První zasedání Plenárního sněmu a brněnská diecéze (I.)
Delegáti brněnské
diecéze se vyjadřují ke sněmu
Na těchto stránkách bude
v následujících týdnech příležitost seznámit se s delegáty Plenárního
sněmu české katolické církve z brněnské diecéze. Tento seriál, kde bude
příležitost o vyjádřeních delegátu i diskutovat, začneme POSELSTVÍM Z
PRVNÍHO ZASEDÁNÍ PLENÁRNÍHO SNĚMU a vyjádřením pana biskupa Vojtěcha
Cikrleho. Pan biskup delegáty, experty a hosty z Brna právě
v tomto textu představuje.
POSELSTVÍ Z
PRVNÍHO ZASEDÁNÍ PLENÁRNÍHO SNĚMU
SESTRY
A BRATŘI V KRISTU, DRAZÍ PŘÁTELÉ!
1.
Ve dnech 6. – 12. 7. 2003 jsme se sešli na Velehradě, abychom jako Plenární
sněm Katolické církve v České republice zhodnotili její dosavadní vývoj
a hledali cesty do dalších let. Využili jsme práce sněmovních kroužků,
zkušeností přípravného období a podnětů odborníků, kteří připravili
pracovní text sněmu. Delegáty sněmu byli volení zástupci českých
a moravských diecézí: laici, řeholnice a řeholníci, jáhni
a kněží, a ti, kteří se účastní sněmu podle předpisů církevního práva
– generální a biskupští vikáři, děkani teologických fakult, představení
seminářů a všichni biskupové. Přizváni byli také odborníci z různých
oblastí, přibližně sto účastníků.
2.
Vyjadřovali jsme se k pracovnímu textu s názvem „Nenechme si vzít
budoucnost“, který schválila Česká biskupská konference a předložila
ho sněmu. V diskusi bylo vzneseno téměř 200 připomínek a návrhů.
Vrátili jsme se v nich také k minulosti, neboť v přiznání
vlastních chyb vidíme předpoklad poctivého přemýšlení o budoucnosti.
3.
Ve dnech sněmu, v ovzduší modlitby, jsme svobodně a ohleduplně
komunikovali a přáli bychom si, aby sněm a naše církev
v tomto duchu pokračovaly. Z příspěvků delegátů vyplynulo, že pro další
práci sněmu je nutná důkladnější analýza nedávné minulosti
i přítomnosti života církve v měnící se společnosti.
4.
Po prvém zasedání jsme ještě nedospěli k závazným závěrům a normám
pro další život církve. Přesto na pochopitelnou a mnohými očekávanou
otázku, jaké bude pokračování sněmu, odpovídáme: Sněm bude pracovat ve svých
komisích do dalšího plenárního zasedání především v těchto oblastech:
misijní a evangelizační působení církve v české společnosti, analýza
situace ve společnosti a církvi, celoživotní vzdělávání laiků
i kněží, starost o mládež a rodiny a jiné pastorační otázky,
péče o duchovní povolání. Sněm bude formulovat normy pro život církve a po
svém zakončení vybízí ke konání diecézních synod.
5.
Formy odpovědnosti za církev a svět, na kterých se chceme podílet, se
mohou měnit, avšak zdroj veškeré obnovy a naděje zůstává neměnný: Ježíš
Kristus. Tuto odpovědnost chceme uskutečňovat společně s křesťany ostatních
církví a společenství a zveme k ní i všechny lidi dobré
vůle.
6.
Vyslovujeme své uznání a děkujeme všem členům sněmovních kroužků
a jejich moderátorům za podněty i kritické hlasy a přípravné
komisi Plenárního sněmu za její práci. Zvláště děkujeme všem, kdo se za sněm
modlili a vložili do jeho přípravy i své utrpení.
Miloslav Kardinál Vlk,
předseda PS a účastníci sněmu
SLOVO OTCE
BISKUPA VOJTĚCHA CIKRLEHO K 1. ZASEDÁNÍ PLENÁRNÍHO SNĚMU KATOLICKÉ CÍRKVE
V ČR
Milí
bratři, milé sestry,
s
určitým časovým odstupem se chci vrátit k 1. zasedání Plenárního sněmu
katolické církve v ČR, který se konal na Velehradě ve dnech 6. – 12.
července 2003. Na toto zasedání jsem odjížděl s obavami, ale i s
nadějí. Rád bych se s vámi podělil o své dojmy.
Mé
obavy pramenily zejména z vývoje sněmovního procesu od jeho vyhlášení
v roce 1997, protože příprava na něj částečně kolidovala s přípravou na
duchovní prožití oslav milénia, jak si to přál Svatý otec Jan Pavel II.
Sněmovní kroužky vznikaly pomalu a všeobecně jim nefandili
ani kněží, ani laici. Velká většina duchovních brala práci na sněmu jako zbytečný
úkol, který v jejich přetíženosti bere čas a síly na věci
potřebnější. Úkolem sněmovních kroužků bylo projít základní dokumenty II.
vatikánského koncilu, ale i novější, a tak získat nástroj ke
kvalifikovanému pohledu na život církve u nás.
Dalším
úkolem sněmovních kroužků bylo naučit se o církevních věcech jednat
a vtáhnout věřící do sněmovního procesu. V té době se v tisku
objevovaly články, jejichž motem bylo, že sněm k ničemu není, protože se
tam nebude jednat o zrušení celibátu a svěcení žen. Pokud si dobře
vzpomínám, psalo-li se v novinách něco o sněmu, tak převážně záporně, což
ovlivňovalo mnoho lidí i kněží. V naší diecézi vzniklo 79 sněmovních
kroužků, s jejichž vedoucími, mezi nimiž nechybělo ani několik kněží, jsem
se občas setkával.
Na 1. plenární zasedání na Velehrad jsem ale odjížděl také s
nadějí.
