Středa 9. července 2003

Mše svatá spojená s ranními chválami

Čas: 7:00

Místo: Velehrad, bazilika Panny Marie, hlavní oltář

Hlavní celebrant:

Mons. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský

Kazatel: Mons. František Radkovský, biskup plzeňský

Koncelebrují:

biskupové českých a moravských diecézí a kněží, účastníci PS

Formulář mše:

Za služebníky církve (ČM, str. 823)

Ranní chvály:

Středa 14. týdne v liturgickém mezidobí

Liturgická barva: bílá

Texty čtení: lekcionář III, str. 306 a 408

Eucharistická modlitba:

I. Církev na cestě k jednotě

Nápěv ordinária: Olejník

Zpěv při mši svaté:

Jako dítky k Otci svému (Kancionál 515)

Oblékání a příprava ke mši svaté:

V sakristii baziliky

(koncelebranti si přinesou albu a štolu)

Hymnus

Jako dítky k Otci svému / obracíme s důvěrou / k tobě, Bohu všemocnému, / srdce své i mysl svou. / Vyslyš, Otče, naše lkání / na svém trůně v nebesích, / neodmítej slitování, / odpusť lidu svému hřích.

Stvořiteli, Bohu Otci, / ať zní zvučný chvalozpěv; / čest buď Synu stejné moci, / který za nás dal svou krev. / Též i Duchu, který hoří / ohnivými jazyky, / život lidských duší tvoří, / tajemný a veliký.

Pověz, jak ctít, Bože, tebe / za tvou velkou dobrotu, / žes nám seslal vůdce z nebe / k blaženému životu. / Jeho slova jasně svítí, / svět však tmou je zakrytý. / Za tím světlem chceme jíti / tam, kde odměnou jsi ty.

1. antifona

Bože, svaté je tvé chování: který bůh je tak veliký jako Bůh náš?

(Žalm 77/76)

Můj hlas se k Bohu vznáší a volám, *

můj hlas k Bohu stoupá, aby mě slyšel.

V den svého soužení hledám Pána, †

má ruka se v noci vzpíná bez únavy, *

nedá se utěšit má duše.

Když na Boha vzpomínám, vzdychám, *

když uvažuji, můj duch malátní. –

Beze spánku držíš mé oči, *

jsem zmaten a neschopný slova.

Přemýšlím o dávných dnech, *

na zašlá léta si vzpomínám.

V noci uvažuji ve svém srdci, *

přemítám a můj duch hloubá: –

„Může Pán zavrhnout navěky, *

už nám neukáže svou milost?

Navždy už ustane jeho přízeň, *

zrušen je slib pro všechna pokolení?

Zapomněl se Bůh smilovat, *

či v hněvu zadržel své slitování?“ –

Tu jsem si řekl: „V tom tkví má bolest: *

změnila se pravice Nejvyššího.“

Vzpomínám na Hospodinovy činy, *

ano, vzpomínám na dávné tvé divy.

Rozvažuji všechna tvá díla, *

přemítám o tvých skutcích. –

Bože, svaté je tvé chování: *

který bůh je tak veliký jako Bůh náš?

Ty jsi Bůh, který činí divy, *

národům jsi dal poznat svou moc.

Svým ramenem jsi vykoupil svůj národ, *

Jakubovy a Josefovy syny. –

Uzřely tě vody, Bože, †

uzřely tě vody, a zděsily se, *

i hlubiny se rozbouřily.

Mraky vylily vodu, †

oblaka zaduněla hromem *

a tvé šípy šlehaly kolem.

Tvůj hrom burácel v bouři, †

blesky ozařovaly obzor: *

zatřásla a zachvěla se země. –

Mořem vedla tvá cesta, †

tvá stezka spoustami vod, *

tvé šlépěje však nebylo vidět.

Jak stádo jsi vedl svůj národ, *

Mojžíšovou a Árónovou rukou.

