Pondělí 7. července 2003

Mše svatá spojená s ranními chválami

 

 

 

Čas:                             7:00

Místo:

Velehrad, bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje, hlavní oltář

 

Hlavní celebrant:

Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký

 

Kazatel:

Mons. Václav Malý, pomocný biskup pražský

 

Koncelebrují:

biskupové českých a moravských diecézí a kněží, účastníci PS

 

Formulář mše:

O Duchu Svatém (ČM, str. 885)

 

Ranní chvály:

Pondělí 14. týdne v liturgickém mezidobí, přímluvy

a antifona k Zachariášovu kantiku ze slavnosti Seslání Ducha Svatého

 

Liturgická barva:           červená

 

Texty čtení:        lekcionář I, str. 140 a 521

 

Eucharistická modlitba: II.

 

Nápěv ordinária:           Bříza

 

Zpěv při mši svaté:

Přijď, Tvůrce, Duchu Svatý k nám (Kancionál 423);

Kristus seslal Těšitele (Kancionál 421);

Vítej, vítej, tělo přezázračné (Kancionál 722)

 

Oblékání a příprava ke mši svaté:

        V sakristii baziliky

(koncelebranti si přinesou albu a štolu)

 

Hymnus (Kancionál 423)

Přijď, Tvůrce, Duchu Svatý, k nám / a navštiv myslí našich chrám, / z výsosti nebes zavítej, / do duší nám svou milost vlej.

 

Tys Utěšitel právem zván, / tys dar, jenž Bohem věčným dán, / zdroj živý, láskyplný dech, / tys posvěcení myslí všech.

 

Ty sedmi darů studnice, / prst Otcovy jsi pravice, / tys Bohem přislíbený host, / ty dáváš ústům výmluvnost.

 

Rač světlo v mysli rozžehnout, / vlij do srdcí nám lásky proud, / našeho těla slabosti / zhoj silou svojí milosti.

 

Dál nepřítele zapuzuj / a duši pokoj uděluj, / ať vždycky pod vedením tvým / vyhnem se vlivům škodlivým.

 

Nauč nás Boha Otce znát / a Syna jeho milovat / a v tebe, Duchu Svatý, zas / důvěřovati v každý čas.

 

 

 

 

 

1. antifona

Kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?

 

(Ž 42)

Jako laň prahne po vodách bystřin, *

tak prahne má duše po tobě, Bože!

Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu:*

kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář? –

Mé slzy jsou mi pokrmem ve dne i v noci, *

když den co den slyším: „Kde je tvůj Bůh?“

Na to si vzpomínám, má duše tím přetéká: †

jak jsem putovával v zástupu, *

jak jsem je vodíval k Božímu domu

s hlasitým jásotem a chvalozpěvem *

ve svátečním průvodu. –

Proč se rmoutíš, má duše, *

a proč ve mně sténáš?

Doufej v Boha, zase ho budu chválit, *

svého spasitele a svého Boha. –

Rmoutím se uvnitř v duši, *

proto vzpomínám na tebe v končinách Jordánu a Hermonu, na hoře Misar.

Přívaly na sebe volají hukotem tvých vodopádů *

celé tvé příboje a vlny se přese mne převalily. –

Za dne ať Hospodin dává svou milost, *

za noci mu budu zpívat a chválit ho, neboť mi dává život.

Říkám Bohu: Má Skálo, proč na mne zapomínáš? *

Proč se musím smutně vláčet, tísněn nepřítelem?

Drtí mi to kosti, když mě tupí protivníci, *

Když den co den mi říkají: „Kde je tvůj Bůh?“. –

Proč se rmoutíš, má duše, *

a proč ve mně sténáš?

Doufej v Boha, zase ho budu chválit, *

svého spasitele a svého Boha!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku i nyní i vždycky, *

a na věky věků. Amen.

1. antifona

Kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?

 

 

2. antifona

Pane, ukaž všem lidem své milosrdenství.

 

 

(Kantikum Sir 36,1-7.13-16)

Smiluj se nad námi, Pane, Bože všehomíra, *

shlédni a sešli svou bázeň na všechny pohany.

Zdvihni svou ruku na cizí národy, *

aby viděli tvou moc.

Jako jsi jim ukázal na nás, že jsi svatý, *

tak ukaž nám svou moc na nich,

aby tě poznali, jako víme my, *

že není boha kromě tebe, Pane. –

Obnov divy a opakuj zázraky, *

posilni ruku a pravé rámě.

Shromáždi všechny Jakubovy kmeny *

a vezmi si je v dědictví jako kdysi. –

Pane, smiluj se nad lidem, jenž má tvé jméno, *

nad Izraelem, kterého jsi nazval svým prvorozeným.

Slituj se nad svým svatým městem, *

nad Jeruzalémem, místem, kde sídlíš.

Naplň Sión svou velebností *

a svatý chrám svou slávou.

2. antifona

Pane, ukaž všem lidem své milosrdenství.

 

 

 

3. antifona

Požehnaný jsi, Bože, na nebeské klenbě.

 

 

(Žalm 19/18 A, 2-7)

Nebesa vypravují o Boží slávě *

a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.

Den dni o tom podává zprávu, *

noc noci sděluje poučení. –

Není to slovo a nejsou to řeči, *

jejichž hlas by nebylo slyšet.

