Otázky k diskusi z Materiálů pro sněmovní kroužky „O církvi“ na rok 2000
Náměty k okruhu 1.1.
Pokusme se charakterizovat dnešní svět, v němž žijeme společně věřící s nevěřícími.
1.1.1.
Jsou pro nás věřící pouze
ti, kteří chodí do kostela, anebo také ti, kteří se neúčastní života církve?
1.1.2.
Je nevěřících lidí v okolí
naší farnosti (našeho řádu, mezi našimi mladými kamarády) více, než je nás,
křesťanů?
1.1.3.
Pro jaké hodnoty tito lidé
žijí? V čem se jejich hodnoty liší od hodnot křesťanských?
1.1.4.
Jaké obtíže jim přináší
život bez Boha? Jaká nebezpečí, jaká úskalí, jaké problémy?
1.1.5.
Chrání nás naše křesťanství
před problémy okolí, nebo se nás také dotýkají?
1.1.6.
Cítí se být nevěřící lidé v
našem okolí nešťastní, nebo mají radostný, či dokonce radostnější život než my,
křesťané?
1.1.7.
Zajímá nevěřící lidi, jaký
názor má naše církev na jejich problémy a jaké má návrhy na jejich řešení?
1.1.8.
Cítíme existenci nevěřících
spoluobčanů jako své ohrožení, nebo se nám s nimi žije dobře?
1.1.9.
Co nás – věřící a nevěřící
lidi – spojuje?
1.1.10. Ovlivňují nevěřící lidé naše křesťanské hodnoty? Pokud ano, kladně nebo
záporně?
1.1.11. Jak se k sobě navzájem chováme? Přátelsky, nepřátelsky, nebo jsme
si lhostejní?
1.1.12. Hledají naši nevěřící spoluobčané nějaké vyšší, duchovní hodnoty? Jak se
to dá na nich poznat?
1.1.13. Jsou v těchto otázkách rozdíly mezi venkovem a městem?
1.1.14. Změnilo se něco v otázce hledání duchovních hodnot mezi lidmi kolem nás
oproti době do roku 1989?
1.1.15. Zajímáme se v církvi o problémy, které pálí lidi kolem nás?
1.1.16. Jsme s lidmi kolem nás na jedné lodi? Pokud ano, vnímáme to tak?
Pokud ne, proč? Co jim můžeme nabídnout? Děláme to?
1.1.17. Uvědomujeme si v našem společenství a v církvi, že lidmi ničená
příroda je čím dál méně schopna vydávat svědectví o Boží slávě, a že je to teď
hlavně a možná brzy už jedině na nás?
Náměty k okruhu 1.2:
Žije česká církev v tomto světě vnitřně pravdivě a věrohodně?
1.2.1. Lze větu „církev je svátostí spásy pro svět“ převést do konkrétní
životní praxe křesťanů?
1.2.2. Našli bychom ve své farnosti (ve svém společenství) příklady toho, jak
církev naplňuje své poslání být svátostí spásy pro svět?
1.2.3. Našli bychom takové příklady v křesťanských rodinách?
1.2.4. Jak zprostředkováváme ostatním lidem Boží zájem o svět a jeho blízkost
světu?
1.2.5. Je víra katolických křesťanů
v našem okolí v souladu s učením církve?
1.2.6. Je způsob života křesťanů ve
farnostech a v diecézích v zásadě v souladu s tím, co
církev hlásá, nebo tam cítíte rozpor? Ovlivňuje tento soulad nebo rozpor vztah
věřících ke své církvi? Ovlivňuje tento soulad nebo rozpor vztah nevěřících
k církvi?
1.2.7. Co ze života našeho společenství může okolní svět přitahovat, čím ho
naopak odpuzujeme? Mělo by se na současné situaci něco změnit? V případě, že ne: Proč? V případě, že ano:
Co?
1.2.8. Když přemýšlíme o budoucnosti, bude za třicet či padesát let v naší
obci katolická farnost? Bude-li, v čem bude asi jiná než ta naše?
Náměty k okruhu 1.3:
Jak své současníky jako křesťané oslovujeme?
1.3.1. Vyvíjí naše společenství (farní, řádové, mladých ap.) nějaké úsilí, aby
navázalo kontakty s nevěřícími?
1.3.2. Jak snadné či obtížné je naopak pro nevěřící proniknout do našeho
společenství?
1.3.3. Jak je pro ně srozumitelná řeč, kterou hovoříme o svém životě a o své
víře? Máme co nevěřícím nabídnout? Nabízíme jasné odpovědi na jejich otázky?
1.3.4. Kdo ve vašem okolí převládá? Lidé, kteří odpadávají od víry, nebo lidé,
kteří přicházejí k víře? Jaké jsou to typy lidí?
1.3.5. Jak se naše společenství zajímá o situace, v nichž můžeme oslovovat
nevěřící, například o zkušenosti učitelů a učitelek náboženství s dětmi z
nevěřících rodin? Jaké jsou další situace, v nichž můžeme oslovovat nevěřící?
1.3.6. Jak vypadá soužití našeho společenství (farního, řádového, mládeže
atd.) s nevěřícími?
1.3.7. Jsme spokojeni s tím, jak vypadá naše svědectví o Boží spáse tomuto
okolí? V případě, že ano, jaké k tomu máme důvody? V případě, že ne, co je v
silách vašeho společenství změnit, co nikoliv?
1.3.8. Jak může jednotlivý křesťan působit na své okolí? A jak jednotlivé
buňky církve (rodiny, farnosti, společenství, diecéze, komunity, hnutí,
aktivity, organizace…)? Zkusme shromáždit co nejvíce nápadů a možností.
1.3.9. Vnímáme svoji odpovědnost za společnost a své okolí ve svém městě či
obci? Vyvozujeme z této odpovědnosti konkrétní kroky? Jaké?
1.3.10. Jsme vskutku zodpovědní hospodáři – tedy ti, kdo se mají starat o
zvířata, rostliny a stvořené věci na Zemi, a jsou Bohu zodpovědní jako
spolupracovníci na jeho plánu?
Náměty k okruhu 2.1
Co je obecně třeba, aby se určitá skupina stala skutečným společenstvím?
2.1.1. Znáte ve světě kolem sebe skupiny lidí, které byste označili pojmem
společenství? Znáte takové skupiny lidí v církvi? Jaké jsou jejich
charakteristické společné rysy?
2.1.2. Je třeba se ve společenství navzájem znát? Do jaké míry?
2.1.3. Je třeba si navzájem pomáhat? Myslíte si, že se to v církvi týká
jen duchovní oblasti, nebo i každodenního života? V jakých oblastech je
vzájemná pomoc na místě a kde ne (pomoc v domácnosti, péče o staré lidi,
finanční pomoc, starost o potřebné, hlídání dětí, pomoc v nesnázích…)?
Myslíte, že by se o pomoc měli starat především jednotlivci, nebo i
společenství jako celek?
2.1.4. Je potřebným prvkem společenství vědomí spoluzodpovědnosti za osudy
druhých?
2.1.5. Je důležité, aby členové společenství vyznávali stejné hodnoty?
2.1.6. Mohou ve společenství nastat konflikty? Pokud ano, jak je řešit?
2.1.7. Jaký význam hraje ve společenství odpuštění?
2.1.8. Mělo by společenství brát ohled na lidi v menšině a na okraji?
V případě, že ano: do jaké míry?
2.1.9. Jak se má zachovat společenství, když si povšimne, že na jeho setkání
někdo opakovaně chybí?