1. antifona

Bože, svaté je tvé chování: který bůh je tak veliký jako Bůh náš?

2. antifona

Mé srdce jásá v Hospodinu: on ponižuje a povyšuje.

(Kantikum 1 Sam 2,1-10)

Srdce mé jásá v Hospodinu, *

moje moc se vyvyšuje v mém Bohu.

Ústa se otvírají proti mým nepřátelům, *

neboť se raduji z tvé pomoci. –

Nikdo není svatý jako Hospodin, †

neboť nikdo není kromě tebe, *

nikdo není skálou jako náš Bůh.

Nemnožte už chlubné řeči, *

zpupnost ať nevyjde z vašich úst,

vždyť Hospodin je Bůh, ví všechno, *

a jemu přísluší vážit skutky. –

Luky siláků se lámou, *

ale slabí se opásávají silou.

Kdo bývali sytí, dávají se nyní najímat za chléb; *

kdo hladověli, mohou ustat od práce.

Neplodná dostává sedm dětí, *

matka mnoha synů vadne osamělá.

Hospodin usmrcuje i oživuje, *

uvádí do říše smrti a zase přivádí nazpět.

Hospodin dává zchudnout, ale i zbohatnout, *

ponižuje a povyšuje.

Pozvedá z prachu ubožáka, *

ze smetiště povyšuje chudáka,

aby ho posadil mezi knížaty *

a obdařil ho stolcem slávy. –

Neboť Hospodinu náleží pilíře země, *

na nich založil svět.

Chrání nohy svých zbožných, †

bezbožní však zajdou ve tmách, *

neboť nikdo nezvítězí svou silou.

Hospodin zničí své protivníky, *

zahřmí nad nimi na nebesích.

Hospodin bude soudit i daleké končiny země, †

dá vládu svému králi *

a povznese moc svého pomazaného.

2. antifona

Mé srdce jásá v Hospodinu: on ponižuje a povyšuje.

3. antifona

Hospodin kraluje, zajásej, země.

(Ž 97/96)

(Hospodin kraluje, ať zajásá země, *)

ať se radují četné ostrovy!

Mrak a temnota ho obklopují, *

spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.

Předchází jej oheň *

a kolem dokola spaluje protivníky. –

Jeho blesky ozařují svět, *

země to vidí a chvěje se.

Jako vosk se taví hory před Hospodinem, *

před vladařem celé země.

Nebesa hlásají jeho spravedlnost *

a všechny národy vidí jeho slávu. –

Hanbí se všichni ctitelé model, †

kteří se chlubí bůžky, *

všichni bohové se mu koří.

Sión to slyší a raduje se †

a judská města jásají *

pro tvé rozsudky, Hospodine!

Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, *

svrchovaně vynikáš nade všemi bohy. –

Hospodin miluje ty, kdo nenávidí zlo, †

chrání život svých svatých, *

z ruky bezbožníků je vytrhuje.

Světlo vychází spravedlivému *

a lidem upřímného srdce radost.

Radujte se, spravedliví, v Hospodinu *

a oslavujte jeho svaté jméno!

3. antifona

Hospodin kraluje, zajásej, země.

Vstupní modlitba

Hlavní celebrant:

Bože, tys dal služebníkům své církve naučení, že nemají chtít, aby jim druzí sloužili, ale že sami mají sloužit bratřím a sestrám; dej, ať jsou svědomití ve své práci, vlídní ve své službě a vytrvalí v modlitbě.

Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Všichni:

Amen.

1. čtení (Oz 10, 1-3.7-8.12)

Čtení z knihy proroka Ozeáše.