Pramenila z dobroty a štědrosti Ducha Svatého, z toho, co udělal
na II. vatikánském koncilu, kde bylo mnoho připravených dokumentů
a způsobů procesu nahrazeno něčím zcela jiným. Má naděje pramenila
i z modliteb mnoha lidí za sněm, zvláště řeholnic a nemocných.
Na
Velehradě se sešlo 91 delegátů, 11 expertů a jeden host. Z naší
diecéze to byli konkrétně oba biskupové, generální vikář Mons. Mgr. Jiří
Mikulášek, soudní vikář ThDr. Josef Pacal, rektor Nepomucena Mons.
Dr. Jan Mráz, za řeholníky S. M. Mgr. Zdislava Nosková, zvolení
účastníci za brněnskou diecézi byli děkan ThLic. Václav Slouk, vedoucí
Katechetického centra Mgr. Marie Špačková, a dále Marcela
Muzikářová a Klára Fantová. Mezi experty byl Prof. PhDr.
Vladimír Smékal, CSc. a Ing. Cyril Martinek. Jako pozorovatel
byl přítomen Ludvík Kolek. Mnoho práce v „podpalubí“ odvedl také Mons.
Dr. Karel Janoušek a další. Na zasedáních jsme společně
i v užších skupinách pracovali s dokumentem, který vznikl na základě
práce sněmovních kroužků, tzv. Instrumentum laboris (IL), s názvem Nenechme
si vzít budoucnost. Tento pracovní materiál obsahoval Preambuli a tři
části. I. část byla Duchovní četba dějin, II. část Hle, já jsem s vámi po
všechny dny až do konce světa a nejrozsáhlejší III. část nesla název Co
máme dělat? Jejich 25 oddílů pojednávalo o preevangelizaci, evangelizaci
a katechezích, dále o rodině, nemocných, laicích, seniorech, zasvěceném
životě, jáhnech, kněžích atd.
O
více než dvou stech připomínkách k Instrumentu laboris od jednotlivců
a z pracovních skupin se dvoukomorově hlasovalo. Pokud prošly u
delegátů s poradním hlasem, bylo o nich hlasováno delegáty s rozhodujícím
hlasem (biskupy). Výsledek hlasování byl zapracován do textu IL. Takto upravený
text, který nemá charakter závazného a konečného dokumentu sněmu, bude
sloužit jako podklad k další práci, která bude probíhat v osmi sněmovních
komisích složených z biskupů, účastníků sněmu a expertů.
Další
setkání všech účastníků sněmu je plánováno na rok 2005.
Co
ještě dodat?
Atmosféra
na sněmu při modlitbách, při práci i na bohoslužbách byla atmosférou
rodinné blízkosti. Jsem přesvědčený, že nikdo neodjížděl z Velehradu
zklamán. V závěrečné půlhodině se účastníci sněmu s nadšením vyjadřovali o
prožitém týdnu. Oceňovali hlavně neformální blízkost biskupů, kněží
i laiků, a to takovým způsobem, který – snad se nemýlím – svědčí
o tom, jak přijali veřejnými sdělovacími prostředky šířený názor o naprosté
propasti mezi biskupy a kněžími, mezi biskupy a laiky i mezi
kněžími a laiky. O tom, že toto zasedání dopadlo dobře, nepřímo svědčí
i mlčení tisku po jeho skončení.
Z Velehradu jsem odjížděl posílený ve své naději ve společenství
věřících, v církev. Děkuji všem, kteří prací, modlitbami a jakýmkoliv
jiným způsobem k jednání sněmu přispěli.
A
tuto naději přeji vám všem, kteří jste neměli možnost „být u toho“. Přijměte
aspoň toto malé svědectví a přání, aby se nadšení účastníků projevilo
i ve vaší službě Bohu a lidem.
Váš biskup Vojtěch
První zasedání Plenárního sněmu a brněnská diecéze (II.)
Delegáti brněnské
diecéze se vyjadřují ke sněmu
18.10.
2003
Brněnští
delegáti sněmu odpovídají na dané otázky. Z jejich odpovědí si můžeme udělat
jasnější obrázek o konkrétní práci na sněmu. Delegáti zároveň ukazují, jak se
na věci dívají, jaké jsou jejich priority, jak nás na sněmu zastupují. Z níže
uvedených příspěvků zaznívá i touha po konkrétnější komunikaci delegátů s
těmi, které zastupují. K tomu by měla sloužit služba diskusí u jednotlivých
odpovědí. Z technických důvodů zatím prostor k diskusi není, věřím však ,
že bude tato služba brzy zprovozněna.
Dnes
na otázky odpovídají dvě delegátky: Klára Fantová z Brna a
Marcela Muzikářová ze Znojma.
1. Jak stručně hodnotíte první zasedání sněmu? Co vás nejvíce zaujalo? Která
přednesená témata považujete za stěžejní?
Klára Fantová – Brno:
Již
na počátku zasedání mě příjemně překvapila velmi otevřená a přátelská
atmosféra. Zasedání se účastnili biskupové, kněží, řeholníci, laici –
různorodá sestava lidí. Bylo zde jednáno o velmi širokém spektru otázek.
Zaznívaly hlasy souhlasné i kritické – nesouhlas byl vyjadřován
otevřeně, však vždy s úctou a se snahou přispět k dobru věci. Byl
to pro mě zážitek živé církve. Z prvního zasedání sněmu jsem tedy odjížděla s
velmi kladnými a optimistickými pocity.
Za
stěžejní považuji ta témata, která se přímo dotýkají života církve, věřících
i okolního světa. Jsou to zejména otázky katecheze, evangelizace,
pastorace mládeže, rodin, řeholních společenství, oblast liturgie, vnitřního
života církve a sociální otázky.
