Otázky k diskusi z Materiálů pro sněmovní kroužky „Liturgie“ na rok 2002

 

 

Kapitola 1 – Teologické základy

 

Okruh 1.1. - Liturgie jako rozhovor Boha a člověka (KKC 1066 – 1075)

1.1.1.      Liturgie je osobní rozhovor mezi člověkem a Bohem. Slavíme liturgii opravdu v tomto duchu? Jak rozumíme tomu, že liturgie je rozhovor Boha a člověka?

1.1.2.      Často o tom čteme, ale prožíváme opravdu a plně skutečnost, že Kristus je sám v liturgii přítomen? Chováme se při liturgii podle toho?

1.1.3.      Co pro nás znamená, že je Ježíš Kristus přítomen nejen pod způsobami proměněného chleba a vína, ale i ve svém slově, ve shromážděném lidu, ve sloužícím knězi?

1.1.4.      Snažíme se porozumět, co se při liturgii (mši svaté, bohoslužbě slova, při udílení svátostí...) děje? Komu klademe své otázky, jakým způsobem se dozvídáme o bohatství liturgie?

1.1.5.      Jaká kniha, přednáška, kázání nebo co jiného nám nejvíce pomohlo v pochopení rozmanitosti a hloubky liturgie?

 

Okruh 1.2. - Celé shromáždění slaví liturgii (SC 26, KKC 1329)

1.2.1.      Jak se připravujeme na mši svatou?

1.2.2.      Jak rozumíme tomu, že liturgie není soukromým úkonem jednotlivce, ale vždy projevem celé církve? Je naše farní společenství skutečným Božím lidem? Je liturgie v naší farnosti „zjevováním církve”?

1.2.3.      Jakým způsobem probíhá liturgická formace naší farnosti? (kázání, katecheze, přednášky, debaty v rámci společenství na faře atd.) Kdo ji vede?

1.2.4.      Setkáváme se v neděli (po bohoslužbě, večer apod.) s celou farností, či ve skupinách? Neskončí naše společenství jen hodinou v kostele?

1.2.5.      Známe se v našem farním společenství? Snažíme se ve farnosti navazovat přátelství? Jaké máme zkušenosti se spoluprací mezi společenstvími řeckokatolických a římskokatolických věřících?

 


Kapitola 2 – Pravdivost v liturgii

 

Okruh 2.1. - Víra jako předpoklad; vnitřní pravdivost slavení

2.1.1.      Slavení liturgie musí nezbytně probíhat v atmosféře víry. Je pro nás víra skutečným základem naší účasti na liturgii? Nehrozí nám nebezpečí, že naše účast na liturgii upadne do mentality magického počínání?

2.1.2.      Jak se snažíme předcházet nebezpečí formalismu a stereotypu v liturgii (například aby pozdrav pokoje nebyl prázdným gestem)?

2.1.3.      Stává se pro nás bohoslužba místem živého poznání Boha? Je pro nás každá bohoslužba prohloubením naší víry? Jaký hluboký zážitek bychom uvedli jako příklad takového setkání?

 

Okruh 2.2. - Nejen liturgie, ale i svědectví a služba

2.2.1.      Nezapomínáme na to, že liturgii nelze naplno prožívat bez svědectví a života z víry? Nehrozí nám izolovanost liturgického života?

2.2.2.      Jak zabránit tomu, aby věřící vyčerpávali veškerý svůj elán v rámci liturgie a nezbýval čas na jejich osobní i společenské poslání? Každý má přece své místo, kam jej Pán poslal a kde má být svědectvím pro svět.

2.2.3.      Je v našem farním společenství vyvážený a hluboký vzájemný vztah všech tří základních projevů života církve (liturgie, svědectví, služba)? Jak jsme toho dosáhli? Co můžeme ještě zlepšovat?

 

Okruh 2.3. - Porozumění liturgii a jejím znamením

2.3.1.      Požadavek vnitřní pravdivosti a čestnosti ve vztahu k Bohu nás všechny vede k plnějšímu chápání liturgie. Je třeba, abychom liturgii skutečně rozuměli. Nejsou nám na překážku nepochopené obřady?

