Mgr. Lenka Ferbyová

Vyjadřuji se ke znění § 57, a to velmi stručně a konkrétně:

Mariánská úcta se má projevovat jako forma služby v církvi. Je velmi žádoucí, aby mariánská úcta byla christocentrická, a proto je potřeba, aby nebyla katolickým křesťanům odebírána, ale naopak ponechána a trpělivě formována. V rámci farnosti často není dostatečný prostor pro formaci lidové zbožnosti, která je spojena s projevy mariánské úcty. Navíc i kněží nemají často odvahu ani dostatek pastorační moudrosti k této formaci.
Ve vstupech nás sněmovních delegátů není především z časových důvodů možná odpovídající analýza. Proto si dovolím přejít přímo ke konkrétním návrhům.
Především by církev měla věnovat větší pozornost poutním místům lokálního, diecézního a národního významu. Do jisté míry pak také poutním místům evropským a světovým. V této souvislosti by bylo dobré uvažovat o úpravách průběhu a charakteru tradičních programů na poutních místech.
Přimlouvala bych se ke zřízení komise při ČBK složenou, tak jak je to běžné, ze zástupců diecézí, jejímž posláním by bylo nejen organizačně připravovat celonárodní poutní aktivity, ale připravovat jistou metodiku pro teorii i praxi jednotlivých poutních míst. Zároveň tato komise by mohla pomáhat překlenout jistou propast vytvářející se někdy mezi příliš kritickým postojem kněží ve farnostech na straně jedné a příliš nekritickým postojem aktivních laiků na straně druhé.

Ráda bych ještě zareagovala na základní otázku celého třetího oddílu Instrumentum Laboris, vyjádřenou citací Sk 2, 37. „Co máme dělat?“
Touto otázkou začíná shodou okolností Jan Pavel II. 3. oddíl apoštolského listu Novo millenio ineunte, kterému rozumím jako konkrétní formaci celé církve při vstupu do třetího tisíciletí. Dovolím si upozornit na 38 kapitolu zmíněného listu Svatého Otce.
Jsou to jasná slova, srozumitelná a zcela jasně určená pro nás všechny zde.
Jsem připravena citovat, ale raději ušetřím tento drahocenný čas. Následné sněmovní expertýzy nebudou mít jistě problém tento podnět analyzovat.
Tedy vyjadřuji se k § 41 k náplni následných diecézních synod a to nejen z pohledu evangelizačního, jak je obsaženo v § 41, ale spíše z pohledu pastorace.
V souvislosti s tzv. primátem milosti, jako základního principu křesťanského pohledu na život, ještě podotýkám, že současná postní praxe církve relativizuje alternativním přístupem duchovní hodnotu půstu. Většina našich praktikujících katolíků podle mých zkušeností půstu jako duchovní hodnotě vůbec nerozumí a většinou jej nepraktikují. Tomu skutečně odpovídá i obsah Instrumentum Laboris.

Zaslat reakci na tento text.