Marcela Muzikářová – Znojmo:
Ze
samotného prvního zasedání PS mám dobrý pocit. Obavy a nechuť, které tak
trochu z různých stran PS předcházely, byly rozptýleny hned
v počátcích, kdy zasedání začalo. Pracovalo se s materiálem, který nesl
pracovní název "Nenechme si vzít budoucnost". Tento materiál
vzešel z několikaleté práce sněmovních kroužků a byla v něm
zmapována celková situace naší církve. Každý z účastníků zasedání se mohl
k tomuto materiálu vyjádřit v otevřené diskusi.
Od samého začátku bylo cítit, že Duch sv. působí v každém jednání,
v každém rozhovoru, diskusi, myšlence. Panoval tu duch lásky, porozumění,
otevřenosti, pokory, umění naslouchat jeden druhému. Bylo cítit, že každému
zúčastněnému jde o dobrou věc. Předsudky, že nás laiky stejně nebude nikdo
poslouchat, byly naprosto neopodstatněné. Ba naopak, byl nám dán veliký prostor
a možnost se vyjádřit k čemukoli. Nebyl zde vůbec cítit rozdíl
mezi biskupy, kněžími a laiky. A že někdo poukazoval na to, že
v zasedacím sále seděli biskupové (byť z technických důvodů, které
nešly změnit) na vyvýšeném pódiu? Uvědomila jsem si, že nás to mělo spíše
přimět k vědomí, na koho je naložena větší tíha zodpovědnosti vyplývající
z jeho služby a vést k modlitbě a ne kritice. Samotné
hlasování o navrhovaných změnách pak také probíhalo v klidu a pokoře.
Co neschválila "dolní komora" tvořená kněžími a laiky, o tom již
"horní komora" (biskupové) nehlasovala. A to co neschválila horní
komora a bylo toho z téměř 200 návrhů opravdu minimum, bylo přijímáno
s pochopením. Byla jsem svědkem, jak z jednoho velkého neznámého
shromáždění, dokázal Kristus vytvořit jedno nádherné společenství lásky.
Zda
bylo na zasedání PS nějaké téma stěžejní, to se dle mého pohledu nedá říci. Do
diskuse se přihlašovalo den předem a diskutující šli na řadu tak, jak
byli přihlášeni. Žádné téma se tedy souvisleji neprojednávalo. Dalo by
se říci, že všechny oblasti, kterých se diskutující dotkli, byly důležité.
Konkrétněji vyjádřit se k určité oblasti bylo možno v pracovních
skupinách, tématicky zaměřených. Návrhy změn či doporučení z těchto
pracovních skupin byly také předloženy k hlasování. Taková jedna myšlenka,
která jakoby prolnula celým zasedáním, mi však utkvěla v hlavě: "Čím
my jako církev můžeme být a co můžeme přinést světu, ve kterém jsme
a naší zemi, ve které žijeme? Co jim můžeme dát?" Uvědomila jsem
si, jak obrovským darem církev je. Jak veliký dar je společenství, které nám
skrze církev Kristus dal. Jak můžeme žít v tomto společenství jeden pro
druhého, společně s Kristem, Marií a celým společenstvím svatých. A toto
společenství je otevřené pro všechny, jen my musíme udělat ten první vstřícný
krok.
2. Co sněmovní proces může v tuto chvíli znamenat pro brněnskou
diecézi? Jaké výzvy a úkoly před nás staví?
Klára Fantová – Brno:
Velké
změny lidé z brněnské, ani z jiné, diecéze zatím nepocítí. První
zasedání vytyčilo směr další práce. Postavilo úkoly zejména před členy komisí,
kteří se budou zabývat jednotlivými částmi sněmovního dokumentu a plnit
stanovené cíle. Kdyby však práce stála pouze na lidech, brzy by se celá stavba
zbortila. Je nutno vše stavět na Duchu, našem Pánu. Modlitba je tedy velkým
úkolem pro každého věřícího, kterému není lhostejný osud církve v naší
zemi, který chce přispět k hojnosti plodů sněmovního procesu.
Marcela Muzikářová – Znojmo:
Prvním
zasedání sněm teprve začal. Co sněmovní proces přinese do budoucnosti ukáže
teprve čas. Dle mého názoru nelze zatím říci, co určitého sněm přinese pro naši
diecézi. Po prvním zasedání sněm pokračuje v práci ve zvolených komisích.
Až sněm definitivně skončí, je v návrhu, aby proběhly diecézní synody.
Pak, v tomto okamžiku se sněm dotkne konkrétně nás všech.
Pro
tuto chvíli bych viděla jako dobré, aby šel stranou veškerý pesimismus,
který stále převládá jak na straně kléru, tak na straně laiků. Aby vymizely
obavy a nedůvěra, že sněm nepřinese nic dobrého. Ba naopak. Sama jsem byla
na zasedání přítomna toho, že všem šlo o dobrou věc. Setkala jsem se s
lidmi, kteří mají církev rádi a kterým na ní záleží. A tak bych si moc
přála, aby kněží vzbudili v sobě nadšení pro sněm, více se o něj zajímali
a nezatracovali předem ještě nedokončené dílo. Vím, že při jejich
absolutní vytíženosti to není vždy jednoduché (ale, kdo dnes má málo práce?)
a vždyť jde především o Kristovu a naši církev! A jakou mu ji
pomůžeme vytvořit, takovou ji budeme mít. Vzbuďme vědomí o sněmu ve všech
věřících (i v kdejaké babičce v poslední lavici). Ale bez nadšení
a podpory ze strany kněží to půjde ztěžka, ti nejvíce mají možnost
sněm uvést do povědomí lidí. Vždyť kdokoli z nás může svojí modlitbou za
sněm vyprosit spoustu milostí a darů. PROSME TEDY ZA SNĚM, MODLEME SE ZA
NĚJ A ZA JEHO PLODY! Ať jednou nemusíme závěrečné dokumenty PS nacházet pouze
zaprášené v policích knihoven far, ale ve skutečném životě našich
farností, každého z nás.
