a co by se mělo přetvořit, aby byly na životě církve jasněji patrné rysy Božího království?
Ø Jak se projevuje v životě církve Boží království v dobách útlaku, jak to vidíme při ohlédnutí na minulá desetiletí?
varianta
B – Jubilejní rok 2000
Ø Jak si poradíme se slovy „plnost času“, jak jim rozumíme?
Ø Jestliže žijeme v plnosti času - co můžeme a máme očekávat a co už ne?
Ø Jaké jsou vaše zkušenosti s představami, že v roce 2000 přijde velká katastrofa nebo naopak začne téměř ráj na zemi? Očekáváte s přelomem tisíciletí něco důležitého? Co o tom soudí TMA?
Ø Setkali jste se s myšlenkami o reinkarnaci: Co o nich soudíte? Proč se nedá tato myšlenka sloučit s vyznáním, že Bůh je náš Otec?
3. setkání
varianta
A - Tělo Kristovo
Otázky do diskuse:
Ø Jak byste co nejsrozumitelněji charakterizovali Kristovo dílo?
Ø Mluví se o významu církve pro společnost. V čem vidíte opravdu nezbytnou úlohu církve vy? Známe mrtvé farnosti, známe v dávných i nedávných dějinách chyby v životě církve. Můžeme i skomírající farnosti a chybující křesťany chápat jako součásti Kristova těla? Pokud ano, co to pro ně znamená? Pokud ne, čím vlastně jsou?
Ø Jestliže je v církvi každý jiným údem, tedy má jiné vlastnosti a jiné úkoly, jak vytvořit v církvi jednotu? Na čem může spočívat, z čeho může růst?
Ø Souvislost mezi tělem Kristovým - eucharistií a tělem Kristovým, kterým je církev, je velká myšlenka. Kde vidíte, jak se církev ve vašem okolí eucharistií přetváří v tělo Kristovo? A jak by mohla církev (složená z reálných, ne ideálních lidí!) ve vašem prostředí být více zřejmá jako tajemné tělo Kristovu?
varianta
B – Otče náš
Ø Když říkáme v modlitbě Páně slova „Otče náš“, koho tím myslíme? Pokusme se to vysvětlit.
Ø Když řekneme Bůh Otec - myslíme spíš na otce všech lidí, nebo na otce Ježíšova, nebo na otce křesťanů? Jaké bohatství významu vlastně vidíme v tomto slově - dejme dohromady své osobní postoje a poznatky!
Ø Když s přesvědčením oslovujeme Boha „Otče“, vyjadřujeme tím také to, jak chápeme sami sebe. Tedy jako děti, syny, dcery. Co to pro nás znamená, že jsme v takovém blízkém „příbuzenství“ s Bohem? Jaký máme mít vztah ke světu, aby se podobal Božímu postoji? Můžeme se ztotožnit třeba s tím, co najdeme v Janově evangeliu - Jan 3,16?
4. setkání
varianta A - Boží lid
Otázky
do diskuse:
Ø Pro nás je církev Boží lid, pro mnohé zvenčí je to organizace, jejíž moci se bojí, pro jiné spolek na úrovni turistického spolku, pro jiné zas zastaralá položka z historie. Jaký ale má existence církve ve světě smysl? Co znamená pro okolní svět?
Ø Jsou lidé, kteří chtějí žít s Bohem, ale nechce se jim do církve. Bojí se její autority, nebo jim vadí nekvalita křesťanů, s níž se setkali, nebo se bojí jakékoliv strukturované společnosti, čili jakékoliv organizace. Co lze, podle vašich zkušeností, pro ně udělat, aby jim „zachutnalo“ náležení do církve, aby je potěšilo, že jsou Božím lidem?
Ø Myslíte, že by se stala tvář církve pravdivější, srozumitelnější a pro poctivé lidi přitažlivější, kdyby se v naší církvi plněji znalo a žilo Boží slovo? Nebo jaké jiné cesty k dosažení lepší a pravdivější tváře církve znáte?
