Mládež v církvi

1. Fórum mládeže ČR

ZÁVĚRY SKUPIN

Svatá Hora, 13. – 16. května 1999

CO PRO KŘESŤANY ZNAMENÁ TA SKUTEČNOST, ŽE BŮH JE NAŠÍM OTCEM?

Je to velká radost – vědomí, že Bůh se k nám chová otcovsky. Je úžasný příklad marnotratného syna – otec ho s láskou očekává. Bůh Otec nás vždy čeká, pomůže nám, každou chvíli máme kam jít. Můžeme za Ním vždy přijít. Zde se rodí jistota synovství!
Křesťanství je postaveno na vztazích. Nejen náš vztah k Bohu Otci je důležitý..., ale i naše vzájemné vztahy mohou být prožívány podle příkladu Nejsvětější Trojice.
· To, že máme jednoho Otce znamená naše duchovní bratrství. Náš vztah k Bohu Otci určuje naše vzájemné vztahy.
· Návratem k Otci se člověk stává člověkem.
· Skutečný vztah je možné vybudovat jen na základě upřímnosti. I v dobách těžkostí, když se nám nic nedaří, se musíme snažit komunikovat s Bohem – ptát se, neskrývat zklamání (k výčitkám nám mohou posloužit žalmy...).
· Víra je žitý vztah, ve kterém poznáváme Boha, který je naším Otcem.
Překážky ve vytváření vztahu mezi Bohem Otcem a člověkem
Mnoho lidí má problém nazývat Boha Otcem díky špatným zkušenostem z dětství, kvůli svým zraněním.
Představa otce se odráží ve vlastní zkušenosti z rodiny.
Skrze poznání Boha Otce lze dojít k přijetí vlastního otce.
Mladý člověk často neví,co to znamená být otcem.
Dnešní svět vede člověka k tomu vystačit si sám.

Lidský otec
Otec je pevná ruka, jistota, nerozmazluje moc děti, ale je milující, dovoluje riziko, ale chrání nás. Skrze něj jsme můžeme prožívat kontinuitu (návaznost) našeho života na život minulých generací.

Bůh Otec
V Bohu je zakotveno lidské otcovství i mateřství.
V Bohu Otci nalézám důvěru, otevřenost a bezpečí. Miluje mne takového jaký jsem, bezvýhradně.
Mnohdy si člověk dlouhou dobu buduje k Bohu vztah. Hledáme ho a nalézáme skrze protesty a otázky ”proč zrovna ke mně se takto chováš?”, odpovědí je nám něžný, trpělivý, ale i důsledný, mocný a milující Tatínek.
V Něm se učím nekonečné lásce. Bůh Otec znamená svobodu. Bezmocnost v lásce – má nás rád natolik, že nás nezastaví, když děláme něco špatně.

Částečně ve Starém zákoně a pak plně v Novém zákoně poznáváme, že Bůh je Otec.
Ježíš Kristus si přeje, aby náš vztah k Otci byl dobrý (viz evangelia).
· Kolik času věnujeme hlubšímu proniknutí do této skutečnosti skrze naslouchání Písmu svatému?
· Jednám z vděčnosti za to, že smím Boha nazývat svým Otcem? Bůh se o nás stará, Bohu na nás záleží!

ČÍM SE VYZNAČUJE OTCOVSTVÍ A MATEŘSTVÍ – KDE A PROČ CHYBÍ, JAK SE PROJEVUJE ABSENCE TĚCHTO PRINCIPŮ?

Pravé otcovství a mateřství záleží na tom, nakolik objeví lidé Boha jako Otce, nakolik objeví, že jsou syny a dcerami Božími.
Každý je povolán k duchovnímu otcovství a mateřství.

ROLE OTCOVSTVÍ A MATEŘSTVÍ
Vyznačuje se ohleduplností a hlavně doplněním skrze vzájemnou lásku. Příkladem je otec jako hlava a matka jako srdce.
· Otec – dává život, nese zodpovědnost za rodinu, opora, ochrana, spolehlivost.
- otec je knězem v rodině – přivádí děti k Bohu Otci
- hybná síla rodina, vnáší řád, ale to všechno v lásce

· Matka – přijímá lásku, aby ji mohla nezištně a bezvýhradně dávat – vydanost.
- učí vztahu k otci
- vytváří atmosféru domova

Otcovství a mateřství - nelze nahradit jedno druhým.
Otcovství, mateřství je službou, ale před tím je nutné sebepřijetí (přijetí sebe jako ženy, jako muže)
Dnes je mnoho ploditelů, ale málo otců a matek,.

Konflikty
Dnes – velká krize rodičovství a otcovstí, to má své důsledky v mnoha oblastech např. v ekonomice, politice a jinde.
V čem je příčina? Nechuť k oběti, konzumní způsob života, absence víry.
Co my s tím? Vnášet do společnosti křesťanství, žít otcovství a mateřství ve svém okolí. Být svatí.
Krize otcovství i mateřství, ztráta identity muže a ženy.
Důležitost spolupráce – žena podpoří muže ne tím, že převezme jeho úkol, ale tím, že mu umožní ho činit.
Chybí role otce – být hlava rodiny, opora, mít zodpovědnost.
Nesmysl feminismu – otec i matka mají nezastupitelnou roli!
Feminismus – muž nebyl schopen dát ženě identitu jejího ženství.