2.1.10. Mohou tvořit jedno společenství mladí a staří?
2.1.11. Mohou tvořit jedno společenství chudí a bohatí? Pokud ano: Jaké vztahy
by v něm měly být?
2.1.12. Patří k podstatě společenství také to, že má svého vůdce? Pokud
ano: Jaký je vztah mezi ním a společenstvím? Jde o přirozenou autoritu, nebo o
autoritu plynoucí z oficiálního pověření? Může být napětí mezi formální a
neformální autoritou? Může toto napětí přinést něco pozitivního?
2.1.13. Mohou ve společenství být ještě menší skupinky nebo třeba názorové
proudy? Je to společenství ke škodě, nebo k užitku? Za jakých okolností?
Náměty k okruhu 2.2
Jak v naší církvi zažíváme rovnost všech lidí
před Bohem?
2.2.1. Měla by česká církev lépe hájit práva našich občanů? Jestliže ano,
navrhněte, jakým způsobem. Jestliže ne, zdůvodněte proč. Kdo by se měl k takovým věcem vyjadřovat,
kdo ne?
2.2.2. Jeví se vám církevní aktivity na pomoc romské menšině v naší zemi jako
dostačující? Je to problém církve?
2.2.3. Přispíváme ze svých příjmů na potřeby farnosti a diecéze, apoštolát,
charitativní činnost, na misie, na bohoslovce, tzv. svatopetrský haléř na
potřeby Apoštolského stolce? Sbírkami při mši svaté, pravidelnými dobrovolnými
příspěvky? Příspěvky stanovenými naším biskupem?
2.2.4. Měl by se nějak změnit vztah katolíků k příslušníkům jiných velkých
náboženství, kteří žijí v naší zemi? V případě, že ano, v čem a prostřednictvím
koho? V případě, že ne, zdůvodněte svůj názor.
2.2.5. Existuje ve Vašem okolí modlitebna nebo společenství jiného
náboženství?
2.2.6. Vyjadřuje česká církev (v rodinách, ve farnostech, v diecézích
...) rovnost všech před Bohem a jednotu Božího lidu? Jestliže ano, jak?
Jestliže ne, zdůvodněte svůj názor.
2.2.7. Zažívají ženy v české církvi stejně důstojné postavení jako muži?
2.2.8. Zdá se vám, že se mladí v naší církvi příliš upřednostňují,
zanedbávají, nebo mají odpovídající pozornost?
2.2.9. Cítí se děti v našem společenství dobře? Máte s nimi kontakt?
2.2.10. Jak pečuje naše společenství o své staré a nemocné členy?
2.2.11. Setkáváme se někde v církvi s nadřazeným či povýšeným jednáním? V
případě, že ano: Kde?
2.2.12. Stojí svými kroky a myšlením zodpovědní lidé v církvi vždy na straně
člověka včetně plného respektování jeho svobody? Jak vlastně pojmu „stát na
straně člověka“ rozumíme?
2.2.13. Vnímáme, že znamením času je angažovanost v otázce lidských práv,
svobod a demokracie? Co v tom děláme?
2.2.14. Jak se díváme na spory v církvi, o kterých informuje rozhlas, televize
a tisk? Je to dobré řešení, takto spory zveřejňovat před světem?
Náměty k okruhu 2.3.
Co je třeba v našich podmínkách napravit, aby církev žila opravdu jako společenství Božího lidu?
2.3.1
Potřebujeme společenství ke
vztahu k Bohu, nebo nám stačí pouze osobní vztah? Zdůvodněte svůj názor.
2.3.2
Co je třeba kromě formálního
ustanovení farnosti biskupem k tomu, aby se v ní “děla” církev?
2.3.3
Jak souvisí náš duchovní
život a vědomí společenství s lidmi?
2.3.4
Souhlasíme s tím,že:
„dnešní společnost trpí nedostatkem vztahů a společenství, a proto pokud
vytvoříme skutečné společenství, je to veliké znamení pro svět a veliký
příklad”? Pokud ano: Vyplývají z toho nějaké závěry? Pokud ne: Co je
v těchto oblastech může nahradit?
2.3.5
Žijeme ve farnosti spíše
vedle sebe, nebo spolu? Co u nás převažuje? Můžeme posoudit, co převažuje
v jiných společenstvích (farnostech, v řádech, v hnutích apod.)?
Vidíme v tomto směru v posledních letech nějaký vývoj?
2.3.6
Jak hodnotíme společenství ve své farnosti? Trpí naše společenství
nedostatkem vzájemných vztahů? Děláme něco pro to, aby vzniklo, prohloubilo se
nebo se stalo viditelnějším? Vidíme v tomto směru v posledních letech
nějaký vývoj? Pokud ne: Proč? Pokud ano: Jaký?
2.3.7
Jsme malým společenstvím,
které je vhodným prostorem ke sdílení víry, lásky a naděje, k promýšlení
Božího slova, k hledání Boží vůle a znamení času? Jsou taková společenství
kolem nás? Pokud ano: Vyplývají z toho nějaké závěry? Pokud ne: Co je může
nahradit?
2.3.8
Je v naší farnosti, církvi
dost zralých a silných osobností, kolem nichž by bylo možno vytvářet
společenství? Pokud ne: Kde je příčina? Dá se s tím něco dělat?
2.3.9
Jakou máme zkušenost se
vztahy v našem společenství? Narážíme v našem společenství nebo jinde
v církvi na přetvářku, faleš, pomluvy a nactiutrhání? Výjimečně, často, nebo
vůbec ne? Snažíme se v našem společenství (v naší církvi) cílevědomě
vytvářet, prohlubovat a očišťovat vztahy? Je to důležité? Vyplývá z toho
něco konkrétního?
2.3.10 Zažíváme v našem společenství spory a hádky? V případě, že ano: O co se
přeme? Jak je řešíme? Je taková nejednota v církvi přípustná? Mohly by spory
některých členů naší církve vyústit až do jejich odštěpení a založení nové
církve? Nebo je rozkol jen dědictví minulosti, které se už dnes neopakuje?
2.3.11 Je oprávněná kritika nedostatků v našem společenství, v naší
církvi? Jak rozlišujeme při kritice lidský a božský prvek v církvi? Co
mají podle nás dělat ti bratři a sestry, kteří s něčím v životě církve
nesouhlasí?
2.3.12 Prosíme opravdu o odpuštění své bratry a sestry? (Dokážeme jít za
konkrétním člověkem, kterému jsme ublížili nebo mu svým myšlením a jednáním
ubližujeme, podívat se mu do očí a říci: „Odpusť mi, prosím“?)
2.3.13 Žije naše společenství (farní, řádové, mladých...) ve shodě s ostatními
společenstvími, která žijí v jeho blízkosti? V případě, že ano: Jak jsme se
dopracovali k tomuto stavu? V případě, že ne: Co vyvolává naši či jejich
nelibost, co vzájemné spory, co odcizení?
2.3.14 Sdělujeme svým duchovním pastýřům své zkušenosti s běžným životem, aby
v nich mohl rozpoznávat a číst „znamení času“?
2.3.15 Souhlasíme s tím, že: „malá společenství mohou být velmi dobrým
prostorem ke sdílení víry, lásky a naděje, k promýšlení Božího slova, k
hledání Boží vůle a znamení času”? Pokud ano: Vyplývají z toho nějaké
závěry? Pokud ne: Co je v těchto oblastech může nahradit.?
Náměty
k okruhu 3.1
Odpovídá struktura naší církve uskutečňování
jednoty Božího lidu?
3.1.1. Odpovídá struktura naší farnosti a jiných farností v naší diecézi
současnému rozložení věřících? Bylo by lépe sousední farnosti sloučit, rozdělit
nebo vytvořit úplně nově?