Ø Mnozí si ještě pamatují situace, kdy se ve většině měst a skoro v každé vesnici u nás ke katolické církvi hlásila většina obyvatel. Dnes to tak není. Máme se radovat z toho, že jsme malé stádce, nebo se tímto evangelním slovem jen utěšujeme a je to spíš z nouze ctnost, nebo je tu reálná naděje, že zas bude většina lidí katolíky? Čili jakou církev si pro nejbližší léta našeho života představujeme, jak vypadá církev, kterou chceme a budeme schopni tvořit?
Ø Máte dojem, že církev ve vašem okolí, ve vaší farnosti nebo v celé diecézi musí udělat nutně některé změny, aby byla plněji Božím lidem? Které? (A k tomu doplňující otázka: čím se bude církev vždy lišit od jiných společností? A jak jsou tyto odlišnosti přijatelné dnešním mladým lidem? )
varianta
B – Přípravy velkého jubilejního roku
Otázky
do diskuse:
Ø Co pro vás, kdo jste byli už dospělí v druhé polovině šedesátých let, koncil znamenal? Co jste se o něm dozvěděli? Co považujete za jeho největší přínos? Jak jste prožili změnu liturgie?
Ø V 19. odst. TMA Svatý otec vypočítává, co všechno církev na koncilu zdůraznila. V posledních šesti řádcích pak vypočítává, o čem se hovořilo na koncilu s důrazem, který do té doby nebyl znám. Pokuste se sami zhodnotit, jak ve vašem zorném poli čili podle vaší zkušenosti jsou tato témata uskutečněna. Co zejména chybí? Co je možné udělat pro to, aby to nechybělo?
Ø Je ovšem možné, že každý není nadšen vším, co z koncilu vzešlo nebo co se po něm v církvi objevilo. Má smysl pojmenovat i tyto věci. Pokuste se o to, pokud možná ovšem s rozlišením, co vzniklo v souvislosti s koncilem a co z něho nevyplývá (např. liturgická reforma je plodem koncilu, ale velká moc sdělovacích prostředků se významně projevila v pokoncilní době, ale s koncilem nesouvisí).
varianta A – Královské kněžství
Otázky
do diskuse:
Ø Je známo, že na kněze je kladeno zpravidla tolik požadavků, že je nemůže všechny zdaleka naplnit, i kdyby sebevíc chtěl. Pokuste se tedy sepsat, které jsou podle vás hlavní požadavky na kněze, jejichž naplnění zajistí, že jeho funkce bude mít skutečně smysl, a to jak pro Boží lid, tak pro ostatní svět?
Ø A dále se pokuste charakterizovat smysl obecného (všeobecného, královského) kněžství.
Ø Nakonec si položme dvě otázky: co je třeba udělat v nejbližší době pro to, aby jak obecné, tak služebné (svátostné) kněžství v církvi u nás bylo tím, čím být má? A co pro to můžeme dělat konkrétně my?
varianta
B – Bezprostřední příprava, Bůh Otec
Otázky
do diskuse:
Ø Za co se cítíme být z nedávné minulosti jako křesťané spoluzodpovědni? Můžeme opravdu říci, že zlo nacismu i zlo komunismu se dělo úplně a docela bez naší viny? Můžeme říci, že ztráta víry mnohých v posledním století je úplně bez viny křesťanů?
Ø
Za jaké defekty v životě našeho národa jsme schopni a
ochotni prosit Boha za odpuštění (ať už jsme se na nich přímo podíleli nebo
ne)? Za jaké zlo v této zemi nebylo
ještě konáno vcelku žádné pokání (pozor! Jde o to, kdy jsme nekonali pokání my,
křesťané - ať už pokání přímé nebo zástupné. Nejde o přemýšlení o tom, kdy a
jak by měli dělat pokání ti druzí.)
varianta A – Vztah k odloučeným bratřím
Otázky
do diskuse:
Ø Které křesťanské církve existují na území naší farnosti (diecéze)? Známe přesně jejich názvy a jejich identitu? Co o nich vlastně víme? Co jsme už s nimi společného uskutečnili a dokázali?
Ø Společenství v modlitbě se mnohdy zdá být nejpřístupnější. Vidíme v jeho uskutečňování nějaké překážky? Jak je odstranit?