Manželství
Dnes se odsouvá význam manželství (vzájemného odevzdání se) – volné svatby, rozpad (krize) rodiny.
Obraz Boha má být manželství – OTEC + MATKA.
Strach mladých lidí vázat se, převzít zodpovědnost.
Nulové vzory dobrého manželství (rodiny)
Do manželství vstupují lidé nezralí, nemají zakotvený vztah k Bohu.
Lidé mají dojem, že v manželství půjde vše automaticky, že již nemusí dozrávat.
Malé povědomí o tom, že mohu poznat lépe sebe sama, vlastní hodnotu i skrze opačné pohlaví (společenství).
Pokud lidé neznají Boha, nemají zájem ani chuť něco hledat nebo růst. Nulová příprava na manželství...
Chybí vzory dobrých manželství, rodin.

Děti – mladí lidé
Oba prvky (otcovství i mateřství) mají nezastupitelnou úlohu při výchově dětí, a tím, že rodiče nemají čas a rezignují na tuto úlohu, jejich prostor obsazují často nekřesťanská média a vlivy. Proto ve společnosti mnohdy děti prahnou po lásce a pochvale nebo i po pouhém fyzickém kontaktu.
Otec i matka by se měli snažit porozumnět dětství.
Dítě v rodině není často přijímáno. Péče o ně se zužuje na zajištění jeho materiálních potřeb a uplatnění v životě. Na to dítě často reaguje agresí a sobectvím.
Pozitivní vnímání rodičovství, dítěte jako dar
Malá zodpovědnost mladých lidí, důraz na uspokojování potřeb - protože rodiče nebyli pravými otci a matkami.

Rodina
Církev by měla více prezentovat rodinu – malý důraz na rodinu a na důležitost laiků.
V církvi chybí rodiny..., je třeba se postavit za vícečlenné rodiny... Je třeba víc hovořit o rodině, o hodnotách, některé věci jsou tabuizované i mezi kněžími...

Hodnoty
Muž ani žena nechápou dobře své poslání
Láska, odpuštění, dávat důvěru – tyto vlastnosti rodičů vytváří prostor pro sebedůvěru, trpělivost a zodpovědnost dětí a mladých lidí.
Mezi lidmi je nedostatek těchto vlastností, které má v plnosti Bůh. Lidé trpí nedostatkem Boha. Existuje velká nemoc světa - svět nemá Boha.
Zhoroucení rodiny (otcovství, mateřství) není otázkou jen nevěřícího prostředí.
Nedostatek komunikace, porozumnění k druhému způsobuje rozpolcenost, atmosféru strachu, člověk není schopen sebe správně poznat a přijmout, není schopen zdravých vztahů.
Nedostatek hodnot způsobuje – strach, stísněnost, kriminalitu, závislost
Nauka církve v současné době je víc zpochybňována. Často nám chybí vzdělání v tomto směru...

Výchova
Také se nám zdá, že chybí důraz na ženský prvek při výchově a formaci kněží a mužský (otcovský) prvek ve výchově řeholnic.
(oběť není cíl, ale prostředek. Je darem pro Boha. Znamená to žít své křesťanství do důsledku, živě, - ranní vstávání – začít den s Bohem...)

JAKÉ NEJVÝRAZNĚJŠÍ A NEJTRVALEJŠÍ SVĚDECTVÍ MŮŽE DÁT MLADÝ KŘESŤAN DNEŠNÍMU SVĚTU?

Osobní příklad – láska k bližnímu
Provotní je osobní láska k druhému člověku - žádná zbytečná slova (třeba počkat na otázky), ale přirozeně přátelské činy = konkrétní skutky lásky. Pro hledajícího jsou důležité vnější projevy...
Největší svědectví, které člověk v dnešní době může dát, je život. Lidé nepotřebují jen slyšet, ale i vidět. Musí poznat, že život s Bohem je super. Zejména my můžeme svědčit, protože my jsme děckám nejblíž (saleziánské chaloupky).
Nejdůležitějším svědectvím mladého křesťana je příklad. Příklad lásky k bližnímu, oběť, služba a mravenčí práce.
Mladého člověka osloví nejvíce jiný mladý člověk.
Dávat svědectví kvalitou a nasazením ve studiu nebo práci.
Je třeba umět obhájit a nabídnout druhým naději, vědět komu jsem uvěřil a za kým jdu. Nejvýraznější je svědectví pravdivého života naplno žitého s Kristem.
Být dobrý k lidem, naslouchat jim a vnímat jejich potřeby.
Křesťané by měli svým životem ukazovat na pravou hodnotu slov ”láska” a ”svoboda”.
Ve spolupráci s Duchem svatým je možné:
- být dobrým křesťanem
- být skutečně zakotven

Soulad a celistvost osobnosti
Co lidi nevěřící odrazuje – vnitřní rozporuplnost našeho života, uzavírání se do sebe, je třeba žít ve společenství...
Rozpor mezi vírou a životem ve světě je v nás - člověk musí umět sladit život s Bohem a život ve společnosti.
Vnitřní soulad závisí na osobním postoji a vztahu k Bohu.
Je třeba nabídnout lidem naší věrohodnost, soulad mezi vírou a skutky. Vnášet do tohoto světa Ježíše Krista životem, ale i tím, že o tom budu mluvit, ale vhodnými slovy. Pomoci světu ukázat přesné oddělení světla od tmy (touží po tom...).
Z mého jednání nevěřící vyvozují jaká je církev.