2.3.2.      Snažíme se stále rozvíjet naše porozumění liturgii tak, abychom viděli a chápali smysl symbolů a našeho jednání v liturgii? Jak?

2.3.3.      Jak rozumíme symbolům v liturgii? Jaké znamení nebo symbol nás nejvíce oslovuje?

2.3.4.      Rozumíme postojům (tomu, co v liturgii děláme a proč to děláme právě takhle) a dokážeme je upřímně prožívat? Nejsou to pro nás prázdná gesta?

2.3.5.      Známe knihu, která by stručně a jednoznačně vysvětlovala smysl gest a postojů v liturgii? Jakou bychom doporučili někomu, kdo se chce o liturgii dozvědět co nejvíc?

2.3.6.      Dokážeme rozlišovat mezi rozmanitostí v liturgii, která je zdrojem obohacení, a přeháněním, které může způsobovat rozkoly?

2.3.7.      Jak může umění doplňovat liturgický prostor? Jak je tomu v našem kostele?


Kapitola 3 – Živá liturgie

 

Okruh 3.1. - Společenství církve - farnost, diecéze, univerzální církev

3.1.1.      Jak prožíváme skutečnost, že společenství církve nejsme jen my, shromáždění v kostele, ale jsme vnitřně spojeni s celou místní církví i s církví univerzální? Uvědomujeme si ty momenty v liturgii, kdy prosíme za celou církev, spojujeme se v modlitbě se svým biskupem? Kdy nejsilněji při liturgii prožíváme vědomí univerzální církve?

3.1.2.      Zapojujeme se ochotně do služby evangeliu vedené biskupem v rámci celé naší diecéze?

3.1.3.      Jak se účastníme na životě univerzální církve (modlitbou, účastí na službě, sledujeme dění ve světě v církvi atd.)?

 

Okruh 3.2. - Rozdělení služeb a ochota ke službě (KKC 1140 – 1144; SC 28, 29)

3.2.1        Dbáme při rozdělení služeb v naší farnosti na přirozené schopnosti každého z nás? Dáváme svá obdarování k dispozici ve službě celému společenství? Jak? (Například kdo pěkně čte, mohl by se stát lektorem, kdo má hudební nadání, vede sbor nebo hraje na varhany apod.)

3.2.2        Máme v naší farnosti ustanovené lektory a akolyty? Jak probíhalo jejich ustanovení? Nechápeme jejich službu jen jako suplování úlohy duchovního? Uvědomujeme si, že jsou to služby vlastní laikům, nikoli duchovním?

3.2.3        Jaké další služby máme v naší farnosti? (varhaník, kantor, členové chrámového sboru, ti, kdo konají sbírku a přinášejí dary, kostelník, katecheta apod.)

 

Okruh 3.3. - Příprava liturgie a společná zodpovědnost

3.3.1.      Cítíme (každý osobně) zodpovědnost za to, jak je liturgie slavena? Nebereme to jako záležitost kněze a několika lidí okolo? Jak se mohou všichni věřící podílet na tom, aby liturgie byla opravdovou oslavou vykoupení?

3.3.2.      Co můžeme dělat pro to, aby zapojení laiků do liturgie bylo uvědomělé a aby opravdu vnitřně prožívali to, co konají?

3.3.3.      Máme v naší farnosti liturgickou pracovní skupinu, která by se pod vedením zodpovědného kněze či jáhna pravidelně podílela na přípravě nedělní bohoslužby i jiných slavností?

3.3.4.      Máme v naší farnosti nějaký zvláštní způsob vyjádření účasti všech věřících na slavení (např. možnost věřících symbolicky předkládat dary – žehnání pokrmů ve velikonoční liturgii, intence, starosti napsané na lístečcích předané současně se sbírkou farnosti, děti přinášející dary v průvodu atd.)?

3.3.5.      Objevují se v naší farnosti při liturgii přímluvy formulované aktuálně, nebo spontánní přímluvy laiků?

3.3.6.      Dáváme našemu duchovnímu správci intence ke slavení bohoslužby ze svého života
(za nemocného příbuzného, za zemřelé, za návrat z dlouhé cesty, za dobrý konec nějaké nepříjemnosti ...)?