3.1.2. Považujeme současné členění naší diecéze na farnosti za odpovídající
současnému rozložení věřících nebo by se mělo něco změnit?
3.1.3. Je naše farní společenství spíše vázáno na území a nebo spíše na vztah
k určitému kostelu či k osobě kněze, zejména ve městech s více
farnostmi?
3.1.4. Účastní se trvale našeho farního společenství sestry a bratři
z jiných farností?
3.1.5. Spoluodpovídáme za vlastní farnost? Jak se to projevuje? Jak by se to
mohlo projevovat? Máme farní, ekonomickou a pastorační radu v našem farním
společenství? Jakou máme zkušenost s jejich zakládáním a prací? Máme dost
ochotných a schopných laiků?
3.1.6. Spolupracujeme s okolními farnostmi, naším vikariátem, s naší diecézi?
V čem?
3.1.7. Máme kontakt s diecézními radami: pastorační, ekonomickou, laickou,
kněžskou, katechetickou? Jakou s nimi máme zkušenost? Spolupracujeme
s nimi v oblasti pastorace, řízení, vzdělávání, financování, stavební
činnosti, rozhodování, komunikace, informovanosti atd.)? Pokud ano, co
oceňujete? Pokud ne, co by se mělo změnit a jak?
3.1.8. Máme novinové a internetové zpravodajství našeho společenství, diecéze
a církve? Jestliže ano: Slouží nám ke spojení jednotlivých společenství
v diecézi a naší církvi? Jak jsme spokojeni s jeho obsahem? Přispíváme do něj? Jestliže ne: Je něco
takového pro život našeho společenství
a naší církve potřeba?
3.1.9. Známe kněze, kteří byli v době do roku 1989 vysvěceni a žili v
manželství? Jak a kde pracují? Jsou se svým zařazením do života církve spokojeni? Jakou máme s nimi
zkušenost? Jaké mínění o nich mají naši představení? Je to problém, který se
nás týká, nebo nás nezajímá? Máme zkušenost s tzv. skrytou církví? Lze
s ní spolupracovat?
3.1.10. Jsme spokojeni s prací svého biskupství a jeho jednotlivých
středisek v jednotlivých oblastech (pastorace, řízení, vzdělávání,
finance, stavební činnost, rozhodování, komunikace, informovanost atd.)? Pokud
ano, co oceňujete? Pokud ne, co by se mělo změnit a jak?
3.1.11.
Jak napomáhat tomu, aby ti,
kdo profesionálně pracují v církvi, neztratili stálý kontakt s děním ve
společnosti a správně rozpoznávali a četli „znamení času“?
Náměty k okruhu 3.2
Jakým způsobem žije církev v rodině
a co udělat pro to, aby rodina měla své místo elementární buňky
v církvi?
3.2.1. Jakou úlohu hrají rodiny v našem společenství? Angažují se nějak
v jeho životě?
3.2.2. Jakým způsobem přijímáme rodiny s dětmi v kostele? Jak se tam
chovají? Jak se tam cítí? Je tam něco i pro malé děti? A mají vůbec chodit děti
do kostela?
3.2.3. Mají se matka či otec malých
dětí účastnit bohoslužeb ve všední dny? Je správné v tyto dny odcházet od
dětí do kostela nebo je brát s sebou? Jaké s tím máme zkušenosti?
Patří účast na bohoslužbách ve všední dny k duchovnímu životu lidí
žijících v rodině, nebo je to spíše projev nevhodné náboženské horlivosti?
3.2.4. Prožíváme fakt, že naše rodina je základní buňkou církve? Co si pod tím
konkrétně představujeme? Uskutečňuje se v ní duchovní život jejích členů?
Jak se uplatňuje všeobecné kněžství v rodinách? Slavíme tam církevní,
rodinné i společenské svátky? Jak tam nasloucháme Božímu slovu? Jak se tam modlíme? Potřebujeme společnou modlitbu?
Žehnáme se v rodině? Žehná rodinu jen otec, matka, nebo navzájem?
3.2.5. Jsou naše rodiny pro své členy prvotním místem setkávání
s Kristem? Jakým způsobem? Kdo u nás především předává a rozvíjí víru
dětí: rodiče, kněz, nebo katecheta?
3.2.6. Existují v naší farnosti rodiny, které jsou „na okraji“, bez zájmu o
společenství farnosti? Jak se jim snažíme přiblížit?
3.2.7. Co soudíme o těch rodinách, které se tak živě angažují, že život
farnosti se bez nich zdá být nepředstavitelný?
3.2.8. Jaké máme zkušenosti se společnou modlitbou v rodině? Je rodina
křesťanskou rodinou teprve tehdy, když se společně modlí?
Náměty
k okruhu 3.3
Co je cílem ekumenických snah v naší
církvi?
3.2.1 Uměli bychom popsat dosažené výsledky ekumenického dialogu v církvi?
Jak je přijímáme?
3.2.2 Jak učení II. vatikánského koncilu o tom, že katolická církev vlastní plnost všech prostředků spásy souvisí
s naším úsilím o dosažení plné jednoty všech křesťanských církví?
3.2.3 Snažíme se v rámci ekumenismu spíše o návrat odloučených bratří do
katolické církve nebo spíše o vzájemné poznávání, respektování a obdarovávání
se z bohatých a podnětných tradic křesťanských církví? Vylučují se tato
dvě pojetí, nebo se navzájem doplňují?
3.2.4 Patří společná modlitba, účast na ekumenických bohoslužbách a vzájemné
kontakty s nekatolickými křesťany k podstatným úkolům katolického
křesťana nebo je to výraz jeho zvláštní angažovanosti?
3.2.5 Uměli bychom si představit, že by se na státních školách učilo
náboženství společně pro děti nevěřící, pro děti z nekatolických církví i
pro děti z naší církve? Jestliže ne: Z jakých důvodů? Jestliže ano: Za jakých
podmínek?
3.2.6 Jsou to pro nás jasné a konkrétní formulace, kterými katolická církev
stanovuje cíle ekumenismu?
3.2.7 Formuluje naše společenství cíle, o které usiluje ve vztahu ke
společenstvím nekatolických křesťanů, která žijí v jejich okolí? Jestliže
ano, jak? Jestliže ne, proč?
3.2.8 Když se modlíme za obnovení jednoty církve, máme konkrétní představu,
za co se vlastně modlíme?
Náměty
k okruhu 3.4
Jaké skutečné konkrétní kroky podniká
a má podnikat církev v diecézích a ve
farnostech v oblasti ekumenismu?
3.4.1. V čem se můžeme od našich nekatolických sester a bratří inspirovat v
oblasti nasazení pro potřeby světa?
3.4.2. Žije v blízkosti našeho společenství (farního, mládežnického,
řeholního...) nějaké společenství nekatolických křesťanů? V případě, že ano:
Jaké společné aktivity podnikáme (charitní práce, modlitby, vzdělávání...),
případně jak často?
3.4.3. Co nabízí naše společenství v oblasti ekumenismu naší diecézi a
všeobecné církvi?
3.4.4. Pořádá naše společenství ekumenické akce a bohoslužby? Účastní se jich
kněží, které známe?
3.4.5. Účastníme se ekumenických bohoslužeb pořádaných z iniciativy
nekatolických křesťanských církví? Sledujeme ekumenické bohoslužby, které při
významných příležitostech přenáší česká televize?
3.4.6. Kolik známe smíšených manželství? V jaké víře vychovávají své děti? Co víme o jejich
problémech? Pomáháme jim? Účastní se děti ze smíšených rodin života naší
farnosti? Jak se cítí tyto rodiny v našem společenství?