Konkrétní skutky
Harmonie mezi modlitbou a prací - najít své místo, poznat své dary.
Evangelizace prací (např. společenství jde spolu na brigádu).
Evangelizace zábavou (křesťanská diskotéka i s charitativním nádechem, průřez hudbou – ekumenický koncert) - najít správnou míru a formu.
Reagovat na současnou situaci - přiblížit se mladým – hudbou, tancem - přijdou generace s novými zkušenostmi – budou z rozpadlých rodin, drogy jsou běžná zkušenost apod...
Je třeba návaznost, nenechávat mladé lidi samotné.
Naučit se pořádat akce velké i menšího rozsahu.
Věřící je ten, kdo také něco konkrétního dělá pro druhé a je to vidět. Přijímá a dává (umírá sám sobě pro lásku).
Důležitost formace!
Pozor - nemůžeme hovořit slovy, kterým lidé ze světa nemohou rozumět.
Křesťan by měl žít neustále na hraně – s nevěřícími nesmím jít za hranici hříchu.
Zasahovat i do věcí mimo církev (do politiky atd.)

Normálnost
Být normální – neuzavřít se do ghetta. Žití zodpovědnosti. I křesťani mají své chyby a problémy, selhání je normální. Nestavět se do role lepších, hledat to dobré v sekularizovaném světě. Být součástí současné kultury. Snažit se začínat znovu, nebát se přiznat si chyby. Uvědomit si, že křesťanství je služba. Být dobrý v tom, co dělám.

Překážky
Rozškatulkování názorů a lidí na křesťany a nekřesťany bývá na překážku svědectví.
Movitý přepych (hlavně u zasvěcených) je hluboká bolest,velmi to dráždí.
Pozor na nadřazenost... i mezi nevěřícími je mnoho ”božích” lidí žíjících podle svého svědomí.

Vnímání křesťanství světem
Předsudky, neznalost, strach.
Církev je vnímána jako příliš velký kolos...
Média hovoří o církvi příliš jednostranně
Mladí lidé dneška jsou vůči křesťanství lhostejní.
Strach z toho, že přijetím víry něco ztratí (Bůh však nepřišel brát, ale dávat).
Vázne komunikace mezi světem věřících a nevěřících – každý hovoří jiným jazykem.
Chybí koncepce pastorace vysokoškolské mládeže + kněz, který by v této službě zůstal delší dobu.
Zodpovědnost ve společenství nesmí stát na 1 člověku.
Každý má jinou cestu k Bohu.

CO MOHOU MLADÍ LIDÉ NABÍDNOUT SPOLEČNOSTI NAŠÍ ZEMĚ?

Současná situace společnosti
... společnost je dezorientovaná...
Všeobecné povědomí – není normální být věřící, žít naplno s Bohem (v souladu se svým svědomím) jak v manželství, tak v zasvěceném životě.
Mladý člověk se cítí nepotřebný... problém nezaměstnanosti – má velký vliv.
Někteří mladí lidé se dnes dravě derou kupředu, mnoho jiných je pasivních.
Mladí lidé – mají dobré jádro, které však nemá pevný základ, protože není postaveno na Bohu.
Mladí lidé po revoluci mají otevřené možnosti – někteří se je snaží využívat. Starší generace je vychovaná v materialismu, uzavřenosti...
Lidé žijí ve dvou extrémech:
1) zabývám se jen věcmi pozemskými
2) na to, co je na zemi, kašlu
Ale i ti, co dávají přednost světu před Bohem se ptají po smyslu, jsou proto otevření a je jednodušší je oslovit.
Není populární pracovat v sociální oblasti - věnovat se postiženým a zvláště starším lidem.

Překážky
Je hodně předsudků ze strany nevěřících.
Proč nedávají mladí společnosti, to, co mají?
- křesťan zanedbávající své časné povinnosti tím zanedbává své povinnosti vůči bližnímu, ba vůči samému Bohu
- nechtějí nést zodpovědnost, závazky, přinášet oběti, chybí jim povzbuzení, chybí jim výchova k samostatnosti, lhostejnost – nezáleží jim,co se děje kolem, nedokážou profánní život spojit s vírou, nemají vzory v rodině
- mladí křesťané se bojí hovořit o tom, co prožívají s Bohem, nemohou tak být druhým příkladem, svědkem toho, že Bůh žije
- neumíme dát nevěřícím odpověď na jejich otázky nebo jim dáváme špatný příklad
- je málo rodin, které žijí ve světě podle zásad evangelia.
Věřící, kteří přijali víru v myšlenkově uzavřeném světě se často nedokáží vyjádřit v určitých situacích, nevnímají víru v Krista jako bohatství ( perla), neuvědomují si, kdo jsou.
Řešení: brát mladé lidi takové, jací jsou. Očekávat od nich dobré a velké věci. Mladý člověk nás může vždy překvapit.
Existují lidé, kteří jsou schopni získávat, ale chybí ti, co jsou schopni vést.
Dnes je krize autority.
Lhostejnost k problémům druhého člověka.
· Někdy se stává, že u angažovaných mladých křesťanů se rodina, domov odsouvá na 2. místo = zanedbávání některých povinností.
· Rozdíl město – anonymita, lidé v ní chtějí zůstat; vesnice – od mladého člověka se vyžaduje více plnění povinností doma.

