Dialog v církvi

Eduard Krumpolc
DIALOG V CÍRKVI

A. Aktuálnost
B. Odkazy na dokumenty
C. Otázky pro naši situaci
D. Seznam literatury

A. Aktuálnost dialogu v církvi
Aktuálnost dialogu uvnitř církve zdůraznil koncil v GS 92. Sám koncil zahájil tento dialog a vytvořil pro něj podmínky. Pokoncilní vývoj ukázal nutnost pokračováni tohoto dialogu, bez něhož je zdravý vývoj církve nemyslitelný.
U nás byl dialog uvnitř církve po dlouhá léta prakticky znemožněn nesvobodou církve v totalitním režimu. Ani ve skryté církví se dialog nemohl dobře rozvíjet, neboť z důvodů bezpečnosti byly vzájemné kontakty značně omezené.
V období nově nabyté svobody se dialog uvnitř naši církve rozvijí zatím nedostatečně, většinou nesměle, někdy nevhodně. Uměni dialogu se musíme všichni učit. Dialog, má-li být plodný, musí se řídit určitými pravidly, především láskou, vzájemným respektem, trpělivým nasloucháním jeden druhému, vzájemnou vstřícností, důvěrou, ochotou ke spolupráci a poslušnosti k autoritě.
Církevní sněm je ohromnou šanci pro rozvinutí tak žádoucího a plodného dialogu uvnitř naší církve. Udělejme vše pro to, abychom s pomoci Ducha svatého dokázali tuto šanci co nejlépe využít.

B. Odkazy na dokumenty
Nutnost dialogu uvnitř církve - GS 92.
Dialog uvnitř církve se má vyznačovat láskou a poslušností - ESu III. Dialog mezi církevními komunitami má být vřelý a tématicky bohatý - ESu III.
Dialog v církvi neškodí její soudržnosti, jen když se zachová láska a ochota ke spolupráci - CP 117.
Při dialogu je třeba rozlišovat oblast vědeckého výzkumu od oblasti vzděláváni věřících - CP 118.
Současná církev musí být církvi pravého dialogu, ale zároveň i vnitřní jistoty – UD1.
Pravidla pro dialog s náboženskými sektami - FS 1.6.
Pro věrohodnost dialogu je nutná náboženská svoboda - LS II.
Dialog je postoj křesťana při evangelizaci - RES 55.
Dialog mezi teology a magisteriem má být vzájemnou pomoci - RMT 10, TDQ 9-12.
Dialog má být omezen pouze povinnosti zachovat a vyložit pravdu viry - RMT 11.
Dialog může být ohrožen politickým zneužitím nebo použitím donucovacích prostředků - RMT 11.
Dialog má předcházet formálnímu otevřeni doktrinálního procesu - RMT 12.
Interdisciplinární dialog mezi teologii, filozofií a vědou na katolických univerzitách - DRD 4.B.
Dialog mezi biskupem a jeho kněžími - ChD 28.
Dialog mezi biskupem a ostatními lidmi - ChD 13.
Dialog mezi biskupem a zvláštními skupinami - EI 61, 153-160.
Dialog mezi řeholními společnostmi pro zvýšeni vzájemné úcty a důvěry - MR 48.
Dialog mezí biskupy a představenými řeholních společnosti - MR 38.
Permanentní dialog mezi kněžími a laiky - AA 25.
Dialogu uvnitř církve má napomáhat Rada laiků - CCE I.
Dialog mezi třídami a národy - GS 56, 63, 68, 82, 87.
Dialog mezi národy a kulturní vztahy - GS 56.
Biskupské konference mají hledat cesty k usnadněni s nekřesťanskými národy - ESa 18.
Diecézní pastorační rady jsou formou dialogu na diecézní úrovni - ChL 25.
Farní pastorační rady - ChL 22.
Laická sdružení - ChL 29-30.
Výzva synodálních otců k ochotě k dialogu a míru - ChL 42.
Evangelizace kultury - ChL 44.
Vzájemný dialog mezi církvi a mladými - ChL 46. Otevřenost místních církvi dialogu s členy jiných křesťanských církví a náboženství - RM 2.
Dialog mezi náboženstvími - RM 55-57.
Místo mezináboženského dialogu v evangelizačnim posláni církve - DA 33-41.
Formy mezináboženského dialogu - DA 42-46.
Předpoklady pro mezináboženský dialog a ovoce tohoto dialogu - DA 42-50.
Překážky mezináboženského dialogu - DA 51-54.
Ekumenický dialog - RDU 172-182.
Dialog mezi teology a magisteriem - VQL 25-31.
Problém nesouhlasu mezi teology a magisteriem - VQL 32-41.
Ekumenický dialog - UUS 28-32.
Dialog jako zpytování svědomí - UUS 33-35.
Dialog jako prostředek k vyřešeni neshod – UUS 36-39.
Plody ekumenického dialogu - UUS 41-49.
Dialog s východními církvemi - UUS 50-63.
Dialog s církevními společenstvími na Západě - UUS 64-73.
Pokračování a prohlubováni ekumenického dialogu - UUS 72-79.
Přijetí výsledků již dosažených v ekumenickém dialogu – UUS 80-81.
Komunikace v prvotní církvi, orientace pro dnešek - DK 9-34.
Učitelský úřad Božího lidu - DK 35-45.
Kněžský Boži lid a jeho kněží - DK 36-49.
Svědomí v závazku a svobodě - DK 6D-67.
Nalézání norem v církvi, posun od monologu k dialogu – DK 78-101.
Demokratizace církve - DK 102-119.
Kazatelská služba laiků, možnosti a šance – DK 120-137.