3.4.7. Spolupracujeme s nějakými ekumenickými organizacemi v naší
zemi? Které to jsou? Považujeme jejich počet za dostatečný? Máme dojem, že se
rozvíjejí, nebo spíše spějí k zániku? Jaké to má důvody?
3.4.8. Jak chápeme kritické události naší církve v historii (např. odsouzení
katolického kněze Mistra Jana Husa, křížové výpravy, rekatolizace...) i
v současnosti (např. svatořečení Jana Sarkandera)?.
3.4.9. Jak jsou v našem společenství přijímáni bratři a sestry z
nekatolických křesťanských církví? Jestliže nejsou, co by se u vás mělo změnit?
Náměty k okruhu 4.1
Jak vypadá život laiků v našem společenství a v celé naší církvi?
4.1.1. Jak a kde konkrétně žijí všichni pokřtění bratři a sestry naší
farnosti? Kdo má o nich adresný přehled?Kolik se jich z toho aktivně
účastní bohoslužebného společenství?
4.1.2. Jak velkou část naší farnosti tvoří důchodci, děti a studenti, kolik
zbývá na střední generaci?
4.1.3. Kdo ví něco o tom, kde pracují? Jsou mezi námi významní odborníci,
členové zastupitelstva místní obce nebo státu?
4.1.4. Udržují obětaví laici u nás životaschopnost společenství, kam pouze
občas dojíždí kněz?Vedou u nás z nedostatku kněží bohoslužby laici? Má to
dobrou budoucnost? Proč ano? Proč ne? Máme s něčím podobným zkušenost
z jiných farností?
4.1.5. Zůstávají odrůstající děti z rodin v našem společenství aktivními členy
církve? Nebo převažují ti, kteří církev opouštějí? Proč?
4.1.6. Jak vnímáme postavení laiků v našem společenství, v naší církvi?
Jaké v ní mají místo, jak podněcuje jejich křesťanský růst a uplatnění
v životě?
4.1.7. Jak spolupracují laici a kněží v našem společenství, v naší
církvi ? Máme v této oblasti nějaké vlastní zkušenosti? Jak hodnotíme
vztah svých církevních představených k činnosti laiků?
4.1.8. Uplatňují laici v našem společenství právo a povinnost sdělovat
pastýřům své mínění o věcech týkajících se prospěchu církve? Máme s tím
nějakou zkušenost?
4.1.9. Mají v našem společenství laici teologické a katechetické a jiné
vysokoškolské vzdělání? Jak ho využívají k šíření evangelia?
4.1.10. Mají laici, kteří jsou pověření nějakou zodpovědností v církvi
(pastorální asistenti, členové poradních sborů, diecézní, pastorační nebo
ekonomické rady) odpovídající vzdělání? Snaží se jej doplnit?
4.1.11. Dbají laici v našem společenství, aby respektovali nauku církve, a
varují se toho, aby v otázkách připouštějících různé názory nevydávali
svoje mínění za nauku církve?
4.1.12. Hájíme si navzájem dobrou pověst a dodržujeme právo na soukromí?
4.1.13. Jakou měrou pronikají křesťanské hodnoty do života obce, v níž žije
naše společenství, díky našemu zaměstnání, politickým a společenským funkcím?
4.1.14. Jaká je současná česká církev vzhledem k laikům? Jak se v ní
laikům žije, jaké v ní mají místo, jak stimuluje jejich křesťanský růst a
uplatnění v životě?
4.1.15. Jaký úkol by měli mít podle nás laici v pastorační nebo ekonomické
radě biskupa?
4.1.16. Měla by být práce laiků v církvi dobrovolná, tedy bezplatná, nebo
za mzdu? Jaké důvody hovoří pro mzdu, jaké proti?
4.1.17. Otázka pro společenství katechetů: Ovlivňujeme svou přítomností
atmosféru škol, nebo ne? Co je potřeba na této situaci změnit? Co nikoliv?
4.1.18. Mají katecheté a katechetky v našem společenství pro výuku náboženství
kvalifikaci srovnatelnou s jinými učiteli?
4.1.19. Jak lze v dnešních podmínkách u katechety spojit jeho osobní
zbožnost s odborností?
4.1.20. Myslíme si, že je respektována rovnoprávnost žen a jejich role
v životě rodiny i farnosti? Víme o konkrétních krocích pro odstranění
předsudků či nepochopení jejich role? Je proto podle nás třeba něco dělat?
V případě, že ano: Co? V případě, že ne: Zdůvodněme svůj názor.
4.1.21. Dají se v církvi rozlišit „práce pro muže“ a práce „pro ženy“?
4.1.22. Jakou máte zkušenost s uplatněním žen, které ministrují nebo čtou
čtení při bohoslužbách?
Náměty k okruhu 4.2:
Jaké je poslání laiků v životě našeho
společenství, celé církve a společnosti a jak by se mělo uplatňovat?
4.2.1. Jakou máte zkušenost s evangelizací a preevangelizací?
4.2.2. Jak křesťané laici u nás prožívají a naplňují svoji osobní účast na
všeobecném Kristově kněžství? Má význam jen pro zdůraznění důstojnosti a
rovnosti, nebo z ní vyvozujeme konkrétní závěry pro život? Pokud ano:
Jaké?
4.2.3. Uplatňuje se účast na všeobecném kněžství službou v církvi, např.
i liturgickým způsobem (lektoři, akolyti apod.), nebo spíše službou světu? Nebo
obojím? Můžete uvést konkrétní příklady?
4.2.4. Jak se u nás v rodinách a v našem okolí uplatňuje podíl na
kněžském poslání u laiků? Jak si konkrétně představujeme posvěcování rodinného
života? Jak se u nás laici podílejí na posvěcování vašeho okolí? Můžeme uvést
konkrétní příklady?
4.2.5. Jak se u nás konkrétně uplatňuje podíl na prorockém poslání u laiků?
Známe mezi laiky lidi vydávající svědectví o Kristu? V čem se projevují?
Potřebuje naše církev a svět takové lidi? Podporuje je?
4.2.6. Jsou laici u nás ochotni převzít svůj díl odpovědnosti v církvi? A
myslíte, že naše církev je na to připravena? Pokud ne: co je třeba změnit?
4.2.7. Jsou laici u nás považováni biskupy a kněžími za partnery? Máme
s tím nějakou zkušenost?
4.2.8. Jak konkrétně uplatňujeme podíl na královském poslání u laiků? Máme
jako laici svůj díl odpovědnosti v našem farním společenství? Je na to naše
církev připravena? Pokud ne: Co je třeba změnit?
4.2.9. Usilujeme v církvi o posvěcení světa, který sdílíme s tvory
svěřenými nám coby hospodářům? Jsme “dobrými pastýři” všemu, co Bůh s láskou
stvořil, nebo se zaměřujeme jen na
člověka?
4.2.10. V čem podle nás spočívá nebezpečí klerikalizace laiků? Souvisí to
s uplatněním laiků při liturgii?
4.2.11. Jak současnému světu zvěstovat radostnou zvěst a Kristovu lásku?
Existují nějaké vhodné oblasti a způsoby? Pokud ano: Jaké to jsou? Pokud ne:
Proč? Jaké máte zkušenosti o misijní činnosti laiků? A co soudíme o názoru, že
slova jsou zbytečná a podstatné je svědectví života? Čekají dnešní lidé na slova o Kristu, nebo
nečekají?
4.2.12. Angažují se laici ve světe v ozdravování jeho institucí,
v práci pro spravedlnost a svobodu? Jak toto působení hodnotíme? Je
dostatečné? Je kvalifikované? Je v církvi oceňované?