Řešení
Mít co nabídnout, dát nějaký směr. Být upřímní v každé chvíli nejen k lidem, ale i sám k sobě. Můžeme dát první impuls k změně smýšlení, v náhledu na církev apod. Lidem chybí jistota... my jim můžeme tu pravou jistotu nabídnout.
Být více pozorní ke svému okolí...
- mít zájem o člověka
- odpustit společnosti to, co mi na ní může vadit a dát najevo svůj zájem
- výchova a vedení mladších k oběti, dávání
- ochota nechat se poučit a hledat nové cesty
Plnit si řádně své povinnosti doma i v práci.
- mít zájem o druhé, pomáhat nemocným postiženým, svědectví slovy i životem
”Evangelizace” začíná doma, i když to není vždy lehké. Je však také důležité umět opustit známé místo a ztrávit nějakou dobu v místě společného křesťanského života (DCM)
Být křesťanem doma, nepodléhat náladám, ukazovat jiný pohled na smrt. Otázka je: jak dlouho se věnovat domácím povinnostem a kolik času věnovat angažování se např. ve společenství.
Přijmout zodpovědnost za naši zem, národ. Dívat se na naši zem jako na skutečnost, kterou mohu zkvalitnit (nejen vytunelovat).
Pracovat s dětmi a mládeží.
Pořádat akce pro věřící i nevěřící. Dělit se o zkušenosti, jak se to dá dělat.
Nejde o to někoho trumfnout... ale dát možnost zážitku jiného druhu.
Je potřeba formovat dorost a dobře se dohodnout jaký je cíl.
Je třeba růst ve vzdělání.
Mladý člověk může dát svou radost (vnitřní), má široký úhel záběru, dokáže hodně obětovat, dát naději (v budoucnost), životaschopnost, nezlomnost, nové ideály – může být hybnou silou společnosti.

Jako křesťané můžeme naší zemi ”prozářit zevnitř”. Donést lásku tam, kde není. Vštípit touhu po dobru, po spravedlnosti a ”fér hře”. Mládež srší nápady a podněty a ti druzí mnohdy mají jiné dary a dovednosti než my. Toho by mělo být dobře využito.

Ten, kdo naslouchá – je pak schopen říci své názory.
Je třeba se učit službě – mládež potřebuje ukázat, jak je možné sloužit.

Mladí lidé mohou:
- dát svůj zápal – nadšení
- hájit hodnoty života svými názory, jít proti proudu (X eutanázii)
- hovořit o svých zkušenostech
- mluvit na rovinu o Božím řešení problémů
- žít s Bohem, v Jeho přítomnosti – takový život sám o sobě vyzařuje
Jak předat Krista ne sebe? Práce na sobě (především modlitbou). Překonat netrpělivost – nefušovat Duchu svatému do řemesla (pracovat má především Duch a ne já...).
Tato doba potřebuje konkrétní zjevení Boha!
Nevěřící často nevědí o tom, co to znamená žít ve společenství.
Naše společenství by mělo být otevřené, mělo by mít co nabídnout, mělo by vytvářet kontakty. Nevěřící málo vědí o tom, že něco takového existuje. Nemusí se dělat jen duchovní věci, třeba vyčistit okolí, navštívit nemocné, udělat něco dobrého.
Křesťané mohou začít i aktivity, které navenek nijak nesouvisí s vírou – úklid, fotbal a přesto je dělat novým způsobem.
Vesnice - lepší situace – je hodně vidět, co se děje a kdo to dělá.
Město se začíná oživovat – děcka z venkova nabalují na sebe další (koleje, internáty). Jak začít ve městě, aby to bylo vnímáno – všimnout si druhého, někoho, kdo přijde jako nový. Mít osobní vztah s každým ve společenství i na úrovni farnosti.
Všichni by měli o Bohu alespoň něco vědět, aby se měli v těžkých dobách čeho chytit.
Více osobností jako P. Tomáš Špidlík!

Školství
- bojovat s desinformací v učebnicích
- špatná sexuální výchova

Masmédia
Hrají důležitou roli.
Skrze ně je možná prezentace církve i mladými lidmi...
Ovlivňují všechny, nejsme schopni často rozlišit, co je pravda a co ne.
Časopis AD – pouze jediný náš časopis – není možnost výběru...
– hierarchie se za něj nestaví – proč..?
Malá nabídka časopisů – není možnost volby.

Společenství není berlička, nevyřeší, ti všechny problémy.
Skrze společenství člověk roste k Bohu.
Ne závislost člověka na společenství, ale důležité je budovat zde vztah já a Bůh.
Společenství jako způsob a cesta, ne cíl.
Pokud je Bůh základem společenství, je zdravé. Pokud jsou základem jen emoce a prožitky – vratký základ.
Někteří 15-ti letí chodí do společenstí kvůli hezké atmosféře. I takové je třeba podchytit.
Nejen účastnit se hromadných ”hurá akcí”, ale spíše vždy vytvářet společenství
Pečovat o osobní víru člověka (vztah k Bohu).

JAK SE MLADÍ LIDÉ V CÍRKVI CÍTÍ?

To souvisí s preevagelizací v rodině...