Bujnou révou byl Izrael, pro sebe rodil ovoce; čím více ovoce měl, tím více rozmnožoval oltáře; čím bohatší byla jeho země, tím více zdobil modly. Obojaké bylo jejich srdce, nyní budou pykat: Hospodin jejich oltáře strhne, poboří jejich modly. Ano, nyní říkají: „Nemáme krále, protože se Hospodina nebojíme, a král, co může pro nás udělat?“

Bude zničeno Samaří, jeho král bude jako smetí na hladině vody. Budou zničeny výšiny bezbožnosti – hřích Izrael – na jejich oltářích vyroste trní a hloží. Řeknou horám: „Přikryjte nás!“ a pahorkům: „Padněte na nás!“

Ve spravedlnosti si rozsévejte, sklízejte s milosrdenstvím, zorejte si úhor. Je čas hledat Hospodina, až přijde a svlaží vás spravedlností.

Slyšeli jsme slovo Boží.

Všichni:

Bohu díky.

Odpověď ke zpěvu mezi čteními (Ž 105, 4b)

Stále hledejte Hospodinovu tvář!

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Přiblížilo se Boží království, praví Pán; obraťte se a věřte evangeliu. Aleluja.

Evangelium (Mt 10, 1-7)

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.

Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, syn Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil.

Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: „Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: ´Přiblížilo se nebeské království´.“

Přímluvy

Hlavní celebrant:

Chvalme Krista, našeho Spasitele, neboť on slíbil, že zůstane se svou církví po všechny dny až do skonání světa. Děkujme mu a volejme:

Pane, zůstaň s námi.

Pane, zůstaň s námi po celý den,

- ať nám slunce tvé milosti nikdy nepřestane svítit.

Zasvěcujeme ti tento den

- a slibujeme, že neučiníme ani neschválíme nic špatného.

Pane, učiň, ať z nás celý tento den vyzařuje tvé světlo,

- abychom byli solí země a světlem světa.

Ať láska tvého svatého Ducha vede naše srdce i ústa,

- abychom vždy setrvali ve tvé spravedlnosti a chvále.

Obětní průvod

Otče, nesem dary tobě, / jak nám přikázal tvůj Syn, / který křísil mrtvé v hrobě / a nás hříšné zbavil vin. / V těchto darech má se skrýti / jeho tělo, jeho krev. / Rač je od nás vlídně vzíti / a nám lásku svoji zjev.

Preface a eucharistická modlitba:

I. Církev na cestě k jednotě

Dobrotivý Otče, zpíváme ti hymnus díků a chvály. Ty spojuješ slovem radostné zvěsti svého Syna lidi všech národů a jazyků ve společenství jedné církve. Tvůj Duch ji oživuje a skrze ni sjednocuje lidstvo. Ona vydává svědectví o tvé lásce a všem otvírá bránu naděje. Tak se stává znamením věrnosti, kterou jsi nám v Ježíši Kristu navždy přislíbil.

Proto tě oslavuje nebe i země a my s celou církví zpíváme píseň o tvé slávě a radostně voláme:

Svatý, Svatý, Svatý, Pán, Bůh zástupů…

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká:

Vpravdě jsi svatý, Bože, jsi hodný chvály, miluješ lidi a stále je provázíš na jejich životních cestách.

Vpravdě je požehnaný tvůj Syn, je zde mezi námi a shromažďuje nás k hostině lásky.

Jako kdysi učedníkům, putujícím do Emauz, tak dnes i nám otvírá Písmo a láme chléb.

Sepne ruce a vztáhne je nad dary, všichni koncelebrující říkají spolu s ním, ruce přitom vztáhnou nad dary:

Proto tě, dobrotivý Otče prosíme: sešli svého svatého Ducha, ať posvětí dary chleba a vína, aby se nám staly tělem a + krví našeho Pána, Ježíše Krista.

Sepnou ruce, pokračují:

Neboť on poslední noc před svým utrpením vzal při hostině chléb, pronesl modlitbu požehnání, lámal, dal svým učedníkům a řekl:

VEZMĚTE A JEZTE Z TOHO VŠICHNI:

TOTO JE MOJE TĚLO,

KTERÉ SE ZA VÁS VYDÁVÁ.