Já sama bych pro svoji další práci uvítala podněty, zkušenosti,
rady, co se kde povedlo, či nepovedlo, abych až pojedu příště na zasedání měla
ucelenější obraz o tom, co kde zlepšit, nebo co kde nefunguje. Abych tak mohla čerpat
z mnoha jiných zdrojů, než jenom ze svého okolí či farnosti.
První zasedání Plenárního sněmu a brněnská diecéze (III.)
Delegáti brněnské
diecéze se vyjadřují ke sněmu
21.10.
2003
Všeobecný
pesimismus před Plenárním sněmem katolické církve v ČR vystřídalo
všeobecné a šťastné oddechnutí si a spokojenost nad otevřeností
sněmovní atmosféry. Mít už tento první krok trochu za sebou nám umožňuje mít
„jasnější hlavu“ a schopnost z extrému neupadnout do extrému na
druhém pólu.
První
zasedání skončilo, klademe si otázky, kam až se toto zasedání dostalo, jak
pokračovat dál, a také: jak nás křesťany z brněnské diecéze na sněmu
zastupovali naši delegáti nebo co to všechno už dnes naznačuje pro nás nejen
úhlem plenárním, ale i pohledem diecézním.
V
našem plenárním seriálu, kde vystupují v každém díle vždy dva
účastníci sněmu za naši diecézi, můžeme dnes sněm vidět očima našeho pana
biskupa Vojtěcha Cikrleho a sestry Zdislavy Noskové,
františkánky, která má na starost program a provoz Duchovního centra na
Vranově u Brna.
Mons. ThLic.
Vojtěch Cikrle, brněnský biskup
Jak stručně hodnotíte první zasedání sněmu?
Bylo
to učení se sněmovnímu procesu.
Co vás nejvíce zaujalo?
Pohled
účastníků při závěrečném hodnocení sněmovních dní. I díky neustálému
popichování médii žili v přesvědčení o nepřekonatelné
a nepřehlédnutelné propasti mezi těmi, kdo mají v církvi nějaké
poslání, a ostatními lidmi. Myslím, že po společně prožitém týdnu viděli
situaci trochu jinak.
Která přednesená témata považujete za stěžejní?
Není
jednoduché vybírat. Každý věnoval větší pozornost tématům, která jsou s ním
nějakým způsobem spjata. U mne to byla oblast života kněží a jáhnů,
a také oblast rodiny.
Co sněmovní proces může v tuto chvíli znamenat pro brněnskou diecézi?
Zatím
je těžké rozlišovat specifika té které diecéze.
Jaké výzvy a úkoly před nás sněmovní proces staví?
Jsme
na začátku, úkolů je mnoho. Například: jak udělat sněmovní proces
otevřenější kněžím, laikům a odborníkům, aby se dál neodehrával jen
v komisích. Co udělat proto, abychom sněm přijali jako formu své práce
a starosti o církev a svět, jak to chtěl a formuloval II.
vatikánský koncil.
S.M. Zdislava
Nosková, OFM
představená komunity sester františkánek na Vranově u Brna
1. Jak stručně hodnotíte první zasedání sněmu? Co vás nejvíce zaujalo? Která
přednesená témata považujete za stěžejní?
Co
jsem vnímala z počátku byla jakási nejistota. Jakoby se projevila ta šestiletá
rozpačitost vůči sněmu. V přípravném procesu jsem pracovala jen s
řeholnicemi, ale i tam bylo vidět ovlivnění mnohých kněžími, kteří sestry
zrazovali, protože sněmu nevěřili. Přiznám se, že jsem jela na Velehrad s
obavami, co „z toho bude“… Ale ze zkušenosti jsem věděla, (to jsme
prožívaly i my sestry v kroužcích, které byly složeny ze sester
z různých společenství), že když lidé začnou spolu mluvit, bez napadání
a kritiky, ale pravdivě a otevřeně se pokouší s úctou k druhému
vyslovit pravdu a hledat řešení, když se pokoušíme nazvat problémy
vlastními jmény, vždycky něco krásného vznikne. A to se projevilo i na
Velehradě. Zapůsobilo na mě velmi silně, že i na takovémto fóru to
bylo možné spolu otevřeně komunikovat. A že se o to všichni delegáti pokoušeli
a že to přineslo své plody, protože byla naznačena cesta kupředu……a bude
se pracovat skupinově do 2. zasedání sněmu.
Věřím,
že pomohla i společná modlitba a setkávání v bazilice.Duch
svatý dárce jednoty a lásky nás spojil. Celá bazilika mluví o spolupráci –
svatí: Cyril a Metoděj, Petr a Pavel, A. C. Stojan a Matka Unie…
Věřím, že i oni nás dávali dohromady. Vždyť atmosféra na konci sněmu
byla naprosto jiná než na začátku. Myslím, že to byl takový malý – nebo spíš
velký zázrak.
Nejvíc
hodnotím příspěvky k tématu preevangelizace, evangelizace, nebo
naprosto praktická vyjádření k životu farností, kněží, uspořádáni
pastorace, výchově kněžského dorostu, katecheze.
2. Co sněmovní proces může v tuto chvíli znamenat pro brněnskou
diecézi? Jaké výzvy a úkoly před nás sněmovní proces staví?