Pozitivně
V místní církvi se cítím báječně, máme k sobě blízko, česká církev je poměrně malá...
Mladí se v církvi cítí dobře, když zapadnou do společenství do farnosti, když vědí proč se modlí, proč se zpovídají, když vědí, že jsou povoláni ke svatosti.
Cítím se dobře natolik, nakolik pro ni něco dělám, starám se o ni (jako v rodině)
Člověk potřebuje cítit, že o něj někdo stojí.
Lidé zapojení aktivně do života církve mají větší možnost poznat jednotlivé její části (biskupy, řehole, nová společenství) – cítí se obecně dobře.
Existuje problém přijmout církev (průšvihy) – ale pokud vidím jak církev roste a mohu-li k jejímu růstu přispět – cítím se dobře.
Zapojením v církvi roste jeho zodpovědnost
Člověk může být v církvi šťastný, cítit se být obdarován od Boha, veliký dar svátostí.

Negativně
Proč odpadávají mladí lidé od církve:
1) malá důvěra ze strany hierarchie, ale i ze strany ostatních věřících.
2) nenašli v církvi uplatnění (nedostali šanci).

Řešení
Zlepšit pohled farníků na kněze, aby jen nekritizovali, ale taky něco dělali, aby chápali, že kněz je jen člověk (tabuizovaná hierarchie a autorita)
Důležitá setkání s biskupy – nalézt vztah k nim = nalézt vztah k církvi = stáváme se více její součástí.
Negativní pocity k církvi často vychází ze strachu z hierarchie...
Nejsme nikdo vyšší (nad), ale jsme nástroje v rukách božích...
Rada animátorům aj.: hlídat si, zda se nepovyšuji, nezneužívám svého postavení.
Netvrdit, že můj názor je lepší, ale vyslovit jej a být schopen vést podle svého svědomí dialog.
Možná se kněží věnují více administrativě apod. než pastoraci – je potřeba najít harmonii mezi akcemi dovnitř a navenek.
Potřeba odborníků v církvi a větší informovanosti.
Církev nemá se světem bojovat, ale být zde pro něj.
Skrze církev má být posvěcený svět
My jsme společnost i církev.
Záleží na tom jak žije místní církev – farnost.
Nezůstávat v extrémech:
a) já do ní nepatřím
b) já jsem církev a ne ti, co tvoří hierarchii

Je rozdíl církev jako farnost, církev národní, církev celosvětová Postoj mladých k církvi je dán i tím, jestli našli svou spiritualitu, identitu, možnost růstu.

”Mám ráda svou církev!”

CO MLADÍ LIDÉ OD CÍRKVE POŽADUJÍ A OČEKÁVAJÍ, NA CO SE DÍVAJÍ KRITICKY?

Očekávání...
Duchovní vedení (možná by to mohl kněz nabídnout), šance i pro starší a zkušené kněze – možná dát knězi najevo, že o to stojíme – vysvětlit rozdíl mezi zpovědí a duchovním vedením.
Formace církví.
- přijetí, důvěry, pravdivosti, věrohodnosti v hlásání Krista
- rychlé a pohotové reakce na aktuální události ve světě
- dobrý vztah s knězem – otcovství, autorita (správná)
- je třeba umět otevřít faru...
- vhodné řešení citlivých otázek dnešní doby např. počet dětí, antikoncepce, lidský přístup k lidem, lidská sexualita, předmanželská čistota, rodina
- větší otevřenost nových kněží pro dialog jak s věřícími tak s nevěřícími (mluvit řečí okolního světa, ale nepodlehnout.)

Každý člověk musí být někde doma, chce se realizovat – chce nabídnout své síly a talenty.
Očekáváme, že budeme mít své místo, kde se zapojíme
- aby církev byla svatá (každý se o to musí snažit – osobní svatost)
- majetek, který církev má, by měla používat ve prospěch potřebných
- chtějí po církvi řešení svých problémů a otázek, chtějí najít řešení pro jednání v kritických životních situacích
- jasné vyjádření církevních představených k určitým otázkám a oblastem
- morálku církve
- přístupnost k dialogu
- hledají svobodu, která může být nabízena skrze autoritu
- odpoutání od minulosti (ne nepoučeně), neodvolávat se neustále na 40 let komunismu (udělat simpozium na toto téma, shrnout to, ale nezatahovat to neustále do všeho)
- pocit sounáležitosti a přijetí
- otevřenost a přístupnost společenství pro nové lidi
- aby pastýři církve byli opravdovými pastýři (kněží a biskupé)
- aby byli přijímány nové nápady, aktivity mládeže
- chtěli bychom se cítit ve farním společenství jako doma (druhý domov)
- možnost uplatnění v církvi – propojení kléru a laiků, zájem o laiky (jejich práci)
- adekvátní kvalitní kulturu přiměřenou jejich věku a době
- církev má nabídnout změnu života, ve kterém není nuda (podporuje tvořivost mladých lidí, která je v dnešní době potlačená)
- vysvětlení toho, co se odehrá při liturgii, aby jí bylo možno lépe prožívat
- církev by měla zahrnovat láskou slabé a postižené – dělá to skutečně? (homosexuálové, rómové)

Je dobré mladým lidem připomínat (animátoři a kněží), že patří do společenství církve, bez nich by tam byla díra
Mladý člověk touží po svědectví života o vzkříšeném Kristu.

