PhDr. Mgr. Edita Mendelová OP

Č. 20: Zasvěcený život v místní církvi.

§ 96, str. 76
Schází tu poukaz – stejně jako je to zdůrazněno u kněží – na výchovu v rodinách a na podporu povolání k zasvěcenému životu právě ve věřících rodinách! V naší církvi chybí porozumění k tomuto způsobu života na všech úrovních: u kněží, u bohoslovců i u laiků. Tam mnohdy bývá situace nejkatastrofálnější! Přitom zrovna manželství, rodina a zasvěcený život jsou „spojité nádoby“! Je-li jedno v krizi, objeví se zanedlouho krize i u druhého. Doporučila bych jednak větší informovanost na všech stranách, výchovu křesťanů-laiků k tomu, aby ve svých rodinách nejenže svým dětem nebránili, ale také sami toto povolání podporovali. A za druhé bych viděla jako nutnost zdůrazňovat, že oboje – manželství a rodina; zasvěcený život – žijí a hynou z nevěrnosti daným slibům (manželský slib, řeholní slib).
Pochopí-li mladý člověk, že věrností danému slibu (= partnerovi/rce, Bohu) roste něco velice důležitého (vzniká rodina, manželské pouto; slib Bohu vytváří komunitní věrnost a buduje společenství s projekcí na dobra věčnosti) a formuje to jeho samého celoživotně, pak jsme u zárodku obnovy rodina postupného překonávání krize slibů v zasvěceném životě a v kněžském celibátu.

Shrnutí:
1. důraz na výchovu a podporu povolání k zasvěcenému životu již v katolických rodinách.
2. důraz na výchovu k věrnosti daným slibům (řeholní slib Bohu, manželský slib) a zde permanentní formace (= zohlednit krizi tzv. „středního věku“: 35 – 50 let).

§ 101, str. 78:
Chybí zde důraz na duchovní otcovství a mateřství řeholníků (kněží a bratří) a řeholnic! Málo je také zdůrazněna kontemplativní dimenze duchovního života zasvěcených osob, z níž všechno vyvěrá!
Co tím míním? – duchovní rodičovství (otcovství/mateřství) je pravým cílem lidské i duchovní formace zasvěcených osob! Bez něj se minuli cíle a jako lidské osoby a opomenuli ukázat rodičovské rysy Boží Tváře. Bůh projevuje svou lásku ke každému člověku zcela jedinečným způsobem a jeho láska nepostrádá jak rysy otcovské, tak mateřské! A právě tyto „vlastnosti“ Boží lásky mají na sobě a v sobě zpřítomňovat řeholníci a řeholnice (viz Matka Tereza, sv. Maxmilián Kolbe – minorita). To je jejich autentická evangelizace, jejich výmluvné svědectví, i kdyby slovně nic neříkali a nehlásali!
Řeholníci a řeholnice (= zasvěcené osoby) mají v sobě zrodit Krista a dál zažehnout a porodit Krista v duších svých bližních, ať jsou to kdokoliv a kdekoliv.
Kontemplativní dimenze to je, která je touto úrodnou půdou, v níž se duchovní rodičovství rodí. Doporučovala bych zamyslet se hlouběji na stavem naší české církve, co se týče výchovy ke kontemplaci. Zde je stav našich křesťanů laiků opravdu tristní (p adorace eucharistického Krista bývá často pojímána jako akce!)

Shrnutí:
1. důraz na duchovní otcovství a mateřství zasvěcených osob (odtud pak možnost nezaměnitelného duchovního doprovázení a vedení řeholníky – bratry a řeholnicemi). Více to zdůrazňovat v celé církvi a také laikům
2. výchova ke kontemplaci, ztišení a přebývání o samotě s Bohem, z níž vše ostatní plyne.

Zaslat reakci na tento text.