Do celé země vychází jejich hlahol, *

až na konec světa jejich slova. –

Tam rozestřel stan pro slunce, †

které vychází jako ženich ze své svatební komnaty, *

jásá jako rek, když se do běhu dává.

Na jednom okraji nebe vychází, †

a obíhá až na jeho druhý okraj, *

nic se nemůže skrýt před jeho žárem.

3. antifona

Požehnaný jsi, Bože, na nebeské klenbě.

 

 

Vstupní modlitba

Hlavní celebrant:

Bože, ty nám sesíláš svého svatého Ducha, aby nás osvěcoval světlem pravdy; dej, ať nám tato jeho pomoc nikdy nechybí, abychom se dobře rozhodovali a správně jednali.

Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Všichni:

Amen.

 

1. čtení (1Kor 12, 3b-7.12-13)

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

 

Bratři a sestry!

        Jenom pod vlivem Ducha Svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“

        Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch.
A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.

        Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

 

Slyšeli jsme slovo Boží.

Všichni:

Bohu díky.

 

Odpověď ke zpěvu mezi čteními (Ž 104, srov. 30)

Sešli svého ducha, Hospodine, a obnovíš tvář země.

 

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Přijď Duchu Svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.

 

 

Evangelium (Jan 15, 26-27; 16, 12-15)

Slova svatého evangelia podle Jana.

 

Ježíš řekl svým učedníkům:

„Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.

        Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.“

 

Slyšeli jsme slovo Boží.

Všichni:

Chvála tobě, Kriste.

 

Přímluvy

Hlavní celebrant:

Bratři a sestry, Kristus Pán dal život své církvi sesláním Ducha Svatého. Prosme tedy v pevné naději:

 

        Pane, obnov tvář země.

 

Pane Ježíši, tys byl povýšen na kříž a z tvého boku vytryskl proud vody živé,

-    pošli nám oživujícího Ducha.

 

Byls oslaven po pravici Boží a předal jsi učedníkům Otcův dar,

-    pošli Ducha, aby on sám obnovil svět.

 

Tys dal apoštolům vdechnutím Ducha Svatého moc odpouštět hříchy,

-    pošli Ducha, ať zničí ve světě hřích.

 

Přislíbil jsi svatého Ducha, aby nás všemu naučil a připomenul nám všechna tvá slova,

-    pošli Ducha, aby nám vysvětloval pravdy víry.

 

Tys řekl, že pošleš Ducha pravdy, aby o tobě vydával svědectví,

-    pošli Ducha, aby z nás učinil tvé věrohodné svědky.

 

 

Obětní průvod (Kancionál 421, sl. 4)

Přijmi dary chleba, vína, / jež z tvé moci plodí zem, / když pod křížem tvého Syna / hody lásky slavit chcem. / Ducha svého rač nám vlíti, / ať umíme s tebou žíti / a svým dílem přispěti / ke Kristově oběti.

 

 

Preface 1. o Duchu Svatém

II. eucharistická modlitba

(viz koncelebrační texty)

 

Přijímání

Duchu Svatý, připrav Pánu / v našich srdcích jasný chrám, / ať jsme hodni jísti manu, kterou je Pán Ježíš sám; / buď nám stále milým hostem, / vyučuj nás svatým ctnostem, / v poslední pak hodině / vezmi k věčné hostině.

 

(Kancionál 722)

Vítej, vítej, tělo přezázračné, / tajemná ty stravo duše lačné, / vítej, mano z nebe seslaná. / Pozdravena buď krev Jezu Krista, / jíž se nápoj žíznivému chystá, / občerstvuje duše znavená.

 

Zdrávo budiž Srdce Ježíšovo, / s tebou Bůh se pojí, věčné Slovo, / v tobě plesá Boží Trojice. / Čest a chvála budiž tobě vzdána, / svatosvatá duše Krista Pána, / nevyvážná míru studnice.

 

Božství Páně, neskonalá kráso, / nebešťanů věkověčná spáso, / ve svátosti požehnáno buď. / Synu Boží, ve svátosti kraluj, / k ctnosti veď nás, hříchu všeho vzdaluj / a svou láskou zaněť naši hruď.

 

 

Antifona k Zachariášovu kantiku

Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny.

 

Zachariášovo kantikum

Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, *

neboť navštívil a vykoupil svůj lid.

Vzbudil nám mocného spasitele *

z rodu svého služebníka Davida,

jak slíbil od pradávna *

ústy svých svatých proroků;

zachránil nás od nepřátel, *

z rukou všech, kdo nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci, †

rozpomenul se na svou svatou smlouvu, *

na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi:

že nám dopřeje, †

abychom mu beze strachu a vysvobozeni z rukou nepřátel *

zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života. –

A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, *

neboť půjdeš před Pánem připravit mu cestu,

dát jeho lidu poznání spásy *

v odpuštění hříchů

z milosrdné lásky našeho Boha, *

s kterou nás navštívil ten, který vychází z výsosti,

aby zazářil těm, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti, *

a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

 

Antifona k Zachariášovu kantiku

Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny.

 

 

Závěr (Kancionál 422)

Sedmi darů svatý Zdroji, / buď nám stálou ochranou, / dej nám státi v každém boji / s myslí Bohu oddanou, / dej nám věrně plnit sliby, / doplň vše, co duším chybí, / buď nám stálým dárcem sil, / nedej minout věčný cíl.