Kritika
- kněží a biskupové neoceňují jejich službu a práce
- laikům není umožněno aktivně se účastnit života ve farnosti – vše dělá kněz
- nepružnost, nepřístupnost, uzavřenost novým věcem, strnulost, zatuchlost...
- lidé v církvi jsou někdy mimo reálný život
- církev lidi spojuje jen navenek, někde ustrne jen liturgických postojích
- málo se vysvětluje, proč se co dělá (např. v liturgii)
- obtížně přijímáme to, že v církvi jsou hříšníci
- generace navzájem se špatně přijímají – obě strany musí chtít
- mladí lidé jsou citliví na přetvářku, nepravdivost a faleš
- mladý člověk nese těžce nesoulad mezi slovy a skutky
- mnohdy mladí kritizují strohost a nejasnost, prohřešky proti liturgii

Církev bude mít vždy stejný osud jako Kristus – bude pronásledovaná a chudá
- církev je nejsilnější, když je na kolenou
- v církvi není důležité mít moc a peníze
- nelze se obtěžkávat bohatstvím

Média
Je třeba vstupovat do médií (nevytvářet nové, ale vstupovat do existujících).
- možnost šíření stanovisek církve
- média vhodná pro křesťany (ty už jsou) + média vhodná pro nevěřící (křesťanské časopisy apod. které je osloví)
- informovanost, ne manipulace – dodávat solidní a pravdivé informace

CO MLADÍ LIDÉ NABÍZEJÍ CÍRKVI? ČÍM SE MOHOU SAMI ZAPOJIT A ČÍM PŘISPĚT?

Mladí obecně nabízí potenciál (staří zkušenosti).
Angažovanost ve veřejném životě (politika – toť otázka, možná máme větší šanci evangelizovat ze zdola tzn. od ”běžných” věřících. Nahoře hrozí ušlapání nevěřícími.
- vnášet křesťanský prvek do moderní společnosti, politiky apod.
- službu, obětavost i v obyčejných věcech
- ochotu k dialogu, stavění mostů mezi společenstvími, mezi knězem a farníky, ochotu vyjít ze sebe, otevřenost
- sdílení zkušenosti se staršími
- průvan – otevřenost v kritice a sebekritice
- modlitba srdce ve společenství
- talenty – uměleckou oblast, hudba přináší oživení bohoslužeb , čas, nadšení
- dobrovolná činnost v charitní oblasti, kreativitu, rozhled a všímavost, plné nasazení v odevzdání Bohu, v nadšení na cestě za nějakým ideálem
- spontánnost, otevřenost (+ nutnost pokory)
- formaci mladších generací (ministranti, děti)
- služba laika v církvi by neměla být málo hodnotným suplováním je zde absolutně nutný dialog, přenechání některých povinností kněze laikovi - dát mu odpovědnost. Nutno tyto nové úkoly laiků vysvětlit věřícím.
Nějvětší přínost mladých lidí: přijmout církev takovou jaká je a odpustit ( to špatné v historii i to, co se teď dělá chybně)
Přijmout své místo v církvi, konkrétní službu – tím se získává vztah k církvi.
- nabídnout sám sebe, celý život
- nový styl pastorace
- nové aktivity, které do té doby ve farnosti neexistovali

Duch svatý v našem nitru vždy přináší něco nového.

Nový pohled na věci (to vychází z mentality mladé generace).
- svou kritičností mohou pomoci k novému pohledu na různé skutečnosti
Mladí lidé mají lepší předpoklady k tomu držet krok s moderní dobou a světem.
Vnášet život a radost mládí starším generacím, trpícím a nemocným.
- mladý styl mluvy
- svědectví o vztahu k Bohu
- jsou nadějí církve, prolamují strnulost a konvenčnost
- objevují nové formy evangelizace
- mají chuť se zapojit
- chtějí do toho, co dělají, vložit své talenty
Konkrétní činnost ve farnosti...
- žít z víry a být naplno svědectvím druhým v církvi, začít v rodině a být světlem tam, obnova v Písmu svatém – budovat osobní vztah s Ježíšem, rozvíjet poznání duchovních skutečností
- zapojit se do sněmovních kroužků pro vzdělávání i pro vzájemné sblížení
- je možné pracovat ve farních radách
- u nás je křesťanství ”ghettem” - je nutné vyjít ven, projevit se a sloužit ve školství, zdravotnictví, v sociálních ekonomických sférách – máme k tomu, co říci
- je třeba podporovat lidi, kteří jsou zapojeni ve společnosti
- zkvalitnit práci v církvi, na biskupství dosazovat lidi, kteří tomu rozumí, nejen z charitních důvodů dát někomu práci
- mohou nabídnout jednotu
- je třeba hledat spojení duchovního života a profesionality – viz. dobrý starosta.
- mít dobrou vůli, nepřicházet hned s negativní představou
- společná modlitba mezi různými křesťanskými církvemi, nebo společné dílo je velkým svědectvím pro nevěřící
- vědět čemu věřím a být v tom pevný

Neustálý omyl zaměření se jen na viditelné, dnešní lidé si myslí, že to podstatné je vidět. To podstatné je však očím neviditelné.
Na druhé straně je třeba rozumnět světu, který vnímá vizuálně
Omlouvat chyby kněží a řeholníků před cizími lidmi. Hodně věcí se zveličuje. Chybí přímí kontakt lidí s knězem, lidi pak o něm mají zkreslený obraz
- snažit se pochopit chyby kněze, vysvětlit mladým proč mají kněží a řeholníci určité chyby.
Nabídnout svou lásku k církvi, poznávání jejího učení, víry církve, a žití tohoto učení.
Nevynášet zbytečně ven věci do kterých vidíme zevnitř, protože to není nutné a ti, kteří to vidí zvnějšku by to nemuseli pochopit.
Konat vše ve spolupráci s knězem, poradit se s ním. Je lepší dělat ”malé” věci ve shodě s knězem než velké v neshodě.