Už
jsme se sestrami uvažovaly, že se musíme znovu setkat. Rozhodně bychom
neměli skončit a čekat na výsledky z pracovních skupin – snad by
se dalo debatovat nad jednotlivými příspěvky, nebo si vzít IL…? Nevím, ale
napadlo mi, že by nebylo marné, abychom se my sestry setkaly i s jinými
kroužky – nevím, jak by se to dalo udělat, ale vnímám, že takové zapojení by
bylo dobré… Chybí nám spolupráce, vím, že máme každý dost svých povinností,
ale do smysluplné činnosti se dá hodně investovat…. Třeba by se mohlo
udělat i něco tady u nás v Duchovním centru? Možná by nám to pak
pomohlo, až bude následný synod v naší diecézi, že se budeme znát
a budeme schopni spolu komunikovat….
První zasedání Plenárního sněmu a brněnská diecéze (IV.)
Za naši diecézi se
sněmu účastnil také jeden expert z oblasti psychologie a jeden host zastupující
nové křesťanské komunity.
23.10.
2003
Zasedání
Plenárního sněmu katolické církve v ČR se neúčastnili jen zvolení delegáti
a osoby přítomné "z moci práva" (biskupové, generální, soudní
a biskupští vikáři, rektoři seminářů ...), ale také experti pro určité
oblasti a zvláštní hosté. V tomto díle odpovídá jeden z expertů,
Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc. z katedry psychologie na FSS
v Brně, a Mgr. Ludvík Kolek, výtvarník a zakládající člen
brněnské komunity Emmanuel. .
Prof. PhDr.
Vladimír Smékal, CSc.
Jak stručně hodnotíte první zasedání sněmu? Co vás nejvíce zaujalo?
Byl
jsem na sněmu jako expert – tedy bez možnosti hlasovat, ale o to s větší
pozorností jsem sledoval jednání.
Považuji
sněm za dobrý začátek pro hledání oblastí života lidí, kde úloha církve je
nezastupitelná i pro sekulárního člověka. A to je, myslím, oblast etiky
všedního dne, kultivace vědomí spoluodpovědnosti každého člověka za stav
světa. Především však probouzení a obnova duchovní kultury
osobnosti, přivádění lidí k tomu, aby poznali, že hledání
a naplňování toho, co od nich Bůh očekává, je pro vedení dobrého života to
nejlepší, co mohou udělat.
Zde
ovšem církev musí sama hledat jak oslovit současného člověka, a jak
současným jazykem odpovídat na zjevné i nepoznané potřeby duše.
Zaujalo mne, že po počátečním tápání a rozpacích, jak hovořit, jak vést
dialog, účastníci sněmu rozpoznali, čím by se sněm měl zabývat, a co naopak
neodpovídá duchovnímu hladu lidí, a že se propracovávali k tomu, aby
formulovali první náměty řešení. Uvědomil jsem si, že to bude ještě náročná
práce.
Která přednesená témata považujete za stěžejní?
Zaujalo
mne všechno jako důležité, ale přesto bych za stěžejní vyzvedl hledání nových
témat v přípravě kněží – jejich výcvik v dovednostech poznávat lidi
a rozumět jejich potřebám a touhám; trénink komunikačních dovedností;
zmapování klíčových problémů pastorace. Hledání způsobů, jak vytvářet
skutečná farní společenství a vědomí sounáležitosti mezi křesťany, což se
dá i vyjádřit jako nutnost studovat a aplikovat nové formy pastorace,
evangelizace a katecheze. Pochopení, že církev je zde pro lidi,
jako jejich průvodce na cestě k Bohu a jako organizační základna pro
formování lidí jako spolupracovníků Božích na vnášení Božího ducha do světa.
Co sněmovní proces může v tuto chvíli znamenat pro brněnskou diecézi?
I
když se těžiště sněmování přenáší do expertních skupin vedených otci biskupy,
přece jen by v naší diecézi bylo ku prospěchu, kdyby se zainteresovaní
laici a kněží občas sešli a formulovali své náměty, které by experti
z naší diecéze předkládali na jednáních komisí. Možná by neškodilo
experimentovat s různými novými formami aktivity laiků ve farnostech diecéze.
Setkávání lidí na farách po farní mši sv., hledání nových forem komunikace
kněze s věřícími i mimo oficiální příležitosti atd. Inspirativní mohou
být zkušenosti z Rakouska, Polska a dalších spřátelených zemí, kde je
praxe každodenního života křesťana jiná a dělnější než u nás.
Jaké výzvy a úkoly před nás staví?
Především
vnést do každodenního života křesťanů odhodlání k aktivnějšímu úsilí o
evangelizaci způsobem života.
Mgr. Ludvík Kolek
Jak stručně hodnotíte první zasedání sněmu? Co vás nejvíce zaujalo? Která
přednesená témata považujete za stěžejní? .
Příspěvky,
které jsem slyšel prvního dne zasedání, ve mně vyvolaly obraz tříště jak svým
obsahem tak i formou. Ale už večer téhož dne se k němu připojil obraz
ledoborce, který razí cestu z ledového obklíčení a tu tříšť nechává
za sebou. - Nejvíc mě zaujalo, jak si ti, kteří se přihlásili se svými
připomínkami a návrhy, pohotově přepracovávali to, co měli připraveno,
a jednání se začalo ubírat jedním směrem. Mám zato, že jsme byli svědky
něčeho, co se dá nazvat vedením Ducha, který se ujal řízení
a nasměrování jednání. Myslím, že většina účastníků to tak chápala také.
Upřímná snaha všech prospět tak významné události, vedla k otevřenosti,
která byla přijata s důvěrou a porozuměním. Mnozí se vyjádřili na konci
zasedání v tom smyslu, že výsledek předčil očekávání. - Za stěžejní
považuji všechna témata, která se týkala evangelizace a přispívala k
hledání misijní podoby církve u nás. Vždyť naše země se stala - tak říkajíc
před našima očima – misijním územím a kdyby se nám nepodařilo přiměřeně
zareagovat v době co nejkratší na tuto situaci, můžeme se stát svědky
ztráty jejího vlivu na současný život u nás. Proto za jeden ze stěžejních
příspěvků považuji návrh otce arcibiskupa Graubnera , který mimo jiné
řekl, že téma evangelizace pro svou aktuálnost a závažnost má proniknout
do všech kapitol budoucích směrnic. Podle mého mínění by snad právě zde
mohl být položen základ pro budoucí tvář církve u nás.