 

Okruh 3.4. - Liturgická formace a péče o nositele služeb (SC 14)

3.4.1.      Je v naší farnosti zajištěna stálá liturgická formace věřících, jak to požaduje Konstituce o posvátné liturgii? Kdo tuto formaci vede a jak my sami se můžeme na takové přípravě podílet?

3.4.2.      Věnujeme v naší farnosti (společenství) čas pravidelné přípravě ministrantů?

3.4.3.      Uvědomujeme si, my, rodiče, že bychom se měli věnovat liturgické formaci našich dětí? Jak to děláme? 

 

 

Kapitola 4 – Podoby slavení liturgie

 

Okruh 4.1. - Slavení neděle (KKC 1166 – 1171)

4.1.1.      Neděle je středem liturgického života. Slavíme skutečně neděli jako „den Páně” – tedy nejen účastí na eucharistii, ale prožíváním celého dne jako slavnosti? Jak? Těšíme se na neděli? Čím je pro nás neděle výjimečná?

4.1.2.      Pokud není v naší farnosti pravidelně v neděli mše svatá, jak tuto situaci řešíme (jezdíme jinam, bohoslužba slova ...)?

4.1.3.      Nezavaluje nás přemíra nedělních akcí mimo farnost (poutě, zájezdy, setkání)? Snažíme se prožívat neděli ve farnosti, setkávat se a slavit společně? Koná se v naší farnosti nějaké přátelské setkání farníků (po mši svaté, navečer ...)?

 

Okruh 4.2. - Mše svatá - eucharistie

4.2.1.      Jak se připravujeme na mši svatou? Přicházíme na mši svatou s prázdnýma rukama, nebo neseme obětní dar? (Přinést mohu nejen dobré skutky, ale i těžké chvíle přijaté a nabídnuté Bohu s láskou jako oběť)

4.2.2.      Přicházíme na mši svatou se všemi smířeni? (Když přicházíš k oltáři se svým darem a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar a jdi se napřed smířit.)

4.2.3.      Připravujeme se nějak doma na mši svatou (cestou do kostela, v kostele před začátkem mše svaté)?

4.2.4.      Před svatým přijímáním zachováváme půst jednu hodinu (kromě vody a léků). Je to pro mne příležitost k růstu touhy po setkání s Kristem a čas pro smíření či přípravu daru?

 

 

 

Okruh 4.3. - Ostatní svátosti

4.3.1. - Křesťanská iniciace (křest, biřmování, eucharistie)

4.3.1.1.     Slaví se v naší farnosti (společenství) křty dětí při společné liturgii? Jak? Víme dopředu, že křest bude, a můžeme se na přijetí nového člověka do společenství připravit? Těšíme se?

4.3.1.2.     Děláme v naší farnosti (společenství) pravidelnou obnovu křestních slibů? Jak si my sami připomínáme svůj křest (slavíme své křesťanské „narozeniny”, jdeme na mši svatou, zvláštní modlitbou apod.)?

4.3.1.3.     Jaké jsou naše zkušenosti s katechumenátem dospělých? Dělá náš duchovní správce slavnostní přijetí do katechumenátu, skrutinia apod.? Známe se s těmi, kteří se na svátost křtu připravují, přijímáme je nejen do společenství v kostele, ale také do svých srdcí? Modlíme se za ně? Nabízíme jim svou pomoc a přátelství? 

4.3.1.4.     Je v naší farnosti zvykem, že nově pokřtěný dospělý je také hned biřmován, aby byla iniciace završena? Biřmuje u nás otec biskup, nebo pověřuje kněze?

4.3.1.5.     Jak jsou v naší farnosti (společenství) konány přípravy ke svátostem?

4.3.1.6.     Jak se naše společenství ve farnosti staví k situaci, kdy přijdou o udělení svátostí požádat lidé, kteří přímo vyjádří, že křesťansky žít nebudou, ale svátosti přijmout chtějí (ze zvyku v rodině, pěkný obřad v příjemném prostředí atd.)? Mají takoví lidé možnost seznámit se se společenstvím v naší farnosti? Jak jim nejsnáze pomoci nalézt cestu ke Kristu?