Mladé lidi obohatí setkání s lidmi jiné mentality – užitečnost celoevropských setkání různého druhu.
Je třeba formovat lidi pracující s mládeží.
- dodávát sebedůvěru

UVĚDOMUJÍ SI MLADÍ, VĚŘÍCÍ LIDÉ TAJEMSTVÍ CÍRKVE JAKO ”LIDU BOŽÍHO” A NA DRUHÉ STRANĚ JAKO ”TAJEMNÉHO KRISTOVA TĚLA”?

Člověk může mít vztah k Bohu, ale nevidí-li zprostředkovanou milost církví, ztrácí k církvi vztah.
Bombastická zpráva: každý člověk může dojít k spasení, žije-li podle svého svědomí.
Lidé často odmítají Boha proto, že neprožijí skutečnost Božího lidu v církvi...
Mladí lidé si uvědomují, že církev je společenství, které jde k Bohu... často však zapomínáme na to, že církev je ”tajemné Tělo Kristovo”. Není to navenek viditelné – Tělo Kristovo je skryté. K uvědomění tajemství ”Kristova těla” je nutná určitá zralost. Lidé dnes uvažují především konkrétně – moc si to neuvědomují Vidí konkrétní církev - své společenství - a ne ”tajemné Tělo Kristovo”, ale jsou schopni hodně obětovat pro ono konkrétní společenství.

Církev jako společenství
- není dokonalá, má své chyby
- to, že církev vydržela 2000 let je důkaz, že je dílem Božím
- v lidech není pocit zodpovědnosti
Často si neuvědomujeme, že je třeba budovat lidský základ – zodpovědnost.
Tvoříme špatný obraz církve, když jsme nespolehliví, nedochvilní atd.
- církev věnuje mládeži mnoho energie a síly (biskupové apod.) – mládež by měla více a zodpovědnosti využívat této skutečnosti
- aby si mladí lidé toto tajemství uvědomovali, je zapotřebí vedení
- často se zapomíná, že církev je společenství věřících, jednotlivec se schovává za nějakou masku
- objeví-li se kritika církve, vztahují to na sebe
Situace konvertitů – nejdříve se cítí být Kristovi, teprve pak dorůstají k poznání, že jsou součástí církve
Věřící od malička – cítí se být součástí církve, ale často neprožívají to, že jsou Kristovi.
- pochopení těchto skutečností je třeba doplnit při přípravě na křest nebo na biřmování
- toto uvědomění se odráží ve spoluúčasti s ostatními údy Kristova Těla, v lásce k nim

UVĚDOMUJÍ SI MLADÍ LIDÉ, ŽE JSOU SOUČÁSTÍ CÍRKVE A SPOLUVYTVÁŘEJÍ JEJÍ ”TVÁŘ”?

Ano, uvědomují – hlavní je žít s Kristem ne se ”křečovitě” hlídat zda nedělám nějakou chybu.
Provotní je jak žijeme s Bohem.
Vědomí, že MY jsme církev.
Každý člověk má v církvi svou úlohu. Jestliže jsme součástí církve, pak veškerá naše činnost, skutky jsou důležté pro celou církev. Důležité je žít s Bohem a On si nás pak použije jako nástroje.
Trpělivý přemáhá silného.
Dialog s východním náboženstvím může ovlivnit negativně hledající lidi bez zázemí (nikoho však nelze odepsat – od každého je možné se učit).

Tento dopis byl sepsán na 1. fóru mládeže České republiky na Svaté Hoře u Příbrami, kde se sešlo asi 120 zástupců mladých lidí různých diecézí, hnutí a řeholí z naší země.

Svatá Hora, 16. května 1999

Všem mladým lidem!

Možná se ptáš, proč mladým... a důvodů pro to není málo, i ty jistě znáš některé otázky;

Mohu být šťasten bez lásky?
Mohu očekávat dobro bez toho, abych ho dával?
Mám být stejně hrubý k tomu, kdo mne podrazil?
Zlo se šíří rychle, kdo pomůže k šíření dobra?
Existuje pravá svoboda a zodpovědnost?
Je někdo, komu na tom vůbec záleží?

Na mnoho otázek i my hledáme odpovědi...

Každý z nás má jen jeden život a k tomu velkou šanci prožít jej dobře a nejen pro sebe. Můžeme využít energii, nadšení a elán svého mládí, pomoci mnoha lidem i světu okolo nás. Stačí pozorný pohled kolem sebe a najdeš spřízněnou duši.

My do toho jdeme!