Co sněmovní proces může v tuto chvíli znamenat pro brněnskou diecézi?
Jaké výzvy a úkoly před nás staví?
Pro
brněnskou diecézi může dosavadní jednání znamenat povzbuzení, aby se už v
tomto čase orientovala tím směrem, který byl naznačen, a jemu
podřizovala ostatní problémy, které s ním souvisejí v naději, že „to
ostatní bude přidáno“. Myslím tím vytváření podmínek pro evangelizaci,
to je povzbuzování všech složek ve struktuře diecéze, které se evangelizací
zabývají a snažit se posouvat pastorační charakter farností blíže
podobě misijní. Nebudeme-li se starat se stejnou péčí – s jakou se staráme
o věřící – starat také o ty, kteří mají být osloveni radostnou zvěstí,
přestaneme být plodnými pro Boží království.
Mám
tato, že tento proces nás postaví před celou sérii úkolů. Tendence „dovnitř“
církve má u nás totiž „zemskou přitažlivost“. A obrátit pozornost katolíků u
nás směrem ven, abychom „vzlétli“ bude vyžadovat značné úsilí. Týká se to každého
pokřtěného, každé křesťanské rodiny, všech společenství i celých farností.
Podle papežských encyklik je evangelizace záležitostí především laiků.
Proto
bude třeba inventarizovat všechny formy evangelizačních aktivit
v diecézi, zvláště laických hnutí a komunit. Ovšem bez kněžského
vedení si to nedovedu dost dobře představit. A tak by se směrem
k evangelizaci měla stále více zaměřovat výchova budoucích kněží
a těm, kteří jsou už v pastoraci, všestranně dopomoci k orientaci
v evangelizaci v teorii i praxi. Pak bychom mohli přinést na
příští zasedání sněmu konkrétní svědectví o zkušenostech
z misijního života církve.
První zasedání Plenárního sněmu a brněnská diecéze (V.)
Další dva brněnští
delegáti na Plenárním sněmu katolické církve v ČR
31.10.
2003
V
pátém pokračování o červencovém zasedání sněmu a o východiscích
z něho přemýšlí Mons. Dr. Jan Mráz, rektor římské koleje
Nepomucenum a Mgr. Marie Špačková, vedoucí Katechetického centra
v Brně.
Mgr. Marie
Špačková:
1. Jak stručně hodnotíte první zasedání sněmu? Co vás nejvíce
zaujalo? Která přednesená témata považujete za stěžejní?
První
jednání sněmu hodnotím velmi pozitivně. Jela jsem tam s obavami
a pochybnostmi, ale byla jsem překvapena otevřeností, zapáleností pro věc,
svobodou, pravdivostí, vstřícností a vzájemným nasloucháním všech
účastníků bez rozdílu na postavení a druh služby. Bylo vidět, že nám všem
jde o společnou věc: církev a její budoucnost. První jednání nepřineslo
a snad ani nemohlo přinést nějaké převratné závěry. Chápu ho jako
„rozjezd“, kdy jsme se pokoušeli věci pojmenovávat a vůbec se učili, jak
to na takovém sněmu chodí. Vždyť většina z nás s tím doposud měla
pramálo zkušeností. Vysoce hodnotím práci sekretáře sněmu P. Ambrose
a celého jeho organizačního týmu.
Zaujalo
mne a potěšilo, že většina příspěvků se nějakým způsobem týkala pastorace
a evangelizace, tedy nejvlastnějšího poslání církve. Je pravda, že hodně
vstupů bylo zaměřeno spíš dovnitř církve, než na její působení navenek, ve
světě, které je tolik potřebné. Ale je to pochopitelné: po dlouhé době
„nenormálního“ stavu během totality a po obrovských změnách, které se
udály a stále dějí od roku 1989, je třeba nejdříve dát do pořádku vlastní
struktury a stanovit cíle i cesty, po nichž chceme jít.
Musím
říct, že mne zaujaly úplně všechny příspěvky. S úžasem jsem pozorovala, jak
Duch Svatý působí a projevuje se svými dary v jednotlivých lidech.
Mám-li jmenovat přece jen něco konkrétního, oslovil mne např. příspěvek P.
Moravce z hradecké diecéze (o tom, že církev není tak chudá, jak si to
někdy myslíme; také o tom, že důležitá je duchovní péče o laiky pracující
v církvi, a to nejen o pastorační asistenty; že je třeba, aby kněží
dokázali správně řídit a hodnotit práci svých laických spolupracovníků …);
dále příspěvek P. Halíka, který kladl důraz na důležitost permanentního
vzdělání na všech úrovních a lepší koncepčnost církevní práce; příspěvek
Marcely Řezníčkové o důležitosti propojení a koordinace jednotlivých
pastoračních aktivit; příspěvek PhDr. Smékala mj. o tom, že je třeba
vnímat změny v současném světě a podle toho měnit i způsoby
pastorace a evangelizace; příspěvek ing. Martinka o potřebě
angažovanosti křesťanů v dnešním světě; nástin priorit o. biskupa Malého; návrh
Mons. Graubnera na prioritu evangelizace a zkvalitnění nedělních
homilií; návrh ThDr. Žůrka o větším zapojení jáhnů do života farností;
vystoupení řeholní sestry Civínové s výzvou, abychom se nebáli „vyjít ze
svých ghett, ulit, řádových domů, ze svých obrněných farností i ze svých
rodin a šli kus cesty s těmi druhými („nevěřícími“), kterým mnohdy
nerozumíme a o nichž nic nevíme …“. To jsou jen úlomky, které se mi vryly
hlouběji do srdce.