Ø Citlivou skutečností jsou smíšené sňatky. Jakou máme zkušenost se smíšenými manželstvími? Co bychom radili takovýmto snoubencům, co manželům (rodičům)?
Ø Jaké možnosti ekumenické spolupráce vidíme v oblasti charity? Co je možné dělat společně? Nebo naopak: co z charitní práce není možné dělat společně?
Ø A jaké zkušenosti máme se spolupráce v evangelizaci s křesťany z jiných církví? Vidíme nějaké možnosti spolupráce? Jaké?
varianta
B – Posvěť se jméno Tvé
Otázky
do diskuse:
Ø Jak porozumíme této prosbě modlitby Páně ve světle evangelia Jan 17,1-8?
Ø Najděte její vysvětlení v knížkách, která modlitbu Páně vysvětlují (např. komentář k Matoušovu evangeliu, Špidlík: Modlitba Páně, Katechismus katolické církve)!
Ø Boží jméno ve světě se posvěcuje naším řádným křesťanským životem. Co konkrétně je třeba v církvi u nás dělat, aby se tato prosba modlitby Páně naplňovala, tedy co dělat v rodině, ve společenství, ve farnosti, v diecézi pro plnější křesťanský život? Shromažďujte jak své zažité zkušenosti, tak své nové nápady).
varianta A – Povoláni ke službě Božímu lidu
Otázky
do diskuse:
Ø Každý zkušený člověk ví, že se v životě nesetká ani s ideálním biskupem, ani s ideálním knězem, ani jáhnem. Všichni přitom ale vědí, že služebníci církve jsou různí, někteří jsou ostatním křesťanům více užiteční, jiní méně. Má tedy smysl mluvit o tom, co je od nich očekáváno. Pokuste se tedy výstižně formulovat, co zejména očekáváte od biskupa, co od kněze, co od jáhna. Je-li skupina větší, rozčleňte, co očekávají např. starší lidé, co rodiny s dětmi, co mladí atd. Držme se slov " co očekáváme, co nám prospívá", neklaďme jen striktní požadavky.
Ø Proč mají někteří lidé u nás až instinktivní odpor k nositelům církevních služeb (k biskupům, kněžím, ev. jáhnům)? A proč jiní od těchto služebníků očekávají tolik, (přímo všechno), že jejich naděje nemohou být naplněny?
Ø Jak by se měla, podle vašeho mínění, starat církevní obec o svého faráře a jáhna? Jak by se měla diecéze starat o svého biskupa? (Všichni jsou tu proto, aby se starali o Boží lid, ne o sebe. Proto ta otázka.) A k tomu ještě otázka další: jak by se měla diecéze starat o staré a nemohoucí kněze a biskupy (nemají rodinu!)? Co byste pro ně mohli udělat vy?
varianta B – Přijď království tvé
Otázky
do diskuse:
Ø Pokuste
se potom přemýšlet zcela konkrétně o tom, jak a co dnes u nás v církvi dělat,
aby se takové podobenství uskutečňovalo.
varianta A – V jednotě s naším papežem,
naším
biskupem a se všemi biskupy
Otázky
do diskuse:
Ø Máme za sebou důležitou skutečnost let komunistické vlády. Neradi na ní možná vzpomínáme, ale nemůžeme a nemáme jí zapřít. Většina diecézí žila dlouho bez biskupů. Na druhé straně byl u nás o to důležitější vztah k papeži, zejména pak k tomu, který komunismus znal a proto se sním mohl tak úspěšně utkat, k Janu Pavlu II.
Ø Jak byste hodnotili situaci, kdy u nás např. veřejně působil jen jeden nebo dva biskupové (Tomášek, Vrana)? Co bylo možné i tak, co možné nebylo? Čím diecéze bez biskupů trpí, co se uskutečňuje i bez nich?
Ø A jakou posilou byl tehdy pro vás papež? Jak jste ho vnímali (pokuste se rozčlenit: Jan XXIII., Pavel VI., Jan Pavel I., Jan Pavel II.?
Ø Jaké poučení z těch dob, jaké zkušenosti (pokud jde o biskupy a papeže) byste rádi předali další generaci?