4.2.13. Co víme o organizování podpisových akcí např. za zrušení trestu smrti nebo proti registrovanému
partnerství homosexuálů ? Jaký názor máme na takové akce?
4.2.14. Sledujeme křesťanské pořady České televize ( křesťanský magazín apod.),
rádio Proglas? Jak podle nás oslovují
naši společnost?
Náměty k okruhu 4.3
Jak vypadá a může vypadat duchovní život laiků?
4.3.1. Jakou máte zkušenost s tím, jak křesťané laici usilují o hluboký
duchovní život?
4.3.2. Jak je duchovní život laiků ovlivněn tím, že žijí ve světě? Je to na
překážku jejich duchovnímu životu? Pokud ano: Je tato překážka zásadní? Co
bychom potřebovali k tomu, aby to tak nebylo?
4.3.3. Nacházejí laici díky svému způsobu života ve světě i specifické podněty
pro svůj duchovní život? Jaké?
4.3.4. Prožívá laik, který usiluje o hlubší duchovní život, bolestný rozpor mezi svou duchovní snahou a
každodenní realitou, nebo lze obě tyto stránky života plodně propojit a
usilovat o to, žít celý život v jednotě s Bohem? Pokud ano, jak? Znáte
lidi, kteří to dokázali? Jak?
4.3.5. Usilují-li laici o hlubší duchovní život, obracejí se především k
třetím řádům řeholních komunit a k novým duchovním hnutím, nebo nacházejí i
jiné formy hodnotného duchovního života laiků?
4.3.6. Jaké máme zkušenosti s osobní modlitbou, s modlitbou
v rodině, ve společenství, ve farnosti? Jaké máme zkušenosti
s modlitbou liturgickou (společné nešpory apod.)?
4.3.7. Jakou máme zkušenost s aktivním společným slavením liturgie – především
eucharistie, ale i dalších svátostí? Zapojují se laici aktivně do liturgie?
Mělo by se něco v této oblasti změnit?
4.3.8. Jsou pro nás podněty z každodenního života obohacením duchovního
života? Pokud ano: můžeme některé uvést?
4.3.9. Je manželství pro manžele obohacením jejich duchovního života? Existuje
společný duchovní život manželů? Modlí se manželé spolu? Sdílejí se
v duchovních věcech? Máme s tím nějakou zkušenost? Nebo podle nás jde
spíše o projevy přílišné náboženské horlivosti?
4.3.10. Jaký přínos mají malá společenství pro náš duchovní život? Máme
s tím nějakou zkušenost?
4.3.11. Potřebujeme k našemu
k duchovnímu růstu duchovní vedení či doprovázení? Pokud ano:
Nacházíme jej? Vnímáme to v dnešní církvi jako problém? Pokud si myslíte,
že služba duchovního vedení v církvi nefunguje tak, jak by měla: Proč?
4.3.12. Jaký přínos mají podle vaší zkušenosti pro duchovní život laiků kázání
na téma úryvku z evangelia?
4.3.13. Víme, že v církvi je mnoho forem duchovního života. Má i duchovní
život laiků různé podoby?
4.3.14. V poslední době vznikla, často právě z iniciativy laiků,
v církvi řada nových duchovních hnutí. (Více o nich budeme přemýšlet v 6.
tématu.) Jak hodnotíme jejich přínos pro duchovní život laiků? Jakou s tím
máme zkušenost?
4.3.15. Máme zkušenost se čtením Božího slova v rodině nebo ve
společenství? Jakou? Jaké má tato forma přednosti a jaká omezení?
4.3.16. Má angažovanost laiků v občanské společnosti vazbu s jejich
duchovním životem? Pokud ano, jakou? Jak toho dosáhnout?
4.3.17. Jan Pavel II. hovoří o kultuře života jako protikladu k civilizaci
smrti. Jak rozumíme tomuto vyjádření? Žijí laici ve své rodině a svém prostředí
kulturu života? Je to jednoduché nebo obtížné? Je to důležité? Co tomu brání?
Souvisí to s duchovním životem laiků?
Náměty
k okruhu 5.1.
Jak dnes vypadá výchova ke služebnému kněžství?
5.1.1. Podporujeme kněžská povolání v našem společenství? Kolik kněžských
povolání z něho vzešlo? Kolik tzv. pozdních povolání?
5.1.2. Je vhodné zřídit v naší diecézi tzv. malý seminář? Obdrží
studenti, které známe, na našem biskupském gymnáziu takové náboženské vzdělání
zároveň s humanitním a přírodovědeckým, které je může připravit na vstup
do semináře? Jsou podle našich zkušeností biskupská gymnázia prostředím, které
formuje postoje mladé generace otevřené
pro kněžská povolání?
5.1.3. Je podle našeho názoru možné a účelné zřídit v naší diecézi velký
kněžský seminář?
5.1.4. Jsou seminaristé, které známe, vhodně a dostatečně připravováni na
kněžství? Mají dostatečné, vhodné a ucelené vzdělání, pevný duchovní život a
potřebnou praxi? Umějí jednat s lidmi, i s nekatolíky a nevěřícími, a
znají správu farnosti?
5.1.5. Známe počet a osobnosti mladých mužů – seminaristů? Je někdo
z našeho společenství v semináři, stal se už někdo knězem? Modlíme se
za kněžská povolání z našeho společenství? Jsme s těmi, které známe,
spokojeni?
5.1.6. Jsou seminaristé, které známe, svěřováni při pobytu mimo kněžský
seminář (zejména o prázdninách) vhodným kněžím, kteří dbají o jejich důkladné
vzdělání v duchovním životě a kázeň?
5.1.7. Jsou dnes bohoslovci a novokněží, které známe, lépe připravováni na teologických fakultách a v seminářích pro
pastorační službu než do roku 1989?
5.1.8. Které vědecké obory by měl
podle nás kněz studovat, než přijde do farnosti?
Náměty
k okruhu 5.2.
Jak dnes vypadá služebné
působení kněží ve farnosti
a jak by mohl vypadat model služebného kněžského života pro
budoucnost?
5.2.1. Má naše farnost faráře v místě, nebo k nám dojíždí?
5.2.2. Máme v našem společenství kněze z jiné diecéze? Z Polska,
Slovenska? Jakou s nimi máme zkušenost? Považujeme jejich příchod za
nadějné řešení nedostatku českých kněží?
5.2.3. Známe větší farní obvody, kde bydlí kněží, jáhni, pastorační asistenti
a katecheté a odtud spravují větší území(několik farností)? Co o tom soudíme?
5.2.4. Jsou kněží, které známe, opravdu zbožní?
5.2.5. Nachází náš farář v naší farnosti živé zázemí, nebo zde není živé
společenství a farář žije osaměle? Jak mu pomáháme zázemí nalézat?
5.2.6. Mají kněží, které známe, dostatečné vzdělání pro úkoly, které mají?
5.2.7. Odešel v našem okolí nějaký kněz z pastorační služby? V případě, že
ano: Proč? Jak jsme to prožívali? Jak žije dnes? Je to u nás ojedinělý případ,
nebo se s něčím takovým setkáváme častěji?
5.2.8. Projevují kněží, které známe, politické názory? Jaké?
5.2.9. Jaký zevnějšek mají kněží, které známe? Jaký je vhodný?
5.2.10. Provozují kněží, které známe, také nějaké jiné zaměstnání? Je to
slučitelné s jejich duchovní správou?
5.2.11. Měl nebo neměl by kněze za jejich práci platit stát? V případě, že
ano: Proč? V případě, že ne: Kde by měla církev získávat peníze na platy
kněží?