 

4.3.2. - Svátosti uzdravení (svátost smíření, pomazání nemocných)

4.3.2.1.     Připravujeme se na svátost smíření? Jakým způsobem? Snažíme se zpytovat pravidelně svědomí a snažit se tak o neustálé vnitřní obrácení?

4.3.2.2.     Jak se bráníme nebezpečí formalismu svátosti smíření?

4.3.2.3.     Svátost smíření je také bohoslužba, má svoji liturgii. Může se při ní číst z Písma, kněz může duchovně povzbudit pár slovy atd. Jaká je praxe u nás? A jak bychom si představovali, že by to mělo být?

4.3.2.4.     Konají se v naší farnosti (společenství) kající pobožnosti, duchovní obnovy nebo společná slavení svátosti smíření? Odpovídá výběr textů a způsob konání skutečně podmínkám a situaci celého našeho společenství nebo jednotlivých skupin (děti, nemocní atd.)?

4.3.2.5.     Uděluje se v naší farnosti (společenství) svátost pomazání nemocných společně?

4.3.2.6.     Máme možnost o tuto svátost požádat? Napadlo nás to někdy? Prožívali jsme přijetí této svátosti sami, nebo s celou rodinou, s farností ... ? Konáme v naší farnosti bohoslužby se společným udílením této svátosti?

4.3.2.7.     Jak můžeme více podporovat vědomí, že se jedná o svátost pro nemocné, nikoliv jen pro umírající?

4.3.2.8.     Nezapomínáme na to, že i donášení eucharistie nemocným svým způsobem patří
k liturgii? Je o naše nemocné v tomto smyslu řádně postaráno?

4.3.2.9.     Podívejme se do našeho okolí. Najdeme staré a nemocné, kterým bychom mohli zprostředkovat návštěvu kněze?

 

4.3.3. - Svátosti, které slouží společenství a poslání (kněžství, manželství)

4.3.3.1       Jak se v naší farnosti připravují snoubenci na manželství? Jak bychom si takovou přípravu představovali? Co by v ní rozhodně nemělo chybět?

4.3.3.2       Jsou v naší farnosti běžné sňatky se mší svatou nebo bez ní? V který den obvykle?

4.3.3.3       Jaké symbolické prvky zařazuje náš duchovní správce při udělování svátosti manželství?

4.3.3.4       Žehnají rodiče snoubencům před sňatkem? Jaké vlastní zvyky doprovázejí svátost manželství v naší farnosti, rodině, oblasti? Co pro nás tyto zvyky znamenají?

4.3.3.5       Přijal někdo z našeho okolí svátost kněžství? Byli jsme na svěcení? Měl primici v našem kostele? Jak jsme tuto slavnost prožívali?

4.3.3.6       Modlíme se za kněžská povolání z naší farnosti? Jak bychom reagovali na povolání našeho syna či bratra?

 

Okruh 4.4. - Liturgický rok a denní modlitba církve

4.4.1.      Prožíváme liturgický rok v rytmu zásadních událostí dějin spásy? Které slavnosti a svátky se našeho srdce nejvíce dotýkají?

4.4.2.      Slavíme svátky svých patronů? Jakým způsobem? Jdeme na mši svatou, modlíme se doma atd.?

4.4.3.      Jak se mění náš liturgický prostor v průběhu roku?

4.4.4.        Jaké liturgické (popř. modlitební) knihy doma máme? Vlastníme Misál pro laiky, breviář, benedikcionál atd.? Máme možnost do těchto knih nahlédnout na faře (popřípadě jinde)? Kde? Umíme se v knihách orientovat, naučil nás to někdo?

4.4.5.        Modlíme se denní modlitbu církve (breviář)? Pravidelně, občas, o svátcích, vybíráme zajímavé texty? Jak tato modlitba může obohacovat život společenství? Slavíme alespoň občas společné nešpory?

 

Okruh 4.5. - Bohoslužby pro speciální skupiny

4.5.1.        Konáme v naší farnosti bohoslužby pro děti, mládež, nemocné, seniory atd.? Jak taková bohoslužba vypadá, jak je adresátům přiblížena? Jak to udělat, aby taková bohoslužba nenarušovala jednotu farnosti?

4.5.2.        Jak se u vás děti zapojují do liturgie? Jak podnítit děti k živému zájmu o dění ve farnosti, aby se těšily na nedělní mši svatou?