Ø Jak by podle vás mohly prakticky vypadat některé prvky biskupské kolegiality? Čili: jak si představujete nejlepší spojení a součinnost vašeho diecézního biskupa s ostatními biskupy (v naší zemi, ve světě)?
varianta B – Buď vůle tvá
Otázky
do diskuse:
Ø Jak smýšlí o celém světě a o jeho budoucnosti Bůh?
Ø V čem spočívá Boží vůle vůči hříšníkům?
Ø Je Boží vůlí zkáza světa?
Ø V čem je Boží vůle s ohledem na přírodu?
Ø Co tedy máme jako křesťané dělat, jak se stavět ke světu kolem nás, abychom byli ve svém snažení pomocníky v uskutečňování Boží vůle?
varianta A – O důstojnosti a apoštolátu laiků
Otázky
do diskuse:
Ø Jak koncilové dokumenty, tak pokoncilové církevní dokumenty vidí úlohu laiků především ve světě, tedy v oblasti jejich zaměstnání, rodiny, sousedských vztahů, ve světě politiky a kultury. Tam mají reprezentovat církev a šířit evangelium. Obvyklá otázka je: jak? K té patří ale další otázka: jak se stanou pro tuto úlohu kvalifikovanými? Tedy co je třeba konkrétně k tomu, abyste byli schopni reprezentovat církev (naději z evangelia, živou Kristovu lásku a Boží milosrdenství atd.)?
Ø A co je třeba k tomu, abyste ve svém okolí nějakým způsobem šířili evangelium? Co je třeba v církvi u nás zařídit, aby církev působil na svět pokud možná skrze všechny své údy, nejen skrze biskupy, a kněze?
Ø Jakou máte osobní zkušenost s šířením evangelia? Jak jste ho případně jako dospělí přijali? Jak jste ho jiným dospělým či dospívajícím předali? Kde se vám zdá, že jste selhali a proč se tak stalo? Sepište takovéto zkušenosti!
varianta
B – Chléb náš vezdejší dej nám dnes
Otázky
do diskuse:
Ø Jak chápat životní potřeby jako dar, když si nějakým způsobem vše potřebné k životu zhotovujeme a zajišťujeme svou činností? A zejména pak: jak učit děti, vyrůstající v konzumní společnosti, aby chápali svět a předměty v něm (od jídla po nerosty) jako dar Boží, s nímž je třeba dobře hospodařit?
Ø Jak my dospělí sami šetříme životní prostředí, ukládáme si dobrovolnou skromnost, zacházíme s okolním světem tak, aby potřeby k životu mohly na světě najít ještě další generace?
Ø Jak zvyšovat citlivost v církvi u nás k těmto tématům, které mnozí považují za "málo zbožné" - a tak v důsledku neberou na vědomí, že Bůh je Otcem všech lidí a chce tedy, aby tu byl svět zdrojem obživy pro všechny a to i v dalších staletích?
Ø Jak má konkrétně u nás církev žít, aby naplňovala slova evangelia Mt 6,25-34? Opravdu se nemá o sebe samu nijak starat, jak by si mohl slova evangelia nikdo vysvětlovat?
varianta A – O významu řádů v církvi
Otázky
do diskuse:
Ø Vidíte v řeholích prorockou skupinu uvnitř církve, nebo spíš přežívání něčeho starého a úctyhodného? S jakými řeholními společnostmi (mužskými, ženskými) máte osobní zkušenosti, dobré i méně dobré?
Ø Jak vidíte uplatnění řeholí ve farní pastoraci (nejde jen o kněze)? Jak se mají řeholníci/řeholnice uplatnit, aby neztratili specifický charakter své řehole a přitom prospěli celku církve?
Ø Které způsoby řeholního života (které řehole) se vám zdají být pro život církve nejpotřebnější a proč? Z čeho by měly řehole žít?
Ø Máte dojem, že by měla vzniknout nějaká kongregace mužská/ženská pro určité specifické úkoly a poslání? Charakterizujte ji, pokud si myslíte, že ano.
varianta
B – Odpusť nám naše viny,
jako i my
odpouštíme našim viníkům
Otázky
do diskuse:
Ø Co
nejširší a nejhlubší smiřování lidí s Bohem (naše pokání, zástupné pokání)?