5.2.12. Přispíváme na opravy a údržbu kostelů, fary? Na bohoslužby? Na mzdu
faráře? Na zaměstnance farnosti? Má to v budoucnosti dělat stát, nebo jsme
schopni na toto přispívat?
5.2.13. Jsou někteří kněží, které známe, zkušení a moudří, nebo to jsou spíše
nezralé, nevyrovnané osobnosti? Co si na nich vážíme a co nám na nich vadí? Co
od kněží očekáváme? Jak jim můžeme pomoci?
5.2.14. Jakými tituly oslovujeme kněze? Které považujeme za nejvhodnější?
5.2.15. Jsou dnes kněží, které známe, prací pro Boží lid přetížení, málo
vytížení nebo přiměřeně vytížení?
5.2.16. Znají kněží, duchovní správci, které známe, naše zdraví a duchovní život,
naše těžkosti? Zajímají se o ně a rozumějí jim? Pokud ne, co by se mělo změnit
a co pro to udělat?
5.2.17. Oslovují nás nám známí kněží svým způsobem hlásání evangelia?
V případě, že ano: Čím? V případě, že ne: Proč?
5.2.18. Nacházíme u kněží, které známe, duchovní vedení a podněty pro svůj
duchovní život? Pokud ne: Co by se mělo změnit?
5.2.19. Je náš kněz přirozenou autoritou v našem společenství ? Jak se
projevuje?
5.2.20. Pociťujeme v našem společenství přijetí, nebo odstup mezi námi a
knězem? Pokud odstup: Co se s tím dá dělat?
5.2.21. Je naše fara dnes převážně místem živého setkávání farnosti, nebo jím
podle našich zkušeností není? Účastní se náš farář farních společenství? Jakým
způsobem? Vytváříme kolem faráře společenství? Pomáháme nést jeho starosti?
Pokud ne: Z jakého důvodu? (Pomáháme mu
v tom? Chceme to? Považujeme to za důležité? Potřebujeme ho? Bojíme
se faráře? Nevíme, co s farářem dělat? Nebo si myslíme, že farář to neumí?
Nestojí o to? Nepovažuje to za důležité? Bojí se laiků? Neví, co s námi? Nebo
žije v domnění, že máme všechno, co potřebujeme?) Je to důležité? Co se
s tím dá dělat?
5.2.22. Nemáme-li ve farnosti faráře, stačí nám pastorace ze sousední farnosti?
Jestliže ne, účastníme se jiného farního společenství? Co je z našeho
hlediska lepší: pastorace více farních společenství jedním farářem, anebo jedno
společenství z více farností v místě, kde sídlí farář? Odůvodněte
svůj názor, případně navrhněte, co by se mělo změnit.
5.2.23. Pomůžeme faráři udržovat jednou státem vrácený (i jinak získaný) farní
majetek, tak aby byl pro farnost ziskem, a ne zátěží? Nebo máme jiný návrh na
způsob jeho využití?
5.2.24. Vyhovuje pastoračním úkolům kněží současné rozdělení farností
dostatečně, nebo by se mělo v jejich struktuře něco změnit? V případě, že
vyhovuje: Proč? V případě, že nevyhovuje: Co by se mělo změnit?
Náměty
k okruhu 5.3.:
Jak dnes vypadá působení
biskupů
vzhledem k služebnému
charakteru jejich posvátné služby a jak by mohlo vypadat v budoucnosti?
5.3.1. Jak hodnotíme současnou podobu biskupské služby? Klade koncil a dnešní
společnost na biskupy nové požadavky? Jaké? Jak jsou uskutečňovány?Jaké jsou
její hlavní projevy?
5.3.2. Je náš biskup z titulu své funkce v naší diecézi a společnosti
autoritou?
5.3.3. Jak často navštěvuje náš biskup naši farnost? Za jakým účelem? Kdy byla
naposledy u nás biskupova vizitace?
5.3.4. Jak často a kolik je u nás biřmování?
5.3.5. Co od nás očekává biskup? Naplňujeme to?
5.3.6. Co očekáváme od biskupa? Naplňuje to?
5.3.7. Sdělujeme svému biskupovi naše problémy a své mínění, naslouchá nám? Je
náš biskup nám, obyčejným lidem blízko, a zná naše problémy?
5.3.8. Je pro nás obtížné, nebo snadné přijímat rozhodnutí biskupa o přeložení
našeho kněze? Jak by měla podle nás farnost řešit situaci, kdy nesouhlasí
s rozhodnutím biskupa, které se jí týká?
5.3.9. Jaké aktivity pořádá naše biskupství? Účastníme se jich? Jaká je spolupráce
s úředníky našeho biskupství?
5.3.10. Účastníme se diecézních, národních a mezinárodních poutí? Jak se díváme
na organizaci velkých poutí, na nichž koncelebrují kněží a biskupové za účasti
tisíců věřících?
5.3.11. Jakou máme zkušenost s tradičními odznaky biskupského úřadu?
Nemohou někdy zatemňovat služebný charakter jeho posvátné služby?
5.3.12. Jsme spokojení s tím, jak často rozesílá náš biskup pastýřské listy a s
jakým obsahem? Pamatujeme si je a uskutečňujeme je? Jak? V případě, že ne:
Proč? Co by se mělo změnit?
5.3.13. Jakou roli hraje v našem společenství Svatý otec? Jaký máme vztah
k papežům v historii?
5.3.14. Dotýká se nás nějak práce české biskupské konference?
5.3.15. Jaký máme vztah k našemu metropolitovi?Jaký k naší provincii?
5.3.16. Jak přijímáme II vatikánský koncil a pokoncilní učení církve? Co
soudíme o připravovaném plenárním sněmu u nás?
Náměty
k okruhu 5.4.:
Jak se v současné církvi
projevuje služba stálých jáhnů? Mělo by se na této situaci něco změnit?
5.4.1. Známe v našem společenství jáhenskou službu? Víme, co dobrého
církvi přináší?
5.4.2. Máme ve našem společenství konkrétní zkušenost s působením stálého
jáhna?
5.4.3. Jeví se nám služba stálých jáhnů v naší církvi jako účinná pomoc
biskupům?
5.4.4. Je manželství a rodina stálých jáhnů pro jáhenskou službu výhodou nebo
nevýhodou? Jak práce jáhna pro službu církvi ovlivňuje jejich rodiny? Jsou
zkušenosti rodin jáhnů spíše pozitivní, nebo spíše negativní?Zdůvodněte svůj
názor.
5.4.5. Vede v našem společenství
nebo v okolí bohoslužby jáhen? Jaký vztah máme k nim ve
srovnání s účastí na mši svaté?
5.4.6. Známe případ stálého jáhna v naší církvi, který je rozvedený nebo
kterému se nedaří výchova dětí? Jak to vnímáme?
5.4.7. Kde bydlí stálý jáhen, kterého známe? Na faře - v blízkosti kněze -
nebo jinde? Kde by bydlet měl?
5.4.8. Jak je stálý jáhen, kterého známe, příslušně finančně zajištěn?
Z jakých finančních zdrojů? A z jakých finančních zdrojů by měl být
zajištěn? Státu, diecéze nebo společenství, v němž působí? Byli bychom
ochotni na jeho mzdu přispívat? Do jaké míry by mělo jeho finanční ohodnocení
rozlišit, zda je, či není živitelem rodiny?
5.4.9. Je začlenění jáhnů do struktury a poslání církve jasné, nebo tato
otázka není zcela vyřešena?
5.4.10.