Účastníci 1. fóra mládeže ČR
Svatá Hora, 16. května 1999

Milý Svatý otče!
Co nejsrdečněji Vás zdravíme z 1. fóra mládeže České republiky. S Boží pomocí se podařilo uskutečnit toto setkání mladých lidí na poutním místě Svatá Hora u Příbrami.
Obzvláště se radujeme z toho, že setkání probíhá právě v mariánském měsíci květnu, přímo na místě zasvěceném Panně Marii Nanebevzaté.
Po vzoru mezinárodních fór mládeže i my jsme se snažili uspořádat toto naše národní fórum. Sjeli se zde zástupci všech diecézí, mnohých komunit, řádů a hnutí, ale i zástupci řecko-katolické církve. Na tomto setkání jsme měli možnost se vyjádřit k otázkám, týkajících se mládeže v církvi a ve společnosti.
Skutečnost, že Bůh je naším Otcem, se stala nosným pilířem celého setkání. Každý z účastníků měl možnost si uvědomit svůj osobní vztah k Bohu, milujícímu, odpouštějícímu a spravedlivému. Při konfrontaci našich myšlenek jsme došli k závěru, že mladí v dnešním světě to nemají snadné. Často jim chybí dobrý příklad, povzbuzení, rodinné zázemí, láska. Přesto mají vnitřní touhu po naplnění svého života, jehož smysl hledají. Záleží však na nás a na celé společnosti, jaké hodnoty jim nabídneme.
Zamýšleli jsme se také nad vztahem církve a společnosti, zejména nad tím, jak se cítí mladí lidé v církvi, co od ní očekávají a co jí mohou sami nabídnout.
Tímto dopisem Vám tedy, Svatý otče, chceme poděkovat za Vaši lásku k nám, za Vaše modlitby a velikou důvěru, kterou do nás mladých vkládáte. Jste nám příkladem dobrotivého otce. Zůstáváme s Vámi v modlitbě a prosíme Vás o požehnání.

S pozdravem mladí lidé z ČR

P. S.: ”Otče, Svatý Kopeček, plný je Tvých oveček!”

Svatá Hora, 16. května 1999

Milí otcové biskupové!
Co nejsrdečněji vás zdravíme z 1. fóra mládeže České republiky. S Boží pomocí se podařilo uskutečnit toto setkání mladých lidí na poutním místě Svatá Hora u Příbrami.
Obzvláště se radujeme z toho, že setkání probíhá právě v mariánském měsíci květnu, přímo na místě zasvěceném Panně Marii Nanebevzaté.
Po vzoru mezinárodních fór mládeže i my jsme se snažili uspořádat toto naše národní fórum. Sjeli se zde zástupci všech diecézí, mnohých komunit, řádů a hnutí, ale i zástupci řecko-katolické církve. Na tomto setkání jsme měli možnost vyjádřit se k otázkám, týkajících se mládeže v církvi a ve společnosti.
Skutečnost, že Bůh je naším Otcem, se stala nosným pilířem celého setkání. Každý z účastníků měl možnost uvědomit si svůj osobní vztah k Bohu, milujícímu, odpouštějícímu a spravedlivému. Při konfrontaci našich myšlenek jsme došli k závěru, že mladí lidé v dnešním světě to nemají snadné. Často jim chybí dobrý příklad, povzbuzení, rodinné zázemí, láska. Přesto mají vnitřní touhu po naplnění svého života, jehož smysl hledají. Záleží však na nás a na celé společnosti, jaké hodnoty jim nabídneme.
Zamýšleli jsme se také nad vztahem církve a společnosti, zejména nad tím, jak se cítí mladí lidé v církvi, co od ní očekávají a co jí mohou sami nabídnout.
V příloze vám zasíláme závěry z pracovních skupin.
Drazí otcové biskupové, tímto dopisem vám chceme poděkovat za vaši lásku k nám, modlitby a důvěru, kterou do každého mladého člověka vkládáte.
Děkujeme vám za to, že jste nám umožnili uspořádat toto setkání.

Zůstáváme s vámi v modlitbách a prosíme vás o požehnání.

S pozdravem vaše mládež Čech a Moravy

Svatá Hora, 16. května 1999

Vážený pane presidente,

přijměte náš srdečný pozdrav z 1. fóra mládeže České republiky, které se koná na starobylém mariánském poutním místě, Svaté Hoře u Příbrami. Fórum mládeže je setkáním 120 delegátů římsko a řeckokatolické církve, kteří zastupují diecéze, řehole a komunity věnující se práci s mládeží v naší vlasti.
Je pro nás radostí žít v tomto, i v nedávných dějinách těžce zkoušeném státě, a nakolik je to možné, pokusili jsme se rozpoznat nynější duchovní situaci a celkovou atmosféru v naší zemi a církvi. V mnohém sdílíme Váš často kritický pohled na naši transformující se společnost, která v zájmu krátkodobých cílů přehlíží a často dokonce potlačuje obecně lidské hodnoty. Proto bychom chtěli tlumočit podporu katolické mládeže všem, kteří se snaží různými způsoby kultivovat naší společnost.
Výsledkem našeho setkání by mělo být oživení dialogu uvnitř církve a společnosti o kořenech naší civilizace v naději, že tento dialog s sebou přinese opětovné zakotvení naší společnosti. I mladí křesťané mohou a chtějí naši společnost obohatit právě o vědomí duchovní vertikály, která se projeví podstatným způsobem také v občanském životě všech lidí.

Upřímně vás zdraví

účastníci 1. fóra mládeže ČR

Zaslat reakci na tento text.