Ø Co
může církev, co můžeme my křesťané udělat pro co nejširší a nejhlubší smíření
generací, lidí trpících i lidí ubližujících, smíření s tím, co člověk zažil a o
co byl připraven.
Ø Co
můžeme udělat pro smíření v naší farnosti, v diecézi, v republice. Bez tohoto
"úklidu" ve stylu evangelia nelze v přítomností a ni v budoucnosti
nic velkého a dobrého vytvořit!
varianta A – Společenství svatých
4. Otázky
do diskuse:
Ø Jsme přeci jen lidé dvacátého století, tedy lidé zaměření na praktický život, spoléhající se v mnohém především na to, co si sami zařídí a udělají. Není tedy pro nás na jedné straně nesnadné mluvit o světcích a mít k nim úctu, je ale mnohdy nesnadné počítat s nebeskou církví, vnímat a využívat naše spojení s těmi, kdo patří do církve, ale už nejsou na této zemi, odešli k Otci a my nepochybujeme o tom, že jsou v jeho blízkosti. A přeci - chceme-li dělat pro církev něco dnes, budou pro nás užiteční všichni naší předchůdci, kteří žili s Bohem. Pokuste se tedy udělat jakýsi malý katalog svědků víry, lidí opravdu zbožných a dobrých, kteří byli vašimi předky, nebo kteří žili ve vaší farnosti (městě). A shromažďujme také vše, co se můžeme dozvědět o mučednících poslední doby, tedy o lidech, kteří statečně trpěli za minulého režimu a svůj boj dobojovali dobře až do konce.
Ø Nakonec shromážděme své zkušenosti s pomocí těchto zemřelých svědků víry v modlitbě a v otázkách praktického života. A pokusme se odpovědět na otázku, jak by bylo možné prohloubit vědomí naší sounáležitosti jak s českými světci (např. tisící výročí smrti svatého Vojtěcha se nestalo ani celokatolickou, natož celonárodní slavností!), tak s těmi dalšími poctivými křesťany, kteří zesnuli po životě statečném, věrném, kteří přenesli křesťanství také do naší doby? Čili jak u nás lépe spojit "církve pozemskou" s "církví nebeskou"?
varianta
B – Neuveď nás v pokušení
Otázky
do diskuse:
Ø V čem tedy vidíme pokušení současnosti, skrytá a málo poznávaná, na něž by církev mohla a měla upozorňovat, která by měla demaskovat?
Ø Ovšem církev není jen ta, která může na pokušení upozorňovat. Církev sama je pokoušena - někdy malomyslností, jindy pýchou či velikášstvím, občas sebepřeceňováním, jindy sebepodceňováním atd. Jaká pokušení podle vás tedy zažívá církev sama v sobě u nás dnes?
Ø Čemu je třeba se jako pokušení vyhnout? A jak se těmto pokušením církve bránit?
varianta A – Maria předobraz církve
4.
Otázky do diskuse:
Ø Jak byste vy viděli zdravou mariánskou úctu? Co v naší zemi z mariánské úcty, podle vás chybí, co naopak považujete za přehnané, co za nevhodné, co za zbytečné, co za škodlivé?
Ø Jakou máte zkušenost s mariánskými poutěmi domácími, jakou se zahraničními? Jak by se mohla jejich náplň zlepšit, v čem by se měla změnit? Jakou máte zkušenost s rozvojem života víry u lidí, silně orientovaných na nějaké mariánské zjevení (církví uznané, církví dosud neuznané, církví odmítnuté)?
Ø Jak by měla vypadat výchova ke zdravé a životaschopné mariánská úctě v rodinách? Jak u mladistvích? Jaký mariánský rys církve dnes vidíte jako nejdůležitější (tedy v čem by měla být dnes církev nejvíc podobná svými rysy rysům Mariiným)? Co udělat pro to, aby se takovýto rys stal v církvi zřejmým a silným?
varianta
B – Zbav nás od zlého
Otázky
do diskuse:
Ø Jak tato slova dnes u nás v církvi uskutečnit. Jak se stát v Kristu svobodnými.
Ø Co je kvůli tomu třeba odložit, čeho se vzdát.
Ø Jak se konkrétně nechat osvobozovat Synem?