Považujeme vzdělání a
formaci jáhnů za vhodné a dostatečné?
Náměty k okruhu 6.1
Jak může vypadat cesta ke svatosti v našem
každodenním životě? Co je pro ni důležité?
6.1.1. Co je to “svatost”? Znamená “být svatý” totéž co “být hodný”? Jak
vlastně vypadá ideál svatosti? Je jen jeden? Pokud ano: Jaký? Pokud ne: Mají
jeho jednotlivé podoby něco společného? Co?
6.1.2. Uvědomujeme si různé způsoby cesty ke svatosti?
6.1.3. Jak si představujeme svatého člověka? Známe (znali jsme) někoho
takového ze svého okolí?
6.1.4. Usilujeme o svatost zároveň s úsilím o lidskost?
6.1.5. Jak se stává celý život modlitbou? Není to jen fráze?
6.1.6. Jak vypadá naše cesta ke svatosti v každodenním životě? Co je pro ni
důležité? Může se stát cesta ke svatosti útěkem od reality života? Pokud ano:
Za jakých okolností? Lze proti tomu něco dělat?
6.1.7. Jak naplňujeme evangelní rady poslušnosti, chudoby a čistoty
v našem laickém či řádovém společenství?
6.1.8. Vstoupil z našeho farního společenství někdo do řeholního
společenství či duchovního hnutí? Jak to vnímáme?
6.1.9. Jsou řeholní život a život laika pouze rozdílné formy téhož povolání,
nebo se od sebe zásadně liší? Pokud ano, v čem?
6.1.10. Dospíváme ke svatosti ve službě manželovi, dětem, svým rodičům, ve
vytváření vztahů, v obětavosti? Pokud ne: Proč? Pokud ano: Jak? Za jakých
okolností?
6.1.11. Je naše řádové či laické společenství, útěkem, či službou našemu
okolí? Za jakých okolností?
Náměty k okruhu 6.2.
Jsou řehole opravdu prorockou skupinou uvnitř naší církve, a tím i pro svět?
6.2.1. Jak vidíme řádové sestry a bratry v našem společenství? Máme
nějaké osobní zkušenosti s působením řádového společenství v našem okolí?
Vyvíjejí řády u nás nějaké nové aktivity, kterými vyjadřují své poslání i pro
současný svět, nebo je nese jen jejich tradice? Je zde vyváženost mezi
potřebami dnešní doby a trvalými hodnotami v tradici řádu?
6.2.2. Jak jednají řádové sestry či bratři v našem okolí na veřejnosti?
Čím řádové sestry a bratři našemu společenství slouží, nebo čím nás naopak
zraňují? Odpovídá jejich řeč a jejich způsoby jednání současným zvyklostem? Jak
na nás působí jejich řádový oděv? Do jaké míry se tato řádová společenství
podle naší zkušenosti věnují svému poslání, které je pro ně charakteristické?
6.2.3. Pomáhá jejich činnost rozvoji života okolních farních společenství, je
na nich zcela nezávislá, nebo na sebe narážejí a „berou“ si navzájem aktivity?
6.2.4. Proniká do okolí řádů, s nimiž máme zkušenost, něco z atmosféry uvnitř
řádu? Je to spíše pozitivní, nebo spíše negativní?
6.2.5. Jak řeholní společenství v našem okolí hospodaří s majetkem, který
získaly zpět po roce 1989?
6.2.6. Oslovují řády svým obrazem v našem okolí mladou generaci? Mají
dnes podle naší zkušenosti ženské a mužské řády dostatečný počet dorostu?
Získávají nové členy prohloubením duchovního života uvnitř řádu, nebo spíše
aktivitami orientovanými navenek? Jaké aktivity doporučujeme řádovému
společenství, které chce upoutat pozornost mladých lidí a motivovat je k řeholnímu
životu? Pokud se dospívající mladý člověk z našich rodin nebo okolních
známých rozhodl vstoupit do řádu, co to pro nás znamenalo?
6.2.7. Jak podle nás souvisejí nová katecheze, inkulturace, lidská práva, nové
možnosti komunikace s nadějí církve na nová řeholní povolání? Mají podle nás
řády dnes nějak reagovat na změny ve společnosti změnami i ve svých vnitřních
pravidlech či způsobech života?. Zdůvodněte
svůj názor.
6.2.8. Naplňují řády, které známe, i dnes prorocké poslání v církvi?
Projevuje se toto poslání ve světě? Pokud ano: Jak? Pokud ne: Proč? Měly by
podle vás řády vyvíjet nějaké nové aktivity, kterými by vyjádřily své poslání
pro současný svět?
6.2.9. Objevují se v dnešní době nové způsoby zasvěceného života
v naší církvi? Máme s tím zkušenost?
6.2.10. Ztratily některé formy řeholního života v našem okolí
opodstatnění? Pokud ano: Které a proč? Kdyby řádová společenství, žijící ve
našem okolí, zanikla, co by nám chybělo? Pocítila by jejich nepřítomnost naše
obec?
Náměty k okruhu 6.3.
V čem vidíme přínos a
v čem omezení nových duchovních hnutí?
6.3.1.
Známe nějaká hnutí
v církvi u nás? Jak působí v našem okolí? Co považujeme za hlavní
úkoly těchto skupin a hnutí v církvi, v naší farnosti? Oslovují různá duchovní
hnutí zejména mládež?
6.3.2.
Pokud v naší farnosti působí
některá hnutí či sympatizující společenství, přinášejí obohacení a rozmanitost
farního společenství, nebo spíše rozdělení a vzájemnou nevraživost? Působí jako
uzavřené skupiny, nebo jsou otevřené pro ostatní? Jak funguje vzájemná
komunikace mezi nimi?
6.3.3.
Kněz - příslušník nějakého
hnutí - má vést svou farnost ke spiritualitě svého hnutí, nebo ne? Máme v tomto
ohledu nějakou zkušenost?
6.3.4.
Účastníme se velkých
shromáždění s duchovním programem, která pořádají některá hnutí nebo o nich
máme pouze informace od jiných? Jaký na ně máme názor? Lze souhlasit
s tím, že nová duchovní hnutí v naší církvi napomáhají prohloubení
života z víry u velkého okruhu lidí?
6.3.5.
Zaznamenávají nová hnutí
v našem společenství obrácení na víru u velkého počtu lidí v našem
okolí? V případě, že ano: Která; a jaký vidíte důvod?. V případě, že ne: Co to
podle nás znamená?
6.3.6.
Rozvíjela se hnutí více před
rokem 1989, nebo nyní? Z čeho tak soudíme? Budou se duchovní hnutí v našem
okolí v budoucnosti rozvíjet, spíše stagnovat, nebo spíše umenšovat? Proč
si to myslíme?
6.3.7.
Vnímáme snahu po otevřenosti
a spolupráci mezi jednotlivými hnutími v církvi, nebo spíše jejich
uzavřenost?
6.3.8.
Obohacuje šíře nových hnutí,
názorových proudů v církvi a různých spiritualit naše společenství,
církev? Pokud ne: Proč? Pokud ano: Za jakých okolností? Jak v tomto smyslu
vnímáme působení představitelů naší církve?
6.3.9.
A opačně: jsou některá
hnutí, proudy či skupiny církvi vyloženě ke škodě? Dá se to vůbec soudit? Podle
čeho? Pokud ano: Která? Co s tím? Jak v tomto smyslu vnímáme působení
představitelů církve? Mají se takovými otázkami zabývat?
Náměty k okruhu 7.1.
Jak uskutečňujeme
v našem životě, v našem společenství, v naší církvi typické postoje Mariina života?