Je
těžké říct, která témata sněmu jsou stěžejní. Sněm se totiž zatím zabýval
životem církve spíše ve velké šíři než do hloubky. Každá sféra života církve má
nějaká důležitá – stěžejní – témata a je těžké některé sféry vyloučit na
úkor druhých. Snad bych to mohla stručně formulovat takto: za stěžejní
považuji poslání církve v současné společnosti (tj. otázky
evangelizace, angažovanosti křesťanů, znovuobjevování křesťanských hodnot) a připravenost
nás křesťanů pro toto poslání (tj. vzdělání a formace kněží, jáhnů,
zasvěcených osob i laiků, vzájemná komunikace v církvi, kategoriální
pastorace a katecheze, fungující struktura farností a diecéze).
2. Co sněmovní proces může v tuto chvíli znamenat pro brněnskou
diecézi? Jaké výzvy a úkoly před nás staví?
Doba do dalšího jednání sněmu v roce 2005 by neměla být
usnutím na vavřínech. Důležitá bude práce odborných komisí, ve kterých budou jistě
i zástupci brněnské diecéze. Bylo by dobré, kdybychom o práci těchto
komisí mohli být informováni, např. prostřednictvím internetu, a kdyby
kompetentní osoby, zodpovědné za jednotlivé sféry života diecéze, zvažovaly
výsledky práce komisí a jejich konkrétní využití .
Mělo
by se též využít potenciálu „bývalých“ sněmovních kroužků
a neodříznout je od nového sněmovního dění, a to např. dobrou
informovaností i e-mailovými kontakty v případě zjišťování nějakých
potřebných názorů „z terénu“. Nezanedbatelné je také získat modlitební
zázemí široké veřejnosti, zvláště nemocných a starých lidí.
Naše diecéze má velkou výhodu v tom, že vlastní obrovský
potenciál angažovaných lidí ochotných nasadit se. Mnohé z návrhů, které
na sněmu zazněly, nejsou u nás jen neuskutečnitelným přáním. Například
náboženské vzdělávání věřících laiků, pastorace rodin a mládeže, pastorace
seniorů a nemocných, prostředky sociální komunikace – to jsou činnosti,
které v diecézi poměrně dobře fungují. U nás většinou není potřeba
vyvíjet nové a nové aktivity, spíše spolu víc komunikovat a ujasnit
si, kam jdeme a co chceme.
Myslím
si, že by bylo dobré vytvořit pastorační radu diecéze nebo alespoň diecézní
pracovní skupinu, která by pod vedením a z pověření otce biskupa
analyzovala zatím dostupné výsledky sněmu, přidávala vlastní náměty
a postřehy a vztahovala vše ke konkrétní situaci naší diecéze. Tak by
pozvolna připravovala témata a priority pro eventuální budoucí diecézní
synodu, nebo pro život diecéze vůbec.
Mons. Dr. Jan
Mráz:
1. Jak stručně hodnotíte první zasedání sněmu? Co vás nejvíce
zaujalo? Která přednesená témata považujete za stěžejní?
Na to, co se dá zvládnout za tak krátkou dobu, si myslím, že sněm
udělal dost práce. Ty dny byly velice intenzivní, nejen v jednacím sále, ale
při rozhovorech prakticky kdykoliv se jen dalo najít trochu času. Vládla
výborná atmosféra, a tím myslím nejen srdečné vztahy, ale i to, že
bylo možné vnímat, jak všem leží na srdci budoucnost církve a hlásání evangelia
v naší zemi. Bohužel: bylo příliš málo času na to, abychom mohli projednat
to, co nám bylo k jednání předloženo, a tak zásadní výsledek sněmu
vidím v tom, že neskončil. Nyní se rozbíhají práce v jednotlivých
tématických skupinách (komisích) a očekává se, že bude svoláno další
plenární zasedání. Věřím, že práce těchto komisí přinese ucelenější,
a možná i kompetentnější pohled na jednotlivé projednávané tématické
oblasti.
Co mne nejvíce zaujalo? O pěkné atmosféře mluvili asi všichni.
Budu trochu rebelovat: překvapilo mne, jak tím byli (snad všichni) překvapeni. Já totiž nepovažuji
krásné srdečné vztahy uvnitř církve za něco mimořádného, naopak, je mimořádně
špatné, když nejsou. Jistěže jsme lidé a máme své chyby. Ale kdo mezi nás
zasel pověru, že „ti nahoře“, tedy hlavně biskup a jeho nejbližší
spolupracovníci, s námi „dole“ nechtějí mluvit, že nám nerozumějí, jakoby snad
ani biskupové nebyli nástupci apoštolů, ale spíš komunistických pohlavárů
z dob totality? A tak se hlavně na začátku sněmu, alespoň já jsem to tak
vnímal, mnozí báli. Pak přišlo „překvapení“: mohu svobodně mluvit, mohu říct
svůj názor, a nejen že mne za něj nikdo nepronásleduje, ale dokonce je mu
nasloucháno! Tohle jsem tedy považoval za normální, a překvapilo mne, že
mnozí to za normální nepovažovali (jinak by z toho nebyli asi tak
euforičtí). Kdyby tedy sněm pomohl uvěřit těm malověrným, že Duch svatý dává
mnohou inspiraci i jaksi „odzdola“, a že Kristus vede svou církev
skrze biskupy, kteří mají za úkol rozlišovat duchy a ukazovat směr, že to
je obojí dar od stejného Pána (a tedy je nesmysl tyto dvě věci stavět proti
sobě), byl by to podle mne velký krok dopředu a díky Bohu za sněm. Těžko
říci, která témata jsou ta nejdůležitější. V zásadě půjde vždy o dvojí: 1)
působení církve navenek (všeobecně: být „kvasem dobra“ ve společnosti
a konkrétně: být Kristovými svědky, kteří berou za své poslání hlásat
evangelium), a 2) působení církve dovnitř (jakási „sebeevangelizace“,
obnova života, i takové to „normální fungování“ církve jakožto společenství
lidí, a to začne starostí o rodinu, o mládež, o kněžskou výchovu,
a tak dále). Na sněmu byli lidé, kteří v jednotlivých oblastech
pracují, pochopitelně mnozí mluvili právě o tom (je to logické, poněvadž oni to
dělají, zabývají tím, znají tu konkrétní problematiku rozhodně víc do hloubky).
