Stručná analýza roku 1999

Situace v naší zemi v období komunismu neumožnila plně uskutečňovat záměry II. Vatikánského koncilu, proto se biskupové rozhodli svolat v naší zemi plenární sněm. Aby naše církev mohla splnit tento náročný úkol, bylo třeba se na něj důkladně připravit.

V roce 1999 proběhla formační fáze sněmovního procesu, během níž se sněmovní kroužky seznámily s obsahem nejdůležitějšího koncilního dokumentu Lumen gentium, učily se diskutovat o základních tématech naší církve, formulovat problémy a hledat jejich řešení a ve formě zápisů zasílaly shrnutí svých setkání přípravné komisi. Projednávané téma
"O církvi" bylo rozděleno do dvanácti kapitol, každá kapitola byla uvedena krátkým zadáním a rozvinuta několika otázkami, jejichž cílem bylo zmapovat situaci v naší církvi, naše názory a problémy, zjistit co nás trápí a také co nás těší.

V roce 1999 jsme obdrželi 1450 zápisů ze sněmovních kroužků, šlo o úžasný materiál, bohatý na názory, bylo vidět, že účastníci sněmu se zodpovědně snažili řešit zadané problémy a otevřeně se vyjadřovali k situaci v naší církvi. Z provedené analýzy zřetelně vystupují tři okruhy:I. Vztahy věřících v církvi, vztahy laiků a hierarchie

II. Vztah církve a společnosti

III. Náboženské vzdělání

I. Vztahy věřících v církvi, vztahy laiků a hierarchie

Tato otázka nebyla v žádném z diskutovaných témat přímo položena, přesto jako červená nit prochází téměř všemi dvanácti okruhy. Při pohledu na souhrn odpovědí vyvstává důrazně touha laiků po výraznějším zapojení do života církve, po vložení důvěry a z toho vyplývající odpovědnosti za činnosti konané v církvi.

V první řadě jde o nabídku ze strany laiků, nabízejí své "hřivny", svůj čas a schopnosti. Mají touhu více se zapojit, nabízejí pomoc nejen ve farních a pastoračních radách, nejen jako lektoři a akolyti, ale také jako partneři, kteří "zasvěcují Bohu svět" a chtějí nést svůj díl odpovědnosti.

Naproti tomu od kněží žádají větší otevřenost vůči nim, více důvěry a z toho plynoucí svěřování úkolů, koordinaci farnosti. Ne opravy kostelů, ale duchovní vedení, více času na svátost smíření, práci s mládeží a vzdělávání věřících ve víře. Od biskupů pak podporu laických aktivit, komunikaci s farnostmi a formaci kněží ve své diecézi.

II. Vztah církve a společnosti

Členové sněmovních kroužků vidí církev jako spíše uzavřenou vůči světu, netolerantní či dokonce nadřazenou. Je jí vytýkána touha po majetku a "nekřesťanský život" křesťanů, lidé mají obavy z moci církve, z příkazů a zákazů. Okolní společnost církvi přiznává charitativní činnost, vidí ji jako nositelku morálky, kultury a životních hodnot, dávající smysl života, na druhé straně leží po generace zažitý odpor k církvi a většinou negativní pohled médií.

Jak tuto situaci řešit? Nejprve naslouchat bližním, přiblížit se jim, vést dialog, ve kterém zazní láska jako priorita. Dávat dobrý příklad svým životem, být otevření pro druhé a pomáhat jim. Reagovat na současné dění ve společnosti, reprezentovat církev v médiích a ukončit debaty o majetku. Vždyť nezbytnou úlohu církve vidí kroužky v posvěcování světa, evangelizaci a příkladu pro společnost.

III. Náboženské vzdělání

"Apoštolát laiků nezáleží pouze ve svědectví života……,……. laici spolupracují při hlásání Božího slova především katechetickou výukou"(AA).Účastníci sněmovních kroužků si uvědomují nedostatečnost svého náboženského vzdělání, neznalost Bible a učení církve. Proto kladou jako prioritu vzdělávat se ve víře,znát a žít Boží slovo, usilovat o vlastní zdokonalení při debatách o tom, co by mělo ze života církve vymizet, co je třeba k šíření evangelia či k dosažení pravdivější tváře církve, jaké změny musí církev udělat v našem okolí či jaké může být uplatnění řeholí ve farní pastoraci.