7.1.1. Uplatňuje naše společenství ve svém životě typické postoje Mariina
života (víra, pokora, láska, odevzdaná služba Kristu...)?
7.1.2. Je tím naše společenství, církev dostatečně věrohodná pro svět kolem
sebe? V případě, že ano: Zdůvodněme svůj názor. V případě, že ne: V čem se má
změnit?
7.1.3. Pokud jsme pamětníky totalitní doby: v jakých situacích jsme
cítili apel na naši víru v Krista tehdy, v jakých situacích dne? V
čem jsou tyto situace stejné? V čem se liší?
7.1.4. Co soudíme o ochotě mladých lidí v naší církvi nasazovat se pro
Boží království s postojem odevzdanosti Kristu?
7.1.5. Jak by se měl podle nás projevovat postoj pokory vůči bližním a Bohu
v každodenním životě obyčejného katolíka? Jak u představitelů církve? Máme
ze své zkušenosti dojem, že se tak křesťané chovají, nebo spíše nechovají?
Zdůvodněte svůj názor.
7.1.6. Mají ti, kteří začali pro roce 1989 pracovat pro církev (v církevních
úřadech, v katechezi, jako pomocníci v pastoraci) ducha vytrvalosti?
Jestliže ano: Co jim pomohlo? Jestliže ne: Co je podle nás odradilo? Nebo se o
nich naše společenství ani nedovídá?
7.1.7. Jsou u křesťanů podle naší zkušenosti převážně v souladu slova o
lásce k bližním se skutky, převažuje nesoulad, nebo je obojího v naší
církvi zhruba stejně? A jak je tomu u nás samotných?
7.1.8. Je Panna Maria svou moudrostí vzorem křesťanského života také
v našem společenství?
Náměty k okruhu 7.2.
V čem vidíme přínosy a omezení mariánské zbožnosti?
7.2.1. Prožívá a slaví se úcta k Panně Marii v naší farnosti?
7.2.2. Máme v našem společenství májové pobožnosti? Jak často? Jsou ve
srovnání s minulostí stále přitažlivé? Kterou generaci lidí v našem
společenství oslovují? Zažívají po roce 1989 rozkvět, nebo spíše útlum?
7.2.3. Máme v našem společenství zkušenost se společnou modlitbou
růžence? Modlíme se ho jako soukromou modlitbu? Rozumí mu a modlí se ho u nás
mladá generace?
7.2.4. Jaké zkušenosti máme s modlitbou živého růžence? Ať jsou kladné nebo
záporné: Zdůvodněte, proč.
7.2.5. Odpovídají mariánské pobožnosti (májové, společné modlitby růžence,
mariánská procesí) dnešní mentalitě lidí? Co by se mělo změnit? Co ne?
7.2.6. Jakou zkušenost máme s poutěmi do míst velkých mariánských zjevení
(Lurdy, Fatima, apod.)? Co na nich přitahuje poutníky? Co odpuzuje? Je o ně v
dnešní době zájem? Doporučili bychom
tyto poutě svým blízkým, nebo nedoporučili? Z jakého důvodu?
7.2.7. Navštěvujeme česká mariánská poutní místa (sv. Hostýn, sv. Hora....)
více dnes než za totality, méně než za totality, nebo stále stejně?
7.2.8. Jakou máme zkušenost s poutěmi na místa soukromých mariánských zjevení
(Medjugorje, Turzovka...)? Čím přitahují poutníky? Čím je odpuzují? Doporučili
bychom tuto pouť svým blízkým, nebo nedoporučili? Proč? Jak vnímáme oficiální
postoj církve k těmto soukromým zjevením?
7.2.9. Co soudíme o programu poutí na těchto místech? Které věkové kategorie
lidí nejvíce oslovuje: Staré, mladé nebo střední generace?
7.2.10. Jaký máme vlastní program poutí do mariánských míst? Doporučujeme ho
ostatním?
7.2.11. Jaký význam přikládáme rostoucímu počtu soukromých zjevení Panny Marie
a jejich obsahu? Jaký zájem vyvolávají v našem okolí? Je tento zájem přínosem
pro církev? Pokud jej považujeme za pozitivní: V čem spatřujeme jeho
přínos? Pokud za negativní: Čím myslíte, že je tento zájem způsoben? Má se
s ním něco dělat? Pokud ano: Co?
7.2.12. Oslovuje naše mariánská úcta nevěřící lidi, nebo spíše odrazuje? Máme
se vůbec o jejich reakci zajímat? Jsme v našem společenství ohleduplní
k jiným osobním projevům mariánské zbožnosti?
7.2.13. Jak vnímáme zasvěcení našeho národa Kristu rukama Panny Marie na
počátku devadesátých let? Co pro nás znamenají některé záporné reakce?
Zdůvodněte své názory.
7.2.14. Je podle našich zkušeností úcta k Panně Marii u katolických mužů menší
než u katolických žen, větší, stejná, nebo jiná? Proč?
7.2.15. Projevujeme mariánskou zbožnost nošením mariánských medailónků, obrázků
apod.? Jakou s tím máme zkušenost?
7.2.16. Máme zkušenost s pořádáním tzv. mariánských večeřadel? Pokud ano, co o
nich soudíme?
7.2.17. Jsou některé mariánské zbožnosti v našem okolí agresivní, odtržené
od reality nebo překrucující evangelijní poselství radostné zvěsti?
7.2.18. Rozlišujeme v našem společenství mezi náboženským uměním a kýčem?
Je to zapotřebí?
Náměty k okruhu 7.3.
Jak u nás vypadá (a jak by měla vypadat)
úcta k Panně Marii a její projevy? Je založena na koncilním učení?
7.3.1. Je pro nás pokoncilní pohled na Pannu Marii inspirativní pro vztah
k Marii a pro mariánskou zbožnost? Pokud ano: V čem?
7.3.2. Je pro nás pohled na Marii jako předobraz a prvotinu církve a současně
její Matku novou inspirací pro vztah k Panně Marii, pro modlitbu?
7.3.3. Obohacujeme koncilním pohledem na Pannu Marii také svůj pohled na naši
církev? Pokud ano: Jak?
7.3.4. Souvisí u ženy úcta k Panně Marii úzce s prožíváním sebe sama jako
ženy, popřípadě manželky a matky, a u mužů s tím, s jakými ženami se
setkávají ve svém životě?
7.3.5. Bereme si příklad z Mariina života a jejího vztahu k Bohu?
7.3.6. Koncilní dokument „Lumen gentium“ upozorňuje, že svatí nám mohou
sloužit jako příklad, dále že s nimi tvoříme jedno společenství, a konečně
hovoří o možnosti přímluvných modliteb. Totéž platí v první řadě i o Panně
Marii jako první mezi svatými. Myslíme si, že vědomě prožíváme společenství s
Pannou Marií? Jak?
7.3.7. Modlíme se modlitby Zdrávas Maria, Anděl Páně, Magnificat? Jaké další?
7.3.8. Někdy se v církvi modlíme s Pannou Marií – např. modlitba „Magnificat“
(Velebí má duše Hospodina) v denní modlitbě církve. Častěji se asi modlíme k
Panně Marii. Nemáme někdy pocit, že klademe Pannu Marii na místo, které jí
nepatří? Pokud ano: Proč?
7.3.9. Je některým lidem v našem společenství, zvláště mladým a
konvertitům, mariánská zbožnost vzdálená a nesrozumitelná? Nalézají svou cestu
k osobnímu vztahu k Panně Marii.?
7.3.10. Vznikají i dnes v našem společenství nové formy úcty k Panně
Marii a svatým či nové formy našeho života ve společenství s nimi?