C. Otázky pro naši situaci
1) Jak rozvíjet vnitrocirkevní dialog na úrovni:
· farnosti: mezi kněžími a farníky, farní radou, příp. společenstvími ve farnosti
· děkanátů: mezi kněžími navzájem a mezi farnostmi
· diecézí: mezi biskupem a kněžími, řeholníky a laiky
· celonárodní: mezi biskupy navzájem, diecézními strukturami, řeholními společenstvími, církevními hnutími, spolky, Charitou, církevními školami, zvláště teologickými fakultami, laickými sdruženími, církevními představiteli a zástupci masmédií, kultury, vědy, světa práce, ekonomiky a politiky atd.
2) Jak zajistit plodnost a smysluplnost dialogu v případech, kde existuje napětí, nevyřešené problémy, různá zraněni z minulosti, uzavřenost, nedůvěra? (Např. problémy tzv. podzemní církve, kolaborace některých duchovních s totalitním režimem, problémy kněží, kteří svévolně opustili kněžskou službu a žiji v církevně neplatném manželství, problémy laiků rozvedených a opět civilně sezdaných, problémy neobsazených farnosti marně žádajících kněze, problémy uplatněni teologicky kvalifikovaných laiků v církvi, problémy přetíženosti diecézních kněží, nedostatku kněžských a řeholních povolání, nedostatku aktivních a schopných laiků, věřících učitelů, kulturních a vědeckých pracovníků, lékařů a ošetřovatelů, ekonomů, právníků, vojáků z povoláni, policistů, soudců atd.)
3) Jak stanovit hranice dialogu, aby se dialog nestal bezbřehým, a proto nic neřešícím, neplodným? Jak určit priority, kompetence, příp. hranice? Které oblasti nebo témata vyloučit jako nevhodná pro plenární sněm? Které oblasti nebo tématiky naopak doporučit k široké a plodné diskusi? (To je otázka především pro tématickou komisi a pro biskupy.)
4) Jak zaměřit a vést dialog církve se společnosti? Na co zaměřit pozornost? Co může církev společnosti nabídnout a v jakých formách? Jak prezentovat církev v masmédiích, jak evangelizovat společnost? Jak odpovídat na kritiku církve a křesťanství vůbec? Jak vést dialog se současnou vědou, filozofii, kulturou, politikou? Jak rozvíjet ekumenický dialog?

D. Seznam literatury
1) GS - Gaudium et spes, pastorální konstituce II. vat. koncilu, 1965.
2) ChD - Christus Dominus, dekret II. vat. koncilu o biskupech, 1965.
3) AA - Apostolicae actuositatem, dekret II. vat. koncilu o apoštolátu laiků, 1965.
4) ESu - Ecclesia suae, encyklika Pavla VI. o církvi, 1964.
5) CP - Communio et progressio, dokument Papežské rady pro sdělovací prostředky, 1961.
6) UD - Die umfangreiche Dokumentation, dopis Jana Pavla II. německým biskupům, 1980.
7) FS - II fenomeno delle sette, zpráva Sekretariátu pro jednotu křesťanů, 1986.
8) LS - Le Secrétariat - prohlášení Sekretariátu pro nevěřící, 1986.
9) RES - Rursus episcoporum synodus, dopis Jana Pavla II. o povoláni a poslání laiků, 1987.
10) RMT - Rationes magisterii cum theologia, teze Mezinárodní teologické komise, 1976.
11) TDQ - Thema de quo, komentář k tezím Mezinárodni teologické komise, 1976.
12) DRD - A deux reprises déjá, dopis Posvátné kongregace pro katolickou výchovu, 1976.
13) EI - Ecclesiae imago, směrnice Posvátné kongregace pro biskupy o pastýřské službě biskupů, 1973.
14) MR - Mutuae relationes, směrnice Posvátné kongregace pro řeholníky a sekulární instituty a Posvátné kongregace pro biskupy, 1978.
15) CCE - Catholicam Christi EccIesiam, apoštolský list Pavla VI., 1967.
16) ESa - Ecclesiae sanctae, apoštolský list Pavla VI., 1966.
17) ChL - ChristifideIes laici, apoštolský list Jana Pavla II. o povolání a posláni laiků v církvi a ve světě, 1988.
18) RM - Redemptoris missio, encyklika Jana Pavla II., 1990.
19) DA - Dialogo e annuncio, směrnice Posvátné kongregace pro evangelizaci národů, 1991.
2O) RDU - La ricerca dell'unitá, směrnice Papežské rady pro jednotu křesťanů o užiti zásad a předpisů o ekumenismu, 1993.
21) VQL - La vérité qui Iíbére, instrukce Posvátné kongregace pro nauku viry o církevním povolání teologů, 1990.
22) UUS - Ut unum sint, encyklika Jana Pavla II., 1995.
23) DK - A. Weiser, E. Leuninger, Dialog in der Kirche, Limburg: Lahn-Verlag, 1992.

Zaslat reakci na tento text.