Po večeři vzal kalich s vínem, pronesl modlitbu chvály a díků, dal ho svým učedníkům a řekl:

VEZMĚTE A PIJTE Z NĚHO VŠICHNI:

TOTO JE KALICH MÉ KRVE,

KTERÉ SE PROLÉVÁ ZA VÁS A ZA VŠECHNY

NA ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ.

TOTO JE SMLOUVA NOVÁ A VĚČNÁ.

TO KONEJTE NA MOU PAMÁTKU.

Tajemství víry…

Všichni koncelebranti s rozpjatýma rukama říkají:

Dobrý Otče, slavíme památku Krista, tvého Syna a našeho Spasitele. Ty jsi ho utrpením a smrtí přivedl k slávě vzkříšení a posadil po své pravici.

Hlásáme toto dílo tvé lásky, dokud on nepřijde ve slávě, a klademe před tebe chléb života a kalich požehnání.

Shlédni, milosrdný Otče, na oběť své církve: Je to velikonoční oběť, ve které Ježíš Kristus vydává své tělo a prolévá svou krev, a tak nám otvírá cestu k tobě.

Milosrdný Bože, dej nám Ducha lásky, ať se účastí na tomto stole stáváme živými údy Kristova těla.

Pokračuje první koncelebrant po pravici:

Obnovuj světlem evangelia církev na celém světě, v naší olomoucké arcidiecézi i naši církevní obec. Upevni pouto lásky mezi věřícími a pastýři tvého lidu v jednotě s naším papežem Janem Pavlem, naším biskupem Janem, jeho pomocným biskupem Josefem a celým sborem biskupů.

Dej, ať v tomto světě, zraněném nesvorností, je tvůj lid zářivým znamením jednoty a pokoje.

Pokračuje druhý koncelebrant po levici:

Pamatuj na naše bratry a sestry, kteří zesnuli v Kristově pokoji, i na všechny zemřelé, vždyť jejich víru znáš ty sám.

Dej, aby se radovali, že tě vidí tváří v tvář, a ve vzkříšení jim daruj plnost života.

Dokončí třetí koncelebrant, druhý vpravo:

Až skončí i naše pozemské putování, přiveď nás do věčného domova, kde tě s blahoslavenou Bohorodičkou Pannou Marií, s apoštoly a mučedníky, se svatým Cyrilem
a Metodějem a se všemi svatými budeme navěky chválit a oslavovat

Sepne ruce:

skrze tvého Syna, Ježíše Krista.

Hlavní celebrant vezme paténu s hostiemi, jáhen kalich, pozdvihnou je a všichni koncelebrující říkají:

Skrze něho a s ním a v něm je tvoje všechna čest a sláva, Bože, Otče všemohoucí, v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků.

Všichni:

Amen

Přijímání

K tobě půjdem, Lásko věčná, / v těžkých zkouškách vezdejších, / milost tvoje nekonečná / chraň a sil nás v dobách zlých. / Dopřej nám, ó vzácný hosti, / jenž zde skrýváš božství zář, / bychom jednou na věčnosti / viděli tě tváří v tvář.

K stolu Páně jíti mohu, / jaký je to dar a div! / S kajícností chystám Bohu / stánek, aby v něm byl živ. / Láska, naděje a víra, / jež Bůh do mě vdechl sám, / kéž v mém srdci neumírá, / když si z něho stvořil chrám.

Antifona k Zachariášovu kantiku

Služme Hospodinu zbožně a spravedlivě po všechny dny svého života!

Závěr

Oběť tvá je dokonána, / Kriste, Králi nejvyšší; / kde tvá smrt je zvěstována, / tam ať svět ji uslyší. / My, kdo její cenu známe, / buďme hlasem v mlčení. / Až své dílo vykonáme, / kéž jsme s tebou spojeni.