Já jsem se vyjadřoval k otázkám kněžské výchovy, a zase: byl
to pohled, který byl ovocem mnoha (formálních i neformálních) setkání s
představenými dalších seminářů a vůbec s lidmi, kteří se touto
problematikou zabývají. Toto je jedno z témat, které považuji za stěžejní.
2. Co sněmovní proces může v tuto chvíli znamenat pro brněnskou
diecézi? Jaké výzvy a úkoly před nás staví?
Především: jsem vděčný biskupům, že při vykonávání svého úkolu
vedení a rozlišování, chtěli naslouchat hlasům „zdola“ a sněm svolali. Mrzelo mne ale, když
jsem slyšel už před zasedáním, (a někdy i po něm), že to všechno je
zbytečné. Připadá mi to, jako by někdo hledal jakýsi kouzelný proutek,
kterým mávneme a vše se vyřeší. To je samozřejmě mylné. Sněm neudělá
tu práci, která byla svěřena do zodpovědnosti každému z nás, na tom
místě, kde žijeme a pracujeme. Věřím ale, že sněm může být pro tu naši
práci pomocí ve smyslu inspirace a orientace.
První zasedání Plenárního sněmu a brněnská diecéze (VI.)
Ke Sněmu katolické
církve v ČR se vyjadřuje další delegát za brněnskou diecézi.
12. února 2004
Brněnský děkan ThLic. Václac Slouk měl
na starosti sněmovní kroužky v brněnské diecézi. Byl tedy již delší dobu
před loňským prvním zasedáním velmi informovanou osobou v oblasti sněmu
a zároveň prostředníkem těchto informací a moderátorem dění. Jeho
vyjádření tak čerpá nejen z jeho aktivní účasti na velehradském zasedání,
ale i z procesu, který se odehrával v jednotlivých kroužcích.
Václav Slouk:
1. Jak stručně hodnotíte první zasedání sněmu? Co vás nejvíce
zaujalo? Která přednesená témata považujete za stěžejní?
První
zasedání plenárního sněmu hodnotám převážně kladně. Pozitivní je především
skutečnost, že se uskutečnilo. Přípravné období i první zasedání sněmu
bylo poznamenáno nejrůznějšími dětskými nemocemi. Jsem ale přesvědčen, že „sněmovat” se naše církev naučí jen „sněmováním”. Možná, že výsledky sněmu nebudou
takové, jak očekávají největší optimisté; další sněm však nemusí být za
staletí, ale třeba jen za desetiletí, a s nynějšími zkušenostmi může
přinést dokonalejší ovoce. Nynější zkušenosti se pak mohou být velmi cenné.
Pozitivní je pro mě i to, že delegáti sněmu neodmítli připravený pracovní
materiál, ale že jej, třeba s mnohými připomínkami, posunuli do další fáze
sněmu. Pro nynější práci odborných komisí si jen přeji, aby jejich členové,
často již velmi vytíženi jinými úkoly, měli dostatek času a sil promýšlet
věci a posouvat je dál.
Těžko
se vybírají stěžejní témata, která zazněla na sněmu. Bylo snahou pokrýt celou
šíři života a poslání církve v naší době a v našich
podmínkách. Snad každý mohl být rád, že se na sněmu mluvilo o té oblasti života
církve, která se ho bezprostředně dotýká. A je předmětem další práce sněmu, aby
se o každé oblasti mluvilo tak, jak je potřeba k dobru všech. Potěšilo mě,
že když se mluvilo o problémech, byla snaha hledat jejich řešení. Opravdu si myslím,
že více než nářky se ozývala naděje.
Kdybych přesto chtěl vyzvednout některé
příspěvky, asi nejvíce hodnotím ty, ve kterých se mluvilo o metodice práce
sněmu, protože autoři těchto příspěvků posunuli sněmovní jednání hodně dopředu.
2. Co sněmovní proces může v tuto chvíli znamenat pro
brněnskou diecézi? Jaké výzvy a úkoly před nás staví?
Zatím
je těžké předvídat, jak budou vypadat závěrečné sněmovní dokumenty. Dnes se
zdá, že by se měly stát impulsem a inspirací pro brněnskou diecézní
synodu. Myslím si, že právě zde jsou některé úkoly. V dějinách diecéze
se uskutečnily dvě brněnské diecézní synody. Některé jejich závěry jsou stále
v platnosti, některé vytvářely podobu diecéze, jak ji známe dnes. Proto by
bylo dobré prostudovat závěry obou diecézních synod, abychom na základě
znalosti historie lépe rozuměli životu diecéze dnes a aby třetí synoda
mohla navázat na to, co je stále živé z předchozích synod.
Dále
by bylo dobré, aby co nejvíce lidí sledovalo na jedné straně sněmovní proces,
na druhé straně život diecéze, protože jednou bude třeba najít delegáty
brněnské diecézní synody; bylo by dobré, aby, moderně řečeno, co nejvíce
lidí bylo v obraze – „in“.
A
třetí úkol: modlitba všech, kteří se chtějí modlit, abychom co nejlépe
porozuměli tomu, co Duch právě dnes říká brněnské církevní obci.