4.5.3.      Uvažovali jsme o možnosti zajistit předškolním dětem bohoslužbu slova ve zvláštním prostoru s programem přiměřeným jejich věku? Do společného prostoru mohou vstupovat děti např. s obětním průvodem. Pokud už to tak máte zavedené, jaké máte zkušenosti?

4.5.4.      Konají se v naší farnosti (společenství) jiné zvláštní bohoslužby (poděkování za úrodu, výročí založení obce, mše myslivců – svatohubertská, posvícení, začátek školního roku...)?


Kapitola 5 – Liturgie v dialogu s kulturou

 

Okruh 5.1. - Liturgie a místní kultura

5.1.1.      Boží Slovo se vtělilo do určitých podmínek, určité kultury. Dokážeme my správně „vtělovat“ svůj duchovní život, své liturgické jednání, do konkrétní situace našeho života? Posvěcujeme své okolí svým životem?

5.1.2.      Jaké místní zvyklosti a obyčeje spatřujeme v liturgii? Jak je prožíváme?

5.1.3.      Z jakých místních zvyků a tradic vychází naše modlitby? Je v našem duchovním životě něco, co považujete za specifické pro naši diecézi, kraj, oblast, rodinu atd.?

5.1.4.      Jsou nějaké zvyky nebo obyčeje spojené s liturgií, které naše farní společenství přibližují těm, kteří do našeho společenství nechodí (tzn. nevěřící)?

5.1.5.      Jaké změny nebo doplnění bychom uvítali? Které místní zvyklosti nebo obyčeje bychom do liturgie rádi zařadili?

5.1.6.      Máme nějakou zkušenost s místními liturgickými zvyky ze zahraničí?

 

Okruh 5.2. - Lidové pobožnosti

5.2.1.      Konáme v naší farnosti pobožnosti, poutě, modlitby, děkovná shromáždění, novény atd.?

5.2.2.      Modlíme se pravidelně růženec, v postě křížovou cestu, scházíme se k rozjímání nad Písmem, nad duchovní literaturou?

5.2.3.      Je v naší farnosti společenství živého růžence, skupinka modlitby?

5.2.4.      Známe Úmysly apoštolátu modliteb?

 

Okruh 5.3. - „Prekatechumenální bohoslužba“

5.3.1.      Snažíme se v naší farnosti nabízet setkání blízká bohoslužbě pro ty, kteří hledají duchovní hodnoty, útěchu nebo povzbuzení, ale mše svatá je pro ně nesrozumitelná? Jak to děláme? Jak by takové setkání mělo a mohlo vypadat?

5.3.2.      Máme zkušenosti s bohoslužbami, kde schází atmosféra víry? Jedná se zvláště o křty dětí, uzavíraná manželství, pohřby, kde většina účastníků je Církvi odcizena. Konáme
ve farnosti nějaké formy takové bohoslužby slova či jiný způsob?

 

Okruh 5.4. - Rodinná, domácí liturgie

5.4.1.      Nedělní eucharistie je shromážděním farní rodiny kolem Pánova stolu slova a eucharistie. Shromažďujeme se v neděli také doma s rodinou kolem společného stolu? Jak takové rodinné setkání vypadá?

5.4.2.      Jak vypadá naše společná modlitba před jídlem? Liší se ve všední den a v neděli
(o slavnostech)?

5.4.3.      Slavíme rodinné události (výročí svatby, narozeniny, svátek atd.) nějakým zvláštním liturgickým způsobem?

5.4.4.      Jak vypadá naše rodinná modlitba? Máme nějakou svoji rodinnou liturgii (společná modlitba, žehnání)? Používáme modlitby a žehnání z knih (Benedikcionál, Kancionál, Rodina se modlí)?

5.4.5.      Jaké rodinné zvyky máme spojení s adventem, Vánocemi, velikonocemi apod.?

 

Kapitola 6 – Liturgie a umění

 

Okruh 6.1. – Liturgický prostor a sakrální umění

6.1.1.      Je náš kostel při pohledu zvenku znamením společenství Krista a současného
(i budoucího) lidu církve v konkrétní obci? Čím? Jak působí na lidi, kteří okolo něj chodí? Mluvili jste s nimi o tom někdy?

6.1.2.      V sakrálním umění Církev vždy dbala na ušlechtilou krásu. Máme v našem kostele (kapli) příklad takové ušlechtilé krásy? Jaký umělecký předmět máme nejraději?

6.1.3.      Když přijdeme do našeho kostela, pomáhá nám interiér navodit atmosféru společenství shromážděného k bohoslužbě a modlitbě?

6.1.4.      Máme v našem středu umělce, který se zasloužil o krásnější prostor našeho chrámu? Známe někoho, kdo se sakrálním uměním zabývá? Jak nás jeho tvorba obohacuje?

6.1.5.      Jaký liturgický prostor, který jsme poznali, nás nejvíce oslovil? Jak nám pomohl objevovat krásu stvoření?

6.1.6.      Je určitě těžké o všechny památky pečovat. Kdo nám pomáhá? Na koho se obracíme v těžkostech? Snaží se naše farní společenství uchovávat bohatství sakrálního umění a povzbuzovat všechny, kteří o památky pečují?

 

Okruh 6.2. - Liturgická hudba

6.2.1.      Zpíváme při mši svaté rádi? Učíme se nové písně? Kdo nás učí je zpívat?

6.2.2.      Hudební vybavení bohoslužby umožňuje rozlišení liturgické závažnosti dnů. Cítíme toto rozlišení? Uvědomujeme si, proč zpíváme určité písně v Adventu, jiné o Velikonocích?

6.2.3.      Je náš duchovní správce ve stálém kontaktu s kantorem, varhaníkem, scholou? Konzultují společně písně, které se budou při bohoslužbě zpívat?

6.2.4.      Používáme kancionál, mešní zpěvy, ordinária a responsoriální žalmy? Přinášíme my sami (nebo náš duchovní správce, kantor, varhaník) nějaké jiné písně vhodné k liturgii? Máme v našem středu hudebníka, který obohacuje náš liturgický zpěv vlastní tvorbou?

6.2.5.      Jaké písně zpíváme při bohoslužbách pro zvláštní skupiny (dětská, pro mládež, pro seniory apod.)?

6.2.6.      Má náš kantor (varhaník) odpovídající hudební i liturgické vzdělání? Měl možnost jej získat? Má patřičnou podporu nejen z farnosti, ale i ze strany diecéze?

6.2.7.      Máme v naší farnosti chrámový sbor? Co sbor zpívá, jak se připravuje, kdo ho vede?

6.2.8.      Jak je námaha těch, kteří zajišťují liturgickou hudbu, odměňována?


Kapitola 7 – Liturgie a ekumenismus

 

Okruh 7.1. - Ekumenické bohoslužby a sbližování společenství

7.1.1.      Jak probíhá v naší farnosti Týden modliteb za jednotu křesťanů? Připojujeme se nějakým způsobem k Aliančnímu týdnu modliteb, který o týden dříve pořádají evangelické církve?

7.1.2.      Konají se v naší farnosti ekumenické bohoslužby? Kdy, jak vypadají, kdo je vede, kdo se jich účastní? Jak takovou ekumenickou bohoslužbu prožíváme my? Jaký nejpěknější zážitek z ekumenické bohoslužby máme?

7.1.3.      Existuje nějaká ekumenická spolupráce mezi naší farností a sbory ostatních křesťanských církví? Známe duchovní těchto křesťanských církví? Známe věřící z jejich sborů? Pořádáme společné akce?

 

 

Okruh 7.2. - Trvalé vzdělávání v oblasti ekumenismu

7.2.1.      Snažíme se poznávat a chápat liturgické bohatství jiných křesťanských církví? Uvědomujeme si ale, že než chceme poznávat něco jiného, musíme znát vlastní tradici a bohatství, abychom byli schopni vyjít ke druhým a také je obohatit tím, co je vlastní nám?

7.2.2.      Dokážeme druhým vysvětlit naši liturgii, naše symboly a chápání posvátných skutečností, abychom tak předcházeli nedorozuměním a odstraňovali předsudky? Jsme schopni na druhé straně naslouchat křesťanům z ostatních církví a chápat jejich liturgii?